Zobrazení zdroje stránky Řecká lékařská věda a antické učení o temperamentech

== Řecká lékařská věda ==
* Na rozdíl od ostatních kulturních národů, kde medicína zůstávala pod vlivem náboženských představ, v Řecku dochází k jejímu rozvoji zejména na ''úrovni empirické'' → vzniká tak lékařství jako zvláštní druh umění, založený na odborné znalosti a dovednosti.
* Příčinou tohoto rozvoje, stejně tak i rozvoje řecké filozofie, je, že v Řecku se kněžstvo nikdy nestalo natolik vlivnou skupinou jako jinde a tedy nebrzdilo tolik pokrok vědy a duchovní vývoj.
* V Řecku pak vznikají lékařské cechy, nejprve rodinném, později přístupné i ostatním. 
* Mezi důležitá střediska léčebná i výuková patřily především '''Kos, Knidos'''<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.

== Alkmaión z Krotónu ==
* Žil kolem roku 500 př. n. l. 
* Pitvou na zvířatech jako prvý určil '''mozek jakoú středí duševní činnosti'''. 
* Všechny smyslové orgány jsou spojeny s mozkem dráhami, které nazval '''průchody''' (poroi). Tento jeho objev předstihl vývojové tempo vědy, což je patrné ze skutečnosti, že i jeho filozofičtí následovníci ('''Empedokles, Aristoteles, stoikové, Epikuros''') stále považovali za centrum srdce.

== Hippokrates (460-370 př. n. l.) ==
* Je často považován za otce řecké medicíny, avšak ta již existovala dlouho předtím. Stejně tak nenapsal všechny spisy, které jsou jeho sbírkám přisouzeny. 
* Ve svém spise ''O starší medicíně'' diskutuje o poměru praxe, zkušenosti a teorie<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.
* Domníval se, že převládající temperament je určen vzájemným poměrem čtyř tělesných šťáv, které v lidském těle zastupují čtyři základní živly. '''Sangvinici''' mají převahu krve, '''cholerici''' žluči, '''flegmatici''' hlenu a '''melancholici''' černé žluči. 
* '''Sangvinik''' je podle Hippokrata vyrovnaný, '''melancholik''' těžkomyslný, '''cholerik''' prudký a '''flegmatik''' chladnokrevný. Hipokrates popsal též řadu duševních poruch, mezi jinými '''''depresi a hysterii'''''<ref>Homola, M. (1990). Dějiny psychologie. Olomouc: Nakladatelství UP.</ref>.

== Galenos (130-201 n.l.) ==
* ve svém odkazu reprezentuje svým způsobem '''''souhrn starověké lékařské vědy''''', jeho pojetí se udrželo dlouho a podlehlo až tlaku nových objevů v oblasti fyziologie v průběhu novověku. 
* Dle něj by správný lékař měl být i myslitelem, on sám vychází z aristotelismu s prvky platonismu a stoicismu.
* Přichází s teorií '''organického pneumatu''': základem pro jeho vytvoření je vrozené vnitřní teplo, jeho působením vzniká pneuma z okolního vzduchu, z výparů krve a výparu dalších tělesných šťáv. Přísunem vzduchu, dýcháním a kůží se pneuma živí, ochlazuje a větrá. 
* Podle kvality pneumatu se v těle transformuje do různých druhů – nejhrubší '''pneuma větrové''', '''pneuma vitální''', '''pneuma fyzické''' a nejjemnější '''pneuma psychické'''. 
* S tím souvisí i '''dělení duše''' na tři složky: '''vznětlivá''' (pneuma vitální, srdce), '''rozumová''' a '''volní''' (pneuma psychické, mozek) a '''žádostivá''' (játra). 
* Sídlem duše je '''mozek''', ale afektivitu lokalizuje do '''srdce a cév'''. K počitkům dochází přímo ve smyslových orgánech, ne v mozku. 
* Nervy jsou různé kvality, podle toho jsou-li '''''zrakové''''' (lésklý a povahy světelné), '''''sluchové''''' (vzdušná povaha) – princip rozeznávání stejného stejným. 
* '''Vůle''' pohybuje a diriguje svaly jako jezdec koně otěžemi<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.

== Temperament ==
* Řecké vědě byla vždy blízká myšlenka o zvláštním významu správného poměru prvků/kvalit/činitelů, na kterém se zakládají různé biologické jevy, odlišnosti a zvláštnosti, podobně je tomu tak i v učení o temperamentech.
=== Teorie o čtyřech tělesných šťávách ===
* '''žlutá žluč (jako oheň)''' – teplá a suchá
* '''černá žluč (jako země)''' – studená a suchá
* '''hlen (jako voda)''' – studený a vlhký
* '''krev (jako vzduch)''' – vlhká a teplá

* '''Temperament''' je dán poměrem těchto 4 šťáv v organismu. Zdraví se zakládá na přiměřeném poměru všech 4.
* Poměr šťáv je určovatelem pohlaví v embryu. Ideální harmonie je jedna, ale různými poměry vznikají různé varianty – dyskrásie. Zdraví je též dáno ideálním poměrem složek<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>.

== Odkazy ==

=== Reference ===

<references />

=== Použitá literatura ===

* Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.


[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]