Inteligence

Inteligence

• pojem inteligence vymezován různě
• dosud neexistuje obecně uznávaná definice inteligence, lze však říci, že inteligence je způsobilost determinující kognitivní operace, jejichž podstatou je patrně objevování a chápání různých vztahů. V tomto smyslu je inteligence složitá dispozice k myšlení, tj. k řešení problémů.
• jeden z nejdůležitějších komplexů psychických dispozic
• spadá do kategorie schopností
• chápána jako soustava duševních vloh podmiňujících především intelektový výkon jedince
• lze také říci, že je to způsobilost determinující kognitivní operace, jejíž podstatou je patrně objevování a chápání ¬různých vztahů (funkčních, strukturálních,...aj., v tomto smyslu je inteligence složitá disponce k myšlení, tj. k řešení problémů
• nebylo snad psychologické školy, která by se jí nezabývala
• v aplikované psychologii se ukázala nutnost alespoň přibližně, pomoci inteligenčního kvocientu (IQ testy), odhadnout tuto důležitou potenci individua
• v běžném podvědomí lidí chápána jako obecné nadání (rozum)
• ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmům instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy, přičemž jde o kapacitu komplexní povahy

• H. Piéron (1963) uvádí 4 různé významy:

1. ve staré psychologii vloh koresponduje inteligence spolu se senzibi1itou a vůli se všemi funkcemi a zahrnuje všechny aspekty mentálního života
2. z vývojového hlediska se inteligencí rozumí globálně nahlížená mentální úroveň
3. pojem "obecné inteligence" vyjadřuje obecný faktor společný všem mentálním operacím (Spearmanův "generální faktor", Burtův "vrozený faktor kognitivních aktivit“) .
4. ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmu instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy

• podle Englishe a Englishové (1958) vystupuje pojem inteligence ve 3 významech:

1. schopnost efektivního řešení úkolů vyjadřujících abstrakcí
2. schopnost učit se
3. schopnost adaptovat se na nové situace

• H.J. Eysenck popisuje inteligenční chování těmito znaky:

1. dobrá orientace a dobré zacházení s myšlenkovým materiálem
2. dobrá vnímavost a dobrá paměť
3. koncentrovaná zaměřenost k danému průběhu kognitivních procesů

• dědičnost inteligence:

• zkoumána srovnáváním korelací inteligence rodičů a dětí a dále odděleně žijících jednovaječných dvojčat
• prováděny tzv. křížové experimenty na zvířatech (např. po párování "chytrých" krysích samečků s "chytrými" samičkami a "hloupých" s "hloupými" bylo v sedmé generaci všechno potomstvo "chytrých" krys chytré a "hloupých" krys hloupé - R.C. Tryon, 1929)

• výsledky výzkumů u dvojčat i u dětí a pokrevních rodičů mluví pro vliv dědičnosti (mají-li oba rodiče vysokou inteligenci, má 71,5 % jejich dětí také vysokou inteligenci a jen 3 % nízkou; mají-li oba rodiče nízkou inteligenci, má 60,1 % jejich dětí také nízkou a jen 5,4 % "vysokou)
• závěry z těchto výzkumů jsou však diskutabilní a názory na váhu dědičnosti v oblasti inteligence nejsou jednotné
• lze však uznat, že dědičnost hraje v této oblasti významnou roli, není ovšem limitujícím činitelem a s přibývajícím věkem její váhy ubývá

Teorie inteligence

• Hebb zdůrazňuje, že existují 2 druhy inteligence:

1. vrozená- souvisí nějak se schopností mozku vytvářet asociace
2. získaná, environnmentální- reprezentována akumulovanými poznatky a dovednostmi a uplatňuje se v ní vzdělání, učení

• R.B. Cattel hovoří v tomto smyslu o biologické a kulturní složce. Rozlišuje také fluidní (obecnou) inteligenci- inteligenci vrozenou a krystalickou inteligenci-soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání

• Jäger identifikoval následující faktory inteligence:

• na názor vázané myšlení
• bohatství nápadů a produktivita
• síla koncentrace a motivace
• kapacita zpracování, formálně logické myšlení a schopnost úsudku
• na operaci s čísly vázané myšlení
• na řeč vázané myšlení

• 1. inteligenční testy: A. Binét (1903), Simon (1905)
• snaha kategorizovat děti, které jsou schopny školní docházky, a odlišit je od dětí pomalejších (které nestačí na běžnou výuku)
• zavedení termínů „mentální věk“ a "chronologický věk"(mentální věk = testový výkon, který zvládlo 75 % příslušníků daného věku chronologického)
• určitý jedinec je např. co do svého chronologického věku sedmiletý, ale co do věku mentálního je šestiletý = v testu si věděl rady nanejvýš s úkoly pro šestileté; je tedy zaostávajícím

William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence

• první ucelená teorie
• domníval se, že na inteligenci lze usuzovat podle toho, jak člověk řeší úkoly, přizpůsobuje se prostředí,...
• inteligence = nejzákladnější dispozice člověka, vyvíjí se pod vlivem dvou činitelů (faktorů), které spolu konvergují:
• vnitřní faktor: 2 složky: a) vrozený (dědičný) v užším slova smyslu, b) vrozený v širším slova smyslu (fixovaný na vlivy, které na dítě působí během prenatálního i perinatálního života)
• vnější faktor: analyzován z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňuje faktor vnitřní, prostředí, které působí na jedince: aktivně, záměrně (např. výuka, výchova) a pasivně (např. výbava bytu, atmosféra rodiny)
• kritizován za dualistický charakter této koncepce
• přeceněn 1. faktor redukovaný na dědičnost
• rozpracoval pojetí dispozic v psychologii (pojem dispozice už od Aristotela)

• autor teorie inteligenčního kvocientu - IQ (r.1911) = hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:

mentální věk / chronologický věk x 100

• Stern se domníval, že IQ je konstantní, ale dnes se ví, že se mění podle věkových období (0-7, 7-14,...)

Ch.E. Spearman - dvousložková teorie inteligence

• (1927)
• dvoufaktorový model
• založeno na rozlišení 2 základních faktorů (ve smyslu faktorové analýzy)
• „g - faktor“ (general) = obecná inteligence, jádrem je schopnost vyvozovat vztahy
• „s - faktor“ (special) = speciální nadání, jádrem jsou kvalitativní předpoklady pro zvládání určitého problému
• na základě výsledků řady testů různých schopností došel k závěru, že se v těchto výsledcích uplatňují speciální činitelé (s-faktory) a v každém výsledku pak jeden obecný faktor (g-faktor)

L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence

• (1924)
• vícefaktorový model
• kritika Spearmana, neuznával g-faktor
• existují pouze specifické intelektové schopnosti
• jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé:

1. faktor slovního spojení (schopnost chápat význam slov)
2. faktor slovní plynulosti (fluence) - schopnost rychle nalézat vhodná slova
3. faktor zacházení s čísly (numerický) - schopnost provádět jednoduché početní operace
4. faktor prostorové představivosti - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v duchu s nimi zacházet (převracet, rotovat)
5. faktor paměti - schopnost uchovat a vybavovat dřívější podnětové útvary a v duchu s nimi zacházet
6. pohotovost vnímání - schopnost rychle postřehnout detaily vnímaných předmětů (většinou zrakově)
7. faktor usuzování – schopnost nacházet pro řešení deduktivních a induktivních úloh

P. E. Vernon: hierarchický model struktury schopností (inteligence)

• (1961)
• C. Burt - snaha o syntézu Spearmanova a Thurstonova pojetí, snaží se dokázat, že g-faktor je sekundárně odvozen od primárních faktorů Thurstona, jeho žákem = Vernon )
• hierarchický model se skládá ze 3 základních rovin:

1. faktor obecné inteligence, g-faktor - 2 skupiny faktorů – slovně-číselný a pohybově-prostorový
2. odpovídá 7 Thurstonovým faktorům
3. rovina zvláštních (individuálních) faktorů

• podmiňuji jednotlivé výkony v intelektových testech
• syntéza 1. a 2. roviny
• příliš se neujalo

J. P. Guilford: faktorový model intelektu

• (1958, 1967)
• snažil se zmodelovat základní faktory intelektu (intelekt = konstrukt)

• poukazoval na 3 základní oblasti lidských schopností:

1. oblast vnímání
2. oblast psychomotoriky (předpoklady pro pohybovou výkonnost)
3. oblast intelektu (předpoklad rozumových schopnosti)

• strukturu intelektu podle něho tvoří 3 aspekty inteligentního chování: operace, produkt a obsah
• model lze zobrazit krychlí, která je složena ze 120 dílčích krychliček reprezentujících jednotlivé specifické faktory - tzv. Guilfordova krychle

• základní dimenze intelektu:

1. myšlenkové obsahy ( osa x) = figurální (konkrétně názorné), symbolické, sémantické (soudy, pojmy), behaviorální (informace dané chováním)
2. výsledky (produkty) myšlení (osa y) = jednotky, třídy (např. věcí, živých organismů,...), vztahy (např. otec je větší než matka), systémy (základní axiomy), transformace (z jedné soustavy) do druhé), implikace (závěry pří usuzování)
3. myšlenkové operace (osa z) = poznávání, paměť, divergentní myšlení (tvořivé, více způsobů řešení), konvergentní myšlení (jeden, naučený způsob řešení problému), hodnocení (z hlediska souhlasnosti či nesouhlasnosti)

• 4 x 5 x 6 = 120 faktorů
• předpokládal, že pro každý úkol existuje specifický faktor - snaha pro každý faktor vytvořit speciální test
• zatím (asi 10 let staré) se prokázalo asi 98 faktoru