Zobrazení zdroje stránky Formování a vývoj osobnosti.

==Definice základních pojmů==
Formování a vývoj osobnosti jsou pojmy, jejichž vymezení není zcela zřejmé. Tyto pojmy bývají některými autory striktně odlišovány a jinými používány coby synonyma. I proto je nezbytné uvést zde některé definice.

'''Formování osobnosti''' (personality shaping) bývá chápáno jako změna osobnosti způsobená vlivem aktivního, cíleného a záměrného působení na osobnostní charakteristiky jedince.<ref name=":0">Hartl, H., & Hartlová, H. (2009). Psychologický slovník. Portál.</ref>

'''Vývoj osobnosti''' (personality/character development) je rovněž proces, při němž dochází ke změnám osobnosti, ale oproti formování jde i o změny, které nejsou důsledkem cíleného a záměrného působení na konkrétní charakteristiky jedince, ale také změny probíhající přirozeně spolu s narůstajícím věkem.<ref name=":0" />

==Determinanty vývoje osobnosti==
Historicky se společnost dělila na 2 tábory, vedoucí spor o tom, zda je vývoj osobnosti podmíněn biologicky (nativistické teorie zastávající názor, že zásadní vliv mají vnitřní faktory), či sociálně (environmentalistické teorie říkající, že hlavní roli mají vnější faktory). Jednalo se tzv. o spor „'''nature vs. nurture'''“. V současnosti je často zmiňován tzv. '''bio-psycho-sociální''' '''model''', který bere v potaz vlivy vnější, vnitřní, i jejich vzájemnou interakci.<ref name=":1">Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Portál.</ref> (Šulová, přednášky z Vývojové psychologie 2019/2020)

===Vnitřní faktory===
Jak již bylo výše naznačeno, vnitřními faktory rozumíme vrozené dispozice. Jedná se tedy o dědičný základ osobnosti, naší genetickou výbavu, již nám předali rodiče. Celou genetickou výbavu jedince souhrnně označujeme jako '''genotyp'''. Na genotyp již od nejrannějšího prenatálního období působí vnější faktory (stres matky, její strava, toxiny, …), které ovlivňují, jak moc se které geny z celého genotypu projeví. Výsledek interakce genotypu a vnějších faktorů označujeme jako '''fenotyp''' – souhrn všech vnějších znaků a vlastností jedince. V souvislosti s geny je také důležité zmínit 2 typy genů – '''major geny''' a '''minor geny'''. Major geny jsou takové geny, které mají na určitý znak velký vliv, a které jsou jen velmi málo ovlivnitelné prostředím. Patří mezi ně například geny nesoucí informaci o krevní skupině, či barvě očí. Oproti tomu minor geny mají na konkrétní znak jen velmi malý vliv, jelikož takový znak je kódovaný velkým množstvím minor genů, na jejichž expresi má prostředí značný vliv. A právě minor geny jsou geny mající vliv, mimo jiné, na naše osobnostní charakteristiky.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":2">Vágnerová, M. (2010). Psychologie osobnosti. Univerzita Karlova.</ref>

Karel Balcar (1991) uvádí tzv. '''čtyřstupňovou hierarchii biologických podmínek''' dle R. Cattela, v níž rozlišuje:

o  '''dědičnou výbavu''' – genové zakódování vývoje organismu získané od rodičů v momentě početí

o  '''genová výbavu''' – dědičná výbava zahrnující navíc změny způsobené vlivem mutací a segregací v genech

o  '''vrozená''' '''výbavu''' – genová výbava dále ovlivněná vnějšími faktory po čas prenatálního období, až do porodu

o  '''konstituční''' '''výbavu''' – kromě výše zmíněného zahrnuje veškeré působení vnějších vlivů na jedince po jeho narození, jedná se v podstatě o fenotyp jedince<ref name=":3">Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Mach.</ref>

====Dědičnost temperamentových vlastností====
'''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperamentové vlastnosti]]''', coby minor geny kódované znaky, jsou '''podmíněny multifaktoriálně''' – celou řadou genů, mírou jejich exprese, i nejrůznějšími vlivy prostředí. Jejich dědičnost bývá nejčastěji zkoumána na jednovaječných (tzv. monozygotních) dvojčatech, která mají shodný genotyp a lze tak u nich pozorovat míru ovlivnění fenotypu vnějšími vlivy.

Základní temperamentové charakteristiky jsou patrné již u novorozenců. Od narození lze pozorovat '''sklon k určitému emočnímu prožívání''' (některé děti jsou plačtivé, jiné méně), '''úroveň aktivity''' (zda je spíše živější, či klidnější), '''společenskost''' (jak moc dítě preferuje být mezi lidmi, či si vystačí ve větší míře samo), '''plachost''' (zda a jak moc se bojí cizích lidí) a '''míru vytrvalosti či pozornosti''' (jak dlouho vydrží u jedné činnosti, nebo zda potřebuje častěji střídat stimuly). Geneticky podmíněná je i aktivace konkrétních genů později během života. Zejména během dospívání tak dochází ke změnám na úrovni genové exprese, což se následně odráží i na změnách v chování a prožívání. Navzdory tomu je temperament považován za poměrně stabilní charakteristiku jedince.<ref>Saudino, K. J. (2005). Behavioral Genetics and Child Temperament. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics, 26(3), 214–223. <nowiki>https://doi.org/10.1097/00004703-200506000-00010</nowiki></ref><ref>Ganiban, J. M., Saudino, K. J., Ulbricht, J., Neiderhiser, J. M., & Reiss, D. (2008). Stability and change in temperament during adolescence. Journal of Personality and Social Psychology, 95(1), 222–236. <nowiki>https://doi.org/10.1037/0022-3514.95.1.222</nowiki></ref> 

Výzkumy ukazují, že '''míra genetické podmíněnosti temperamentových vlastností se pohybuje kolem 50 %''', zbývající podíl fenotypové variability je ovlivněn vnějšími faktory. Největší vliv dědičnosti se ukazuje u emocionality a úrovně aktivity.<ref name=":2" />

====Dědičnost osobnostních rysů====
[[Soubor:Dědičnost Big Five.png|náhled|518x518pixelů|Koeficienty dědičnosti pro osobnostní rysy Big Five (Zdroj: Corr & Matthews, 2009)]]
Současné výzkumy potvrzují určitý podíl genotypu nejen na našem temperamentu, ale přímo i na osobnostních vlastnostech. Mezi nejpoužívanější osobnostní dotazníky patří tzv. '''[[Big Five]]''', sestávající z 5 základních faktorů – '''otevřenosti vůči zkušenosti''' (openness to experience), '''svědomitosti''' (conscientiousness), '''extraverze''' (extraversion), '''přívětivosti''' (agreeableness) a '''neuroticismu''' (neuroticism). Mnoho studií zabývajících se dědičností osobnostních vlastností pracovalo právě s modelem Big Five, a ačkoli se jejich výsledky na podílu dědičnosti jednotlivých faktorů různí, obecně se shodují, že '''osobnostní rysy Big Five mají genetický základ'''.<ref name=":2" /><ref name=":4">Corr, P. J., & Matthews, G. (2009). The Cambridge Handbook of Personality Psychology (Cambridge Handbooks in Psychology) (1st ed.). Cambridge University Press.</ref>

Jako nejvíce geneticky podmíněné se ukazují extraverze, otevřenost vůči zkušenosti a neuroticismus. Naproti tomu přívětivost a svědomitost patří k osobnostním rysům, které lze ve větší míře ovlivnit prostředím. Vysoká míra dědičných předpokladů u otevřenosti vůči zkušenosti může být rovněž dáno tím, že tato charakteristika bývá dávána do souvislosti s inteligencí, jež patří, za určitých podmínek, mezi osobnostní charakteristiky s největším podílem dědičnosti.<ref name=":2" /><ref>Schretlen, D. J., van der Hulst, E. J., Pearlson, G. D., & Gordon, B. (2010). A neuropsychological study of personality: Trait openness in relation to intelligence, fluency, and executive functioning. Journal of Clinical and Experimental Neuropsychology, ''32'' (10), 1068–1073. <nowiki>https://doi.org/10.1080/13803391003689770</nowiki></ref>
====Dědičnost inteligence====
Rozvoj inteligence, podobně jako temperament a osobnostní rysy, závisí kromě genetických dispozic také na vlivu prostředí. Z vlivů prostředí je však pro rozvoj inteligence nejzásadnější '''míra stimulace''' a její '''přiměřenost''' aktuálním schopnostem jedince.<ref name=":2" />

Studie věnující se této problematice, uvádí '''odhad dědičnosti inteligence''' někdy '''až 80 %'''. Je však důležité uvést, že význam genetických dispozic se odvíjí právě od prostředí, v němž dítě vyrůstá. Žije-li dítě, v prostředí s nízkým socio-ekonomickým statusem a nízkou úrovní vzdělanosti, nedostane se mu dostatečné množství podnětů k rozvinutí jeho předpokladů a dědičné dispozice nebudou mít možnost se projevit. Oproti tomu v prostředí s velkým množstvím kvalitních stimulů bude vliv individuálních dispozic mnohem více patrný.<ref name=":2" /><ref>Plomin, R., & Deary, I. J. (2015). Genetics and intelligence differences: five special findings. Molecular Psychiatry, 20(1), 98–108. doi: 10.1038/mp.2014.105</ref>

====Strukturální a funkční aspekty CNS mající vztah k osobnosti====
Ve vztahu k osobnosti patří mezi nejvýznamnější oblasti mozku '''kůra čelního laloku''' (prefrontální kůra) a '''limbický systém'''.

'''Prefrontální kortex''' představuje vývojově nejmladší část mozku, která se doposud vyvinula pouze u lidí. Jedná se o oblast s celou řadou funkcí, mezi něž patří například '''exekutivní funkce''', '''paměťové funkce''', '''sociální kognice''' či '''regulace chování a nálady'''. Velmi dobře známý je případ Phinease Gage, u něhož došlo k poškození prefrontální mozkové kůry, což mělo za následek výrazné změny v jeho chování – stal se agresivním, sobeckým, velmi impulzivním a ztratil schopnost plánování a odkládání potřeb.<ref name=":2" />

'''Limbický systém''' patří naopak mezi vývojově starší části mozku a zahrnuje celou řadu struktur plnících velmi důležité funkce. Součástí limbického systému je jednak '''orbitofrontální mozková kůra''', '''hipokampus''', '''amygdala''', '''septum''' a '''přední talamus'''. Mezi nejdůležitější funkce, které limbický systém zastává, patří kontrola strachu, úzkosti a reakcí na ně (fight-flight-freeze), emoční prožívání, účast na procesech krátkodobé paměti. Má však také vliv na činnost srdce, dýchání a sekreci endokrinních žláz.<ref name=":2" />
[[Soubor:Jeffrey Gray - reinforcement sensitivity theory.png|náhled|262x262pixelů|Vztah mezi dimenzemi BAS a BIS dle J. Graye a dimenzemi extraverze a neuroticismus dle H. Eysencka]]
V návaznosti na výše uvedené je pak významná teorie '''Jeffreyho Alana Graye''' (1934–2004), žáka Hanse Eysencka, nesoucí název „'''Reinforcement sensitivity theory'''“. Grayova teorie, založená na výsledcích jeho výzkumů, říká, že hlavní dimenze osobnosti mají rozdílný neurobiologický základ. Původní teorie pracuje se dvěma systémy – '''BIS''' (behavioral inhibition systém), jenž je vázán na Papezův okruh limbického systému, je citlivý na tresty a negativní události a zprostředkovává pocit úzkosti a opatrné chování, a systém '''BAS''' (behavioral approach systém) pojící se zejména s dopaminergními drahami v mozku a bazálními ganglii, jenž je citlivý na odměny, příjemné stimuly a zprostředkovává pozitivní emoční prožitky a souvisí s optimismem, extraverzí a tendencí k vyhledávání všemožných zdrojů zábavy. Systém '''BIS''' je považován za '''dimenzi úzkostnosti''' založené na neurotransmisi '''serotoninu''', zatímco systém '''BAS''' za '''dimenzi impulzivity''' založené na neurotransmisi '''dopaminu'''. Teorie byla později doplněna o třetí, tzv. '''3F dimenzi''' (fight-flight-freeze) mající strukturální základ v amygdale. Dimenze 3F je považována za '''dimenzi defenzivnosti''' zprostředkovávající pocit strachu a vyhýbání se nebezpečným situacím.<ref name=":2" /> (Bahbouh, přednášky z Psychologie osobnosti 2020/2021)

===Vnější faktory===
Z prostředí jsme ovlivňováni obrovským množstvím nejrůznějších faktorů, a to v podstatě neustále. Jsme ovlivňováni '''prostředím''', ve kterém žijeme, '''lidmi''', s nimiž se setkáváme, '''událostmi''' všedními i nevšedními, jenž se v našich životech objevují.

====Fyzikální prostředí====
Kromě psychologických a sociálních činitelů je důležitým faktorem ovlivňujícím tělesný i duševní výkon právě fyzické prostředí. To, v jakém žijeme '''podnebí''', jaká je '''dostupnost stravy''', jaké '''nemoci''' sužují oblast, v níž žijeme, zda žijeme ve městě nebo na vesnici a od toho se odvíjí, například jaký vzduch dýcháme. Co se stravy týče, i ve vyspělých zemích hraje roli kvalita stravy a to, zda konzumujeme vysoce průmyslově zpracované potraviny nebo potraviny bez průmyslového zpracování. Zda konzumujeme velké množství sacharidů, což se pojí s civilizačními onemocněními. Všechny tyto a mnohé další faktory mohou buď '''podporovat''' nebo naopak '''zpomalovat''' či zcela '''bránit''' tělesnému i duševnímu vývoji probíhajícímu prostřednictvím geneticky naprogramovaného '''zrání'''.<ref name=":3" />
====Sociální prostředí====
'''Kulturní prostředí''' je dalším velmi významným faktorem hrajícím roli v utváření osobnosti. Kulturou či kulturním prostředím chápeme tu část prostředí vytvořenou lidmi. Zahrnuje nejen hmotné produkty, ale stejně tak i duševní bohatství předávané z generace na generaci. Kromě obrazů, soch či architektonických výtvorů zahrnuje tedy pojem kultura také zvyky, hodnoty, postoje, dovednosti a znalosti.<ref name=":3" />

[[Geert Hofstede]] (1928–2020) chápal kulturu jako '''kolektivní nastavení mysli''' určité skupiny lidí. Můžeme hovořit o kultuře evropské, české, jihomoravské, kultuře konkrétní obce, rodiny, kultuře firmy atd. Dle Hofstedeho teorie lze každou kulturu definovat z hlediska 6 dimenzí, jimiž jsou '''vzdálenost moci''', '''individualismus''', '''maskulinita''', '''vyhýbání se nejistotě''', '''dlouhodobá orientace''' a později přidané '''požitkářství'''. Vymezení těchto charakteristik umožňuje porovnávání kultur mezi sebou, analyzování rozdílností a napomáhá lepšímu pochopení interkulturních sporů.<ref name=":4" />

<br />

====Vliv životních událostí====

===Epigenetické faktory===
<br />

==Procesy podmiňující vývoj osobnosti==

===Zrání===

===Učení===

==Strategie formování osobnosti==

===Výchova===
<br />
===Psychoterapie a další klinické intervence===
Jednou z možných strategií formování osobnosti je také psychoterapie, či nejrůznější tréninkové programy a kurzy. Mezi velmi významné metody intervence patří '''mindfulness'''. Kromě celé řady benefitů, které mindfulness přináší, byla výzkumníky také objevena souvislost mezi praktikováním mindfulness a změnou osobnostních rysů, konkrétně '''svědomitostí''', '''přívětivostí''', '''empatií''' a '''emoční''' '''stabilitou'''. Podobné výsledky přinesly také výzkumy zaměřené na tréninkové programy pro osoby se závislostí. I zde byl zaznamenán nárůst v dimenzích svědomitosti, přívětivosti a emoční stability.<ref>[[Roberts, B. W., Luo, J., Briley, D. A., Chow, P. I., Su, R., & Hill, P. L. (2017). A systematic review of personality trait change through intervention. Psychological Bulletin, 143(2), 117–141. https://doi.org/10.1037/bul0000088]]</ref><br />
==Otázka vzniku a zformování osobnosti==
<br />

==Otázka stability a proměnlivosti osobnosti==

===Hodnocení stability a proměnlivosti osobnosti===
<br />
===Stabilita a vývojově podmíněná proměnlivost základních osobnostních vlastností===
<br />

===Faktory ovlivňující proměnlivost a stabilitu osobnosti===
<br />

===Stabilita a vývoj osobnosti od dětství do dospělosti===
<br />

===Vývoj sebepojetí===

==Rozdíly ve vývoji osobnosti u zdravé a klinické populace==
<br />
==Externí nepublikované zdroje==
Ke zpracování poznámek byly uplatněny také poznámky z přednášek prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc., získané v rámci kurzu Vývojová psychologie a poznámky z přednášek doc. PhDr. MUDr. Mgr. Radvana Bahbouha, Ph.D., získané v rámci kurzu Psychologie osobnosti I. a Psychologie osobnosti II., vyučovaných na Katedře psychologie FF UK .
==Odkazy==
===Reference===
<references />

===Klíčová slova===
<br />
[[Kategorie:Psychologie osobnosti|*]]