Zobrazení zdroje stránky Knihovny v období protireformace

V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla [[cenzura]], což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského. "Kniha byla pro Komenského hlavním pramenem poznání a důležitým činitelem k získání vzdělání. Zabýval se zásadami výběru četby a práce s knihou, vyzdvihl a hodnotil význam knih u knihoven, u nichž měl na zřeteli jejich přístupnost a využívání. Knihovny byly podle jeho názoru institucemi, v nichž bylo možné čerpat z myšlenek spisovatelů minulých období i současnosti."<ref>ŠINDELÁŘ, K. <i>Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918</i>. Praha: SPN, 1989.</ref>

== Školské knihovny ==
Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla [[jezuitská klementinská knihovna]]. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihovna měla svůj [[katalog]], jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také [[zakázaná díla]]. Speciální [[knihovní soubor]] byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová [[karolínská knihovna]] z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena [[veřejná knihovna]] v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také [[čítárna|čítárnu]] a skladiště knih.

Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž [[knihovní fond]] mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné [[rukopisy]] a [[tisky]]. I přesto knihovní fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.

Roku 1718 se v Praze otevřela [[Stavovská inženýrská škola]] z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní [[odborná knihovna]], která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.

== Církevní knihovny ==
Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla [[Kapitulní knihovna]] na Pražském hradě. Její knihovní fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od [[tištěná kniha|tištěných knih]]. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i [[sbírka]] hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu. 

V důsledku třicetileté války se více rozvíjely [[klášterní knihovny]], a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sálů. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského života. "Země byla přesycena kláštery všech řeholí.... Počet svazků v těchto knihovnách odhaduje dr. František Horák, ...... který byl v roce 1950 pověřen odborným dozorem nad těmito knihovnami v době násilného zastavení činnosti klášterního života na 1.800.000 svazků."<ref>CEJPEK, J. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 382-159-95.</ref>

== Světské knihovny ==
Specifickým typem [[světské knihovny|světských knihoven]] v období protireformace byly [[šlechtické knihovny]]. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena. "Velké šlechtické knihovny z doby renesance byly rozptýleny během třicetileté války ...... Od doby třicetileté války až do dvacátého století nebyly šlechtické knihovny postiženy význačnější válečnou či jinou katastrofou."<ref><i>Zámecké, hradní a palácové knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku</i>. Praha: Národní muzeum, 2004. ISBN 80-7036-161-1.</ref>

Mezi šlechtické knihovny se řadí i [[knihovny palácové]]. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a její knihovní fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, [[prvotisky]], univerzitní disertace a mapy.

Mezi šlechtické knihovny řadíme také [[zámecké knihovny]]. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho [[osobní knihovny]] s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.

Důležitou skupinou světských knihoven byly [[měšťanské knihovny]]. V jejich obsahu a struktuře se odrážely zájmy jejich majitelů a soudobá společenská situace. Velkou měrou se v těchto knihovních sbírkách zachovaly zakázané knihy. Tyto měšťanské knihovny obsahovaly zejména náboženské knihy, výjimečně právnickou nebo lékařskou literaturu popř. literaturu zábavnou.

==Odkazy==
===Reference===

<references> </references> 



===Použitá literatura===


=== Související články ===
<br />''Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus, Knihovny v období renesance a humanismu, Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození''


===Klíčová slova===
''školské knihovny, církevní knihovny, světské knihovny''



[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]