Telegraf: Porovnání verzí

 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
{{Pracuje se}}
+
 
 
'''Telegraf''' je zařízení nebo systém sloužící k přenosu informací pomocí kódovaného signálu na velké vzdálenosti. Telegrafních systémů existovalo v dějinách více, ale termín je nejvíce spojen s elektrickým telegrafem rozšířeným od poloviny 19. století, který k přenosu zpráv využíval elektrické vedení a rádiové vlny.
 
'''Telegraf''' je zařízení nebo systém sloužící k přenosu informací pomocí kódovaného signálu na velké vzdálenosti. Telegrafních systémů existovalo v dějinách více, ale termín je nejvíce spojen s elektrickým telegrafem rozšířeným od poloviny 19. století, který k přenosu zpráv využíval elektrické vedení a rádiové vlny.
−
<ref>''Telegraph''. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph</ref>
+
<ref>MCGILLEM, Clare D. ''Telegraph''. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph</ref>
  
−
===Dálková komunikace ve starověku===
+
==Dálková komunikace ve starověku==
−
Lidé používali prostředky pro komunikaci na velké vzdálenosti již ve 4. století př. n. l. Ze starověkého Řecka a Říma je například známé využití ohňových signálů, kterými se ovšem daly vysílat jen předem definované zprávy. Později se v Řecku začal používat tzv. pochodňový telegraf, kterým bylo možné pomocí dvou sad po pěti pochodních vysílat jednotlivá písmena abecedy. Tyto vynálezy však nebyly dále rozvíjeny a k dalšímu posunu v dálkové komunikaci došlo až v 18. století.  
+
Lidé používali prostředky pro komunikaci na velké vzdálenosti již ve 4. století př. n. l. Ze starověkého Řecka a Říma je například známé využití ohňových signálů, kterými se ovšem daly vysílat jen předem definované zprávy. Později se v Řecku začal používat tzv. '''pochodňový telegraf''', kterým bylo možné pomocí dvou sad po pěti pochodních vysílat jednotlivá písmena abecedy. Tyto vynálezy však nebyly dále rozvíjeny a k dalšímu posunu v dálkové komunikaci došlo až v 18. století.  
 
<ref>KRATOCHVÍL, Jan. ''Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace.'' Praha, 2008-08-08. str. 12–18. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.</ref>
 
<ref>KRATOCHVÍL, Jan. ''Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace.'' Praha, 2008-08-08. str. 12–18. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.</ref>
  
−
===Optický telegraf===
+
==Optický telegraf==
 
[[File:Télégraphe Chappe 2.jpg|thumb|right|Optický telegraf]]
 
[[File:Télégraphe Chappe 2.jpg|thumb|right|Optický telegraf]]
−
Anglický fyzik Robert Hooke vytvořil v polovině 17. století vynález, který je považován za první model moderního optického telegrafu. Jednalo se o stanice tvořené konstrukcí s černou deskou, na kterou se zobrazovaly znaky symbolizující písmena nebo celé předem domluvené výrazy.
+
Anglický fyzik '''Robert Hooke''' vytvořil v polovině 17. století vynález, který je považován za první model moderního optického telegrafu. Jednalo se o stanice tvořené konstrukcí s černou deskou, na kterou se zobrazovaly znaky symbolizující písmena nebo celé předem domluvené výrazy.
−
<ref>FIGUIER, Louis. 1868. ''Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2.'' Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. str. 10–11[cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=</ref>
+
<ref>FIGUIER, Louis. ''Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2.'' [online]. Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. 1868. str. 10–11[cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=</ref>
  
 
<br />
 
<br />
−
První široce využívaný optický telegraf sestrojil Francouz Claude Chappe se svými bratry v období po Velké francouzské revoluci. Bylo to zařízení s příčným nosníkem a dvěma rameny ovládanými pomocí provazů. Ramena šlo nastavit do sedmi úhlů po 45° a otočný nosník se mohl vyskytovat ve dvou polohách.  Natáčením ramen a nosníku vzniklo 98 konfigurací představujících 98 různých signálů. Tyto signály znázorňovaly nejen písmena abecedy a čísla, ale také sdělovaly informace související s řízením provozu (např. začátek a konec vysílání). Další znaky odpovídaly položkám v kódovacích tabulkách. Zprávy se přenášely tak, že jedna věž vyslala sled signálů k další, na dohled vzdálené, věži, ze které byla zpráva předána dál až na místo určení. Vzdálenost mezi věžemi byla 11 až 15 kilometrů. V roce 1793 byla postavena první řada 18 telegrafních věží mezi Paříží a severofrancouzským Lille a v následujících letech se telegrafní síť postupně rozrůstala. Byla tehdy používána výhradně pro politické účely a jako komunikační prostředek ji používala vláda a armáda. Chappeho systém se rozšířil i v jiných evropských zemích, než byl v polovině 19. století nahrazen elektrickým telegrafem.
+
První široce využívaný optický telegraf sestrojil Francouz '''Claude Chappe''' se svými bratry v období po Velké francouzské revoluci. Bylo to zařízení s příčným nosníkem a dvěma rameny ovládanými pomocí provazů. Ramena šlo nastavit do sedmi úhlů po 45° a otočný nosník se mohl vyskytovat ve dvou polohách.  Natáčením ramen a nosníku vzniklo 98 konfigurací představujících 98 různých signálů. Tyto signály znázorňovaly nejen písmena abecedy a čísla, ale také sdělovaly informace související s řízením provozu (např. začátek a konec vysílání). Další znaky odpovídaly položkám v kódovacích tabulkách. Zprávy se přenášely tak, že jedna věž vyslala sled signálů k další, na dohled vzdálené, věži, ze které byla zpráva předána dál až na místo určení. Vzdálenost mezi věžemi byla 11 až 15 kilometrů. V roce 1793 byla postavena první řada 18 telegrafních věží mezi Paříží a severofrancouzským Lille a v následujících letech se telegrafní síť postupně rozrůstala. Byla tehdy používána výhradně pro politické účely a jako komunikační prostředek ji používala vláda a armáda. Chappeho systém se rozšířil i v jiných evropských zemích, než byl v polovině 19. století nahrazen elektrickým telegrafem.
−
<ref>GLEICK, James. 2013. ''Informace: historie, teorie, záplava.'' 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, str. 108–113 Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.</ref>
+
<ref name="Gleick">GLEICK, James. ''Informace: historie, teorie, záplava.'' 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013. 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.</ref>
  
−
===Elektrický telegraf===
+
==Elektrický telegraf==
 +
[[File:Samuel Morse 1845.jpg|thumb|right|Samuel Morse]]
 
Od konce 18. století začali se nezávisle na sobě vynálezci na různých místech světa vymýšlet, jak by se k dálkové komunikaci dal využít elektrické vodiče. Švýcar Georges-Louis Le Sage navrhl systém s 24 dráty, každý drát by značil jedno písmeno, které by přenášely proud, který by následně rozhýbal kuličku. Toto řešení se ukázalo jako nepoužitelné, protože k němu bylo potřeba příliš mnoho drátů. Němec Samuel Thomas von Sömmerring vyvinul bublinový telegraf: proud procházel dráty ve vodě a vyvíjel tak bubliny tak, že každý shuk bublin představoval jedno písmeno. Američan Harrison Gray Dyer zase pomocí elektrických jisker vytvářel kyselinu dusičnou, která obarvovala lakmusový papír. Němci Carl Friedrich Gauss a Wilhelm Weber navrhli systém využívající magnetickou střelku vychylovanou elektrickým proudem. Střelku bylo možné vychýlit vpravo nebo vlevo a určitý počet vychýlením jedním a druhým směrem znamenal určité písmeno. Žádný z výše uvedených systémů se ovšem neuchytil.
 
Od konce 18. století začali se nezávisle na sobě vynálezci na různých místech světa vymýšlet, jak by se k dálkové komunikaci dal využít elektrické vodiče. Švýcar Georges-Louis Le Sage navrhl systém s 24 dráty, každý drát by značil jedno písmeno, které by přenášely proud, který by následně rozhýbal kuličku. Toto řešení se ukázalo jako nepoužitelné, protože k němu bylo potřeba příliš mnoho drátů. Němec Samuel Thomas von Sömmerring vyvinul bublinový telegraf: proud procházel dráty ve vodě a vyvíjel tak bubliny tak, že každý shuk bublin představoval jedno písmeno. Američan Harrison Gray Dyer zase pomocí elektrických jisker vytvářel kyselinu dusičnou, která obarvovala lakmusový papír. Němci Carl Friedrich Gauss a Wilhelm Weber navrhli systém využívající magnetickou střelku vychylovanou elektrickým proudem. Střelku bylo možné vychýlit vpravo nebo vlevo a určitý počet vychýlením jedním a druhým směrem znamenal určité písmeno. Žádný z výše uvedených systémů se ovšem neuchytil.
 
<br />
 
<br />
−
Elektrické telegrafy, které se používaly v praxi, byly vyvinuty ve 30. letech 19. století v Anglii a v Americe nezávisle na sobě. V Anglii sestrojili William Cooke a Charles Wheatstone elektrický telegraf, který fungoval s pomocí magnetických střelek. Nejdříve se tři střelky vychylovaly do stran a kombinací výchylek tvořily signály, poté byly přidány hodinové kotouče, na kterých se ukazovala písmena, další verze byla tvořená pěti ručičkami ukazujícími na písmena zapsaná v mřížce. V Americe sestrojili telegraf, který přešel do praxe, Samuel Morse s Alfredem Vailem. Místo elektromagnetických střelek posílali signál pomocí páčky s pružinou, kterou se přerušoval a zapojoval obvod. Této páčce se říkalo telegrafický klíč.  
+
Elektrické telegrafy, které se používaly v praxi, byly vyvinuty ve 30. letech 19. století v Anglii a v Americe nezávisle na sobě. V Anglii sestrojili William Cooke a Charles Wheatstone elektrický telegraf, který fungoval s pomocí magnetických střelek. Nejdříve se tři střelky vychylovaly do stran a kombinací výchylek tvořily signály, poté byly přidány hodinové kotouče, na kterých se ukazovala písmena, další verze byla tvořená pěti ručičkami ukazujícími na písmena zapsaná v mřížce. V Americe sestrojili telegraf, který přešel do praxe, [[Samuel Morse]] s [[ALfred Vail|Alfredem Vailem]]. Místo elektromagnetických střelek posílali signál pomocí páčky s pružinou, kterou se přerušoval a zapojoval obvod. Této páčce se říkalo '''telegrafický klíč'''.  
 
<br />
 
<br />
−
Nástup elektrických telegrafů měl zásadní společenský význam, protože informace se mohly přenášet na velké vzdálenosti rychleji než kdy dřív a zároveň neměly žádný fyzický nosič.  
+
Nástup elektrických telegrafů měl zásadní společenský význam, protože informace se mohly přenášet na velké vzdálenosti rychleji než kdy dřív a zároveň neměly žádný fyzický nosič. Významná byla i skutečnost, že byly na rozdíl od Chappeho telegrafu využívány k  obchodním a soukromým účelům, takže jejich vliv na každodenní život lidí byl větší.
−
<ref>GLEICK, James. 2013. ''Informace: historie, teorie, záplava.'' 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, str. 113–130 Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.</ref>
+
<ref name="Gleick">GLEICK, James. ''Informace: historie, teorie, záplava.'' 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013. 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.</ref>
  
−
===Bezdrátový telegraf===
+
==Bezdrátový telegraf==
−
Bezdrátový telegraf vynalezl italský fyzik Guglielmo Marconi v roce 1896. Zprávy byly vysílány pomocí rádiových vln, jako kód se používala morseova abeceda.  
+
Bezdrátový telegraf vynalezl italský fyzik Guglielmo Marconi v roce 1896. Zprávy byly vysílány pomocí rádiových vln, jako kód se používala [[morseova abeceda]]<ref>SMITH-ROSE, Reginald Leslie. ''Guglielmo Marconi''. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Guglielmo-Marconi</ref>.
 +
Další metody dálkové komunikace, které se později vyvinuly, telegraf postupně nahradily.
  
 
==Odkazy ==
 
==Odkazy ==
Řádek 34: Řádek 36:
 
===Použitá literatura===
 
===Použitá literatura===
  
−
FIGUIER, Louis. 1868. ''Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2.'' Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=
+
FIGUIER, Louis. ''Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2.'' [online].  Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. 1868. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=
−
<br />GLEICK, James. 2013. ''Informace: historie, teorie, záplava.'' 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.
+
<br />GLEICK, James. ''Informace: historie, teorie, záplava.'' 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013. 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.
 
<br />KRATOCHVÍL, Jan. ''Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace.'' Praha, 2008-08-08. 54 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.
 
<br />KRATOCHVÍL, Jan. ''Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace.'' Praha, 2008-08-08. 54 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.
−
<br />''Telegraph''. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph
+
<br />MCGILLEM, Clare D. ''Telegraph''. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph
−
<br />''Guglielmo Marconi''. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Guglielmo-Marconi
+
<br />SMITH-ROSE, Reginald Leslie. ''Guglielmo Marconi''. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Guglielmo-Marconi
  
 
===Související články===
 
===Související články===

Aktuální verze z 8. 1. 2016, 10:14

Telegraf je zařízení nebo systém sloužící k přenosu informací pomocí kódovaného signálu na velké vzdálenosti. Telegrafních systémů existovalo v dějinách více, ale termín je nejvíce spojen s elektrickým telegrafem rozšířeným od poloviny 19. století, který k přenosu zpráv využíval elektrické vedení a rádiové vlny. [1]

Dálková komunikace ve starověku

Lidé používali prostředky pro komunikaci na velké vzdálenosti již ve 4. století př. n. l. Ze starověkého Řecka a Říma je například známé využití ohňových signálů, kterými se ovšem daly vysílat jen předem definované zprávy. Později se v Řecku začal používat tzv. pochodňový telegraf, kterým bylo možné pomocí dvou sad po pěti pochodních vysílat jednotlivá písmena abecedy. Tyto vynálezy však nebyly dále rozvíjeny a k dalšímu posunu v dálkové komunikaci došlo až v 18. století. [2]

Optický telegraf

Optický telegraf

Anglický fyzik Robert Hooke vytvořil v polovině 17. století vynález, který je považován za první model moderního optického telegrafu. Jednalo se o stanice tvořené konstrukcí s černou deskou, na kterou se zobrazovaly znaky symbolizující písmena nebo celé předem domluvené výrazy. [3]


První široce využívaný optický telegraf sestrojil Francouz Claude Chappe se svými bratry v období po Velké francouzské revoluci. Bylo to zařízení s příčným nosníkem a dvěma rameny ovládanými pomocí provazů. Ramena šlo nastavit do sedmi úhlů po 45° a otočný nosník se mohl vyskytovat ve dvou polohách. Natáčením ramen a nosníku vzniklo 98 konfigurací představujících 98 různých signálů. Tyto signály znázorňovaly nejen písmena abecedy a čísla, ale také sdělovaly informace související s řízením provozu (např. začátek a konec vysílání). Další znaky odpovídaly položkám v kódovacích tabulkách. Zprávy se přenášely tak, že jedna věž vyslala sled signálů k další, na dohled vzdálené, věži, ze které byla zpráva předána dál až na místo určení. Vzdálenost mezi věžemi byla 11 až 15 kilometrů. V roce 1793 byla postavena první řada 18 telegrafních věží mezi Paříží a severofrancouzským Lille a v následujících letech se telegrafní síť postupně rozrůstala. Byla tehdy používána výhradně pro politické účely a jako komunikační prostředek ji používala vláda a armáda. Chappeho systém se rozšířil i v jiných evropských zemích, než byl v polovině 19. století nahrazen elektrickým telegrafem. [4]

Elektrický telegraf

Samuel Morse

Od konce 18. století začali se nezávisle na sobě vynálezci na různých místech světa vymýšlet, jak by se k dálkové komunikaci dal využít elektrické vodiče. Švýcar Georges-Louis Le Sage navrhl systém s 24 dráty, každý drát by značil jedno písmeno, které by přenášely proud, který by následně rozhýbal kuličku. Toto řešení se ukázalo jako nepoužitelné, protože k němu bylo potřeba příliš mnoho drátů. Němec Samuel Thomas von Sömmerring vyvinul bublinový telegraf: proud procházel dráty ve vodě a vyvíjel tak bubliny tak, že každý shuk bublin představoval jedno písmeno. Američan Harrison Gray Dyer zase pomocí elektrických jisker vytvářel kyselinu dusičnou, která obarvovala lakmusový papír. Němci Carl Friedrich Gauss a Wilhelm Weber navrhli systém využívající magnetickou střelku vychylovanou elektrickým proudem. Střelku bylo možné vychýlit vpravo nebo vlevo a určitý počet vychýlením jedním a druhým směrem znamenal určité písmeno. Žádný z výše uvedených systémů se ovšem neuchytil.
Elektrické telegrafy, které se používaly v praxi, byly vyvinuty ve 30. letech 19. století v Anglii a v Americe nezávisle na sobě. V Anglii sestrojili William Cooke a Charles Wheatstone elektrický telegraf, který fungoval s pomocí magnetických střelek. Nejdříve se tři střelky vychylovaly do stran a kombinací výchylek tvořily signály, poté byly přidány hodinové kotouče, na kterých se ukazovala písmena, další verze byla tvořená pěti ručičkami ukazujícími na písmena zapsaná v mřížce. V Americe sestrojili telegraf, který přešel do praxe, Samuel Morse s Alfredem Vailem. Místo elektromagnetických střelek posílali signál pomocí páčky s pružinou, kterou se přerušoval a zapojoval obvod. Této páčce se říkalo telegrafický klíč.
Nástup elektrických telegrafů měl zásadní společenský význam, protože informace se mohly přenášet na velké vzdálenosti rychleji než kdy dřív a zároveň neměly žádný fyzický nosič. Významná byla i skutečnost, že byly na rozdíl od Chappeho telegrafu využívány k obchodním a soukromým účelům, takže jejich vliv na každodenní život lidí byl větší. [4]

Bezdrátový telegraf

Bezdrátový telegraf vynalezl italský fyzik Guglielmo Marconi v roce 1896. Zprávy byly vysílány pomocí rádiových vln, jako kód se používala morseova abeceda[5]. Další metody dálkové komunikace, které se později vyvinuly, telegraf postupně nahradily.

Odkazy

Reference

  1. ↑ MCGILLEM, Clare D. Telegraph. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph
  2. ↑ KRATOCHVÍL, Jan. Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace. Praha, 2008-08-08. str. 12–18. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.
  3. ↑ FIGUIER, Louis. Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2. [online]. Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. 1868. str. 10–11[cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=
  4. ↑ 4,0 4,1 GLEICK, James. Informace: historie, teorie, záplava. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013. 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.
  5. ↑ SMITH-ROSE, Reginald Leslie. Guglielmo Marconi. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Guglielmo-Marconi

Použitá literatura

FIGUIER, Louis. Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2. [online]. Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. 1868. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=
GLEICK, James. Informace: historie, teorie, záplava. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013. 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.
KRATOCHVÍL, Jan. Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace. Praha, 2008-08-08. 54 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.
MCGILLEM, Clare D. Telegraph. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph
SMITH-ROSE, Reginald Leslie. Guglielmo Marconi. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Guglielmo-Marconi

Související články

Telekomunikace

Klíčová slova

Telekomunikace, optický telegraf, elektrický telegraf, bezdrátový telegraf, Claude Chappe, Samuel Morse.

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Telegraf&oldid=28960“