Psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti je psychologická disciplína zaměřující se na zkoumání obecností a individuálních charakteristik ve vztahu ke konceptu osobnosti. Na základě teorií v rámci psychologie osobnosti vznikla řada osobnostních dotazníků. Výstupy této disciplíny tak značnou měrou přispívají jak k psychologické teorii (teoretický základ pro ostatní psychologické disciplíny, např. psychologie sportu), tak praxe (klinický přístup, diagnostika). V rámci poznávání osobnosti usilujeme o čtyři cíle:

1. Popis (predikce)
2. Výklad (explanace)
3. Předpovídání (predikce)
4. Ovlivňování

Předmět psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti zkoumá individuální jednotu, vytvořenou z dílčích složek a vazeb duševního života. Předmětem psychologie osobnosti je pak osobnost, různé přístupy se však liší v uchopení tohoto konceptu a v jeho vymezování. Různá pojetí osobnosti:

• Založená na motivaci (Freud, Murray)
• Založená na učení (Watson, Dollard a Miller)
• Založená na sebeuvědomění (Frankl, Laing, May, Rogers)
• Založená na poznání (Kelley, Piaget)
• Založená na pojetí celostního psychologického pole sil a vztahů (Kurt Lewin, Joseph Murphy)

Přístupy k poznávání osobnosti:

• Biologický (člověk jako živočich, vzorem je biologie)
• Experimentální (zkoumá duševní funkce a jejich projevy v chování, vzorem jsou přírodní vědy, např. fyzika a chemie)
• Sociální (osobnost utváří a je utvářena sociálními vztahy)
• Psychometrický (matematicky vyjádřená rekonstrukce osobnosti)

Základními znaky osobnosti jsou:

1. Individualita (jedinečnost)
2. Organizovanost (strukturace, intergrace)
3. Vývoj na základě rozličných vlivů
4. Konzistentnost (stabilita chování)

Osobnost

^{"Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a dějů založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích" - Tardy} Kvalitativně nejvyšší úroveň interakční aktivity, monitorujících a řídících funkcí psychiky, jejíž dosažení je funkcí psychosociálních kontextů. Osobnost je produktem aktivní interakce mezi subjektem a vnějšími podmínkami. Osobnost není vrozená, u člověka se vytváří, a to hlavně prostřednictvím socioekonomických skutečností (vliv modifikován vnitřními předpoklady a kontextem životní existence). Jde o uvědomované řízení vnitřní a vnější aktivity subjektu. Osobnost je tvořivá, ne pouze adaptivní. Termín se používá pouze v souvislosti s člověkem. Určující jsou ústřední hodnoty jedince a jak se projevují i za vyhrocených situací.

Různé způsoby pojímání osobnosti (G. Allport)

• Biofyzické definice

• Osobnost je něco existujícího o sobě, obsaženého v poznávaném jedinci.
• "Osobnost je víceméně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, učující její jedinečné přizpůsobení okolí" - Eysenck

• Biosociální definice

• Osobnost je něco existujícího ve vědomí pozorovatele
• "Osobnost může být může být vystižena jako vjem či myšlenka vyplývající z toho, že jedinci mají své identity založené na vlastnostech chování, vykazující vnitřní příčinnou složku a mající určitou míru struktury a organizace." - Levy

Jedinec

Nejširší pojem, využívá se i k označování zvířat. Zahrnuje všechny úrovně genotypové i fenotypové stavby. Vyjadřuje nedělitelnost pohledu na zvláštnosti a vlastnosti člověka (celistvost ve všech úrovních).

Subjekt

Užší pojem, než jedinec. Označuje se jím nositel psychických jevů. Subjekt je charakteristický obsahem, povahou, strukturou a dynamikou psychických procesů, stavů a vztahů se zřetelem na interakční a autoregulační kontexty. Pojem je aplikovatelný i na zvířata prokazatelně schopná psychické činnosti.

Základní teorie osobnosti

Hlubinně orientované koncepce osobnosti

• Psychoanalytická teorie osobnosti (Sigmund Freud)
• Individuální psychologie osobnosti (Alfred Adler)
• Analytická teorie osobnosti (Carl Gustav Jung)
• Ego teorie osobnosti (Erik Erikson)
• Ego-psychologická koncepce osobnosti (Henry Murray)
• Sociokulturní teorie osobnosti (Karen Horney)
• Osobnost v humanistické psychoanalýze (Erich Fromm)

Behavioristicky orientované přístupy k osobnosti

• Osobnost v pojetí klasického behaviorismu (John B. Watson)
• Osobnost v pojetí neobehaviorismu (Edward C. Tolman, Clark L. Hull)
• Osobnost v pojetí subjektivního behaviorismu (John Dollard, Neal Miller, Eugene Galanter, C. H. Pribram)
• Osobnost v radikálním behaviorismu (B.F.Skinner)
• Sociálně kognitivní teorie osobnosti (Albert Bandura)
• Osobnost v teorii sociálního učení (Julian B. Rotter)

Dispoziční přístupy k teorii osobnosti

• Personologické pojetí osobnosti (William Stern)
• Dispoziční teorie osobnosti (Gordon W. Allport)
• Rysová teorie osobnosti (Raymond B. Cattel)
• Teorie typů a rysů osobnosti (Hans J. Eysenck)
• Lexikální přístupy k rysům osobnosti (Big Five)

Fenomenologické a humanistické koncepce osobnosti

• Naplňování smyslu života osobnosti (Viktor E. Frankl)
• Fenomenologická teorie osobnosti (Carl R. Rogers)
• Humanistická teorie osobnosti (Abraham W. Maslow)

Kognitivní teorie osobnosti

• Kognitivní teorie osobnosti (George A. Kelley)

Celostní modely osobnosti

• Celostní přístup k osobnosti (Kurt Lewin)
• Pojetí osobnosti v teorii ustanovky (Dimitri N. Uznadze)