Zobrazení zdroje stránky Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství

=== Školní psychologie ===

Školní psychologie využívá poznatků [[1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání|pedagogické]], vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila<ref name=":1">Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>.

=== Vývoj školní psychologie ===
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref>
Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog [[Arnold Gessel|Gesellovi]]. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla [[William Stern|Sternova]] Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.<ref name= ":2"/>
Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR<ref name= ":1"/>, který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.

=== Zakotvení a obrysy školní psychologie ===
Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou.<ref name= ":1"/>
'''Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií''' spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako speficika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.<ref name= ":1"/>




== Odkazy ==

=== Doporučená literatura ===
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.

Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.

Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.

=== Reference ===

<references />

=== Klíčová slova ===
školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství

[[Kategorie: Pedagogická psychologie|*]]