Friedrich Wilhelm Ostwald

Friedrich Wilhelm Ostwald byl chemikem, který je považován za jednoho z hlavních zakladatelů fyzikální chemie. Roku 1909 dostal Nobelovu cenu za chemii. Je také známý pro svou Teorii barev a Teorii štěstí.

Portrait of Friedrich Wilhelm Ostwald

Život

Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Vystudoval gymnázium v Rize a chemie ho zaujala natolik v raném věku, že již ve svých jedenácti letech vyráběl vlastní ohňostroje. V roce 1872 byl přijat na Dorpatskou univerzitu (nyní Tartu, Estonsko) ke studiu chemie. Poté co vykonal závěrečné zkoušky, získal post asistenta na fyzikálním ústavu u profesora Arthura von Oettingena a následně získal obdobné místo v chemické laboratoři u Karla Schmidta. Ostwald sám prohlásil, že ve své vědecké kariéře nejvíce těžil ze zkušeností od těchto dvou učitelů. V roce 1877 byl přijat jako neplacený akademický odborný asistent na Dorpatskou univerzitu a poté v roce 1881 byl jmenován řádným profesorem chemie na Polytechnice v Rize.

Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení). Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu. Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.

Slavní žáci

Mezi jeho pozdější slavné žáky patřili Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus.

Teorie barev

Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)

Teorie štěstí

Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre.

Organizace The Bridge

Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce

Wilhelm Ostwald jako významný dokumentalista, byl nositelem Nobelovy ceny, kterou získal za chemii. Peníze získané za Nobelovu cenu využil k založení organizace s příznačným názvem Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce (Brücke: Internationales Institut zur Organisierung der geistigen Arbeit). Most založil Wilhelm Ostwald v Německu s Karlem Bührerem a Adolfem Saagerem v roce 1911. Cíle organizace byly velmi blízké cílům Mezinárodního bibliografického ústavu. Název Most odkazuje na sítě, které je třeba tvořit mezi vědci k zefektivnění jejich práce. K dokumentalistice se Oswald dostal jako profesor fyzikální chemie v Lipsku, kterou zde pomáhal založit. Zakládal však také odborné časopisy, vydával encyklopedii. Získal řadu kontaktů v zahraničí, zajímal se o umělé jazyky jako prostředek mezinárodní vědecké komunikace a aktivně vystupoval v oblasti vědeckého managementu a organizace vědeckých publikací. Jeho kontakty přilákaly do institutu řadu významných osobností, zvláště významné vědce včetně Paula Otleta, ale také průmyslníky Andrew Carnegie a Ernest Solvay.

Díla

výběr

• Lehrbuch der allgemeinen Chemie in zwei Bänden. Engelmann. Leipzig 1885 und 1887.
• Grundriss der allgemeinen Chemie. Engelmann. Leipzig 1889.
• Hand- und Hilfsbuch zur Ausführung physiko-chemischer Messungen. Engelmann. Leipzig 1893.
• Die wissenschaftlichen Grundlagen der analytischen Chemie: elementar dargestellt. Engelmann. Leipzig 1894. Ostwald führt in diesem Buch die Begriffe Dissoziationskonstanten, Löslichkeitsprodukt, Ionenprodukt, Wasserstoffionenkonzentration und Indikatorgleichgewichte in die analytische Chemie ein.
• Elektrochemie: ihre Geschichte und Lehre. Veit, Leipzig 1894–1896.
• Grundlinien der anorganischen Chemie. Engelmann, Leipzig 1900.
• Die Schule der Chemie: erste Einführung in die Chemie für jedermann. Vieweg, Braunschweig 1903. Bd. 1. Allgemeines; Bd. 2. Die Chemie der wichtigsten Elemente und Verbindungen. 1904.
• Leitlinien der Chemie: 7 gemeinverständliche Vorträge aus der Geschichte der Chemie. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1906.
• Prinzipien der Chemie: eine Einleitung in alle chemischen Lehrbücher. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1907.
• Einführung in die Chemie: ein Lehrbuch zum Selbstunterricht und für höhere Lehranstalten. Franckh, Stuttgart 1910.
• Entwicklung der Elektrochemie in gemeinverständlicher Darstellung. Barth, Leipzig 1910.
• Die Mühle des Lebens: physikalisch-chemische Grundlagen der Lebensvorgänge. Thomas, Leipzig 1911.
• Die chemische Literatur und die Organisation der Wissenschaft. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1919.

Odkazy

Externí odkazy

• http://canov.jergym.cz/objevite/objev4/ostwald.htm

Klíčová slova

Villa Energie, Teorie barev, Esperanto, barvy, umělé jazyky