Émile Durkheim: Porovnání verzí

Verze z 17. 3. 2014, 04:18

(15. 4. 1858 – 15. 11. 1917). Francouzský sociolog židovského původu. Patří mezi tzv. otce zakladatele.
Absolvent École normale superieure. Jako pedagog působil na mnohých lyceích a posléze i univerzitách (Sorbonna, Bordeaux aj.). Zasloužil se také o zahrnutí sociologie do osnov francouzského středoškolského učiva. Stál u zrodu odborného periodika L’Anné sociologique

Obsah

1 Durkheimovo pojetí sociologie
2 Sociální fakta
3 Solidarita
4 Anomie a sebevraždy
- 4.1 Náboženství a kolektivní vědomí
- 4.2 Doporučená liteartura

Durkheimovo pojetí sociologie

Durkheim sociologii chápe široce jako vědu, která společnost popisuje a vysvětluje, což se promítá do jeho rozdělení sociologie na sociální morfologii (popisná složka sestávající se z demografie a sociální geografie) a sociální fyziologii (vysvětlující složka zaměřená na studium sociálních faktů jako je náboženství, etika, ekonomika, jazyk, právo apod.).

Sociální fakta

Ústřední pojem sociologické metodologie v Durkheimově pojetí. Sociální fakta mají být předmět sociologie. Jedná se o nadindividuální objektivně existující entity, které rámují život jedinců a vytváří na tyto jedince tlak. Sociální fakta nelze odvodit z faktů jiného druhu (např. geografických či psychologických) a ani je nelze na fakta jiného druhu redukovat. Zkoumat sociální fakta lze podle Durkheima prostřednictvím empirického (Comtův vliv) zkoumání jevů, v nichž se jejich působení odráží, jako jsou např. náboženská dogmata, mravní normy, politické programy, právní předpisy etc. Při tomto výzkumu by měl sociolog začít u elementárních (nejjednodušších) forem daného jevu.

Solidarita

Solidarita v durkheimovském pojetí je ekvivalentem konsenzu, tak jak bývá běžně chápán u jiných konsenzualistů (např. A. Comte nebo T. Parsons). Durkheim rozlišuje dva typy společností – společnosti s mechanickou solidaritou a společnosti s organickou solidaritou.
Společnosti s mechanickou solidaritou lze přirovnat k tomu, co dnešní sociologie chápe jako společnost tradiční. Je to společnost segmentární, tzn. Uspořádaná v malých společenských a územních celcích (např. vesnice, kmeny). Je integrována náboženstvím, které vytváří kolektivní vědomí. Její právo je trestní s represivními sankcemi, takže deviantní chování postihuje zpravidla exemplární trest. Individualita je vyčerpána kolektivní identitou, takže je nerozvinutá.
Společnosti s organickou solidaritou lze oproti tomu označit za společnosti moderní. Tyto společnosti prolamují hranice segmentů vlivem nárůstu počtu obyvatel. Právo je kooperativní a sankce restorativní, tzn. snahou je náprava porušené normy. Tento typ společnosti je integrován dělbou práce. Při narušení dělby práce (vlivem ekonomické krize či konfliktu zaměstnanců se zaměstnavatelem) může dojít k anomii.

Anomie a sebevraždy

Durkheim definuje anomii jako stav, při němž neplatí pravidla (z řec. a nomos = bez zákonů) a jedinec se tam nemůže opřít o normy a hodnoty. Tento jev zpravidla provází velké sociální změny, kdy dochází k radikální proměně sociálního řádu. Durkheim tento koncept využívá při studiu sebevražednosti. Sebevraždu chápe jako jev sociální, nikoliv jako ryze individuální akt. Na základě studie identifikuje čtyři typy sebevražd:

Altruistická: je zapříčiněna ohledem na druhé, jedná se o akt sebeobětování
Egoistická: má individuální motivaci
Fatalistická: je reakcí na okolnosti, jímž nelze vzdorovat (např. příliš silná soc. kontrola)
Anomická: zapříčiněna dezorientací ve společnosti v důsledku anomie

Náboženství a kolektivní vědomí

Považuje jej za klíčový prvek pro solidaritu ve společnostech s mechanickou solidaritou. Hlavním činitelem náboženství je kolektivní vědomí, tedy souhrn přesvědčení, postojů a norem v dané společnosti. Kolektivní vědomí je zároveň utvářeno společností v interakcích jedinců a skupin, ale zároveň ji utváří a integruje.
Náboženství jako takové je projevem sociální povahy člověka – náboženství je projekcí společnosti, skrz kterou prostřednictvím rituálů a víry oslavuje společnost samu sebe a tím je utužována solidarita (konsenzus).
Díky náboženství je strukturován čas i prostor ve společnosti pomocí rozlišení na sakrální (posvátné) a profánní (světské).

Doporučená liteartura

Keler, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-== '''[[Émile Durkheim|Émile Durkheim]]''' ==
 (15. 4. 1858 – 15. 11. 1917). Francouzský sociolog židovského původu. Patří mezi tzv. otce zakladatele.<br />
-Absolvent École normale superieure. Jako pedagog působil na mnohých lyceích a posléze i univerzitách (Sorbonna, Bordeaux aj.). Zasloužil se také o zahrnutí sociologie do osnov francouzského středoškolského učiva. Stál u zrodu odborného periodika L’Anné sociologique. <br />
+Absolvent École normale superieure. Jako pedagog působil na mnohých lyceích a posléze i univerzitách (Sorbonna, Bordeaux aj.). Zasloužil se také o zahrnutí [[Sociologie|sociologie]] do osnov francouzského středoškolského učiva. Stál u zrodu odborného periodika ''L’Anné sociologique''
+== Durkheimovo pojetí sociologie ==
-=== Durkheimovo pojetí sociologie ===
+Durkheim sociologii chápe široce jako vědu, která společnost popisuje a vysvětluje, což se promítá do jeho rozdělení sociologie na sociální morfologii (popisná složka sestávající se z demografie a sociální geografie) a sociální fyziologii (vysvětlující složka zaměřená na studium sociálních faktů jako je náboženství, etika, ekonomika, jazyk, právo apod.).
-Durkheim sociologii chápe široce jako vědu, která společnost popisuje a vysvětluje, což se promítá do jeho rozdělení sociologie na sociální morfologii (popisná složka sestávající se z demografie a sociální geografie) a sociální fyziologii (vysvětlující složka zaměřená na studium sociálních faktů jako je náboženství, etika, ekonomika, jazyk, právo apod.).<br />
+== Sociální fakta ==
-=== Sociální fakta ===
 Ústřední pojem sociologické [[metodologie|metodologie]] v Durkheimově pojetí. Sociální fakta mají být předmět sociologie. Jedná se o nadindividuální objektivně existující entity, které rámují život jedinců a vytváří na tyto jedince tlak. Sociální fakta nelze odvodit z faktů jiného druhu (např. geografických či psychologických) a ani je nelze na fakta jiného druhu redukovat. Zkoumat sociální fakta lze podle Durkheima prostřednictvím empirického ([[Auguste Comte|Comtův]] vliv) zkoumání jevů, v nichž se jejich působení odráží, jako jsou např. náboženská dogmata, mravní normy, politické programy, právní předpisy etc. Při tomto výzkumu by měl sociolog začít u elementárních (nejjednodušších) forem daného jevu.<br />
+== Solidarita ==
-=== Solidarita ===
 Solidarita v durkheimovském pojetí je ekvivalentem konsenzu, tak jak bývá běžně chápán u jiných konsenzualistů (např. [[Auguste Comte|A. Comte]] nebo [[Talcott Parsons|T. Parsons]]). Durkheim rozlišuje dva typy společností – společnosti s mechanickou solidaritou a společnosti s organickou solidaritou.<br />
 Společnosti s mechanickou solidaritou lze přirovnat k tomu, co dnešní sociologie chápe jako [[tradiční společnost|společnost tradiční]]. Je to společnost segmentární, tzn. Uspořádaná v malých společenských a územních celcích (např. vesnice, kmeny). Je integrována náboženstvím, které vytváří kolektivní vědomí. Její právo je trestní s represivními sankcemi, takže deviantní chování postihuje zpravidla exemplární trest. Individualita je vyčerpána kolektivní identitou, takže je nerozvinutá.<br />
 Společnosti s organickou solidaritou lze oproti tomu označit za [[moderní společnost|společnosti moderní]]. Tyto společnosti prolamují hranice segmentů vlivem nárůstu počtu obyvatel. Právo je kooperativní a sankce restorativní, tzn. snahou je náprava porušené normy. Tento typ společnosti je integrován dělbou práce. Při narušení dělby práce (vlivem ekonomické krize či konfliktu zaměstnanců se zaměstnavatelem) může dojít k [[anomie|anomii]].<br />
+== Anomie a sebevraždy ==
-=== [[anomie|Anomie]] a sebevraždy ===
 Durkheim definuje [[anomie|anomii]] jako stav, při němž neplatí pravidla (z řec. a nomos = bez zákonů) a jedinec se tam nemůže opřít o normy a hodnoty. Tento jev zpravidla provází velké sociální změny, kdy dochází k radikální proměně [[sociální řád|sociálního řádu]].
-Durkheim tento koncept využívá při studiu sebevražednosti. Sebevraždu chápe jako jev sociální, nikoliv jako ryze individuální akt. Na základě studie identifikuje čtyři typy sebevražd:<br />
+Durkheim tento koncept využívá při studiu sebevražednosti. Sebevraždu chápe jako jev sociální, nikoliv jako ryze individuální akt. Na základě studie identifikuje čtyři typy sebevražd:
+* '''Altruistická''': je zapříčiněna ohledem na druhé, jedná se o akt sebeobětování
-* Altruistická: je zapříčiněna ohledem na druhé, jedná se o akt sebeobětování
+* '''Egoistická''': má individuální motivaci
-* Egoistická: má individuální motivaci
+* '''Fatalistická''': je reakcí na okolnosti, jímž nelze vzdorovat (např. příliš silná soc. kontrola)
-* Fatalistická: je reakcí na okolnosti, jímž nelze vzdorovat (např. příliš silná soc. kontrola)
+* '''Anomická''': zapříčiněna dezorientací ve společnosti v důsledku anomie
-* Anomická: zapříčiněna dezorientací ve společnosti v důsledku anomie<br />
+=== Náboženství a kolektivní vědomí ===
-=== [[náboženství|Náboženství]] a kolektivní vědomí ===
 Považuje jej za klíčový prvek pro solidaritu ve společnostech s mechanickou solidaritou. Hlavním činitelem náboženství je kolektivní vědomí, tedy souhrn přesvědčení, postojů a norem v dané společnosti. Kolektivní vědomí je zároveň utvářeno společností v interakcích jedinců a skupin, ale zároveň ji utváří a integruje.<br />
-[[náboženství|Náboženství]] jako takové je projevem sociální povahy člověka – náboženství je projekcí společnosti, skrz kterou prostřednictvím rituálů a víry oslavuje společnost samu sebe a tím je utužována solidarita (konsenzus).
+Náboženství jako takové je projevem sociální povahy člověka – náboženství je projekcí společnosti, skrz kterou prostřednictvím rituálů a víry oslavuje společnost samu sebe a tím je utužována solidarita (konsenzus).<br />
-Díky náboženství je strukturován čas i prostor ve společnosti pomocí rozlišení na sakrální (posvátné) a profánní (světské). <br />
+Díky náboženství je strukturován čas i prostor ve společnosti pomocí rozlišení na sakrální (posvátné) a profánní (světské).
 === Doporučená liteartura ===
-Keler, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
+* Keler, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.