Inteligence: Porovnání verzí
Řádek 46: | Řádek 46: | ||
== Teorie inteligence == | == Teorie inteligence == | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
Řádek 69: | Řádek 65: | ||
* na operaci s čísly vázané myšlení | * na operaci s čísly vázané myšlení | ||
* na řeč vázané myšlení | * na řeč vázané myšlení | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * 1. inteligenční testy: '''A. Binét''' (1903), '''Simon''' (1905) | ||
+ | * snaha kategorizovat děti, které jsou schopny školní docházky, a odlišit je od dětí pomalejších (které nestačí na běžnou výuku) | ||
+ | * zavedení termínů „mentální věk“ a "chronologický věk"(mentální věk = testový výkon, který zvládlo 75 % příslušníků daného věku chronologického) | ||
+ | * určitý jedinec je např. co do svého chronologického věku sedmiletý, ale co do věku mentálního je šestiletý = v testu si věděl rady nanejvýš s úkoly pro šestileté; je tedy zaostávajícím | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence === | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * první ucelená teorie | ||
+ | * domníval se, že na inteligenci lze usuzovat podle toho, jak člověk řeší úkoly, přizpůsobuje se prostředí,... | ||
+ | * inteligence = nejzákladnější dispozice člověka, vyvíjí se pod vlivem dvou činitelů (faktorů), které spolu konvergují: | ||
+ | * '''vnitřní faktor''': 2 složky: a) vrozený (dědičný) v užším slova smyslu, b) vrozený v širším slova smyslu (fixovaný na vlivy, které na dítě působí během prenatálního i perinatálního života) | ||
+ | * '''vnější faktor''': analyzován z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňuje faktor vnitřní, prostředí, které působí na jedince : | ||
+ | a) aktivně, záměrně (např. výuka, výchova), b) pasivně (např. výbava bytu, atmosféra rodiny) | ||
+ | * kritizován za dualistický charakter této koncepce | ||
+ | * přeceněn 1. faktor redukovaný na dědičnost | ||
+ | * rozpracoval pojetí dispozic v psychologii (pojem dispozice už od Aristotela) | ||
+ | |||
+ | * autor teorie '''inteligenčního kvocientu''' - IQ (r.1911) = hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce: | ||
+ | mentální věk / chronologický věk x 100 | ||
+ | * Stern se domníval, že IQ je konstantní, ale dnes se ví, že se mění podle věkových období (0-7, 7-14,...) | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Ch.E. Spearman - dvousložková teorie inteligence === | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * (1927) | ||
+ | * dvoufaktorový model | ||
+ | * založeno na rozlišení 2 základních faktorů (ve smyslu faktorové analýzy) | ||
+ | * '''„g - faktor“ (general)''' = obecná inteligence, jádrem je schopnost vyvozovat vztahy | ||
+ | * '''„s - faktor“ (special)''' = speciální nadání, jádrem jsou kvalitativní předpoklady pro zvládání určitého problému | ||
+ | * na základě výsledků řady testů různých schopností došel k závěru, že se v těchto výsledcích uplatňují speciální činitelé (s-faktory) a v každém výsledku pak jeden obecný faktor (g-faktor) | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence === | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * (1924) | ||
+ | * vícefaktorový model | ||
+ | * kritika Spearmana, neuznával g-faktor | ||
+ | * existují pouze specifické intelektové schopnosti | ||
+ | * jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé: | ||
+ | |||
+ | # faktor slovního spojení (schopnost chápat význam slov) | ||
+ | # faktor slovní plynulosti (fluence) - schopnost rychle nalézat vhodná slova | ||
+ | # faktor zacházení s čísly (numerický) - schopnost provádět jednoduché početní operace | ||
+ | # faktor prostorové představivosti - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v duchu s nimi zacházet (převracet, rotovat) | ||
+ | # faktor paměti - schopnost uchovat a vybavovat dřívější podnětové útvary a v duchu s nimi zacházet | ||
+ | # pohotovost vnímání - schopnost rychle postřehnout detaily vnímaných předmětů (většinou zrakově) | ||
+ | # faktor usuzování – schopnost nacházet pro řešení deduktivních a induktivních úloh |
Verze z 15. 10. 2013, 16:34
Obsah
Inteligence
- pojem inteligence vymezován různě
- dosud neexistuje obecně uznávaná definice inteligence, lze však říci, že inteligence je způsobilost determinující kognitivní operace, jejichž podstatou je patrně objevování a chápání různých vztahů. V tomto smyslu je inteligence složitá dispozice k myšlení, tj. k řešení problémů.
- jeden z nejdůležitějších komplexů psychických dispozic
- spadá do kategorie schopností
- chápána jako soustava duševních vloh podmiňujících především intelektový výkon jedince
- lze také říci, že je to způsobilost determinující kognitivní operace, jejíž podstatou je patrně objevování a chápání ¬různých vztahů (funkčních, strukturálních,...aj., v tomto smyslu je inteligence složitá disponce k myšlení, tj. k řešení problémů
- nebylo snad psychologické školy, která by se jí nezabývala
- v aplikované psychologii se ukázala nutnost alespoň přibližně, pomoci inteligenčního kvocientu (IQ testy), odhadnout tuto důležitou potenci individua
- v běžném podvědomí lidí chápána jako obecné nadání (rozum)
- ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmům instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy, přičemž jde o kapacitu komplexní povahy
- H. Piéron (1963) uvádí 4 různé významy:
- ve staré psychologii vloh koresponduje inteligence spolu se senzibi1itou a vůli se všemi funkcemi a zahrnuje všechny aspekty mentálního života
- z vývojového hlediska se inteligencí rozumí globálně nahlížená mentální úroveň
- pojem "obecné inteligence" vyjadřuje obecný faktor společný všem mentálním operacím (Spearmanův "generální faktor", Burtův "vrozený faktor kognitivních aktivit“) .
- ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmu instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy
- podle Englishe a Englishové (1958) vystupuje pojem inteligence ve 3 významech:
- schopnost efektivního řešení úkolů vyjadřujících abstrakcí
- schopnost učit se
- schopnost adaptovat se na nové situace
- H.J. Eysenck popisuje inteligenční chování těmito znaky:
- dobrá orientace a dobré zacházení s myšlenkovým materiálem
- dobrá vnímavost a dobrá paměť
- koncentrovaná zaměřenost k danému průběhu kognitivních procesů
- dědičnost inteligence:
- zkoumána srovnáváním korelací inteligence rodičů a dětí a dále odděleně žijících jednovaječných dvojčat
- prováděny tzv. křížové experimenty na zvířatech (např. po párování "chytrých" krysích samečků s "chytrými" samičkami a "hloupých" s "hloupými" bylo v sedmé generaci všechno potomstvo "chytrých" krys chytré a "hloupých" krys hloupé - R.C. Tryon, 1929)
- výsledky výzkumů u dvojčat i u dětí a pokrevních rodičů mluví pro vliv dědičnosti (mají-li oba rodiče vysokou inteligenci, má 71,5 % jejich dětí také vysokou inteligenci a jen 3 % nízkou; mají-li oba rodiče nízkou inteligenci, má 60,1 % jejich dětí také nízkou a jen 5,4 % "vysokou)
- závěry z těchto výzkumů jsou však diskutabilní a názory na váhu dědičnosti v oblasti inteligence nejsou jednotné
- lze však uznat, že dědičnost hraje v této oblasti významnou roli, není ovšem limitujícím činitelem a s přibývajícím věkem její váhy ubývá
Teorie inteligence
- Hebb zdůrazňuje, že existují 2 druhy inteligence:
- vrozená- souvisí nějak se schopností mozku vytvářet asociace
- získaná, environnmentální- reprezentována akumulovanými poznatky a dovednostmi a uplatňuje se v ní vzdělání, učení
- R.B. Cattel hovoří v tomto smyslu o biologické a kulturní složce. Rozlišuje také fluidní (obecnou) inteligenci- inteligenci vrozenou a krystalickou inteligenci-soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání
- Jäger identifikoval následující faktory inteligence:
- na názor vázané myšlení
- bohatství nápadů a produktivita
- síla koncentrace a motivace
- kapacita zpracování, formálně logické myšlení a schopnost úsudku
- na operaci s čísly vázané myšlení
- na řeč vázané myšlení
- 1. inteligenční testy: A. Binét (1903), Simon (1905)
- snaha kategorizovat děti, které jsou schopny školní docházky, a odlišit je od dětí pomalejších (které nestačí na běžnou výuku)
- zavedení termínů „mentální věk“ a "chronologický věk"(mentální věk = testový výkon, který zvládlo 75 % příslušníků daného věku chronologického)
- určitý jedinec je např. co do svého chronologického věku sedmiletý, ale co do věku mentálního je šestiletý = v testu si věděl rady nanejvýš s úkoly pro šestileté; je tedy zaostávajícím
William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence
- první ucelená teorie
- domníval se, že na inteligenci lze usuzovat podle toho, jak člověk řeší úkoly, přizpůsobuje se prostředí,...
- inteligence = nejzákladnější dispozice člověka, vyvíjí se pod vlivem dvou činitelů (faktorů), které spolu konvergují:
- vnitřní faktor: 2 složky: a) vrozený (dědičný) v užším slova smyslu, b) vrozený v širším slova smyslu (fixovaný na vlivy, které na dítě působí během prenatálního i perinatálního života)
- vnější faktor: analyzován z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňuje faktor vnitřní, prostředí, které působí na jedince :
a) aktivně, záměrně (např. výuka, výchova), b) pasivně (např. výbava bytu, atmosféra rodiny)
- kritizován za dualistický charakter této koncepce
- přeceněn 1. faktor redukovaný na dědičnost
- rozpracoval pojetí dispozic v psychologii (pojem dispozice už od Aristotela)
- autor teorie inteligenčního kvocientu - IQ (r.1911) = hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:
mentální věk / chronologický věk x 100
- Stern se domníval, že IQ je konstantní, ale dnes se ví, že se mění podle věkových období (0-7, 7-14,...)
Ch.E. Spearman - dvousložková teorie inteligence
- (1927)
- dvoufaktorový model
- založeno na rozlišení 2 základních faktorů (ve smyslu faktorové analýzy)
- „g - faktor“ (general) = obecná inteligence, jádrem je schopnost vyvozovat vztahy
- „s - faktor“ (special) = speciální nadání, jádrem jsou kvalitativní předpoklady pro zvládání určitého problému
- na základě výsledků řady testů různých schopností došel k závěru, že se v těchto výsledcích uplatňují speciální činitelé (s-faktory) a v každém výsledku pak jeden obecný faktor (g-faktor)
L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence
- (1924)
- vícefaktorový model
- kritika Spearmana, neuznával g-faktor
- existují pouze specifické intelektové schopnosti
- jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé:
- faktor slovního spojení (schopnost chápat význam slov)
- faktor slovní plynulosti (fluence) - schopnost rychle nalézat vhodná slova
- faktor zacházení s čísly (numerický) - schopnost provádět jednoduché početní operace
- faktor prostorové představivosti - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v duchu s nimi zacházet (převracet, rotovat)
- faktor paměti - schopnost uchovat a vybavovat dřívější podnětové útvary a v duchu s nimi zacházet
- pohotovost vnímání - schopnost rychle postřehnout detaily vnímaných předmětů (většinou zrakově)
- faktor usuzování – schopnost nacházet pro řešení deduktivních a induktivních úloh