Historické zdroje vývojové psychologie

Myšlenka vývoje ve starověké filozofii

• Anaximandros - s původního neurčitého, neomezeného principu apeironu se rodí 2 protiklady: vlhko-sucho, teplo-chladno, jejich působením se vytvářela vesmírná tělesa, na původně vodní Zemi se vysoušením „rodili“ první tvorové, kteří žili nejprve ve vodě, později přesídlili na souš
• Herakleitos z Efesu - přezdívaný temný, byl prvním dialektikem, z praohně vznikají protiklady, takto je původní jednota rozvíjena v mnohost, nic nemůže existovat bez svého protikladu, mezi nimi existuje tvůrčí napětí (Hegel -boj), které když zanikne, nastane smrt, vše se pro Herakleita mění - vše plyne - panta rhei
• Eleaté - se naopak stavěli proti pohybu, podle nich se nic nemění, smysly nám v tomto ohledu podávají mylné informace (Herakleitos x Eleaté - spor mezi statiky a dynamiky)
• Empedokles - vše je složené z nejmenších částic 4 elementů (voda,oheň,země, vzduch) a vztahy, které mezi nimi působí, nazývá láskou a svárem, svět se podle něj vyvíjel od nejjednodušších organismů, přes rostliny a živočichy až k člověku, nejprve byly organismy oboupohlavné, později se vytvořila oddělená pohlaví, jen silní přežili
• Platon - kosmogonie - první byla tělesa ohnivé povahy, poté živočichové ve vzduchu létající, pak vodní a zemští,
• vlohy každého člověka mají být v dětství zachyceny a rozvíjeny speciálním tréninkem a výchovou
• Aristoteles - teleologicky chápal přírodu - v základu určenou cílem - entelechií - př. entelechií těla je duše, duše člověka má tři části: vegetativní (vyživující), animální (pohybující) a humánní (myslící)
• Stoici - jejich etika hlásá poznání a porozumění božské zákonitosti v životě a řízení dle ní
• Epikurejci - poznáním přírody se lze zbavit strachu ze smrti a víry v nadpřirozené, svět lze plně vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, život vznikl samosplozením z prapočátku - přežili živočichové schopní se množit a uchovat

Středověk a vývojové hledisko

• svět a vše živé je stvořeno Bohem stvořitelem - ten je natolik ctihodný, vzdálený a nepostižitelný, že se vlastně ani nic dozvídat nemáme
• vysvětlovalo se vše preformismem (popírá možnost změny, vše je dáno do vínku) nebo epigenezí (postupné vytváření složitějšího z jednodušších forem)
• děti byly považovány za malé dospělé, nepřipouštěla se jejich kvalitativní odlišnost od dospělých

Pedagogové

• Jan Amos Komenský - jako jeden z prvních se intenzivně zabýval studiem „dětské duše“(mnou), říká, že děti jsou od podstaty dobré, ale musí být ještě výchovou přizpůsobování podmínkám - podobně jako roubování stromku, výchova ale musí být nenásilná, upozorňuje na individuální i věkové zvláštnosti dětí, jeho působením se zkoumání dětí ubíralo směry: filozofické pojednání o vzdělávání a biografická pozorování dětí
• John Locke - senzualista, zakladatel pedagogického realismu- zásadní vliv výchovy, dítě je při narození tabula rasa a zkušenost je pro jeho vývoj zásadní, je důležité podřizovat výchovu jeho zájmům
• Jean Jacques Rousseau - osvícenský pedagog, zakladatel pedocentrismu - dítě je v centru výchovné péče, hlásá jeho přirozenou dobrotu a nevhodné působení vnějších vlivů, které mu v podstatě jen ubližují, svazují(v té době tvrdá scholastická výchova)
• Wilhelm Gottfried Leibnitz - podstatou všeho jsou monády - duchovní atomy, které se neustále přeskupují, popírá ale změny kvalitativní, na něj navázal Charles Bonnet - dnešní zvířata se vytvořila z těch, co žila před nimi

Myšlenka vývoje v 18. a 19. století

• na přelomu 18. a 19. st, působily zejména tyto faktory:

1. hlubší historické porozumění (Hegel, Herder)
2. biologické objevy (Liné, Lamarck, Bacon, Goethe, Darwin)
3. romantický způsob myšlení (SCHELLING, CARUS)
4. hlubší historické uvědomění

• Herder - snažil se odkrýt zákonitosti historického vývoje, formuloval zákony o genetických otázkách, jeho hledisko je organické - ve vývojových stupních.
• Hegel - dialektik (1.- Herakleitos), jádrem všeho bytí je čistá idea, které je manifestuje ve všem(i materiálním), její vývoj probíhá ve třech stupních:

1. čistá idea- abstraktní, mimo čas a prostor
2. příroda, vně. svět, hmotná skutečnost - v čase a prostoru
3. lidský svět, civilizaci, kultura, společnost - duch - nová, vyšší jednota prvotní ideje a přírody - obsahuje čas i prostor, ale i poznání přesahující hranice času a prostoru

• dialektický proces - teze(klad)- antiteze(negace)- syntéza(negace negace)- ale v kruhu(ne spirála)

Biologické objevy

• ve srovnávací anatomii - např. Lineé vytvořil systém rostlin a živočichů, zahrnující rodové a druhové jméno(i když na povrchních základech)
• dále Bacon a Goethe - zkoumání rozdílů - snaha vysvětlit podobnost orgánů, myšlenky spřízněnosti člověka s jinými živočichy př. Goethe - „ (příroda) by nemohla vytvořit koně, kdyby nepředcházela všechna ostatní zvířata, která tvoří jakoby žebřík, po němž vystupuje až ke struktuře koně“
• využití srovnávací metody ve fyziologii - Lamarck, StHillare
• Darwinova myšlenka již byla ve vzduchu
• objevy tohoto období však zůstaly intuitivní fylogenetickou, neboť byly nábožensky orientované, závislé na idealistické filozofii
• snaha nalézt vztahy na základě srovnávání - cesta k evoluční teorii

Romantické myšlení

• Schelling - základním stavem je absolutní identita subjektu a objektu - nevědomý stav světového ducha, z této jednoty vyvěrají síly nevědomého snažení a jednání, které vytvářejí přírodu, nevědomé se ve vývoji stává vědomým, vytváří se diference mezi objektem a subjektem, jehož řešením je vyšší forma identity, která opět vytváří diferenci, vhled do přírody je možný skrze sebenazírání, reflexí, neboť člověk je nejvyšším stupněm vývoje světového ducha - jeho rozum je příroda.
• Carus - pomohl svébytnosti psychologie jako vědy, přednášel o genetické metodě, která dle něj zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořenů, můžeme díky ní sledovat průběh vývoje a pochopit vztahy v něm působící, většina zvláštností lidského duševního života je připravována projevy duševního života u zvířat, každý vývoj duševních vlastností je podmiňován společenským životem, duše je božská idea, která je základem života a prostřednictvím tohoto života se uskutečňuje, stupně vývoje 1) duše nevědomá(rostliny a nižší živočichové) 2) uvědomění si světa( vyšší živočichové) 3) sebeuvědomění (člověk)
• romantické myšlení- uvědomění si věčných změn v přírodě a z toho plynoucích důsledků, ale také sklon vysvětlovat původ bytí přírody i její vývoj mystifikujícím způsobem

Darwin a po Darwinovi

• poté, co začalo osamostatňování psychologie, vyšel nový impuls - Darwinova teorie
• byla empiricky prověřená, ucelená, jasná, řešila otázky: vzniku a proměny organismů, příbuznosti organismů a orgánů, příčiny těchto změn a příbuznosti
• mechanismus těchto změn ve fylogenezi vyjádřil třemi podmínkami: nadbytek potomstva, hereditární variace a boj o život
• ve stejné době se nezávisle na Darwinovi projevil k problematice vývoje i Herbert Spencer - vývoj je podle něj přechodem od neurčité stejnorodosti k souvislé stejnorodosti - např. stále větší dělba práce v lidské společnosti vede ke stejnorodosti, ale současně křehkosti, větší závislosti lidí uvnitř ní, tento vývoj se vztahuje na organickou i anorganickou přírodu, ve vývoji hrají roli jak vnější podmínky(podnebí), tak vnitřní (vlastnosti člověka), i ty instituce, které my dnes zpětně chápeme jako zkostnatělé a neúčelné ve vývoji hráli svoji úlohu
• vlivem popularizace Darwinovy myšlenky (Huwley, Haeckel) se myšlenka vývoje dostala do všech vědních oborů a tak se 19. st. začalo nazývat stoletím vývoje
• Darwinova teorie působila na vznik těchto oblastí bádání:

1. vznik zoopsychologie
2. počátek systematických studií psychologie národů
3. první výzkumy v okruhu psychologie dítěte
4. kulturní antropologie

Zoopsychologie

• první práce v této oblasti se vyznačují antropomorfismem, který byl nutný pro to, aby se vůbec mohly tyto výzkumy zveřejnit, bylo nutné zvířata „povýšit“, přiblížit lidem, tuto fázi nazýváme anekdotickou
• na ni navázali ale vědci, kteří se naopak snažili o objektivizaci, prokazovat vše empiricky, chování vysvětlovali však mechanisticky, snažili se vyhnout spekulativním výkladům, také se snažili odstranit psychologické termíny a nahradili je objektivními, patří sem Loeb, Morgan, tento směr měl dále vliv na: Pavlovskou školu, behaviorismus( Thorndike, Watson), neobehaviorismus(Skinner, Hull) a etologii (Lorenz, Tinbergen)
• dalším směrem v zoopsychologii zastával názor, že lze proniknou do oblasti zážitkového světa zvířat
• v této oblasti stojí za zmínku ještě srovnávací etologie, která souvisí s darwinismem a fylogenetikou, Spalding a Whitman se snažili pracovat se zvláštnostmi chování zvířat jako s exaktními srovnatelnými znaky

Psychologie národů

• dříve - Herder říká, že v každém národě přebývá vlastní, mu vrozený duch, který se projevuje zejména v jazyce(idealistická myšlenka)
• Lazarus, Steinthal založili Časopis pro psychologii národů a jazykovědu a jsou považováni za tvůrce psychologie národů, ještě ale vycházeli z myšlenky národového ducha, kterou však spojili se soudobým mechanistickým uvažováním
• Bastian prováděl etnopsychologický terénní průzkum při svých cestách, odvrátil se tak od spekulativní konstruující metodiky svých předchůdců
• Herbert Spencer také podal nástin průběhu vývoje mravů, idejí…
• Tylor se zabýval světonázorovými a náboženskými představami a jejich vývojem, za jejich praformu považuje mýtus a animismus, ze kterých se vytvořilo náboženství a filozofie, považoval světový názor za součást kultury (předchůdce kulturní antropologie)
• Malinowski - kulturní faktory chápe jako funkce v životě kultury, ale nezabývá se jejich vznikem, chápe je staticky
• Wundt - zdůrazňuje, že vhled do psychogeneze je možný jen na základě materiálů psychologie národů, vývoj probíhá dle něj: primitivní člověk, totemistické období, období hrdinů a bohů, věk humanity

Kulturní antropologie

• nejznámějšími badateli v této oblasti jsou Meadová, Benedictová, Kardiner
• zabývali se vlivem kultury na vývoj individua a na vytváření určitých rysů osobnosti, dále výchovnými technikami a mechanismy učení, které k těmto efektům vedou

Výzkumy v oblasti zkoumání dítěte

• bádání v oblasti psychického vývoje dítěte podnítili zejména evolucionisté 19. st.
• v otázce původu člověka se opírali o výsledky pozorování individuálního vývoje lidského jedince
• předpokládali, že vývoj druhu lze sledovat na vývoji člověka ve společnosti
• mezi prvními to byl Charles Darwin, který pozoroval svého syna a říkal o dětství, že skýtá cenné informace o vývoji druhu
• první práce z empirického výzkumu ontogeneze dítěte daly podnět ke vzniku mezinárodního hnutí péče o dítě - pedologie(Hall), jehož cílem bylo chránit zájmy dětí, vědecky je zkoumat a vychovávat, výsledkem bylo uznání ontogeneze dítěte = uznání kvalitativních změn ve vývoji
• jako první práce v této oblasti jsou považovány biografické záznamy o vývoji dětí, které prováděli např. Darwin, Stern, Binet, Preyer(Duše dítěte)
• později byla tato metoda shledána příliš úzkou
• od přelomu 19. a 20. st. lze sledovat tyto tendence:

1. školství požadovalo vědecké rozpracování pedagogiky
2. rozvíjející se průmysl nastolil problematiku profesní orientace
3. začalo se uplatňovat genetické hledisko a experimentální metody

• vznikala střediska a školy pro výzkum dětí a mladistvých, které měli v této oblasti stále větší vliv:

Vídeňská škola (Buhlerovi, Hetzerová

• Buhler - vytvořil teorii 3 stupňů dětského vývoje - instinkt, drezůra, intelekt, založili s manželkou Vídeňský ústav, který byl eklektický
• Ch. Buhlerová - prováděla systematická pozorování dětí a mládeže a později ontogenetický výzkum celého životního běhu, je zakladatelkou Lebenslaufpsychologie a autorkou studie o pubertě, při jejímž vypracování využila deníky dospívajících
• spolu s Hetzerovou vypracovaly známé testy na určování vývojové úrovně dětí

Yalle (Gessel)

• vznikla snaha teoreticky interpretovat zjištěné údaje o psychofyzickém vývoji a tímto způsobem je systematizovat
• Hall - z měnících se obsahů psychického života v dětství a mládí usuzoval na opakování fylogeneze v ontogenezi člověka, opíral se o Haeckelův biogenetický zákon- rekapitulační teorie
• je zakladatelem hnutí pro výzkum dítěte, známého pod názvem pedologie
• zabýval se zejména adolescencí, ale i stářím

• Koffka - vývoj jako proces strukturace(gestalt)
• Freud - psychoanalytická teorie ontogeneze jako stupňovitě se měnící vazby libidinózních parciálních pudů na objekty uspokojení, interpretoval ontogenezi jako proces sociálně podmíněného omezení chování

• takto vznikaly v psychologii dítěte různé koncepce - behavioristické, gestaltické, psychoanalytické, reflexologické, humanistické…, které nebývali prosty dogmatických tvrzení a které zrcadlily filozofické proudy jednotlivých epoch a společenské vlivy
• vytvořila se takto opozice biologicko-nativistických směrů a sociologicky-empirických jejichž rozpor lze ukázat na rozporu zrání-učení

• ve Francii to byl Alfred Binet, který na Sorboně založil laboratoř pro dětskou psychologii
• zabýval se psychologií rozumu, která ho přivedla ke zkoumání inteligence a k vypracování metod jejího měření pomocí testů, kterými se proslavil
• byl žákem Wundta, kterého však kritizoval, za jeho vzdálenost skutečnému životu, sám umisťoval svá pracoviště např. na školy.
• dále - Henri Wallon - žák Bineta - při řešení otázek vývoje psychiky spojoval fyziologický rozvoje(zejm. NS) s působením společenského prostředí
• Jean Piaget - opíral se i např. o logiku, matematiku, zabýval se vývojem myšlení (inteligence)
• v Německu - William Stern - užíval velmi přesné metody, díky kterým jsou jeho poznatky dodnes užívané, byl zastáncem idealistického směru - personalismu, vytvořil teorii konvergence
• v Rusku - Sečenov - autor Mozkových reflexů, zkoumal genezi reflexní činnosti malého dítěte a poukazoval při tom na zvláštnosti a směr vývoje pociťování a pohybů dětí, jejich paměti a raných forem vůle, myšlení, řeči a svědomí, zdůrazňoval specifickou úlohu řečových symbolů, jako první podal obraz materialisticky chápané psychické činnosti dítěte
• Vygotský- vystupoval proti pedologii - zdůrazňovat úlohu vyučování a výchovy(x jejich tvrzení o nutnosti přizpůsobit výchovu spontánnímu dozrávání dítěte
• Leonťjev - zabýval se myšlením dítěte - jeho přístup vedl k objasňování významu činnosti ve vývoji dítěte a životních podmínek a výchovy, které tuto činnost utvářejí, v díle Problémy psychického vývoje uvádí svou koncepci hlavních etap společenského vývoje ve fylogenezi utváření lidského vědomí
• Lurija - zkoumal závislost psychického vývoje na vnějších podmínkách u jednovaječných dvojčat, dále prováděl výzkumy funkce řeči v normálním a narušeném vývoji - jednou ze základních funkcí řeči je funkce regulace chování, zdůraznil zásadní význam této funkce pro psychický vývoj vůbec
• Rubinštejn - psychický vývoj je určen reálnými vztahy dítěte k jeho okolnímu světu, které se projevují ve formě činnosti(hra, učení, práce) a jejichž prostřednictvím se dítě začleňuje do lidského společenství