Zobrazení zdroje stránky Chrámová administrativa a hospodářství v Nové říši

Egyptské chrámy disponovaly značnými pozemky, a fungovaly nikoliv jako plně autonomní, ale oddělené ekonomické jednotky. Chrámům teoreticky patřila velká část egyptské půdy, ovšem chrámový majetek zahrnoval jak polnosti, tak dílny, sklady, přístavy, a veškerý personál, který k tomu patřil. Už od [[Stará říše|Staré říše]] existují doklady o přidělování půdy chrámům a také jejich osvobozování od daní královskými dekrety, případně také o tom, že chrámový personál nebyl povoláván do služby v královské rezidenci.Tyto dary však mohly být chrámům i odebírány, neboť v některých dokumentech jsou některé starší chrámy zmiňovány jako chudší.<ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref> Chrám mohl své pozemky dále propůjčovat individuálním majitelům, kteří pak platili chrámu určitou daň z jeho zisku. Nicméně tato půda byla spravována spolu s dalšími institucemi, stejně tak jako byla dále pronajímána, a vztahy mezi chrámovým, státním a soukromým hospodářstvím tak byly velice úzce propojené.  Role faraona jako nejvyššího kněze a teoretické hlavy všech chrámů, a tedy i jejich hospodářství, pak mohla mít i mnohem praktičtější stránku.<ref> Janseen, J.J. 1975: "Prolegomena to the study of Egypt´s economic history during the New Kingdom", SAK 3, 1975, s.127 – 186.</ref>  

=== Písemné prameny ===
Z [[Nová říše|Nové říše]], především z ramessovské doby, se zachovalo mnoho administrativních dokumentů, které mohou tyto vztahy blíže objasnit. Jedním z nich je [[papyrus Valenҫay I]], pocházející z [[20.dynastie]], ze kterého se dozvídáme, že pozemky byly rozděleny na královské, chrámové a soukromé. Dalším textem, poskytujícím informace o správě pozemků v Nové říši je [[papyrus Wilbour]]. Dle tohoto dokumentu jsou pozemky chrámů rozděleny do několika skupin: první z nich jsou běžné pozemky, které vlastnil každý chrám a které byly pod dohledem státních nebo chrámových úředníků. Dále jsou zde zmiňovány pozemky, které byly ve správě soukromých osob, platících z nich daně. Zdá se, že těmto lidem byla půda přidělována přímo faraonem a její vlastnictví mohlo být dědičné, přesto se však zřejmě nejedná o soukromé vlastnictví, ale spíše o ,,propůjčení“. Dalším typem jsou malé pozemky, které skutečně patřily soukromým osobám, neboť tyto osoby zřejmě chrámu žádné poplatky neplatily a se svými pozemky dokonce mohly obchodovat. Jedná se především o kněze nebo písaře. Chrámy možná mohly pronajímat půdu i jiným chrámům nebo institucím. V další části dokumentu jsou zmiňovány královské pozemky, nacházející se v držení chrámu. 
Dalším, a zřejmě jedním z nejznámějších administrativních dokumentů Nové říše, je [[papyrus Harris I]], datovaný do 20.dynastie. Zde jsou chrámové příjmy rozděleny do několika skupin podle toho, jak a odkud do chrámu přicházely, z čehož lze rekonstruovat vzájemné vztahy mezi ekonomickými jednotkami. Velké chrámové komplexy jako chrámy v [[Karnaku]], [[Héliopolis|Héliopoli]] nebo [[Memfis|Memfidě]] zřejmě měly příjmy z jiných institucí, které na nich byly ekonomicky závislé. <ref>Warburton, D. 1997 : "State and economy in Ancient Egypt", Fribourg/Göttingen, </ref> 
Z Nové říše existuje však mnoho dalších písemných dokladů o chrámovém hospodářství,  zaznamenávajících dodávky obilí do Amonova chrámu v Karnaku z pozemků, které vlastnil po celém Egyptě,  dodávky obilí pro chod nekropole na západním břehu, výnosy z jednotlivých pozemků atp.  
Některé dokumenty se týkají také vyplácení dávek – všem  osobám, které se podílely na hospodářství chrámů, byly tyto dávky vypláceny jako forma mezd, ať už se jednalo o pracovníky na polích, nebo vysoké úředníky. Tyto suroviny byly vypláceny z královské pokladnice, sýpek či skladů, ale také přímo z chrámů, a to i zádušních, například ve formě přerozdělovaných obětin.

Dalším důležitým dokumentem pro zkoumání chrámové administrativy jsou tzv. dedikační nápisy, nacházející se buď na stélách, nebo přímo na chrámových zdech. Tyto dokumenty nás informují především o zdrojích chrámových příjmů: většinou se týkají zajištění chrámového majetku, jejich výnosu, produkce a personálu. V těchto textech se většinou král obrací na božstvo toho kterého chrámu, vyjmenovává stavební či jiné úkoly, jejichž plnění se zhostil, a doporučuje chrám božské péči a ochraně. Stejnou pasáž nalezneme i v Harrisově papyru. Tyto texty zmiňují příjem chrámů z královských vojenských tažení, přičemž obzvláště důležití byli váleční zajatci, kteří sloužili jako chrámový personál. <ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref> 

=== Personál ===
Počet osob, pracujících v chrámu, závisel samozřejmě na jeho velikosti. Většina personálu byla ,,dočasná“ – chrámový personál byl organizován do zvláštních jednotek - fýl, což však nebyla pouze chrámová záležitost, do podobných skupin byli rozdělováni např. i dělníci. Kromě členů fýl zde však byli také kněží, kteří v chrámu trávili celý rok. Někteří kněží byli dosazováni králem z prominentních rodin, a jejich úřady byly většinou dědičné. Obecně je však velmi těžké určit hranici sakrální a profánní funkce jednotlivých kněží, neboť se velmi těsně prolínaly.<ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref> 


=== Kontroly ===

Pro ujištění se, že chrámy majetky jim propůjčené spravují tak, jak mají, byly do chrámů posílány vládní inspekce. Tato praxe je doložená už ve [[Střední říši]] ([[Amenemhet II.]]), a nadále byla vykonávána i v Nové říši.  Existují doklady o platbách, které musely chrámy vyplácet vládě – zřejmě se tedy jednalo o jakýsi druh daní.  Jako příklad mohou sloužit nejen některé papyry (BM 10401), ale i např. nápis [[Ramesse IX.]] v Karnaku, kde je Amonův velekněz faraonem vychvalován právě za řádné plnění této povinnosti. 

=== Redistribuce ===
Komodity, které přicházely do chrámů jako obětiny pro bohy nebo krále, byly pak nadále rozdělovány kněžím. Tyto obětiny mohly ovšem nadále putovat do dalších chrámů, a jeden chrám tak mohl být ekonomicky závislý na jiném chrámu. Část z obětin však mohli však ve svém zádušním kultu přijímat i osoby, které nesloužily v chrámu, například jako kompenzaci toho, že chrámu darovaly půdu, dobytek nebo personál. 
Se systémem redistribuce je však spojeno mnoho nevyřešených otázek, například jak bylo dále nakládáno s velkým množstvím komodit, které dostávali vysoce postavení kněží a chrámoví úředníci. Předpokladem je, že je dále rozdělovali do svých domácností, ovšem tyto domácnosti obvykle měly své vlastní příjmy. Dalším sporným bodem je, zdali níže postavený personál vyžil s dávkami, které mu byly přidělovány, nebo co bylo příjmem členů hodinového kněžstva, když zrovna nebyli v chrámové službě.  
Chrámy disponovaly surovinami, které byly nadále přerozdělovány, z královských darů skrze pokladnici Amonova chrámu. Z textů však spíše vyplývá, že většina chrámů byla soběstačnými a samostatnými ekonomickými jednotkami, které zvětšovaly svůj majetek díky královským darům – většinou se jednalo o zajatce nebo luxusní zboží z válečných tažení. 
Komodity, označované jako jn.w, které přijámal panovník. Král pak tyto komodity používal jak na soukromé účely, tak na chod vnitřního paláce, stejně tak jako je mohl dál přerozdělovat a dávat jako mzdu dělníkům nekropole,  nebo právě dary chrámům, což, zvláště když se jednalo o dary z cizích zemí, mohlo být prezentováno jako obětiny bohům za faraonova vítězství.
Podobně specifickým termínem jsou bAk.w(t), které jsou placeny zemí nebo oblastí  a jejich primárním cílem je chrám.Co se týče využívání těchto komodit, mohly být použity pro zařízení a vybavení chrámu, nebo jako (dále přerozdělované) obětiny, případně poskytovány nazpět králi k zajištění vojenských operací. V chrámech mohly být tyto prostředky užívány pro správu budovy, nebo za ně mohly být pořizovány různé rituální předměty, stejně jako např. sochy nebo nábytek.<ref> Bleiberg, E. 1996 : "The official gift in ancient Egypt", Norman, London</ref>  


=== Zádušní chrámy ===
Jedná se vlastně o nejlépe zdokumentované chrámy z Nové říše, jak kvůli archeologickému materiálu, tak díky tomu, že z ramessovské doby se dochovaly mnohé papyry i ostraka. Z porovnání s informacemi o ostatních chrámech se zdá být jejich administrativa a hospodářství celkem podobné jako u ostatních chrámů.  Na počátku Nové říše byly chrámy milionů let poměrně malé jednotky, závislé na Amonově chrámu v Karnaku a některé komodity jim byly dodávány přímo přes něj. Toto závislé postavení se však začíná měnit od doby [[Amenhotepa III.]] a v ramessovském období se tato role téměř obrací.  Papyry z 20.dynastie zmiňují  obrovské bohatství zádušních chrámů – některé z nich byly nejbohatšími institucemi v zemi.  Slabou stránkou této ekonomiky však bylo to, že takové hospodářské centrum se za vlády každého panovníka přesouvalo a starší chrámy postupně upadaly a většinou jim už nebyly přidělovány nové pozemky.<ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref>   
 



=== Reference ===
<references/>