Zobrazení zdroje stránky KRUPKOVÁ, J. Tradice a etnografie

Kniha ''Krupková, Jaroslava. Tradice a Etnografie: K úloze tradice ve vývoji kultury. Praha: Karolinum, 1991.'' je součástí povinné či doporučené literatury k předmětům '''Výroční obyčeje a zvyky''' a '''Rodinná obřadnost''' vyučovaným v rámci magisterského cyklu na Ústavu etnologie FF UK.

== Úvod ==
Zájem o zkoumání [[tradice|tradic]] se objevuje u odborníků z řady oblastí společenskovědních disciplín - u [[filosofie|filosofů]], [[Sociologie|sociologů]], [[kulturologie|teoretiků kultury]], [[archeologie|archeologů]], [[etnografie|etnografů]] a [[folkloristika|folkloristů]] nebo u [[historie|historiků]]. Základní definice tradice můžeme čerpat například od filosofů '''Karla Jasperse''' nebo '''Theodora W. Adorna'''.
* [[Karel Jaspers|Jaspers]] – ''„Tradice je považována za společenský jev zahrnující vše, co je biologicky neděditelné, avšak co je dějinnou podstatou lidského bytí.“''
* [[Theodor W. Adorno|Adorno]] – ''„Tradice je nekritické přejímání všech kulturních hodnot z minulosti.“''
Tradice může být charakterizovaná jako jev, který obsahuje jak retardační, tak i progresivní složku. V novějším období se tradicí zabývali kromě Jasperse také Willey, Sampson, Nahodil, Sarsenbajev, Suchanov, Uledov, Vlasov (tradice klasická a moderní), Bernštejn (extrovertní a introvertní) a další.

V rámci '''Německé demokratické republiky''' se k pojmu tradici vážou 2 koncepty:
* '''Historické dědictví''' - historikové označují tímto pojmem vše, co kdy v dějinách lidské společnosti  existovalo, jak v oblasti [[hmotná kultura|materiálního]], tak i sociálního a [[duchovní kultura|duchovního]] života.
* '''Historická tradice''' - je podstatně užším pojmem, který zahrnuje pouze určitou část historického dědictví: a) výsledky revolučních, demokratických, pokrokových a humanistických lidových snah; b) pozitivní výsledky činnosti vládnoucích vrstev, které sloužily historickému pokroku.

V '''Polsku''' se problematice a studiu tradic a vymezení tohoto pojmu věnoval především sociolog '''Stefan Czarnowski''', [[antropologie|antropolog]], sociolog a [[ekonomie|ekonom]] '''Ludwik Krzywicki''' nebo sociolog a historik '''Jerzy Szacki'''.

Jerzy Szacki vymezuje několik hledisek, z nichž je možné k problému tradice přistupovat:
* hledisko činnostní (středem badatelova zájmu je vlastní činnost)
* hledisko předmětné (středem zájmu to, co je předáváno – statky)
* hledisko podmětové (studium vztahu daného pokolení k minulosti)

V prostředí '''Československa''' sehrávala tradice důležitou roli především v procesu [[Národní obrození|národního obrození]], a to jak její historická podoba, tak i jazyková a etnická tradice českého národa. Zatímco [[Karel Jaromír Erben]] nebo [[Josef Jungmann]] sice hovořili o dědictví minulosti, termínu tradice se však vyhýbali. S tímto pojmem se začíná pracovat až od 19. století, kdy je využíván estetiky [[Otakar Hostinský|Otakarem Hostinským]] a [[Bedřich Václavek|Bedřichem Václavkem]]. Hostinský se zaobírá přístupem k problému tradice v teorii [[lidová píseň|lidové písně]], kde sleduje proces generačního přenosu a Václavek se zas zajímá o tradici z hlediska jejích obecných rysů a zkoumá její role v umělecké tvorbě. Původně, se Václavek vyznačuje poněkud skeptickým postojem vůči tradicím: ''„Nejlepší tradice je tradici překonávat“'', avšak později dospěje k poznání, že tradice obsahuje také složku pokrokovou. V poslední době se v českém prostředí zabývá problematikou [[kultura|kultury]] a tradice například filosof, estetik a kunsthistorik '''Jiří Vaněk'''.

== Tradice a obecný systém kultury ==
J. Krupková zdůrazňuje, že problematiku tradice je třeba vnímat '''v širším kontextu obecného systému kultury''': ''„Dosavadní pokusy o obecnou definici pojmu tradice mě vedou k názoru, že složitost tohoto problému vyžaduje, aby byl řešen komplexně z hlediska místa, působení a významu tradice ve struktuře systému kultury.“'' Kultura je podle autorky historicky vzniklá a společenským vývojem determinovaná lidsky osvojená skutečnost, která se projevuje jak ve formě subjektivní (osobnostní), tak i ve formě objektivní (realizované), v podobě souhrnu materiálních a duchovních hodnot. Pojem kultura pak tvoří [[binární opozice|binární opozici]] s pojmem příroda. S přírodou je člověk propojen celou velkou sférou tzv. druhé přírody – přírodních jevů kultivovaných lidskou prací, společenskou výrobou. '''Druhá příroda''' je hraniční oblastí mezi přírodou a společností.

'''Kulturní dědictví''' je autorkou definováno jako systém všech materiálních a duchovních kulturních jevů. Tento systém tvoří dvě základní skupiny kulturních jevů:
# Dávné jevy - jevy, které vznikly ve vzdálenější minulosti a jsou dlouhodobě přenášeny a přejímány novými [[generace|generacemi]]. Jedná se o tzv. '''dávnou složku kulturního dědictví'''.
# Nové jevy - jevy, které do systému kultury přešly ze soudobé kulturní tvorby bezprostředně předcházející generace. Jedná se o tzv. '''novou složku kulturního dědictví'''.

'''Mezigenerační přenos tradic''' funguje tak, že nastupující generace nepřejímají od předcházejících generací všechny jevy kulturního dědictví. Po etapě poznávání skutečnosti totiž v procesu lidského osvojování světa nastává etapa hodnocení, přičemž základní hodnotovou normou je otázka, do jaké míry je jev obvyklý u minulých generací schopen '''uspokojovat soudobé potřeby člověka'''. Proto nastupující generace přejímají z minulosti pouze ty jevy, které jsou adekvátní podmínkám jejich soudobého života. Ve skupinově diferencované společnosti tak musejí kulturní jevy uspokojovat potřeby různých společenských skupin. Všechny ostatní jevy, které uspokojování potřeb materiálního a duchovního života nového pokolení už plně neodpovídají, jsou v rámci nastupující generace novým podmínkách přizpůsobeny, a nebo jsou zcela odmítnuty. K podobné situaci pak dochází naopak se vznikem zcela nové společenské potřeby. Ta musí být také společností uspokojována novým prostředkem:
* nové prostředky se ocitají v subsystému '''soudobé kulturní tvorby'''
* odmítnuté jevy se stávají '''historickou součástí kulturního dědictví'''

'''V obecném smyslu je tak tradice zároveň výsledkem více méně stabilizovaného (i když nikoli neměnného, nýbrž rozvíjejícího se) vztahu každé generace k minulosti, především své vlastní, ale i k minulosti lidské společnosti vůbec.'''

Z hlediska vývoje společnosti a kultury může nést pojem tradice ve vědomí lidí jak pozitivní, tak i negativní konotace. Do jisté míry je tento pojem vnímán jako přežívání určitých názorů, představ nebo návyků. V takovémto případě se používá termín '''přežitek'''.
* přežitek - je výraz pro tradici, která se udržuje ve vědomí lidí kratší nebo delší dobu i poté, kdy už zanikly společenské podmínky a vztahy, které ji zplodily

Autorka nakonec na základě všech svých úvah dospívá k '''definici tradice''':

''„Tradice je specifická vlastnost, kterou jevy, věci, prostředky, struktury (...) tvořící subsystém kulturního dědictví každého soudobého systému kultury nabývají tím, že jsou ve vědomí soudobé generace hodnoceny a uchovávány jako jevy, které už existovaly v minulosti buď vlastní společenské skupiny, nebo společnosti vůbec a které jako takové tvoří z hlediska obecné teorie kultury v subsystému kulturního dědictví kategorii tradice. Ve své podstatě tedy tradice představuje hodnotový systém svého druhu, který se uskutečňuje v průběhu historicky a psychologicky podmíněného společenského procesu mezigeneračního přenosu kulturní informace a který také určuje a reguluje uvědomělý vztah soudobé generace k minulosti a vlastně ke společenské realitě vůbec. Možnost stát se tradicí tedy mají prakticky všechny jevy subsystému kulturního dědictví."''

== Problém tradice v názorech etnografů a folkloristů ==
Pro etnografii a folkloristiku je tradice pojmem kategoriálního významu, přesto ani jedna z těchto vědních disciplín nevěnovala podle autorky dosud teoretickému objasnění tohoto pojmu dostatečnou pozornost. V tomto případě se jedná o obecný problém především československé etnologie a folkoristiky, které až donedávna neprojevovaly dostatečný zájem o teoretické vymezení své vlastní oborové metodologie. Tento přístup kritizoval již český etnograf '''Jaroslav Kramařík''', který etnologii vytýkal, že považuje za tradiční pouze to, co souvisí s kulturou venkovského lidu, která přežívá po staletí a je předávaná prostřednictvím [[ústní lidová slovesnost|ústní lidové slovesnosti]].

== Odkazy ==
=== Reference ===
KRUPKOVÁ, Jaroslava. ''Tradice a Etnografie: K úloze tradice ve vývoji kultury''. Praha: Karolinum, 1991.

Pozn.: Článek je sestaven na základě výpisků z knihy, veškeré informace a názory jsou pouze interpretací autorčina textu.

[[Kategorie:Etnologie]]