Inteligence: Porovnání verzí
Řádek 219: | Řádek 219: | ||
* kulturní vázanosti (f1uidní a krystalická inteligence) | * kulturní vázanosti (f1uidní a krystalická inteligence) | ||
* úroveň l = schopnost asociativního učení a úroveň 2 = pojmové učení a řešení problémových situací (přičemž 2 předpokládá 1) | * úroveň l = schopnost asociativního učení a úroveň 2 = pojmové učení a řešení problémových situací (přičemž 2 předpokládá 1) | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Piagetova teorie inteligence === | ||
+ | |||
+ | * procesuální teorie (tzn. chápe inteligenci procesuálně, u většiny autorů inteligence chápána dispozičitě) | ||
+ | * spatřuje inteligenci v rovnováze mezí procesy '''akomodace''' (tj. procesy, jimiž se jedinec přizpůsobuje svému prostředí) a procesy '''asimilace''' (tj. procesy, jimiž si pro své potřeby prostředí uzpůsobuje) | ||
+ | * inteligenci rozumí v podstatě myšlení | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * rozlišil její vývojové stupně: | ||
+ | |||
+ | # stadium senzomotorické inteligence (do 18. měsíce věku) | ||
+ | # stadium preoperačních představ (zhruba do 7. roku věku) | ||
+ | # stadium konkrétních operací (do 11. roku věku) | ||
+ | # stadium formálně logických operací | ||
+ | |||
Verze z 17. 10. 2013, 11:10
Obsah
- 1 Inteligence
- 2 Teorie inteligence
- 2.1 William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence
- 2.2 Ch.E. Spearman - dvousložková teorie inteligence
- 2.3 L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence
- 2.4 P. E. Vernon: hierarchický model struktury schopností (inteligence)
- 2.5 J. P. Guilford: faktorový model intelektu
- 2.6 H. Eysenck - kvalitativní model inteligence
- 2.7 Cattelova teorie inteligence
- 2.8 Jensenova teorie inteligence
- 2.9 Piagetova teorie inteligence
- 2.10 Gardnerova teorie inteligence
- 2.11 Sternbergova teorie inteligence
Inteligence
- pojem inteligence vymezován různě
- dosud neexistuje obecně uznávaná definice inteligence, lze však říci, že inteligence je způsobilost determinující kognitivní operace, jejichž podstatou je patrně objevování a chápání různých vztahů. V tomto smyslu je inteligence složitá dispozice k myšlení, tj. k řešení problémů.
- jeden z nejdůležitějších komplexů psychických dispozic
- spadá do kategorie schopností
- chápána jako soustava duševních vloh podmiňujících především intelektový výkon jedince
- lze také říci, že je to způsobilost determinující kognitivní operace, jejíž podstatou je patrně objevování a chápání ¬různých vztahů (funkčních, strukturálních,...aj., v tomto smyslu je inteligence složitá disponce k myšlení, tj. k řešení problémů
- nebylo snad psychologické školy, která by se jí nezabývala
- v aplikované psychologii se ukázala nutnost alespoň přibližně, pomoci inteligenčního kvocientu (IQ testy), odhadnout tuto důležitou potenci individua
- v běžném podvědomí lidí chápána jako obecné nadání (rozum)
- ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmům instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy, přičemž jde o kapacitu komplexní povahy
- H. Piéron (1963) uvádí 4 různé významy:
- ve staré psychologii vloh koresponduje inteligence spolu se senzibi1itou a vůli se všemi funkcemi a zahrnuje všechny aspekty mentálního života
- z vývojového hlediska se inteligencí rozumí globálně nahlížená mentální úroveň
- pojem "obecné inteligence" vyjadřuje obecný faktor společný všem mentálním operacím (Spearmanův "generální faktor", Burtův "vrozený faktor kognitivních aktivit“) .
- ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmu instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy
- podle Englishe a Englishové (1958) vystupuje pojem inteligence ve 3 významech:
- schopnost efektivního řešení úkolů vyjadřujících abstrakcí
- schopnost učit se
- schopnost adaptovat se na nové situace
- H.J. Eysenck popisuje inteligenční chování těmito znaky:
- dobrá orientace a dobré zacházení s myšlenkovým materiálem
- dobrá vnímavost a dobrá paměť
- koncentrovaná zaměřenost k danému průběhu kognitivních procesů
- dědičnost inteligence:
- zkoumána srovnáváním korelací inteligence rodičů a dětí a dále odděleně žijících jednovaječných dvojčat
- prováděny tzv. křížové experimenty na zvířatech (např. po párování "chytrých" krysích samečků s "chytrými" samičkami a "hloupých" s "hloupými" bylo v sedmé generaci všechno potomstvo "chytrých" krys chytré a "hloupých" krys hloupé - R.C. Tryon, 1929)
- výsledky výzkumů u dvojčat i u dětí a pokrevních rodičů mluví pro vliv dědičnosti (mají-li oba rodiče vysokou inteligenci, má 71,5 % jejich dětí také vysokou inteligenci a jen 3 % nízkou; mají-li oba rodiče nízkou inteligenci, má 60,1 % jejich dětí také nízkou a jen 5,4 % "vysokou)
- závěry z těchto výzkumů jsou však diskutabilní a názory na váhu dědičnosti v oblasti inteligence nejsou jednotné
- lze však uznat, že dědičnost hraje v této oblasti významnou roli, není ovšem limitujícím činitelem a s přibývajícím věkem její váhy ubývá
Teorie inteligence
- Hebb zdůrazňuje, že existují 2 druhy inteligence:
- vrozená- souvisí nějak se schopností mozku vytvářet asociace
- získaná, environnmentální- reprezentována akumulovanými poznatky a dovednostmi a uplatňuje se v ní vzdělání, učení
- R.B. Cattel hovoří v tomto smyslu o biologické a kulturní složce. Rozlišuje také fluidní (obecnou) inteligenci- inteligenci vrozenou a krystalickou inteligenci-soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání
- Jäger identifikoval následující faktory inteligence:
- na názor vázané myšlení
- bohatství nápadů a produktivita
- síla koncentrace a motivace
- kapacita zpracování, formálně logické myšlení a schopnost úsudku
- na operaci s čísly vázané myšlení
- na řeč vázané myšlení
- 1. inteligenční testy: A. Binét (1903), Simon (1905)
- snaha kategorizovat děti, které jsou schopny školní docházky, a odlišit je od dětí pomalejších (které nestačí na běžnou výuku)
- zavedení termínů „mentální věk“ a "chronologický věk"(mentální věk = testový výkon, který zvládlo 75 % příslušníků daného věku chronologického)
- určitý jedinec je např. co do svého chronologického věku sedmiletý, ale co do věku mentálního je šestiletý = v testu si věděl rady nanejvýš s úkoly pro šestileté; je tedy zaostávajícím
William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence
- první ucelená teorie
- domníval se, že na inteligenci lze usuzovat podle toho, jak člověk řeší úkoly, přizpůsobuje se prostředí,...
- inteligence = nejzákladnější dispozice člověka, vyvíjí se pod vlivem dvou činitelů (faktorů), které spolu konvergují:
- vnitřní faktor: 2 složky: a) vrozený (dědičný) v užším slova smyslu, b) vrozený v širším slova smyslu (fixovaný na vlivy, které na dítě působí během prenatálního i perinatálního života)
- vnější faktor: analyzován z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňuje faktor vnitřní, prostředí, které působí na jedince: aktivně, záměrně (např. výuka, výchova) a pasivně (např. výbava bytu, atmosféra rodiny)
- kritizován za dualistický charakter této koncepce
- přeceněn 1. faktor redukovaný na dědičnost
- rozpracoval pojetí dispozic v psychologii (pojem dispozice už od Aristotela)
- autor teorie inteligenčního kvocientu - IQ (r.1911) = hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:
mentální věk / chronologický věk x 100
- Stern se domníval, že IQ je konstantní, ale dnes se ví, že se mění podle věkových období (0-7, 7-14,...)
Ch.E. Spearman - dvousložková teorie inteligence
- (1927)
- dvoufaktorový model
- založeno na rozlišení 2 základních faktorů (ve smyslu faktorové analýzy)
- „g - faktor“ (general) = obecná inteligence, jádrem je schopnost vyvozovat vztahy
- „s - faktor“ (special) = speciální nadání, jádrem jsou kvalitativní předpoklady pro zvládání určitého problému
- na základě výsledků řady testů různých schopností došel k závěru, že se v těchto výsledcích uplatňují speciální činitelé (s-faktory) a v každém výsledku pak jeden obecný faktor (g-faktor)
L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence
- (1924)
- vícefaktorový model
- kritika Spearmana, neuznával g-faktor
- existují pouze specifické intelektové schopnosti
- jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé:
- faktor slovního spojení (schopnost chápat význam slov)
- faktor slovní plynulosti (fluence) - schopnost rychle nalézat vhodná slova
- faktor zacházení s čísly (numerický) - schopnost provádět jednoduché početní operace
- faktor prostorové představivosti - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v duchu s nimi zacházet (převracet, rotovat)
- faktor paměti - schopnost uchovat a vybavovat dřívější podnětové útvary a v duchu s nimi zacházet
- pohotovost vnímání - schopnost rychle postřehnout detaily vnímaných předmětů (většinou zrakově)
- faktor usuzování – schopnost nacházet pro řešení deduktivních a induktivních úloh
P. E. Vernon: hierarchický model struktury schopností (inteligence)
- (1961)
- C. Burt - snaha o syntézu Spearmanova a Thurstonova pojetí, snaží se dokázat, že g-faktor je sekundárně odvozen od primárních faktorů Thurstona, jeho žákem = Vernon )
- hierarchický model se skládá ze 3 základních rovin:
- faktor obecné inteligence, g-faktor - 2 skupiny faktorů – slovně-číselný a pohybově-prostorový
- odpovídá 7 Thurstonovým faktorům
- rovina zvláštních (individuálních) faktorů
- podmiňuji jednotlivé výkony v intelektových testech
- syntéza 1. a 2. roviny
- příliš se neujalo
J. P. Guilford: faktorový model intelektu
- (1958, 1967)
- snažil se zmodelovat základní faktory intelektu (intelekt = konstrukt)
- poukazoval na 3 základní oblasti lidských schopností:
- oblast vnímání
- oblast psychomotoriky (předpoklady pro pohybovou výkonnost)
- oblast intelektu (předpoklad rozumových schopnosti)
- strukturu intelektu podle něho tvoří 3 aspekty inteligentního chování: operace, produkt a obsah
- model lze zobrazit krychlí, která je složena ze 120 dílčích krychliček reprezentujících jednotlivé specifické faktory - tzv. Guilfordova krychle
- základní dimenze intelektu:
- myšlenkové obsahy ( osa x) = figurální (konkrétně názorné), symbolické, sémantické (soudy, pojmy), behaviorální (informace dané chováním)
- výsledky (produkty) myšlení (osa y) = jednotky, třídy (např. věcí, živých organismů,...), vztahy (např. otec je větší než matka), systémy (základní axiomy), transformace (z jedné soustavy) do druhé), implikace (závěry pří usuzování)
- myšlenkové operace (osa z) = poznávání, paměť, divergentní myšlení (tvořivé, více způsobů řešení), konvergentní myšlení (jeden, naučený způsob řešení problému), hodnocení (z hlediska souhlasnosti či nesouhlasnosti)
- 4 x 5 x 6 = 120 faktorů
- předpokládal, že pro každý úkol existuje specifický faktor - snaha pro každý faktor vytvořit speciální test
- zatím (asi 10 let staré) se prokázalo asi 98 faktorů
H. Eysenck - kvalitativní model inteligence
- vychází z Guilfordovy koncepce, provedl zjednodušení obsazení os jeho krychle
- na ose x: zavedl obsahový materiál – slovní, číselný, prostorový
- na ose y: zavedl funkce – usuzování, paměti, vnímání
- na ose z: zavedl kvalitu řešení úkolů
- ve dvojí verzi:
- starší verze: kvalita na úrovní rychlosti řešení, kvalita na úrovni množství
- mladší verze: 3 ukazatelé kvality inteligence: rychlost (doba potřebná k řešení úkolu), vytrvalost (persistence, doba, po kterou jedinec setrvává u řešení určitého problému) a kontrola chyb
- souvislost s kognitivními styly osobnosti: zejména reflexivita a impulsivita (kognitivní styly = způsoby chování při řešení kognitivních úloh, způsoby přijímání a zpracovávání informací, souzení a usuzování, jsou relativně konstantní, vyjadřují tak důležité charakteristiky jedince)
- typ reflexivní: menší tempo, ale přesněji
- typ impulsivní: rychleji, ale s chybami
Cattelova teorie inteligence
- 1941
- rozlišuje 2 složky rozumové výkonnosti (odpovídají původnímu g-faktoru):
Fluidní (tekutá) obecná inteligence
- gf
- inteligence vrozená, určena nadáním jedince
- faktorově nezávislá na poznávací zkušenosti
- má malý vztah k obsahu paměti, výuce ve škole
- projevuje se ve vnímání, zacházení s předměty, usuzování (ale jen když nezávisí na vzdělání, kultuře)
- vrcholu dosahuje(kulminuje) ve 14 letech, poté je stabilní, ve stáři pak ubývá
Krystalizovaná obecná inteligence
- soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání
- založeno na motivaci a stimulaci prostředí
- projevuje se při řešení významu slov, početních úloh, v memorování znalostí a jako naučené způsoby logického usuzování
- možnost rozšíření do 50 let, později se paměť (podklad gc) narušuje
v rámci inteligence existuji různé možnosti týkající se vztahu mezi gf a gc :
- často stejná úroveň gf a gc: když si jedinec osvojil adekvátní znalosti svému vrozenému nadání
- vyšší úroveň gf: u lidí bez vyššího vzdělání, bez kulturních vzorců, kteří vynikají v hlavolamech, v šachu, v postřezích, v intuitivních znalostech
- vyšší úroveň gc: vyšší vzdělání než odpovídá "tekuté" složce, nejčastěji ve stáří - ještě převažuje gc, už ubývá gf, lidé vysoce intelektově trénovaní, projevuje se - mohutný slovník, diferenciace ve slovech
Jensenova teorie inteligence
- 1978
- navazuje na Catte11a
- vychází z pojetí inteligence jako obecné schopnosti učit se
- vytvořil dvourozměrný model inteligence
- 2 na sebe kolmé dimenze:
- kulturní vázanosti (f1uidní a krystalická inteligence)
- úroveň l = schopnost asociativního učení a úroveň 2 = pojmové učení a řešení problémových situací (přičemž 2 předpokládá 1)
Piagetova teorie inteligence
- procesuální teorie (tzn. chápe inteligenci procesuálně, u většiny autorů inteligence chápána dispozičitě)
- spatřuje inteligenci v rovnováze mezí procesy akomodace (tj. procesy, jimiž se jedinec přizpůsobuje svému prostředí) a procesy asimilace (tj. procesy, jimiž si pro své potřeby prostředí uzpůsobuje)
- inteligenci rozumí v podstatě myšlení
- rozlišil její vývojové stupně:
- stadium senzomotorické inteligence (do 18. měsíce věku)
- stadium preoperačních představ (zhruba do 7. roku věku)
- stadium konkrétních operací (do 11. roku věku)
- stadium formálně logických operací
Gardnerova teorie inteligence
- 1983
- teorie mnohočetné inteligence
- východisko = modulový přístup k mysli
- nelze inteligenci charakterizovat jako jednotnou schopnost, neboť jednotlivé mozkové části jsou disponovány k různým úkolům, mozek pracuje modulovým způsobem (několik systémů na sobě nezávislých, v konečném závěru interagují)
- 6 rozdílných druhů inteligence (na sobě nezávislé každý pracuje jako oddělený systém, modul, dle vlastních pravidel:
- inteligence lingvistická (práce s verbálním materiálem)
- inteligence logicko-matematická
- inteligence prostorová
- inteligence hudební (schopnost vnímat tón a rytmus, základ pro rozvoj hudební způsobilosti)
- inteligence tělesně-kinestetická (zahrnuje ovládám vlastních tělesných pohybů a schopnost manipulovat a zacházet s předměty; gymnasté, tenisti, chirurgové)
- inteligence personální - 2 komponenty (submoduly): inteligence intrapersonální (schopnost rozlišovat vlastní prožitky a emoce), její nedostatek často spojován s tzv. "alexithymii" (neschopnost převést subjektivní příznaky do jazykové formy), inteligence interpersonální (schopnost všimnout si a porozumět potřebám a záměrům jiných lidí, vcítit se)
Sternbergova teorie inteligence
- 1989
- kognitivní psycholog
- kontextová (komponentová) teorie
- založena na informačním přístupu
- 5 množin psychických procesů:
- metakomponenty - procesy, které jsou "za" inteligencí (nadřazené myšlení), kontrolní procesy vyššího řádu, které člověk používá k plánování výkonu a k rozhodování při řešení problémů
- výkonové komponenty - procesy, které realizují plány a rozhodnutí vybrané metakomponentami
- akviziční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do učení se novým informacím
- retenční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do vybavování informací uložených v paměti
- transferové komponenty - procesy zapojené do přenášení zapamatovaných informací z jedné situace do druhé)
- netvrdil, že by pracovaly samostatně - práce v "trsech"
- byl proti testům (nepostihnou inteligenci, která se projevuje při praktickém řešení problémů)
- praktická inteligence: výzkumy - konfrontace nováčků s lidmi se zkušeností, zkoumají se rozdíly, jak působí zkušenost
- prověřuje:
- schopnost učit se + těžit ze zkušenosti
- schopnost myslet, abstraktně uvažovat
- schopnost přizpůsobit se změnám každodenního světa
- schopnost motivovat sebe k efektivnímu řešení úkolů