Zobrazení zdroje stránky Masarykova Akademie Práce

Zájem o studium organizace práce byl natolik veliký, že vedl k iniciování vzniku několika institucí a vědeckých center, která ji účelně studovala. V návaznosti na Mezinárodní kongres vědeckého řízení v Praze byl založen Mezinárodní výbor pro vědeckou organisaci. Přání, aby se jeho sídlo nacházelo v Praze, se bohužel nesetkalo s úspěchem. Byla zde pouze ponechána redakce Bulletinu, který Mezinárodní výbor vydával. Dva roky po kongresu byl založen také Československý národní komitét pro vědeckou organisaci, který převzal některé činnosti zajišťované doposud Masarykovou Akademií Práce (MÚ a AAV ČR, fond Stanislav Špaček, karton 8, inv. č. 847, sign. II. b) 5.).

A právě Masarykova Akademie Práce byla nejvyšší zastřešující institucí u nás. Úvodem této kapitoly považuji za nutné uvést na pravou míru pravopisnou otázku správného psaní názvu Masarykovy Akademie Práce. Současní autoři píší velké písmeno pouze v prvním slově, dobové dokumenty a úřední listiny však ve většině případů název uvádějí se všemi písmeny velkými, takto napsaný je navíc také ve zřizovacím zákoně z ledna roku 1920. V této práci jej píši v původní formě, neboť takto napsaný nejlépe odkazuje na silnou provázanost s Amerikou, pro kterou je tento způsob psaní typický. Stejně tak je však možné, že je v tomto případě pravopis ovlivněn doznívající germanizací.

Řada současných autorů (Jirásek apod.) uvádí, že Masarykova Akademie Práce byla vytvořena na základě podnětu samotného prezidenta. Ten myšlenku osobně podpořil, shrnout vznik akademie těmito slovy by však bylo příliš zjednodušující. O potřebě zkoumat organizaci práce s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a shromažďovat informace z technické vědy a praxe se v českých technických spolcích diskutovalo již před první světovou válkou. Během války vzniklo jakési ústředí v rámci České Matice Technické, které zorganizovalo Přípravný výbor pro založení nejvyššího střediska pro technickou vědu a práci. Tehdejším předsedou Matice byl prof. Ing. Albert Vojtěch Velflík, jehož kancelář posloužila pro schůze nevelkého výboru, který tvořili převážně zástupci technických oborů – inženýři, chemici, architekti a technici. Humanitní či společenské vědy v něm zastoupeny nebyly. To je dokladem skutečnosti, že původním záměrem Akademie mělo být zkoumání práce zejména po stránce technické (Ženatý, 1929, s. 11). Vznik a působení Masarykovy Akademie Práce zachytil ve zprávě o její činnosti Emil Ženatý, znalec Akademie, jehož podpis naleznete v příloze K.

V březnu roku 1917 přednesl Emil Zimmler řeč v zasedací síni Staroměstské radnice, v níž vyzdvihl naše rozvíjející se vědy a nutnost nějakým způsobem je uchopit a zaštítit. „Tím bolestněji dotýká se českých inženýrů, že nedosáhla činnost jejich výrazu v ustavení nejvyššího sboru technického, střediska výkvětu národa na poli technické vědy a práce, přes rozvoj prostředků k pěstování věd technických, přes to, že vysoké školy je podporují.“ (Ženatý, 1929, s. 13). Zdůraznil potřebu zamezit plýtvání lidskou energií během práce, stejně jako plýtvání cennými prostředky. Toho lze dosáhnout pouze vědeckým přístupem k věci. Svůj příspěvek uzavřel konstatováním o potřebě zřízení nejvyššího českého ústředí pro vědy a práce inženýrské. Jeho řeč se setkala s velkým ohlasem a důsledkem bylo zintenzivnění práce Přípravného výboru při České Matici technické. Bylo svoláno 16 schůzí pod vedením prof. Velflíka. Členy přípravného výboru byli zástupci členských organizací (Česká Matice technická, Spolek architektů a inženýrů, Technické museum, Česká chemická společnost pro vědu a průmysl, Česká sekce inženýrské komory, Svaz českých úředně autorizovaných inženýrů, Spolek architektů a inženýrů z Plzně a okolí, Klub inženýrů zemského výboru a Klub inženýrů královského hlavního města Prahy) a další inženýři a profesoři, mezi nimiž nemohli chybět Emil Zimmler ani Stanislav Špaček (Ženatý, 1929, s. 13–14).

Na dubnové schůzi roku 1917 bylo v návaznosti na Zimmlerovu rezoluci navrženo oslovení Akademie věd, s kterou mělo být vyjednáno založení V. třídy technické. Krátce nato vypracoval Zimmler návrh, který byl v červnu předložen předsedovi Akademie věd Dr. Vrbovi. Ten byl valným shromážděním příznivě přijat. Problémem se ale ukázala být finanční stránka věci, neboť podmínkou založení nové třídy bylo také její hmotné zaopatření. Jako vstupní kapitál bylo potřeba předložit 200 000 korun, proto byla uspořádána sběratelská akce, do níž přispělo mnoho jednotlivců i organizací. Dr. Antonín Klír, předseda Spolku architektů a inženýrů království Českého a budoucí prezident Masarykovy Akademie Práce, předal osobně finanční dar jménem svého sdružení. Během předávání zdůraznil nutnou roli techniky při napravování válečných škod (Ženatý, 1929, s. 16). Podpis Antonína Klíra a jeho členský diplom z Masarykovy Akademie Práce zobrazují přílohy L a M. 

Částka však byla na tehdejší poměry velmi vysoká, čímž se celá věc zdržela. Největší brzdou však nebyly pouze finance, ale sama Akademie věd. Vytvoření nové třídy totiž musely schválit všechny třídy stávající. Blížil se konec roku 1918 a záležitost se nikam neposouvala, celý podnik vypadal značně nejistě, což přineslo i zvyšující se váhavost při poskytování finančních darů. Přitom v okolních zemích již podobné zaštiťující organizace vznikaly, například v Rakousku byl v červnu 1918 udělen císařem Karlem souhlas k založení Akademie pro technické bádání ve Vídni, své ústavy měla také Anglie, Rusko, Austrálie, Francie, Japonsko a v Americe byl Carnegiův ústav zřízen při universitě v Pittsburghu již roku 1907 (Ženatý, 1929, s. 16–17, 19).

Nervozita v Přípravném výboru stále stoupala a přinášela s sebou rozkoly mezi jeho představiteli. Vznikla tak frakce usilující o vznik samostatné nezávislé organizace. Její členové se snažili přesvědčit ostatní o tom, že samostatná Akademie by stála na silných vědeckých základech, i když by byla organizována techniky z praxe. Nedůvěra v Akademii věd byla tak silná, že se nakonec všichni nechali přesvědčit a od června 1919 Přípravný výbor opět postupoval dál jednomyslně. Ještě před touto shodou však někteří členové výboru neotáleli a již v roce 1918, shodou okolností na schůzi konané 28. října 1918, byla založena Technicko-hospodářská jednota, jejímž prvním předsedou se stal Stanislav Špaček. Ta se později přeměnila v Jednotu přátel Masarykovy Akademie Práce Vznik samostatné instituce podpořil osobně také prezident Masaryk, který na začátku roku 1920 věnoval Špačkovi šek na 1 milion korun, pocházející údajně z daru amerických Čechoslováků, jakožto podporu pro počáteční práce (Ženatý, 1929, s. 19).

Vytyčením jasného a splnitelného cíle záležitost opět nabrala spád.  Během dvou schůzí byly dojednány všechny formality a 14. ledna 1920 byla práce dokončena. Emil Ženatý zmiňuje ve své výroční zprávě v souvislosti s ustanovením Akademie zejména Stanislava Špačka a Bedřicha Štěpánka, kteří byli největšími zastánci myšlenky vzniku samostatné organizace. Špaček měl po vzoru obdobných zahraničních ústavů představu, že by Akademie měla působit zejména jako poradna, k níž by se mohli obracet jak jednotlivci, tak celé organizace (Ženatý, 1929). 

Parlamentem byla věc schválení Masarykovy Akademie Práce projednána 23. ledna 1920 a definitivně uznána zákonem č. 86 Sb. ze dne 29. ledna 1920. V 1. paragrafu tohoto zákona stojí, že: „Masarykova Akademie Práce je samostatný a samosprávný ústav vědecký se sídlem v Praze. Jeho úkolem jest organisovati technickou práci k hospodárnému využívání schopností veškerého lidu i přírodního bohatství československého státu k nejvyššímu obecnému prospěchu.“ (cit. dle portálu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR). Prvním prezidentem Akademie se stal Albert Vojtěch Velflík, který však v této funkci setrval pouhých pár měsíců, neboť v listopadu roku 1920 zemřel (Míšková, Franc, Kostlán, 2010, s. 294).

Akademie byla rozdělena na 6 odborů (přírodovědecký a lékařský, zemědělský a lesnický, stavebně-inženýrský, strojní a elektrotechnický, chemicko-technologický a národohospodářský a sociální). Pod tyto odbory spadalo několik ústavů, například Psychotechnický ústav, Československý svaz pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek a konstrukcí, Ústav pro stavbu měst, Ústav pro technické hospodářství průmyslové, Ústav pro hospodářské styky emigrační a kolonisační, Výzkumný ústav silikátový, Ústav pro použitou ornithologii v Brně a Ústav pro hospodárnost práce v zemědělství v Uhříněvsi, a dále také řada komisí. Prvky vědeckého řízení se zabýval zmiňovaný uhříněvský ústav, v něm byly například prováděny pohybové studie. Příloha N zobrazuje pohybovou studii zkoumající pohyby těla při seči travní kosou. Členy Masarykovy Akademie Práce byli nejvýznačnější českoslovenští technici, ale také někteří američtí vědci, jak dokládá dopis vyslance Štěpánka adresovaný prezidentu Masarykovi v srpnu roku 1921 (AKPR, fond Masarykova Akademie Práce, karton 137, inv. č. 1044). 

Masarykova Akademie Práce dbala také o obecnou vzdělanost našeho národa. Tématem demokratizace vzdělávání se pod její záštitou intenzivně zabýval inženýr Rudolf Kučera, který byl za účelem této věci několikrát na audienci přímo u prezidenta republiky. Celá akce měla navazovat na příručky, které měli pro Akademii psát odborníci z konkrétních oborů. Ty by si mohl kdokoliv koupit a samostudiem si osvojit látku v nich probíranou. Tento prostředek považoval Kučera za nejlepší, protože knihy bylo možné distribuovat po městech, ale i na venkově, kde by nebylo možné organizovat dostatečné množství vzdělávacích seminářů. V každé příručce by bylo vloženo několik přihlašovacích formulářů ke zkoušce znalostí. Ty by probíhaly písemnou formou na základě šesti vylosovaných otázek ze seznamu vedeného na konci příručky, jejichž oprava by probíhala centrálně, aby byla zaručena co nejvyšší míra objektivity. „Socialisací vzdělání zabezpečí se společnosti tvůrčí individualism, silní jedinci, silní vzděláním, silní obětavostí,“ podotkl na jednom ze setkání s Kučerou v říjnu 1921 prezident Masaryk (AKPR, fond Masarykova Akademie Práce, karton 137, inv. č. 1044). Kučerův podpis naleznete v příloze O.

Masarykova Akademie Práce ve své podobě existovala pouhá tři desetiletí, v roce 1952 byla nahrazena nově zřízenou Československou akademií věd. Během této doby se jejími členy stalo celkem 756 osob.  (Míšková, Franc, Kostlán, 2010, s. 286, 300).