Zobrazení zdroje stránky Jedinec a společnost, psychika a společnost

* ve vztahu jedince a společnosti existují dvě linie pohledu:
# jedna pohlíží na jedince skrze společnost 
# druhá na společnost skrze jedince 

* adekvátní pohled leží uprostřed, tedy že jedinec a společnost jsou interaktivním systémem 
* podstatnou složkou tohoto ovlivňování je fakt distance, který reprezentuje fyzickou vzdálenost mezi světem a jedincem 
* vytváří prostor pro interakci a kooperaci, konflikty... 
* jedinec musí přijímat určité normativy (používání jazyka, sociální chování), aby mohl být ve společnosti instituován jako subjekt 

* '''H. Arendtová''' hovoří dokonce o psychologickém narození při osvojování kulturních vzorců 

== Emile Durkheim ==

* publikoval významné práce o vztahu jednotlivce a společnosti 
* jeho snahou bylo objektivně zkoumat '''sociální fakta''' - pozorovat, třídit a odhalovat zákony, které k nim vedou 
* sociálními fakty jsou například vztahy mezi lidmi a solidarita 
* poznávat je můžeme jen podle jejich sociálních důsledků 
* Durkheim ustavuje pojem '''kolektivních reprezentací''', jako souboru pravidel, která existují nezávisle na jedinci, který se jim musí podrobit 
* '''kolektivní reprezentace''' je systém idejí, obrazů a symbolů, které pro jedince vystupují jako nutnost transcendentální povahy a které jsou pro každé společenství odlišné (náboženství, symboly, rituály) 
* pro život ve skupině je nezbytné se jimi řídit 
* sociální život je umožněn právě díky těmto pravidlům, která byla jím samým vytvořena 
* úkolem [[sociální psychologie]] je zkoumat, jak se tyto reprezentace navzájem vyvolávají, vylučují, splývají či odlišují 
* společnost vyvíjí omezující tlaky, které zakládají proces enkulturace - proces během nějž jedinec absorbuje kulturu dané skupiny, jedinec je determinován strukturami, nejprve sociálními, posléze i logickými
* Durkheimovy myšlenky se staly inspirací strukturalismu (Lévy Strauss) 
* kritika vytýká Durkheimovi nevšímavost k jedinci, opomíjení interakce a komunikace a přílišný absolutismus pojetí 

== Strukturalismus ==

* pojímá sociálno jako dvousložkové 
# '''kultura''' a společnost jsou doménou zákona 
# '''přirozenost''' je pod nadvládou pudů 
* teprve zákon vytváří podmínky k sociálnímu životu 
* příkladem takových zákonů mohou být třeba pravidla morálky (pravidlo kázně idea autority a poslušnosti, pravidlo respektování pouta ke skupině, pravidlo morální autonomie) 

== Genetická sociální psychologie == 

* teoretický směr, který klade důraz na '''interakci''' 
* jeho nejvýznačnějšími figurami jsou pánové '''Baldwin, Mead''' a '''Cooley''' 
* snaží se ukázat vývoj a utváření psychiky pod vlivem kontaktů s ostatními lidmi a pod vlivem institucí 

'''Cooley'''

* rozlišuje: 
# '''primární skupiny ''' (intimita pocitu "my") 
# '''sekundární''' (anonymní funkční vztahy) skupiny 

'''Baldwin'''

* nic jako dichotomie jedince společnost neexistuje, protože z psychologických zvláštností nelze konstruovat sociálno 
* ve skutečnosti, tvrdí, že jedinec a společnost jsou nerozdělitelným funkčním celkem 
* jejich vzájemný vztah lze rozdělit na čtyři stádia: 
# '''objektivní stadium''' - neosobní vztah jedince ke všem podnětům  
# '''projektivní stadium''' - jedinec se promítá do reakcí druhých redukce nejistot  
# '''subjektivní stadium''' - dítě si uvědomuje samo sebe a napodobuje své reakce, jako by bylo druhou osobou  
# '''ejektivní stadium''' - proces minulého stadia se obrací a dítě si vytváří o druhých obraz podle sebe sama 

* dítě si podle Baldwina začíná druhé uvědomovat teprve ve chvíli, kdy si uvědomuje samo sebe 
* toto je vlastní předmět [[sociální psychologie]] 
* jedinec je bytost sociální, stává je jí procesem [[socializace jedince|socializace]] 
* musí přijímat [[Sociální normy|normy]], pravidla a instituce, které poté ovlivňují jeho chování 
* společnost na jedince vytváří obrovský tlak, který má jedince přinutit chovat se podle daných norem 
* 2 přístupy 
# ptá se, jak vzniká ta společnost (nezabývá se jedincem) 
# ptá se, jak se utváří sociální podstata jedince (nezabývá se společností) 

* řešení vztahu jedinec-společnost je přesunulo na to, co nazýváme '''sociální pouto'''

== Sociální pouto ==

* pokusy o vysvětlení tohoto termínu:

=== Durkheim ===

* '''sociální fakt''' - výlučný předmět sociálního bádání, jsou to pravidla nebo způsoby chování lidí, které lze popsat, vysvětlit, existují nezávisle na nás, ale mají donucovací sílu  
* za klíčovou pro integraci společnosti považuje solidaritu a rozlišuje 2 základní formy:
# mechanická – založená na přesvědčeních, hodnotách, zvycích, projevuje se u malých kmenových společenství, zemědělských pospolitostí, kdy se všichni dívají na svět jedním způsobem 
# organická – vzájemná závislost založená na rozdělení práce, u moderních velkých společností, pouta díky této závislost jsou velmi silné, lidé jsou na sobě velmi závislí 

* společnost utváří celek, který je větší než suma jeho částí, a studium společnosti je na odlišné úrovni než studium jedinců  
* analogie s '''živým organismem''': celá osobnost je více než suma orgánu a buněk, které tvoří tělo, tak jako celá společnost je více než jen  
* společnost je nadindividuální, jedinec se „rozpouští“ v tom společenském a vytváří tak to nadindividuální (individuální psychiky se rozpouští v kolektivní psychice)  
* společnost jedince nejen přesahuje, ale také určuje jeho chování a myšlení  
* předmětem psychologie mají býti individuální reprezentace (vědomí), zatímco předmětem sociologie a sociální psychologie má být kolektivní reprezentace (vědomí)  
* široký souhrn sociálních fenoménů jako náboženství, morálky, vědy, jazyk, mýty, rituály, právo, móda 

=== Moscovici - sociální reprezentace === 

* obrací se k pojmu kolektivní reprezentace jako ke ztracenému pojmu 
* pojem se uchytil v antropologii, ale zmizel ze sociologie 
* zlikvidoval adjektivum individuální i kolektivní a nahradil to adjektivem sociální 
* jeho tématem je tedy '''[[Teorie sociální reprezentace|sociální reprezentace]]''' 
* sociální reprezentace je spojena spíše se společenskými skupinami (ne s celou společností) 
* chce sledovat, jak se v jednotlivých skupinách sociální reprezentace utvářejí a jak ovlivňují chování a jednání lidí 
* sociální reprezentaci chápe jako '''postoj''' - důraz na poznání, je to pojetí světonázorové 
* otázka, zda je věda věcí několika málo jedinců, nebo jestli proniká do veřejného života a jak v tomto případě ovlivňuje ten světonázor 
* studie, jaká je sociální reprezentace psychoanalýzy 
* máme studovat to, co je společnosti aktuální, co je zrovna předmětem zájmu 
* jaké jsou debaty mezi skupinami, mezi jedinci, mezi jedinci a skupinami apod. 
* máme také studovat vliv masmédií, které jsou součástí našeho vědomí o světě 
* tvrdil, že nepřijímáme všechny informace, ale přijímáme ty, které jsou zprostředkovány nějakou autoritou 
* odlišnost od Durkheima - kolektivní a individuální reprezentaci nahrazuje sociální reprezentací, čímž vzniká otázka, kdo je nositelem této reprezentace 
* nositelem bude asi spíše jedinec, protože se jedná o jeho pohled na svět 
* popírá to, co je pro Durkheima typické, že existuje něco nadinidviduálního 
* Moskovici se ptá, jak se vytvářejí sociální reprezentace 
* vzniká v interakcích mezi lidmi, debatami o poznání, hodnotách 
* '''kolektivní reprezentace''' vzniká interakcí mezi jedinci, skupinami a institucemi a je jedinečná pro každou společnost 
* když je psychologické striktně oddělováno od společenského, tak jak může to psychologické pronikat do toho společenského 

* řeší to duální koncepcí člověka - '''člověk má dvojí vědomí''' 
* jedno vědomí se týká individuality člověka zakotvené v jeho těle - počitky emoce, potřeby › obsah individuálního vědomí  
* druhé vědomí se týká jeho zakotvení ve společnosti - morálka, hodnoty, poznání › obsah kolektivního vědomí 

* morální pravidla tvoří předpoklad a důsledek společenského způsobu života 
* kolektivní vědomí má i materiální podobu 
* tvoří ji jazyk, příběhy, vyprávění (to, čím je to uchopitelné, přenositelné, uchovatelné) 
* máme sice dvě vědomí (jsme individuální bytosti, ale máme něco i ze společnosti), ale ony tato vědomí jsou propojená - to je řečení otázky sociálního pouta

=== Von Cranach === 

* je to reakcí na Moskoviciho, chce do toho vnést jasno 
* rozlišuje sociální a sociálně-individuální reprezentace 
* zaměřuje se na analýzu těchto reprezentací a snaží se vysvětlit vztah z hlediska jednání 
* sociální reprezentaci považuje za '''soubor organizovaného poznání''', jakoby zobecněné poznání 

=== Genetická sociální psychologie (2. linie) === 

* genetická - vývojová 
* patří sem '''Baldwin, Cooly, Mead''' 
* vycházejí ze sociální interakce při vysvětlování vzniku já, procesu [[socializace jedince|socializace]], při vysvětlení vztahu jedince a společnosti 
* nestaví proti sobě společnost a jedince, ale chápou jedince a společnost jako celek 
* dospělí jedinci jsou nositeli sociálna a při interakci s dítětem utvářejí jeho začlenění do společnosti 

=== Baldwin === 

* rozlišuje 4. stádia vývoje dítěte: 
# '''objektivní stádium''' - druzí lidé i předměty vyvolávají u dítěte neosobní reakce, dítě reaguje na všechno stejně, na hračky i lidi 
# '''projektivní stádium''' - dítě se promítá do reakcí druhých osob a dokáže ty druhé rozlišit, reaguje na blízké osoby 
# '''subjektivní stádium''' - dítě si uvědomuje reakce druhých vůči sobě samému, je to počátek sebeuvědomování, vytváření vlastního já 
# '''ejektivní stádium''' (vyhození) - proces se obrací, dítě si začíná utvářet obraz druhých lidí podle sebe sama, podle vlastního mínění 

=== Mead ===

* '''zrcadlové já a generalizovaný druhý''' - pojmy, které mají zachytit to sociálno podstatnou úlohu přikládá rolím a postojům, které dítě přebírá, a to především od generalizovaných druhých 
* v interakcích jde o symbolickou povahu výměn (slova, gesta) 
* při výměnách dochází ke sdílení symbolů a jejich významů 
* zdůrazňuje roli symboličnosti 

=== Henry Wallon - teorie člověka jako bytosti sociálně genetické ===

* původně pediatr – pozoroval novorozence 
* východisko - dítě je od narození závislé na svém prostředí, tato závislost trvá dlouho (období neotenie = závislosti, nezralosti) 
* tato závislost je dána biologicky, ale tím zároveň je předurčena sociální podstata člověka, nikoli tlakem vnějšího sociálního prostředí, ale z biologické nutnosti se člověk stává sociálním 
* nezralost je důvodem k tomu, že dítěti musí být potřeby uspokojovány vnějším světem 
* dítě se obrací k lidem (křikem, pláčem) a to, že se dítě k lidem obrací 
* Wallon nazývá '''posturálně expresivní orientace''' 
* vztah, který je zprostředkováván emocemi a poté gesty, se rozšiřuje poté i k jiným lidem 
* zdůrazňuje, že potvrzením gesta dítěte ukazuje dítěte, že to gesto má nějaký význam 
* dítě se velmi rychle dostává do symbolického řádu 
* rychle se učí významům symbolů 
* při uspokojování biologických potřeb se dítěti dostává i něčeho víc - laskání, hlazení, při těchto interakcích dítě dospívá k uvědomování si druhého 
* vnitřní druhý je zvnitřněný sociální zprostředkovatel (ten, kdo uspokojoval jeho potřeby) 
* emoční stádium - do 8. měsíce života - splývá tam to, co je rozpoznáváno v druhém a v sobě samém 
* závislost na druhých lidech nutí dítě regulovat svou činnost a kontrolovat ji na druhém jako v zrcadle 
* '''vnitřní druhý''' je výsledkem interpretačního dialogu postupným zpřesňováním smyslu vlastního chování 
* zároveň se tak utlumuje spontánní chování a zesiluje se podléhání tlaku dospělých 
* vnitřní druhý je na jedné straně v jedinci něčím stálým, co stále nosíme v sobě a může to být naším vnitřním hlasem 
* na druhé straně se ten vnitřní druhý mění a vyvíjí, protože se mění svět a my 
* se mu musíme přizpůsobit 
* vnitřní druhý je to, co tvoří spoj (sociální pouto) mezi jedincem a společností 
* vývoj Wallonova vnitřního druhého začíná mnohem dřív něž vývoj Meadova 
* generalizovaného druhého, vnitřní druhý je od začátku založen na sdílení významu 
* důraz na autoregulaci (vlastní kontrolu)

=== Alexej Nikolajevič Leoťjev - kulturně historická koncepce psychiky === 

* založeno na interakci a styku dítěte a dospělého 
* to společenské je zakotveno v nástrojích, předmětech, které vytvořily předchozí generace a které se staly kulturním dědictvím 
* dítě začíná svůj psychický vývoj vnější činností a tím si osvojuje manipulaci s nástroji, které mají tu společenskohistorickou podstatu 
* práce „Problémy psychického vývoje“ 
* vychází z Vygotského, ale často odkazuje i na Durkheima a Wallona 
* v ontogenezi dítě vstupuje do zvláštního vztahu se světem předmětů a jevů, které charakterizují lidské schopnosti 
* i u nejjednodušších předmětů a nástrojů dítě musí pochopit jejich kvality (smysl) 
* to se děje při praktické manipulaci s těmi předměty, dělá to neobratně, proto mu pomáhají dospělí, dospělí jsou tam velice důležití, učí totiž dítě manipulovat správně s těmi předměty 
* dítě dlouho s předmětem manipuluje, než pochopí jeho skutečný význam 
* vztah dítě – dospělý – nástroj - tím se dítě učí zasahovat předmětem do vnějšího světa 
* pak se tyto operace zvnitřňují a pak je další důležitý krok – musí se to naučit pojmenovat 
* rozhodující je ten praktický ráz předmětné činností (manipulace s nástrojem), kterým se dítě dostává do toho sociálního 
* slovo je pro dítě nejprve jen nějakým signálem, aby k tomu dítě obrátilo pozornost, ale trvá dlouho, než dítě spojí slovo s předmětem 
* další krok, když dítě začne ze slov dělat složitější věty 
* zabývá se i myšlenkovými operacemi, které jsou již podmíněny znaky a symboly 
* prvotní je předmětná činnost s nezbytnou přítomností dospělých 
* sociální pouto je podle nich tvořeno materiálním světem