Zobrazení zdroje stránky Knihovny ve starověkém Římě

Zatímco ve starověkém Řecku existovaly soukromé knihovny vzdělanců a knihovny při školách, které byly centry soudobého vědění, v antickém Římě vznikaly knihovny veřejné. První zmínka o snaze založit veřejnou knihovnu pochází od Julia Caesara. Římské veřejné knihovny měly pravidelnou půjčovní službu a kromě prezenčního studia umožňovaly i absenční výpůjčky. První veřejnou knihovny založil Asinius Pollio v roce 39. př. n. l. v chrámu Svobody na Aventinském pahorku v Římě. Díla byla napsána na papyru a pergamenu.<ref>CEJPEK, Jiří et al. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002, 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3.</ref> [[File:Roman_Republic-44BC (1).png|náhled|vpravo|Římská republika v roce 44 př. n. l. během vraždy Julia Caesara]] 


== Historie ==


Starověký Řím byla civilizace vzešlá z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově pravděpodobně v 8. století př. n. l., jež expandovala do značné části antického světa a přetrvala až do 5. resp. 6. století n. l. Forma vlády Říma se v průběhu staletí proměnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství. <ref>https://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%BD_%C5%98%C3%ADm</ref>

== Knihovny ==

==== Získávání knih ====
Ve 2. stol. př. n. l. Římané, jako říše dobývající cizí země, si přivlastňovala knihy jako válečnou kořist. Konzul Lucius Aemilius Paulus Macedonicus přivezl po roce 168 př. n. l. do Říma bohatou knihovnu makedonského krále Pesea. 

=== Veřejné knihovny ===


==== Architektura ====
Velké římské knihovny se především vyznačovaly symetričností, která byla v římské říši spojována s čistotou s věděním a velkolepostí (blíže k bohu, tuto myšlenku posléze převzala například gotika). Díky této dualitě měl návštěvník pocit, že vstoupil do chrámu vědění. Knihovny byly ve větší míře situovány na východ, proto v čítárnách bylo v ranních a dopoledních hodinách, kdy Římané nejvíce četli, dobré osvětlení a zároveň se tak lépe chránily papyrové svitky před vlhkostí, která pronikala při převládajících jižních a západních větrech. <ref>HRBKOVÁ, Kateřina. Jak se žilo ve starověkém Římě. Ilustroval Jan HORA. Prostějov: Computer Media, 2014. ISBN 9788074021664.</ref>
<br />


O založení první veřejné knihovny rozhodl Gaius Julius Caesar. Knihovnu měl vést Marcus Terentius Varro, autor nejstaršího známého spisu o knihovnách "De bibliothecis" (nedochováno). Caesar nestihl svůj plán uskutečnit, ale po jeho zavraždění knihovnu založil Asinius Pollio v roce 39 př. n. l. Vybudoval první veřejnou knihovnu v chrámu.
Následovalo otevření dalších veřejných knihoven:
* V paláci na Palatinu v roce 33 př. n. l. vybudována Augustem, měla sál pro 600 osob, oddělení řecké a latinské literatury, zničena požárem v roce 363.

* Na Martově poli vybudována Augustem další knihovna na počest jeho sestry Octavie nazvaná Octavianská.

* Velkolepá knihovna Ulpia založená vladařem Traianem měla dva sály oddělené trajánskými sloupy.




Vedoucími knihoven byli prokuratorové - významní učenci a básníci, knihovníky byli propuštění otroci, kteří se nazývali librarii. Knihovny byly budovány u chrámů nebo v chrámech, ve veřejných lázních a v domech mecenášů. Rozlehlé knihovní sály zdobily sochy a sloupy, měly promyšlené osvětlení. Díla uchovávaná v knihovnách se dělila na řecká a antická a byla oborově tříděna. V Římě se také poprvé projevila určitá specializace knihoven. Kromě veřejných knihoven začaly v době Augustově (27 př. n. l. - 14) vzkvétat také soukromé knihovny. V Herkulaneu - městu pohřbeném pod sopečným materiálem, byla při vykopávkách nalezena knihovna v domě bohatého Římana Cornelia Pisona Cesani. Obsahovala 2.000 papyrusových svitků uložených v pouzdrech na policích. Po pádu římské říše barbaři zničili veškerou kulturu a díla antických autorů dnes známe pouze z opisů.

=== Soukromé knihovny ===
Osobní knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Osobní knihovny existovaly na území římské říše již od 2. století před naším letopočtem. Dochovaly se informace, že osobní knihovny vlastnili aristokraté, bohatí občané, lidé se vzděláním a spisovatelům. Od období Augustovy vlády se vlastnictví knihovny stalo známkou společenského postavení. Tato myšlenka vydržela již do dnešních dob. 
Vybrané soukromé knihovny: 
* Vila papyrů v Herculaneu - knihovna byla pravděpodobně založena Caesarovým tchánem. Vilu v roce 79 n. l. zasypala láva při výbuchu Vesuvu a díky tomu se dochovala ve velmi dobrém stavu. 

* Knihovny Marca Tulia Cicerona - Marcus Tullius Cicero byl zakladatelem politické filozofie. Svou soukromou knihovnu měl podle předpokladů ve všech svých vilách, které byly převážně na pobřeží jižní Itálie. <ref>HÁLOVÁ, Marie. Knihovny ve starověkém Římě a římské říši. Knihovny ve starověkém Římě a římské říši / Marie Hálová ; vedoucí práce Petra Večeřová ; oponent práce Richard Šípek [online]. 2010 [cit. 2016-12-30].</ref>



== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />

=== Externí odkazy ===

=== Související stránky ===
[https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADm Řím]

=== Klíčová slova ===
knihovny, Řím, 




[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie: Article Asylum UISK]]