Max Weber: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
('''Maxmilian Karl Emil „Max“ Weber''' (21. 4. 1864 v Erfurtu – 14. 6. 1920 v Mnichově) je jednou z '''klíčových osobností dějin sociologie''' a obvykle bývá společně s '''[[Émile Durkheim|É. Durkheimem]]''' a '''[[Karl Marx|K. Marxem]]''' řazen mezi nejvýznamnější klasiky oboru. Max Weber pocházel '''měšťanské protestantské rodiny''' s kontakty v politických a akademických kruzích. V Heidelbergu a v Berlíně vystudoval právo, národohospodářství, filosofii a historii. V této době zajímal zejména o '''antické dějiny'''.  Na univerzitě v Berlíně obhájil habilitační práci „Římské agrární dějiny a jejich význam pro státní a soukromé právo“ (1892) a posléze zde byl jmenován mimořádným profesorem obchodního práva. V roce 1894 se stal vedoucím katedry národohospodářství ve Freiburgu, o dva roky později získal stejnou pozici v Heidelbergu. V '''jeho domě v Heidelbergu''' se konaly '''semináře''' za účasti předních osobností místního akademického života. Weber tehdy věnoval svou pozornost zejména otázkám '''národohospodářství a právních dějin'''.  V roce 1899 se psychicky zhroutil po konfliktu s otcem, což vedlo k vynucené několikaleté pauze v akademické činnosti. Poté se jeho zájem přesunul ke '''společenskovědním otázkám''' a stal se editorem časopisu ''Archiv für Sozialwissenschaften und Sozialpolitik''. Krátce působil na univerzitě v Heidelbergu a pokračoval ve vedení seminářů. V roce 1909 se podílel na založení ''Německé sociologické společnosti'' (mj. společně s '''[[Georg Simmel|G. Simmelem]]''' a '''[[Ferdinand Tönnies|F. Tönniesem]]'''). V roce 1917 se stal profesorem na univerzitě ve Vídni, o dva roky později byl v Mnichově jmenován '''vedoucím první katedry sociologie v Německu'''. V následujícím roce umírá na následky španělské chřipky. <br />
+
('''Maxmilian Karl Emil „Max“ Weber''' (21. 4. 1864 v Erfurtu – 14. 6. 1920 v Mnichově) je jednou z '''klíčových osobností dějin sociologie''' a obvykle bývá společně s '''[[Émile Durkheim|É. Durkheimem]]''' a '''[[Karl Marx|K. Marxem]]''' řazen mezi nejvýznamnější klasiky oboru. Max Weber pocházel '''měšťanské protestantské rodiny''' s kontakty v politických a akademických kruzích. V Heidelbergu a v Berlíně vystudoval právo, národohospodářství, filosofii a historii. V této době zajímal zejména o '''antické dějiny'''.  Na univerzitě v Berlíně obhájil habilitační práci „Římské agrární dějiny a jejich význam pro státní a soukromé právo“ (1892) a posléze zde byl jmenován mimořádným profesorem obchodního práva. V roce 1894 se stal vedoucím katedry národohospodářství ve Freiburgu, o dva roky později získal stejnou pozici v Heidelbergu. V '''jeho domě v Heidelbergu''' se konaly '''semináře''' za účasti předních osobností místního akademického života. Weber tehdy věnoval svou pozornost zejména otázkám '''národohospodářství a právních dějin'''.  V roce 1899 se psychicky zhroutil po konfliktu s otcem, což vedlo k vynucené několikaleté pauze v akademické činnosti. Poté se jeho zájem přesunul ke '''společenskovědním otázkám''' a stal se editorem časopisu ''Archiv für Sozialwissenschaften und Sozialpolitik''. Krátce působil na univerzitě v Heidelbergu a pokračoval ve vedení seminářů. V roce 1909 se podílel na '''založení ''Německé sociologické společnosti''''' (mj. společně s '''[[Georg Simmel|G. Simmelem]]''' a '''[[Ferdinand Tönnies|F. Tönniesem]]'''). V roce 1917 se stal profesorem na univerzitě ve Vídni, o dva roky později byl v Mnichově jmenován '''vedoucím první katedry sociologie v Německu'''. V následujícím roce umírá na následky španělské chřipky kombinované se zápalem plic. <br />
  
−
Vedle své akademické činnosti se Max Weber věnoval také '''politickým aktivitám'''. Byl členem levicově orientovaného ''Evangelického sociálního kongresu'', krátce i ''Pangermánské ligy'' (především kvůli obavám z následků polské imigrace do východního Pruska). Neúspěšně se pokusil založit novou levicovou stranu kombinující liberální a sociálně demokratické ideje, v roce 1918 byl jedním ze zakladatelů ''Německé demokratické strany'' vycházející z pozic '''levicového liberalismu''' a '''demokratického nacionalismu'''. Ke konci první světové války ostře kritizoval expanzivní politiku císařského Německa. Byl německým delegátem na mírové konferenci v Paříži a podílel se na přípravě nové ústavy pro Výmarskou republiku.
+
Vedle své akademické činnosti se Max Weber věnoval také '''politickým aktivitám'''. Byl členem levicově orientovaného ''Evangelického sociálního kongresu'', krátce i ''Pangermánské ligy'' (především kvůli obavám z následků polské a ruské imigrace do východního Pruska coby důsledku junkerské snahy získat levnou pracovní sílu). Neúspěšně se pokusil založit novou levicovou stranu kombinující liberální a sociálně demokratické ideje, v roce 1918 byl jedním ze zakladatelů ''Německé demokratické strany'' vycházející z pozic '''levicového [[liberalismus|liberalismu]]''' a '''demokratického [[nacionalismus|nacionalismu]]'''. Ke konci první světové války ostře kritizoval expanzivní politiku císařského Německa a podporoval zavedení všeobecného volebního práva. Byl německým delegátem na mírové konferenci v Paříži a podílel se na přípravě nové ústavy pro Výmarskou republiku.
 
.<br />
 
.<br />
 +
 +
== Myšlenkové vlivy  ==
 +
* '''[[Novokantovci]]''' ([[Wilhelm Windelband|W. Windelband]], [[Heinrich Rickert|H. Rickert]]) – pojetí '''poznání''' jako aktu založeného na '''[[hodnoty (sociologie)|hodnotách]]''', Weber však odmítá princip existence univerzálně platných hodnot, na které se má poznání vázat v Rickertově pojetí
 +
* '''[[Wilhelm Dilthey]]''' – důraz na jedinečnost událostí ve světě člověka a nemožnost podřídit je univerzálně platným zákonům, Weber však přiblížil tuto tradici německé „duchovědy“ blíže [[pozitivismus|pozitivistickým]] požadavkům empirického ověřování a hledání kauzality
 +
* '''Škola historické ekonomie''' (starší - Wilhelm Roscher, Karl Knies; mladší – Gustav Schmoller, Adolf Wagner, Lujo Brentano) – odmítnutí klasické laissez-faire ekonomie, ekonomický život národa může být vysvětlen pouze z hlediska jeho specifické historické a kulturní situace, z čehož plyne nutnost studovat '''konkrétní instituce ekonomického života''' a '''neekonomické souvislosti rozvoje ekonomiky''', Weber studoval ekonomické jednání vždy v sociálním a kulturním kontextu (zejména náboženském)
 +
* '''[[Karl Marx]]''' – Weberovo dílo je z velké části '''kritickou reakcí''' na '''[[marxismus]]'''; Weber '''oceňoval''' Marxovu '''kritiku idealismu''' německé klasické filosofie a zájem o [[sociální jednání|jednání]] lidí v konkrétních historických podmínkách, avšak '''odmítal''' koncepci '''společensko-ekonomických formací''' coby ideálně typickou konstrukci, pojetí '''základny''' a '''nadstavby''' (protikladem je teze o vlivu náboženství na ekonomiku), pojetí '''tříd''' a '''třídního boje''' (rozvinul vlastní pojetí sociální struktury), chápání '''[[stát|státu]] jako nástroje dominantní [[sociální třída|třídy]]''' (zdůrazňoval tendenci státu k autonomii a roli různých typů [[moc|moci]]), vizi '''[[socialismus|socialismu]]''' (nadvláda jedněch nad druhými je neodstranitelná), kladl větší důraz na autonomii jednotlivců
 +
* '''[[Friedrich Nietzsche]]''' – myšlenka, že '''jedinec''' arbitrárně rozhoduje, které '''[[hodnoty (sociologie)|hodnoty]]''' bude vyznávat, dále teze o '''[[osvícenství|osvícenském]] vzestupu rozumu''' coby příčině úpadku nejvyšších hodnot a jejich nahrazení čistě '''technickým přístupem ke světu''', důraz na '''roli velkých osobností''' a pojetí '''[[byrokracie]]''' coby neosobní odlidšťující mašinerie
 +
* '''[[Ferdinand Tönnies]]''' – jeho rozlišení a charakteristika [[pospolitost|pospolitosti]] a [[společnost|společnosti]] inspirovalo Webera při tvorbě základních pojmů jeho sociologie (porozumění, ideální typy, hodnotová a účelová racionalita, povolání, autorita a panství i pojetí vědy)
 +
* Další vlivy – '''[[Ernst Troeltsch]]''', '''[[Georg Simmel]]''', '''[[Robert Michels]]'''<ref name="Keller">Keller, J. 2004. ''Dějiny klasické sociologie.'' Praha: SLON., s. 242-6.</ref>
 +
 
== Ideální typy ==
 
== Ideální typy ==
 
Koncepce '''ideálních typů''' byla Weberovým pokusem o překlenutí dvou protikladných metodologických stanovisek v sociologii – humanitně orientovaného '''idiografického''' přístupu a [[naturalisticky|naturalismus]] orientovaného '''nomotetického přístupu'''. Ideální typ je v realitě neexistující model, který slouží jako '''nástroj k poměřování reality'''. Vzniká vystupňováním atributů typů reálných.<br />
 
Koncepce '''ideálních typů''' byla Weberovým pokusem o překlenutí dvou protikladných metodologických stanovisek v sociologii – humanitně orientovaného '''idiografického''' přístupu a [[naturalisticky|naturalismus]] orientovaného '''nomotetického přístupu'''. Ideální typ je v realitě neexistující model, který slouží jako '''nástroj k poměřování reality'''. Vzniká vystupňováním atributů typů reálných.<br />
Řádek 51: Řádek 61:
 
Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující.  
 
Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující.  
 
'''[[Racionalizace]]''', soudí Weber, také přináší efekt tzv. '''odkouzlení''' – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v [[moderní společnost|moderní společnosti]].<br />
 
'''[[Racionalizace]]''', soudí Weber, také přináší efekt tzv. '''odkouzlení''' – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v [[moderní společnost|moderní společnosti]].<br />
 +
 +
== Vliv Maxe Webera ==
 +
'''Nezaložil''' za svého života '''žádnou školu'''. Zprvu získala největší ohlas teze o vztahu protestantské etiky a ducha [[kapitalismus|kapitalismu]]. V meziválečném období navazoval v USA na Webera z hlediska [[strukturní funkcionalismus|strukturního funkcionalismu]] [[Talcott Parsons]], v poválečném období byl mj. díky americkému vlivu znovuobjeven pro německou sociologii. Skutečného uznání se dostalo Weberovi až na kongresu v Heidelbergu v roce 1964, mezitím získal značný vliv v oblasti [[sociologie organizace]] a při formování teorie [[sociální stratifikace]]. Vedle strukturního funkcionalismu ovlivnil Weber také [[interpretativní sociologie|interpretativní sociologii]] (koncept smysluplného jednání), [[fenomenologická sociologie|fenomenologickou sociologii]] (nereflektované a repetitivní formy lidského jednání), [[teorie konfliktu|teorii konfliktu]] (zejména [[Ralf Dahrendorf|Dahrendorfovu]] kritiku [[marxismus|marxismu]]) i [[kritickou teorii]] ([[Jürgen Habermas|Habermasova]] analýza [[legitimita|legitimity]] pozdního kapitalismu).<ref name="Keller2">Keller, J. 2004. ''Dějiny klasické sociologie.'' Praha: SLON, s. 289-290.</ref>
 +
  
 
== Bibliografie ==
 
== Bibliografie ==
Řádek 82: Řádek 96:
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
−
 
+
=== Reference ===
 +
<references/>
 
=== Doporučená literatura ===
 
=== Doporučená literatura ===
  
Řádek 113: Řádek 128:
 
* [[Sociální stratifikace]]
 
* [[Sociální stratifikace]]
 
* [[Hodnoty (sociologie)]]
 
* [[Hodnoty (sociologie)]]
 +
 +
 +
[[Kategorie: Dějiny sociologie|*]]

Aktuální verze z 9. 12. 2014, 15:48

(Maxmilian Karl Emil „Max“ Weber (21. 4. 1864 v Erfurtu – 14. 6. 1920 v Mnichově) je jednou z klíčových osobností dějin sociologie a obvykle bývá společně s É. Durkheimem a K. Marxem řazen mezi nejvýznamnější klasiky oboru. Max Weber pocházel měšťanské protestantské rodiny s kontakty v politických a akademických kruzích. V Heidelbergu a v Berlíně vystudoval právo, národohospodářství, filosofii a historii. V této době zajímal zejména o antické dějiny. Na univerzitě v Berlíně obhájil habilitační práci „Římské agrární dějiny a jejich význam pro státní a soukromé právo“ (1892) a posléze zde byl jmenován mimořádným profesorem obchodního práva. V roce 1894 se stal vedoucím katedry národohospodářství ve Freiburgu, o dva roky později získal stejnou pozici v Heidelbergu. V jeho domě v Heidelbergu se konaly semináře za účasti předních osobností místního akademického života. Weber tehdy věnoval svou pozornost zejména otázkám národohospodářství a právních dějin. V roce 1899 se psychicky zhroutil po konfliktu s otcem, což vedlo k vynucené několikaleté pauze v akademické činnosti. Poté se jeho zájem přesunul ke společenskovědním otázkám a stal se editorem časopisu Archiv für Sozialwissenschaften und Sozialpolitik. Krátce působil na univerzitě v Heidelbergu a pokračoval ve vedení seminářů. V roce 1909 se podílel na založení Německé sociologické společnosti (mj. společně s G. Simmelem a F. Tönniesem). V roce 1917 se stal profesorem na univerzitě ve Vídni, o dva roky později byl v Mnichově jmenován vedoucím první katedry sociologie v Německu. V následujícím roce umírá na následky španělské chřipky kombinované se zápalem plic.

Vedle své akademické činnosti se Max Weber věnoval také politickým aktivitám. Byl členem levicově orientovaného Evangelického sociálního kongresu, krátce i Pangermánské ligy (především kvůli obavám z následků polské a ruské imigrace do východního Pruska coby důsledku junkerské snahy získat levnou pracovní sílu). Neúspěšně se pokusil založit novou levicovou stranu kombinující liberální a sociálně demokratické ideje, v roce 1918 byl jedním ze zakladatelů Německé demokratické strany vycházející z pozic levicového liberalismu a demokratického nacionalismu. Ke konci první světové války ostře kritizoval expanzivní politiku císařského Německa a podporoval zavedení všeobecného volebního práva. Byl německým delegátem na mírové konferenci v Paříži a podílel se na přípravě nové ústavy pro Výmarskou republiku. .

Myšlenkové vlivy

  • Novokantovci (W. Windelband, H. Rickert) – pojetí poznání jako aktu založeného na hodnotách, Weber však odmítá princip existence univerzálně platných hodnot, na které se má poznání vázat v Rickertově pojetí
  • Wilhelm Dilthey – důraz na jedinečnost událostí ve světě člověka a nemožnost podřídit je univerzálně platným zákonům, Weber však přiblížil tuto tradici německé „duchovědy“ blíže pozitivistickým požadavkům empirického ověřování a hledání kauzality
  • Škola historické ekonomie (starší - Wilhelm Roscher, Karl Knies; mladší – Gustav Schmoller, Adolf Wagner, Lujo Brentano) – odmítnutí klasické laissez-faire ekonomie, ekonomický život národa může být vysvětlen pouze z hlediska jeho specifické historické a kulturní situace, z čehož plyne nutnost studovat konkrétní instituce ekonomického života a neekonomické souvislosti rozvoje ekonomiky, Weber studoval ekonomické jednání vždy v sociálním a kulturním kontextu (zejména náboženském)
  • Karl Marx – Weberovo dílo je z velké části kritickou reakcí na marxismus; Weber oceňoval Marxovu kritiku idealismu německé klasické filosofie a zájem o jednání lidí v konkrétních historických podmínkách, avšak odmítal koncepci společensko-ekonomických formací coby ideálně typickou konstrukci, pojetí základny a nadstavby (protikladem je teze o vlivu náboženství na ekonomiku), pojetí tříd a třídního boje (rozvinul vlastní pojetí sociální struktury), chápání státu jako nástroje dominantní třídy (zdůrazňoval tendenci státu k autonomii a roli různých typů moci), vizi socialismu (nadvláda jedněch nad druhými je neodstranitelná), kladl větší důraz na autonomii jednotlivců
  • Friedrich Nietzsche – myšlenka, že jedinec arbitrárně rozhoduje, které hodnoty bude vyznávat, dále teze o osvícenském vzestupu rozumu coby příčině úpadku nejvyšších hodnot a jejich nahrazení čistě technickým přístupem ke světu, důraz na roli velkých osobností a pojetí byrokracie coby neosobní odlidšťující mašinerie
  • Ferdinand Tönnies – jeho rozlišení a charakteristika pospolitosti a společnosti inspirovalo Webera při tvorbě základních pojmů jeho sociologie (porozumění, ideální typy, hodnotová a účelová racionalita, povolání, autorita a panství i pojetí vědy)
  • Další vlivy – Ernst Troeltsch, Georg Simmel, Robert Michels[1]

Ideální typy

Koncepce ideálních typů byla Weberovým pokusem o překlenutí dvou protikladných metodologických stanovisek v sociologii – humanitně orientovaného idiografického přístupu a naturalismus orientovaného nomotetického přístupu. Ideální typ je v realitě neexistující model, který slouží jako nástroj k poměřování reality. Vzniká vystupňováním atributů typů reálných.

Nehodnotící sociologie

Weber je přdstavitelem nehodnotící sociologie, tj. sociologie prosté hodnotících soudů a politické či jiné angažovanosti. Weber identifikuje tři zdroje nevyhnutelných hodnotových zkreslení vědecké práce, jsou jimi:

  • volba tématu a tím i zavrhnutí témat jiných;
  • omezení vlastními znalostmi a schopnosti;
  • výběr empirických dat ke zkoumání.

Zkreslení těmito faktory se výzkumník nemůže vyhnout, má se však podle Webera oprostit od hodnocení cílů, tj. označování jich za dobré či špatné, žádoucí apod.
Na Webera v tomto směru navazují neopozitivismus. Na opačné pozici stojí např. marxismus orientovaní sociologové, frankfurtská škola nebo americká radikální sociologie, zejm. A. Gouldner, který explicitně kritizuje Webera ve své eseji Antiminotaurus.

Sociální jednání

Weber definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání, takže se jedná o ústřední pojem v jeho pojetí sociologie. Sociální jednání je nutné odlišit od chování, které je prostou odpovědí organismu na vnější či vnitřní podnět. Jednání má smysl, tj. vědomý cíl a záměr. Smysl sociálního jednání je pak obrácen na jiné lidi, ale jednajícím je jedinec.
Weber rozlišuje čtyři ideální typy sociálního jednání:

  • Účelově racionální – jeho smyslem je instrumentální dosažení daného cíle
  • Hodnotově racionální – jeho smyslem jsou hodnotové, mravní či estetické motivy
  • Afektivní – motivováno emocionálně
  • Tradiční – jednání s ohledem na tradici

Sociologie má pak usilovat o porozumění smyslu sociálního jednání – odtud označení rozumějící sociologie. V tomto duchu na Webera navazuje interpretativní sociologie.

Moc, autorita, panství

Moc definuje jako šanci jednajícího prosadit svou vůli v sociálních vztazích i přes odpor druhých. Autorita je legitimní mocí, tj. mocí uznávanou a schvalovanou.
Pojem panství označuje způsob legitimizace autority. Weber rozlišuje tři druhy panství:

  • Tradiční – autorita legitimizována tradicí (např. u středověkých feudálů)
  • Charismatické – legitimizace autority pomocí charismatu jejího nositele (např. u populárních politických či náboženských vůdců)
  • Legální – autorita je legitimizována na základě racionálně stanovených zákonů a předpisů (např. moderní byrokracie)

Sociální stratifikace

Weberovo chápe sociální stratifikaci jako jev multidimenzionální, čímž se liší od dalšího klasika studia stratifikace – K. Marxe. Sociální nerovnosti se realizují ve třech dimenzích:

  • Třídy – skupiny lidí sdílející stejné třídní postavení, tj. šanci na dosažení materiálních statků; ekonomická dimenze
  • Stavy – týkají se statusu a prestiže
  • Strany – politická dimenze; souvisí s nerovností v držení moci

Byrokracie

Ve weberovském pojetí je byrokracie typem legálního panství. Klíčovým prvkem byrokracie je racionalita – byrokratický systém je postaven na základě racionálních pravidel a zákonů.

Ideální typ organizace se vyznačuje následujícími rysy:

  • uniformní ovládání, psaná pravidla
  • hierarchie pravomocí => úkoly přidělovány formou úředních příkazů, kontrola, hierarchie v podobě pyramidy- na vrcholu ti nejvyšší (v tomto ohledu představuje protiklad japonského modelu organizace)
  • jednání úředníků -řídí se psanými pravidly, čím výše úředníci jsou, tím více rozmanitých případů musí řešit => vyžaduje flexibilitu
  • úředník- fixní plat, plný úvazek, očekává se úsilí a kariérní postup v rámci organizace, na rozdíl od předmoderních forem správy nutná kvalifikace
  • úkoly v organizaci odděleny od života mimo organizaci
  • rozvoj byrokracie - oddělení pracovníků nad kontrolou výrobních prostředků, úředníci svůj úřad nevlastní (dříve zemědělství- vlastní nástroje, kontrola nad výrobními procesy)

Weber je ohledně byrokracie optimistický, nicméně si uvědomuje i její potenciální nebezpečí, které nazývá železnou klecí racionality. Jedná se o riziko, že přílišná racionalita povede k omezení svobody. Na Webera ve studiu fenoménu byrokracie kriticky navazují např. R. K. Merton či M. Crozier.

Modernizace

Tématu modernizace se Weber věnuje v souvislosti se vznikem kapitalismu. Tržní hospodářství podle něj vzniklo díky příznivým podmínkám kalvinistického protestantismu, který podle Webera přispěl dvěma klíčovými aspekty:

  • Racionalita – vychází z víry, že úspěch v tomto světě je znamením predestinace ke spáse
  • Askeze – odkládaná spotřeba vede k reinvesticím a nárůstu bohatství

Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující. Racionalizace, soudí Weber, také přináší efekt tzv. odkouzlení – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v moderní společnosti.

Vliv Maxe Webera

Nezaložil za svého života žádnou školu. Zprvu získala největší ohlas teze o vztahu protestantské etiky a ducha kapitalismu. V meziválečném období navazoval v USA na Webera z hlediska strukturního funkcionalismu Talcott Parsons, v poválečném období byl mj. díky americkému vlivu znovuobjeven pro německou sociologii. Skutečného uznání se dostalo Weberovi až na kongresu v Heidelbergu v roce 1964, mezitím získal značný vliv v oblasti sociologie organizace a při formování teorie sociální stratifikace. Vedle strukturního funkcionalismu ovlivnil Weber také interpretativní sociologii (koncept smysluplného jednání), fenomenologickou sociologii (nereflektované a repetitivní formy lidského jednání), teorii konfliktu (zejména Dahrendorfovu kritiku marxismu) i kritickou teorii (Habermasova analýza legitimity pozdního kapitalismu).[2]


Bibliografie

  • Weber, M. 1889. Zur Geschichte der Handelsgesellschaften im Mittelalter. Stuttgart: Habilitationsschrift in Handelsrecht. (Eng. The History of Commercial Partnerships in the Middle Ages. Rowman and Littlefield Pubs. 2002).
  • Weber, M. 1891. Die römische Agrargeschichte in ihrer Bedeutung für das Staats- und Privatrecht. Stuttgart: Habilitationsschrift in Römischem Recht.
  • Weber, M. 1892. Die Verhältnisse der Landarbeiter im ostelbischen Deutschland. Die Verhältnisse der Landarbeiter in Deutschland, geschildert auf Grund der vom Verein für Socialpolitik veranstalteten Erhebunge. Band 3. Leipzig: Duncker & Humblot.
  • Weber, M. 1895. Der Nationalstaat und die Volkswirtschaftspolitik. Freiburg im Breisgau, Leipzig: Verlagsbuchhandlung J. C. B. Mohr. (Eng. In: Treib, K. (ed.). Reading Weber. Routledge. 1989, česky Národní stát a hospodářská politika. In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh.. 1998).
  • Weber, M. 1896. Die sozialen Gründe des Untergangs der antiken Kultur. In: Die Wahrheit. Band 3. Stuttgart: Frommanns Verlag. (Eng. The Social Causes of Decay of Ancient Civilization. Journal of General Education. 5. 1950. pp 75-88, česky Sociální příčiny zániku antické kultury. In: Autorita, etika, společnost. Mladá fronta. 1997).
  • Weber, M. 1904. Die 'Objektivität' sozialwissenschaftlicher und sozialpolitischer Erkenntnis. In: Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 19. pp. 22–87. (Eng. The Objectivity of the Sociological and Social-Political Knowledge. In: Shils, E. A., Finch, H. A. Max Weber on the Methodology of Social Sciences. Free Press. 1949, česky „Objektivita“ sociálněvědního a sociálněpolitického poznání. In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh. 1998).
  • Weber, M.1904. Die protestantische Ethik und der 'Geist' des Kapitalismus. In: Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 20. Pp. 1–54 und 21 (1905), 1–110. (Eng. The Protestant Ethics and Spirit of Capitalism. Allen and Unwin. 1930, česky Protestantská etika a duch kapitalismu. In: Metodologie, sociologie a politika. Oikoymenh. 1998).
  • Weber, M. 1909. Agrarverhältnisse im Altertum. In: Handwörterbuch der Staatswissenschaften. Jena: Gustav Fischer. (Eng. In: The Agrarian Sociology of the Ancient Civilizations. NLB. 1976).
  • Weber, M. 1915–1919. Die Wirtschaftsethik der Weltreligionen ve formě 11 esejů GARS I, 237-573, II – III.
  • Weber, M. 1919. Wissenschaft als Beruf. München, Leipzig: Duncker und Humblot. (Eng. Science as a Vocation In: Gerth, H. H., Mills, C. W. (eds.) From Max Weber: Essays in Sociology. Oxford University Press. 1946., česky Věda jako povolání. In: Metodologie, sociologie a politika. Oikoymenh. 1998).
  • Weber, M. 1919. Politik als Beruf. . München/ Leipzig: Duncker und Humblot. (Eng. The Vocation Lectures. Hackett Publishing Company. 2004, česky Politika jako povolání. In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh. 1998).
  • Weber, M. 1920–1921. Gesammelte Aufsätze zur Religionssoziologie, ve třech svazcích, obsahující nové a dřprracované dříve vydané práce:
  • Svazek 1: Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus, Die protestantischen Sekten und der Geist des Kapitalismus sowie Die Wirtschaftsethik der Weltreligionen (Teil 1: Konfuzianismus und Taoismus). Tübingen : Mohr Siebeck. 1920. (Eng. The Religion of China: Conficianism and Taoism. Free Press. 1951).
  • Svazek 2: Hinduismus und Buddhismus. Tübingen: Mohr Siebeck. 1921. (Eng. The Religion of India: The Sociology of Hinduism and Buddhism. Free Press. 1958).
  • Svazek 3: Das antike Judentum. Tübingen: Mohr Siebeck. 1921. (Eng. Ancient Judaism. Free Press. 1952).

Vydáno posmrtně:

  • Weber, M. 1920-21. Die Stadt: Eine soziologische Untersuchung. Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 47. (Eng. The City. Free Press. 1958)
  • Weber, M. 1921. Gesammelte Politische Schriften. München: Drei-Masken-Verlag.
  • Weber, M. 1922. Gesammelte Aufsätze zur Wissenschaftslehre. Tübingen: Mohr Siebeck.
  • Weber, M. 1924. Gesammelte Aufsätze zur Sozial- und Wirtschaftsgeschichte. Tübingen.
  • Weber, M. 1924. Gesammelte Aufsätze zur Soziologie und Sozialpolitik. Tübingen.
  • Weber, M. 1921. Die rationalen und soziologischen Grundlagen der Musik. München. (Eng. The Rational and Social Foundations of Music. Southern Illinois University Press. 1958).
  • Weber, M. 1922. Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen: Mohr Siebeck. (Eng. Economy and Society: An Outline of Interpretative Sociology. Bedminster Přes. 1968, první díl: The Theory of Social and Economic Organization. Oxford University Press. 1947, česky: Základní sociologické pojmy In: Metodologie, sociologie, politika. Oikoymenh. 1998, a kapitola o sociologii náboženství: Sociologie náboženství. Vyšehrad. 1998).
  • Weber, M. 1923. Wirtschaftsgeschichte von Max Weber. Abriss der universalen Sozial- und Wirtschaftsgeschichte. München, Leipzig: Duncker und Humblot. (Eng. The General Economic History. Greenberg Publishers. 1927).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Keller, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON., s. 242-6.
  2. ↑ Keller, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON, s. 289-290.

Doporučená literatura

  • Havelka, M. 1998. Max Weber a počátky sociologie náboženství. In Weber, M. Sociologie náboženství. Praha: Vyšehrad.
  • Havelka, M. 2007. Dějiny a sociologie u Maxe Webera. In Šubrt, J. (ed.). Historická sociologie: teorie dlouhodobých vývojových procesů. Plzeň: Aleš Čeněk.
  • Havelka, M. 2010. Ideje - dějiny - společnost: studie k historické sociologii vědění. Brno: CDK.
  • Keller, J. 1996, 2007. Sociologie byrokracie a organizace. Praha: SLON.
  • Keller, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
  • Loužek, M. 2005. Max Weber. Praha: Karolinum.
  • Weber, M. 1969. Antologie textů z díla Maxe Webera. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  • Weber, M. 1983. K metodológii sociálných ved. Bratislava: Pravda.
  • Weber, M. 1997. Autorita, etika a společnost: pohled sociologa do dějin. Praha: Mladá fronta.
  • Weber, M. 1998. Metodologie, sociologie, politika. Praha: Oikoymenh.
  • Weber, M. 1998. Sociologie náboženství. Praha: Vyšehrad.
  • Weber, M. 1999. Základné sociologické pojmy. Bratislava: SOFA.
  • Weber, M. 2006. Wirtschaft und Gesellschaft. Paderborn: Voltmedia.

Související články

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Max_Weber&oldid=11916“