William James: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „'''William James''' (1842 New York, USA – 1910 New Hampshire, USA) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie,…“) |
|||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Dílo == | == Dílo == | ||
| − | Jamesovy dvousvazkové "Principy psychologie" dnes patří do zlatého fondu psychologické literatury. Smlouvu o jejich napsání uzavřel s nakladatelem v roce 1878 a jejich sepsání mu trvalo 12 let.<ref>Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref> Na začátku tohoto díla James definuje psychologii jako "''vědu o mentálním životě, a to jak o jeho fenoménech, tak i o jeho podmínkách''." <ref>James, W. (2004). <i>The Principles of Psychology (Volume 1 of 2)</i>. Digireads. com Publishing.</ref> V Principech psychologie se věnuje tématům jako [[vědomí]], [[pozornost]], návaky, [[instinkt|instinkty]] či [[Vůle|vůli]]. | + | Jamesovy dvousvazkové "Principy psychologie" dnes patří do zlatého fondu psychologické literatury. Smlouvu o jejich napsání uzavřel s nakladatelem v roce 1878 a jejich sepsání mu trvalo 12 let.<ref>Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref> Na začátku tohoto díla James definuje psychologii jako "''vědu o mentálním životě, a to jak o jeho fenoménech, tak i o jeho podmínkách''." <ref name="principles">James, W. (2004). <i>The Principles of Psychology (Volume 1 of 2)</i>. Digireads. com Publishing.</ref> V Principech psychologie se věnuje tématům jako [[vědomí]], [[pozornost]], návaky, [[instinkt|instinkty]] či [[Vůle|vůli]]. |
=== Jamesovo pojetí vůle === | === Jamesovo pojetí vůle === | ||
| − | James začíná kapitolu o vůli v druhém díle Principů Psychologie slovy: „''Touhá, přání a vůle, to jsou stavy mysli, které každý zná, ale žádná definice je nedokáže vysvětlit jasně.''“<ref | + | James začíná kapitolu o vůli v druhém díle Principů Psychologie slovy: „''Touhá, přání a vůle, to jsou stavy mysli, které každý zná, ale žádná definice je nedokáže vysvětlit jasně.''“<ref name="principles" />. Trefně tak komentuje těžkost definování vůle. James ve svém základním díle přináší jako jeden z prvních teoretiků psychologický konstrukt vůle. V první řadě totiž pojímá vůli jako vztah mezi vlastním já (Self) a stavem mysli, ne jako vztah mezi já a mimomentálními jevy, jak vyplývalo z filosofické tradice<ref name="principles" />. Podle Brichcína byla vůle''analyzována jako dynamický faktor, spíše než statická vlastnost nebo schopnost.''“<ref>Brichcín Milan. (1999). <i>Vůle a sebekontrola. Teorie, metody, experimenty</i>. (1. vyd., 423 s.) Praha: Karolinum.</ref> James pojímá vůli jako ideomotorickou aktivitu, akt, jež je zakončen fyzickým úkonem. Tak autor nereflektuje zcela uplatnění vůle, které může mít pouze mentální charakter bez zjevného kinestetického efektu. William James tvrdí, že „''když chceme vykonat určitý chtěný akt, musíme mít přítomnou mentální koncepci z paměťových obrazů toho, co chceme vykonat.''“<ref name="principles" />. Mimo výše uvedené James přináší ještě několik stále aktuálních poznatků k dynamice uplatnění vůle: |
# Úsilí o pozornost je základním fenoménem vůle. | # Úsilí o pozornost je základním fenoménem vůle. | ||
# Vůle se uplatňuje v situacích, kdy se v mysli objeví antagonistické tendence. | # Vůle se uplatňuje v situacích, kdy se v mysli objeví antagonistické tendence. | ||
| − | # Vůle se uplatňuje v situacích, kdy se rozhoduje o tom, jestli jednání bude určeno instinktivními (zejm. pudovými) či neinstinktivními (např. hodnoty, morálka) složkami osobnosti.“<ref | + | # Vůle se uplatňuje v situacích, kdy se rozhoduje o tom, jestli jednání bude určeno instinktivními (zejm. pudovými) či neinstinktivními (např. hodnoty, morálka) složkami osobnosti.“<ref name="principles" />. |
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
| − | < | + | <references/> |
Verze z 19. 6. 2015, 14:19
William James (1842 New York, USA – 1910 New Hampshire, USA) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie, autor vlivných knih o mystice, o psychologii náboženství a filosofii výchovy a významný představitel pragmatické filosofie.
- Jamesův psychologický přístup byl nazván jako funkcionalismus a je definován jako studium operací mysli sloužících k adaptaci organismus na okolní prostředí a fungování v něm.[1]
Život
James se narodil jako nejstarší z pěti dětí v dobře situované americké rodině. Stejně jako jeho pět velmi nadaných sourozenců – dostal vynikající vzdělání, několikrát navštívil Evropu a naučil se řadu jazyků. Jeho bratr Henry James se stal úspěšným spisovatelem. Od roku 1864 studoval medicínu na Harvardově univerzitě, kde pak také působil až do dvé smrti (1910). V roce 1867–1868, když se léčil z depresí v Německu, objevil psychologii Hermanna Helmholtze a Freudova učitele Pierre Janeta. Po promoci (1869) se stal asistentem lékařství na Harvardově univerzitě, ale od roku 1876 se už věnoval pouze psychologii (profesorem 1885) a od roku 1897 se stal tamtéž profesorem filosofie.
Dílo
Jamesovy dvousvazkové "Principy psychologie" dnes patří do zlatého fondu psychologické literatury. Smlouvu o jejich napsání uzavřel s nakladatelem v roce 1878 a jejich sepsání mu trvalo 12 let.[2] Na začátku tohoto díla James definuje psychologii jako "vědu o mentálním životě, a to jak o jeho fenoménech, tak i o jeho podmínkách." [3] V Principech psychologie se věnuje tématům jako vědomí, pozornost, návaky, instinkty či vůli.
Jamesovo pojetí vůle
James začíná kapitolu o vůli v druhém díle Principů Psychologie slovy: „Touhá, přání a vůle, to jsou stavy mysli, které každý zná, ale žádná definice je nedokáže vysvětlit jasně.“[3]. Trefně tak komentuje těžkost definování vůle. James ve svém základním díle přináší jako jeden z prvních teoretiků psychologický konstrukt vůle. V první řadě totiž pojímá vůli jako vztah mezi vlastním já (Self) a stavem mysli, ne jako vztah mezi já a mimomentálními jevy, jak vyplývalo z filosofické tradice[3]. Podle Brichcína byla vůleanalyzována jako dynamický faktor, spíše než statická vlastnost nebo schopnost.“[4] James pojímá vůli jako ideomotorickou aktivitu, akt, jež je zakončen fyzickým úkonem. Tak autor nereflektuje zcela uplatnění vůle, které může mít pouze mentální charakter bez zjevného kinestetického efektu. William James tvrdí, že „když chceme vykonat určitý chtěný akt, musíme mít přítomnou mentální koncepci z paměťových obrazů toho, co chceme vykonat.“[3]. Mimo výše uvedené James přináší ještě několik stále aktuálních poznatků k dynamice uplatnění vůle:
- Úsilí o pozornost je základním fenoménem vůle.
- Vůle se uplatňuje v situacích, kdy se v mysli objeví antagonistické tendence.
- Vůle se uplatňuje v situacích, kdy se rozhoduje o tom, jestli jednání bude určeno instinktivními (zejm. pudovými) či neinstinktivními (např. hodnoty, morálka) složkami osobnosti.“[3].
Odkazy
- ↑ Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.
- ↑ Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 James, W. (2004). The Principles of Psychology (Volume 1 of 2). Digireads. com Publishing.
- ↑ Brichcín Milan. (1999). Vůle a sebekontrola. Teorie, metody, experimenty. (1. vyd., 423 s.) Praha: Karolinum.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
