Historické zdroje vývojové psychologie: Porovnání verzí
(Založena nová stránka: == Historické zdroje vývojové psychologie == === Antika === * '''Herakleitos''' * ionský filosof * první dialektik (zamýšlí se nad vývojem, tématem je zm…) |
|||
| (Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | == | + | == Myšlenka vývoje ve starověké filozofii == |
| + | * '''Anaximandros''' - s původního neurčitého, neomezeného principu '''apeironu''' se rodí 2 protiklady: vlhko-sucho, teplo-chladno, jejich působením se vytvářela vesmírná tělesa, na původně vodní Zemi se vysoušením „rodili“ první tvorové, kteří žili nejprve ve vodě, později přesídlili na souš | ||
| + | * '''Herakleitos z Efesu''' - přezdívaný temný, byl prvním dialektikem, z '''praohně''' vznikají protiklady, takto je původní jednota rozvíjena v mnohost, nic nemůže existovat bez svého protikladu, mezi nimi existuje tvůrčí napětí (Hegel -boj), které když zanikne, nastane smrt, vše se pro Herakleita mění - vše plyne - '''panta rhei''' | ||
| + | * '''Eleaté''' - se naopak stavěli proti pohybu, podle nich se nic nemění, smysly nám v tomto ohledu podávají mylné informace (Herakleitos x Eleaté - spor mezi statiky a dynamiky) | ||
| + | * '''Empedokles''' - vše je složené z nejmenších částic 4 elementů (voda,oheň,země, vzduch) a vztahy, které mezi nimi působí, nazývá láskou a svárem, svět se podle něj vyvíjel od nejjednodušších organismů, přes rostliny a živočichy až k člověku, nejprve byly organismy oboupohlavné, později se vytvořila oddělená pohlaví, jen silní přežili | ||
| + | * '''Platon''' - kosmogonie - první byla tělesa ohnivé povahy, poté živočichové ve vzduchu létající, pak vodní a zemští, | ||
| + | * vlohy každého člověka mají být v dětství zachyceny a rozvíjeny speciálním tréninkem a výchovou | ||
| + | * '''Aristoteles''' - teleologicky chápal přírodu - v základu určenou cílem - '''entelechií''' - př. entelechií těla je duše, duše člověka má tři části: '''vegetativní''' (vyživující), '''animální''' (pohybující) a '''humánní''' (myslící) | ||
| + | * '''Stoici''' - jejich etika hlásá poznání a porozumění božské zákonitosti v životě a řízení dle ní | ||
| + | * '''Epikurejci''' - poznáním přírody se lze zbavit strachu ze smrti a víry v nadpřirozené, svět lze plně vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, život vznikl samosplozením z prapočátku - přežili živočichové schopní se množit a uchovat | ||
| − | == | + | == Středověk a vývojové hledisko == |
| + | * svět a vše živé je stvořeno Bohem stvořitelem - ten je natolik ctihodný, vzdálený a nepostižitelný, že se vlastně ani nic dozvídat nemáme | ||
| + | * vysvětlovalo se vše '''preformismem''' (popírá možnost změny, vše je dáno do vínku) nebo '''epigenezí''' (postupné vytváření složitějšího z jednodušších forem) | ||
| + | * děti byly považovány za malé dospělé, nepřipouštěla se jejich kvalitativní odlišnost od dospělých | ||
| − | |||
| − | + | === Pedagogové === | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | * '''Jan Amos Komenský''' - jako jeden z prvních se intenzivně zabýval studiem „dětské duše“(mnou), říká, že děti jsou od podstaty dobré, ale musí být ještě výchovou přizpůsobování podmínkám - podobně jako roubování stromku, výchova ale musí být nenásilná, upozorňuje na individuální i věkové zvláštnosti dětí, jeho působením se zkoumání dětí ubíralo směry: filozofické pojednání o vzdělávání a biografická pozorování dětí | ||
| + | * '''John Locke''' - senzualista, zakladatel '''pedagogického realismu'''- zásadní vliv výchovy, dítě je při narození '''tabula rasa''' a zkušenost je pro jeho vývoj zásadní, je důležité podřizovat výchovu jeho zájmům | ||
| + | * Jean Jacques Rousseau - osvícenský pedagog, zakladatel '''pedocentrismu''' - dítě je v centru výchovné péče, hlásá jeho přirozenou dobrotu a nevhodné působení vnějších vlivů, které mu v podstatě jen ubližují, svazují(v té době tvrdá scholastická výchova) | ||
| + | * '''Wilhelm Gottfried Leibnitz''' - podstatou všeho jsou '''monády''' - duchovní atomy, které se neustále přeskupují, popírá ale změny kvalitativní, na něj navázal Charles Bonnet - dnešní zvířata se vytvořila z těch, co žila před nimi | ||
| − | |||
| − | + | == Myšlenka vývoje v 18. a 19. století == | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | * na přelomu 18. a 19. st, působily zejména tyto faktory: | ||
| + | # hlubší historické porozumění (Hegel, Herder) | ||
| + | # biologické objevy (Liné, Lamarck, Bacon, Goethe, Darwin) | ||
| + | # romantický způsob myšlení (SCHELLING, CARUS) | ||
| + | # hlubší historické uvědomění | ||
| − | + | * '''Herder''' - snažil se odkrýt zákonitosti historického vývoje, formuloval zákony o genetických otázkách, jeho hledisko je organické - ve vývojových stupních. | |
| + | * '''Hegel''' - dialektik (1.- Herakleitos), jádrem všeho bytí je čistá idea, které je manifestuje ve všem(i materiálním), její vývoj probíhá ve třech stupních: | ||
| + | # čistá idea- abstraktní, mimo čas a prostor | ||
| + | # příroda, vně. svět, hmotná skutečnost - v čase a prostoru | ||
| + | # lidský svět, civilizaci, kultura, společnost - duch - nová, vyšší jednota prvotní ideje a přírody - obsahuje čas i prostor, ale i poznání přesahující hranice času a prostoru | ||
| + | * '''dialektický proces''' - '''teze'''(klad)- '''antiteze'''(negace)- '''syntéza'''(negace negace)- ale v kruhu(ne spirála) | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | === Biologické objevy === | ||
| − | + | * ve srovnávací anatomii - např. '''Lineé''' vytvořil systém rostlin a živočichů, zahrnující rodové a druhové jméno(i když na povrchních základech) | |
| + | * dále '''Bacon a Goethe''' - zkoumání rozdílů - snaha vysvětlit podobnost orgánů, myšlenky spřízněnosti člověka s jinými živočichy př. '''Goethe''' - „ (příroda) by nemohla vytvořit koně, kdyby nepředcházela všechna ostatní zvířata, která tvoří jakoby žebřík, po němž vystupuje až ke struktuře koně“ | ||
| + | * využití srovnávací metody ve fyziologii - '''Lamarck, StHillare''' | ||
| + | * Darwinova myšlenka již byla ve vzduchu | ||
| + | * objevy tohoto období však zůstaly intuitivní fylogenetickou, neboť byly nábožensky orientované, závislé na idealistické filozofii | ||
| + | * snaha nalézt vztahy na základě srovnávání - cesta k evoluční teorii | ||
| − | + | === Romantické myšlení === | |
| − | * | + | * '''Schelling''' - základním stavem je absolutní identita subjektu a objektu - nevědomý stav světového ducha, z této jednoty vyvěrají síly nevědomého snažení a jednání, které vytvářejí přírodu, nevědomé se ve vývoji stává vědomým, vytváří se diference mezi objektem a subjektem, jehož řešením je vyšší forma identity, která opět vytváří diferenci, vhled do přírody je možný skrze sebenazírání, reflexí, neboť člověk je nejvyšším stupněm vývoje světového ducha - jeho rozum je příroda. |
| − | + | * '''Carus''' - pomohl svébytnosti psychologie jako vědy, přednášel o genetické metodě, která dle něj zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořenů, můžeme díky ní sledovat průběh vývoje a pochopit vztahy v něm působící, většina zvláštností lidského duševního života je připravována projevy duševního života u zvířat, každý vývoj duševních vlastností je podmiňován společenským životem, duše je božská idea, která je základem života a prostřednictvím tohoto života se uskutečňuje, stupně vývoje 1) duše nevědomá(rostliny a nižší živočichové) 2) uvědomění si světa( vyšší živočichové) 3) sebeuvědomění (člověk) | |
| − | * | + | * romantické myšlení- uvědomění si věčných změn v přírodě a z toho plynoucích důsledků, ale také sklon vysvětlovat původ bytí přírody i její vývoj mystifikujícím způsobem |
| − | |||
| − | |||
| − | + | == Darwin a po Darwinovi == | |
| − | * | + | * poté, co začalo osamostatňování psychologie, vyšel nový impuls - '''Darwinova teorie''' |
| − | * | + | * byla empiricky prověřená, ucelená, jasná, řešila otázky: vzniku a proměny organismů, příbuznosti organismů a orgánů, příčiny těchto změn a příbuznosti |
| − | * | + | * mechanismus těchto změn ve fylogenezi vyjádřil třemi podmínkami: nadbytek potomstva, hereditární variace a boj o život |
| − | * | + | * ve stejné době se nezávisle na Darwinovi projevil k problematice vývoje i '''Herbert Spencer''' - vývoj je podle něj přechodem od neurčité stejnorodosti k souvislé stejnorodosti - např. stále větší dělba práce v lidské společnosti vede ke stejnorodosti, ale současně křehkosti, větší závislosti lidí uvnitř ní, tento vývoj se vztahuje na organickou i anorganickou přírodu, ve vývoji hrají roli jak vnější podmínky(podnebí), tak vnitřní (vlastnosti člověka), i ty instituce, které my dnes zpětně chápeme jako zkostnatělé a neúčelné ve vývoji hráli svoji úlohu |
| − | + | * vlivem popularizace Darwinovy myšlenky (Huwley, Haeckel) se myšlenka vývoje dostala do všech vědních oborů a tak se 19. st. začalo nazývat stoletím vývoje | |
| − | + | * Darwinova teorie působila na vznik těchto oblastí bádání: | |
| − | |||
| − | * | ||
| − | + | # vznik zoopsychologie | |
| + | # počátek systematických studií psychologie národů | ||
| + | # první výzkumy v okruhu psychologie dítěte | ||
| + | # kulturní antropologie | ||
| − | ==== | + | === Zoopsychologie === |
| − | |||
| − | * | + | * první práce v této oblasti se vyznačují '''antropomorfismem''', který byl nutný pro to, aby se vůbec mohly tyto výzkumy zveřejnit, bylo nutné zvířata „povýšit“, přiblížit lidem, tuto fázi nazýváme '''anekdotickou''' |
| + | * na ni navázali ale vědci, kteří se naopak snažili o objektivizaci, prokazovat vše empiricky, chování vysvětlovali však mechanisticky, snažili se vyhnout spekulativním výkladům, také se snažili odstranit psychologické termíny a nahradili je objektivními, patří sem '''Loeb, Morgan''', tento směr měl dále vliv na: Pavlovskou školu, behaviorismus( Thorndike, Watson), neobehaviorismus(Skinner, Hull) a etologii (Lorenz, Tinbergen) | ||
| + | * dalším směrem v zoopsychologii zastával názor, že lze proniknou do oblasti zážitkového světa zvířat | ||
| + | * v této oblasti stojí za zmínku ještě srovnávací etologie, která souvisí s darwinismem a fylogenetikou, '''Spalding a Whitman''' se snažili pracovat se zvláštnostmi chování zvířat jako s exaktními srovnatelnými znaky | ||
| − | + | === Psychologie národů === | |
| − | * | + | * dříve - '''Herder''' říká, že v každém národě přebývá vlastní, mu vrozený duch, který se projevuje zejména v jazyce(idealistická myšlenka) |
| − | * | + | * '''Lazarus, Steinthal''' založili '''Časopis pro psychologii národů a jazykovědu''' a jsou považováni za tvůrce psychologie národů, ještě ale vycházeli z myšlenky národového ducha, kterou však spojili se soudobým mechanistickým uvažováním |
| − | * | + | * '''Bastian''' prováděl etnopsychologický terénní průzkum při svých cestách, odvrátil se tak od spekulativní konstruující metodiky svých předchůdců |
| + | * '''Herbert Spencer''' také podal nástin průběhu vývoje mravů, idejí… | ||
| + | * '''Tylor''' se zabýval světonázorovými a náboženskými představami a jejich vývojem, za jejich praformu považuje mýtus a animismus, ze kterých se vytvořilo náboženství a filozofie, považoval světový názor za součást kultury (předchůdce kulturní antropologie) | ||
| + | * '''Malinowski''' - kulturní faktory chápe jako funkce v životě kultury, ale nezabývá se jejich vznikem, chápe je staticky | ||
| + | * '''Wundt''' - zdůrazňuje, že vhled do psychogeneze je možný jen na základě materiálů psychologie národů, vývoj probíhá dle něj: primitivní člověk, totemistické období, období hrdinů a bohů, věk humanity | ||
| − | + | === Kulturní antropologie === | |
| − | * | + | * nejznámějšími badateli v této oblasti jsou '''Meadová, Benedictová, Kardiner''' |
| − | * | + | * zabývali se vlivem kultury na vývoj individua a na vytváření určitých rysů osobnosti, dále výchovnými technikami a mechanismy učení, které k těmto efektům vedou |
| − | + | === Výzkumy v oblasti zkoumání dítěte === | |
| − | * | + | * bádání v oblasti psychického vývoje dítěte podnítili zejména evolucionisté 19. st. |
| − | * | + | * v otázce původu člověka se opírali o výsledky pozorování individuálního vývoje lidského jedince |
| − | * | + | * předpokládali, že vývoj druhu lze sledovat na vývoji člověka ve společnosti |
| − | * první | + | * mezi prvními to byl '''Charles Darwin''', který pozoroval svého syna a říkal o dětství, že skýtá cenné informace o vývoji druhu |
| − | * | + | * první práce z empirického výzkumu ontogeneze dítěte daly podnět ke vzniku mezinárodního hnutí péče o dítě - '''pedologie'''(Hall), jehož cílem bylo chránit zájmy dětí, vědecky je zkoumat a vychovávat, výsledkem bylo uznání ontogeneze dítěte = uznání kvalitativních změn ve vývoji |
| + | * jako první práce v této oblasti jsou považovány biografické záznamy o vývoji dětí, které prováděli např. '''Darwin, Stern, Binet, Preyer'''(Duše dítěte) | ||
| + | * později byla tato metoda shledána příliš úzkou | ||
| + | * od přelomu 19. a 20. st. lze sledovat tyto tendence: | ||
| + | # školství požadovalo vědecké rozpracování pedagogiky | ||
| + | # rozvíjející se průmysl nastolil problematiku profesní orientace | ||
| + | # začalo se uplatňovat genetické hledisko a experimentální metody | ||
| + | * vznikala střediska a školy pro výzkum dětí a mladistvých, které měli v této oblasti stále větší vliv: | ||
| − | ==== | + | ==== Ženevská škola (Piaget, Inhelderová) ==== |
| + | ==== Vídeňská škola (Buhlerovi, Hetzerová ==== | ||
| − | * ''' | + | * '''Buhler''' - vytvořil teorii 3 stupňů dětského vývoje - '''instinkt, drezůra, intelekt''', založili s manželkou Vídeňský ústav, který byl eklektický |
| + | * '''Ch. Buhlerová''' - prováděla systematická pozorování dětí a mládeže a později ontogenetický výzkum celého životního běhu, je zakladatelkou Lebenslaufpsychologie a autorkou studie o pubertě, při jejímž vypracování využila deníky dospívajících | ||
| + | * spolu s '''Hetzerovou''' vypracovaly známé testy na určování vývojové úrovně dětí | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ==== Yalle (Gessel) ==== | ||
| − | * ''' | + | * vznikla snaha teoreticky interpretovat zjištěné údaje o psychofyzickém vývoji a tímto způsobem je systematizovat |
| + | * '''Hall''' - z měnících se obsahů psychického života v dětství a mládí usuzoval na opakování fylogeneze v ontogenezi člověka, opíral se o '''Haeckelův biogenetický zákon- rekapitulační teorie''' | ||
| + | * je zakladatelem hnutí pro výzkum dítěte, známého pod názvem '''pedologie''' | ||
| + | * zabýval se zejména adolescencí, ale i stářím | ||
| − | * | + | * '''Koffka''' - vývoj jako proces strukturace(gestalt) |
| − | * | + | * '''[[Sigmund Freud|Freud]]''' - psychoanalytická teorie ontogeneze jako stupňovitě se měnící vazby libidinózních parciálních pudů na objekty uspokojení, interpretoval ontogenezi jako proces sociálně podmíněného omezení chování |
| − | * | + | * takto vznikaly v psychologii dítěte různé koncepce - behavioristické, gestaltické, psychoanalytické, reflexologické, humanistické…, které nebývali prosty dogmatických tvrzení a které zrcadlily filozofické proudy jednotlivých epoch a společenské vlivy |
| − | + | * vytvořila se takto opozice biologicko-nativistických směrů a sociologicky-empirických jejichž rozpor lze ukázat na rozporu zrání-učení | |
| − | |||
| − | |||
| − | * | + | * ve Francii to byl '''Alfred Binet''', který na Sorboně založil laboratoř pro dětskou psychologii |
| − | * | + | * zabýval se psychologií rozumu, která ho přivedla ke zkoumání inteligence a k vypracování metod jejího měření pomocí testů, kterými se proslavil |
| − | * | + | * byl žákem '''Wundta''', kterého však kritizoval, za jeho vzdálenost skutečnému životu, sám umisťoval svá pracoviště např. na školy. |
| + | * dále - '''Henri [[Periodizace lidského vývoje|Wallon]]''' - žák '''Bineta''' - při řešení otázek vývoje psychiky spojoval fyziologický rozvoje(zejm. NS) s působením společenského prostředí | ||
| + | * '''Jean [[Periodizace lidského vývoje|Piaget]]''' - opíral se i např. o logiku, matematiku, zabýval se vývojem myšlení (inteligence) | ||
| + | * v Německu - '''William Stern''' - užíval velmi přesné metody, díky kterým jsou jeho poznatky dodnes užívané, byl zastáncem idealistického směru - personalismu, vytvořil '''teorii konvergence''' | ||
| + | * v Rusku - '''Sečenov''' - autor Mozkových reflexů, zkoumal genezi reflexní činnosti malého dítěte a poukazoval při tom na zvláštnosti a směr vývoje pociťování a pohybů dětí, jejich paměti a raných forem vůle, myšlení, řeči a svědomí, zdůrazňoval specifickou úlohu řečových symbolů, jako první podal obraz materialisticky chápané psychické činnosti dítěte | ||
| + | * '''Vygotský'''- vystupoval proti pedologii - zdůrazňovat úlohu vyučování a výchovy(x jejich tvrzení o nutnosti přizpůsobit výchovu spontánnímu dozrávání dítěte | ||
| + | * '''Leonťjev''' - zabýval se myšlením dítěte - jeho přístup vedl k objasňování významu činnosti ve vývoji dítěte a životních podmínek a výchovy, které tuto činnost utvářejí, v díle Problémy psychického vývoje uvádí svou koncepci hlavních etap společenského vývoje ve fylogenezi utváření lidského vědomí | ||
| + | * '''Lurija''' - zkoumal závislost psychického vývoje na vnějších podmínkách u jednovaječných dvojčat, dále prováděl výzkumy funkce řeči v normálním a narušeném vývoji - jednou ze základních funkcí řeči je funkce regulace chování, zdůraznil zásadní význam této funkce pro psychický vývoj vůbec | ||
| + | * '''Rubinštejn''' - psychický vývoj je určen reálnými vztahy dítěte k jeho okolnímu světu, které se projevují ve formě činnosti(hra, učení, práce) a jejichž prostřednictvím se dítě začleňuje do lidského společenství | ||
| + | == Zdroje == | ||
| − | + | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | |
| − | + | [[Kategorie: Vývojová psychologie|*]] | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | * | ||
| − | |||
| − | |||
| − | * | ||
Aktuální verze z 14. 4. 2014, 08:50
Obsah
Myšlenka vývoje ve starověké filozofii
- Anaximandros - s původního neurčitého, neomezeného principu apeironu se rodí 2 protiklady: vlhko-sucho, teplo-chladno, jejich působením se vytvářela vesmírná tělesa, na původně vodní Zemi se vysoušením „rodili“ první tvorové, kteří žili nejprve ve vodě, později přesídlili na souš
- Herakleitos z Efesu - přezdívaný temný, byl prvním dialektikem, z praohně vznikají protiklady, takto je původní jednota rozvíjena v mnohost, nic nemůže existovat bez svého protikladu, mezi nimi existuje tvůrčí napětí (Hegel -boj), které když zanikne, nastane smrt, vše se pro Herakleita mění - vše plyne - panta rhei
- Eleaté - se naopak stavěli proti pohybu, podle nich se nic nemění, smysly nám v tomto ohledu podávají mylné informace (Herakleitos x Eleaté - spor mezi statiky a dynamiky)
- Empedokles - vše je složené z nejmenších částic 4 elementů (voda,oheň,země, vzduch) a vztahy, které mezi nimi působí, nazývá láskou a svárem, svět se podle něj vyvíjel od nejjednodušších organismů, přes rostliny a živočichy až k člověku, nejprve byly organismy oboupohlavné, později se vytvořila oddělená pohlaví, jen silní přežili
- Platon - kosmogonie - první byla tělesa ohnivé povahy, poté živočichové ve vzduchu létající, pak vodní a zemští,
- vlohy každého člověka mají být v dětství zachyceny a rozvíjeny speciálním tréninkem a výchovou
- Aristoteles - teleologicky chápal přírodu - v základu určenou cílem - entelechií - př. entelechií těla je duše, duše člověka má tři části: vegetativní (vyživující), animální (pohybující) a humánní (myslící)
- Stoici - jejich etika hlásá poznání a porozumění božské zákonitosti v životě a řízení dle ní
- Epikurejci - poznáním přírody se lze zbavit strachu ze smrti a víry v nadpřirozené, svět lze plně vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, život vznikl samosplozením z prapočátku - přežili živočichové schopní se množit a uchovat
Středověk a vývojové hledisko
- svět a vše živé je stvořeno Bohem stvořitelem - ten je natolik ctihodný, vzdálený a nepostižitelný, že se vlastně ani nic dozvídat nemáme
- vysvětlovalo se vše preformismem (popírá možnost změny, vše je dáno do vínku) nebo epigenezí (postupné vytváření složitějšího z jednodušších forem)
- děti byly považovány za malé dospělé, nepřipouštěla se jejich kvalitativní odlišnost od dospělých
Pedagogové
- Jan Amos Komenský - jako jeden z prvních se intenzivně zabýval studiem „dětské duše“(mnou), říká, že děti jsou od podstaty dobré, ale musí být ještě výchovou přizpůsobování podmínkám - podobně jako roubování stromku, výchova ale musí být nenásilná, upozorňuje na individuální i věkové zvláštnosti dětí, jeho působením se zkoumání dětí ubíralo směry: filozofické pojednání o vzdělávání a biografická pozorování dětí
- John Locke - senzualista, zakladatel pedagogického realismu- zásadní vliv výchovy, dítě je při narození tabula rasa a zkušenost je pro jeho vývoj zásadní, je důležité podřizovat výchovu jeho zájmům
- Jean Jacques Rousseau - osvícenský pedagog, zakladatel pedocentrismu - dítě je v centru výchovné péče, hlásá jeho přirozenou dobrotu a nevhodné působení vnějších vlivů, které mu v podstatě jen ubližují, svazují(v té době tvrdá scholastická výchova)
- Wilhelm Gottfried Leibnitz - podstatou všeho jsou monády - duchovní atomy, které se neustále přeskupují, popírá ale změny kvalitativní, na něj navázal Charles Bonnet - dnešní zvířata se vytvořila z těch, co žila před nimi
Myšlenka vývoje v 18. a 19. století
- na přelomu 18. a 19. st, působily zejména tyto faktory:
- hlubší historické porozumění (Hegel, Herder)
- biologické objevy (Liné, Lamarck, Bacon, Goethe, Darwin)
- romantický způsob myšlení (SCHELLING, CARUS)
- hlubší historické uvědomění
- Herder - snažil se odkrýt zákonitosti historického vývoje, formuloval zákony o genetických otázkách, jeho hledisko je organické - ve vývojových stupních.
- Hegel - dialektik (1.- Herakleitos), jádrem všeho bytí je čistá idea, které je manifestuje ve všem(i materiálním), její vývoj probíhá ve třech stupních:
- čistá idea- abstraktní, mimo čas a prostor
- příroda, vně. svět, hmotná skutečnost - v čase a prostoru
- lidský svět, civilizaci, kultura, společnost - duch - nová, vyšší jednota prvotní ideje a přírody - obsahuje čas i prostor, ale i poznání přesahující hranice času a prostoru
- dialektický proces - teze(klad)- antiteze(negace)- syntéza(negace negace)- ale v kruhu(ne spirála)
Biologické objevy
- ve srovnávací anatomii - např. Lineé vytvořil systém rostlin a živočichů, zahrnující rodové a druhové jméno(i když na povrchních základech)
- dále Bacon a Goethe - zkoumání rozdílů - snaha vysvětlit podobnost orgánů, myšlenky spřízněnosti člověka s jinými živočichy př. Goethe - „ (příroda) by nemohla vytvořit koně, kdyby nepředcházela všechna ostatní zvířata, která tvoří jakoby žebřík, po němž vystupuje až ke struktuře koně“
- využití srovnávací metody ve fyziologii - Lamarck, StHillare
- Darwinova myšlenka již byla ve vzduchu
- objevy tohoto období však zůstaly intuitivní fylogenetickou, neboť byly nábožensky orientované, závislé na idealistické filozofii
- snaha nalézt vztahy na základě srovnávání - cesta k evoluční teorii
Romantické myšlení
- Schelling - základním stavem je absolutní identita subjektu a objektu - nevědomý stav světového ducha, z této jednoty vyvěrají síly nevědomého snažení a jednání, které vytvářejí přírodu, nevědomé se ve vývoji stává vědomým, vytváří se diference mezi objektem a subjektem, jehož řešením je vyšší forma identity, která opět vytváří diferenci, vhled do přírody je možný skrze sebenazírání, reflexí, neboť člověk je nejvyšším stupněm vývoje světového ducha - jeho rozum je příroda.
- Carus - pomohl svébytnosti psychologie jako vědy, přednášel o genetické metodě, která dle něj zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořenů, můžeme díky ní sledovat průběh vývoje a pochopit vztahy v něm působící, většina zvláštností lidského duševního života je připravována projevy duševního života u zvířat, každý vývoj duševních vlastností je podmiňován společenským životem, duše je božská idea, která je základem života a prostřednictvím tohoto života se uskutečňuje, stupně vývoje 1) duše nevědomá(rostliny a nižší živočichové) 2) uvědomění si světa( vyšší živočichové) 3) sebeuvědomění (člověk)
- romantické myšlení- uvědomění si věčných změn v přírodě a z toho plynoucích důsledků, ale také sklon vysvětlovat původ bytí přírody i její vývoj mystifikujícím způsobem
Darwin a po Darwinovi
- poté, co začalo osamostatňování psychologie, vyšel nový impuls - Darwinova teorie
- byla empiricky prověřená, ucelená, jasná, řešila otázky: vzniku a proměny organismů, příbuznosti organismů a orgánů, příčiny těchto změn a příbuznosti
- mechanismus těchto změn ve fylogenezi vyjádřil třemi podmínkami: nadbytek potomstva, hereditární variace a boj o život
- ve stejné době se nezávisle na Darwinovi projevil k problematice vývoje i Herbert Spencer - vývoj je podle něj přechodem od neurčité stejnorodosti k souvislé stejnorodosti - např. stále větší dělba práce v lidské společnosti vede ke stejnorodosti, ale současně křehkosti, větší závislosti lidí uvnitř ní, tento vývoj se vztahuje na organickou i anorganickou přírodu, ve vývoji hrají roli jak vnější podmínky(podnebí), tak vnitřní (vlastnosti člověka), i ty instituce, které my dnes zpětně chápeme jako zkostnatělé a neúčelné ve vývoji hráli svoji úlohu
- vlivem popularizace Darwinovy myšlenky (Huwley, Haeckel) se myšlenka vývoje dostala do všech vědních oborů a tak se 19. st. začalo nazývat stoletím vývoje
- Darwinova teorie působila na vznik těchto oblastí bádání:
- vznik zoopsychologie
- počátek systematických studií psychologie národů
- první výzkumy v okruhu psychologie dítěte
- kulturní antropologie
Zoopsychologie
- první práce v této oblasti se vyznačují antropomorfismem, který byl nutný pro to, aby se vůbec mohly tyto výzkumy zveřejnit, bylo nutné zvířata „povýšit“, přiblížit lidem, tuto fázi nazýváme anekdotickou
- na ni navázali ale vědci, kteří se naopak snažili o objektivizaci, prokazovat vše empiricky, chování vysvětlovali však mechanisticky, snažili se vyhnout spekulativním výkladům, také se snažili odstranit psychologické termíny a nahradili je objektivními, patří sem Loeb, Morgan, tento směr měl dále vliv na: Pavlovskou školu, behaviorismus( Thorndike, Watson), neobehaviorismus(Skinner, Hull) a etologii (Lorenz, Tinbergen)
- dalším směrem v zoopsychologii zastával názor, že lze proniknou do oblasti zážitkového světa zvířat
- v této oblasti stojí za zmínku ještě srovnávací etologie, která souvisí s darwinismem a fylogenetikou, Spalding a Whitman se snažili pracovat se zvláštnostmi chování zvířat jako s exaktními srovnatelnými znaky
Psychologie národů
- dříve - Herder říká, že v každém národě přebývá vlastní, mu vrozený duch, který se projevuje zejména v jazyce(idealistická myšlenka)
- Lazarus, Steinthal založili Časopis pro psychologii národů a jazykovědu a jsou považováni za tvůrce psychologie národů, ještě ale vycházeli z myšlenky národového ducha, kterou však spojili se soudobým mechanistickým uvažováním
- Bastian prováděl etnopsychologický terénní průzkum při svých cestách, odvrátil se tak od spekulativní konstruující metodiky svých předchůdců
- Herbert Spencer také podal nástin průběhu vývoje mravů, idejí…
- Tylor se zabýval světonázorovými a náboženskými představami a jejich vývojem, za jejich praformu považuje mýtus a animismus, ze kterých se vytvořilo náboženství a filozofie, považoval světový názor za součást kultury (předchůdce kulturní antropologie)
- Malinowski - kulturní faktory chápe jako funkce v životě kultury, ale nezabývá se jejich vznikem, chápe je staticky
- Wundt - zdůrazňuje, že vhled do psychogeneze je možný jen na základě materiálů psychologie národů, vývoj probíhá dle něj: primitivní člověk, totemistické období, období hrdinů a bohů, věk humanity
Kulturní antropologie
- nejznámějšími badateli v této oblasti jsou Meadová, Benedictová, Kardiner
- zabývali se vlivem kultury na vývoj individua a na vytváření určitých rysů osobnosti, dále výchovnými technikami a mechanismy učení, které k těmto efektům vedou
Výzkumy v oblasti zkoumání dítěte
- bádání v oblasti psychického vývoje dítěte podnítili zejména evolucionisté 19. st.
- v otázce původu člověka se opírali o výsledky pozorování individuálního vývoje lidského jedince
- předpokládali, že vývoj druhu lze sledovat na vývoji člověka ve společnosti
- mezi prvními to byl Charles Darwin, který pozoroval svého syna a říkal o dětství, že skýtá cenné informace o vývoji druhu
- první práce z empirického výzkumu ontogeneze dítěte daly podnět ke vzniku mezinárodního hnutí péče o dítě - pedologie(Hall), jehož cílem bylo chránit zájmy dětí, vědecky je zkoumat a vychovávat, výsledkem bylo uznání ontogeneze dítěte = uznání kvalitativních změn ve vývoji
- jako první práce v této oblasti jsou považovány biografické záznamy o vývoji dětí, které prováděli např. Darwin, Stern, Binet, Preyer(Duše dítěte)
- později byla tato metoda shledána příliš úzkou
- od přelomu 19. a 20. st. lze sledovat tyto tendence:
- školství požadovalo vědecké rozpracování pedagogiky
- rozvíjející se průmysl nastolil problematiku profesní orientace
- začalo se uplatňovat genetické hledisko a experimentální metody
- vznikala střediska a školy pro výzkum dětí a mladistvých, které měli v této oblasti stále větší vliv:
Ženevská škola (Piaget, Inhelderová)
Vídeňská škola (Buhlerovi, Hetzerová
- Buhler - vytvořil teorii 3 stupňů dětského vývoje - instinkt, drezůra, intelekt, založili s manželkou Vídeňský ústav, který byl eklektický
- Ch. Buhlerová - prováděla systematická pozorování dětí a mládeže a později ontogenetický výzkum celého životního běhu, je zakladatelkou Lebenslaufpsychologie a autorkou studie o pubertě, při jejímž vypracování využila deníky dospívajících
- spolu s Hetzerovou vypracovaly známé testy na určování vývojové úrovně dětí
Yalle (Gessel)
- vznikla snaha teoreticky interpretovat zjištěné údaje o psychofyzickém vývoji a tímto způsobem je systematizovat
- Hall - z měnících se obsahů psychického života v dětství a mládí usuzoval na opakování fylogeneze v ontogenezi člověka, opíral se o Haeckelův biogenetický zákon- rekapitulační teorie
- je zakladatelem hnutí pro výzkum dítěte, známého pod názvem pedologie
- zabýval se zejména adolescencí, ale i stářím
- Koffka - vývoj jako proces strukturace(gestalt)
- Freud - psychoanalytická teorie ontogeneze jako stupňovitě se měnící vazby libidinózních parciálních pudů na objekty uspokojení, interpretoval ontogenezi jako proces sociálně podmíněného omezení chování
- takto vznikaly v psychologii dítěte různé koncepce - behavioristické, gestaltické, psychoanalytické, reflexologické, humanistické…, které nebývali prosty dogmatických tvrzení a které zrcadlily filozofické proudy jednotlivých epoch a společenské vlivy
- vytvořila se takto opozice biologicko-nativistických směrů a sociologicky-empirických jejichž rozpor lze ukázat na rozporu zrání-učení
- ve Francii to byl Alfred Binet, který na Sorboně založil laboratoř pro dětskou psychologii
- zabýval se psychologií rozumu, která ho přivedla ke zkoumání inteligence a k vypracování metod jejího měření pomocí testů, kterými se proslavil
- byl žákem Wundta, kterého však kritizoval, za jeho vzdálenost skutečnému životu, sám umisťoval svá pracoviště např. na školy.
- dále - Henri Wallon - žák Bineta - při řešení otázek vývoje psychiky spojoval fyziologický rozvoje(zejm. NS) s působením společenského prostředí
- Jean Piaget - opíral se i např. o logiku, matematiku, zabýval se vývojem myšlení (inteligence)
- v Německu - William Stern - užíval velmi přesné metody, díky kterým jsou jeho poznatky dodnes užívané, byl zastáncem idealistického směru - personalismu, vytvořil teorii konvergence
- v Rusku - Sečenov - autor Mozkových reflexů, zkoumal genezi reflexní činnosti malého dítěte a poukazoval při tom na zvláštnosti a směr vývoje pociťování a pohybů dětí, jejich paměti a raných forem vůle, myšlení, řeči a svědomí, zdůrazňoval specifickou úlohu řečových symbolů, jako první podal obraz materialisticky chápané psychické činnosti dítěte
- Vygotský- vystupoval proti pedologii - zdůrazňovat úlohu vyučování a výchovy(x jejich tvrzení o nutnosti přizpůsobit výchovu spontánnímu dozrávání dítěte
- Leonťjev - zabýval se myšlením dítěte - jeho přístup vedl k objasňování významu činnosti ve vývoji dítěte a životních podmínek a výchovy, které tuto činnost utvářejí, v díle Problémy psychického vývoje uvádí svou koncepci hlavních etap společenského vývoje ve fylogenezi utváření lidského vědomí
- Lurija - zkoumal závislost psychického vývoje na vnějších podmínkách u jednovaječných dvojčat, dále prováděl výzkumy funkce řeči v normálním a narušeném vývoji - jednou ze základních funkcí řeči je funkce regulace chování, zdůraznil zásadní význam této funkce pro psychický vývoj vůbec
- Rubinštejn - psychický vývoj je určen reálnými vztahy dítěte k jeho okolnímu světu, které se projevují ve formě činnosti(hra, učení, práce) a jejichž prostřednictvím se dítě začleňuje do lidského společenství
Zdroje
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
