Jiří Cejpek: Porovnání verzí
Řádek 33: | Řádek 33: | ||
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]] | [[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]] | ||
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]] | [[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]] | ||
+ | [[Kategorie:Hesla k opravě UISK]] |
Verze z 10. 3. 2016, 15:34
Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
Významná osobnost v oblasti knihovnictví a informační vědy, informační vědec, knihovník, vynikající pedagog, autor vědeckých publikací.
Biografie
Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc. se narodil 20. února 1928 v Jevíčku. Jeho otec Jan Cejpek působil jako profesor na státní reálce v Jevíčku, odtud pravděpodobně pramení pedagogické schopnosti profesora Jiřího Cejpka. Od mládí byl silně ovlivněn skautským hnutím, což se projevilo v jeho přístupu ke studentům i kolegům.
V letech 1947-1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy obor Knihovnictví a vzdělávání dospělých. V letech 1953-1956, absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy postgraduální studium knihovnictví a lingvistiky. V této době se společně s Jaroslavem Drtinou podílel jako spoluzakladatel na vzniku Katedry knihovnictví na Univerzitě Karlově. V roce 1951, kdy Jaroslav Drtina založil Katedru knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zde Jiří Cejpek působil jako asistent Katedry vědeckých informací a knihovnictví (KVIK). Po krátké době se vypracoval na pozici odborného asistenta KVIK a v roce 1968 obhájil na KVIK habilitační práci.
V revolučním roce 1968 se velmi zasloužil o vznik knihovnického spolku Svaz knihovníků a informačních pracovníků (SKIP), jehož ustavující schůze se konala v prosinci roku 1968 a Jiří Cejpek zde byl zvolen místopředsedou. Angažovanost ve SKIP byla důvodem, proč byl v roce 1970 Jiří Cejpek donucen zanechat pedagogické činnosti, a v roce 1973 byl dokonce propuštěn z Univerzity Karlovy.
V letech 1974-1985 působil na Slovenské technické knihovně v Bratislavě, kde pracoval ve výzkumném programu informačních systémů v oblasti práva a podílel se na vývoji automatizovaného systému právních informací. V roce 1985 se Jiří Cejpek vrátil zpět do Prahy a začal pracovat ve výzkumném oddělení Československého střediska výstavby a architektury v Praze.
V roce 1989 se vrátil na KVIK FF UK, 20. prosince 1989 byl zvolen vedoucím katedry a úřad oficiálně převzal 1. února 1990. V roce 1991 byl jmenován profesorem. Prosadil změnu studijních osnov a zasloužil se o rozšíření pedagogického sboru z řad externistů a zahraničních odborníků. V návaznosti na změnu studijních osnov, schválil Akademický senát FF UK dne 21. června 1993 vznik Ústavu informačních studií a knihovnictví (ÚISK).
I v pokročilém věku Jiří Cejpek aktivně působil na akademické půdě a to nejen v Praze. Aktivně se podílel na vzniku knihovnických studijních oborů v Opavě a v Brně. Od 90. let působil jako garant Bakalářského knihovnického studijního programu na Slezské univerzitě v Opavě a v letech 1994-1998 se stal vedoucím Ústavu bohemistiky a knihovnictví tamtéž. Své znalosti předával v tomto období i studentům Vyšší odborné školy informačních služeb v Praze. V letech 1999-2005 působil na Masarykově univerzitě v Brně jako pedagog.
Rok 1998 byl pro Jiřího Cejpka zásadní. Lékaři mu diagnostikovali zhoubný nádor. Přesto Jiří Cejpek pracoval s obrovskou chutí a intenzitou. Po sedmi letech marného boje s nemocí zemřel.[1][2][3][4]
Odborné názory a idee
Jiří Cejpek byl průkopníkem v mnoha oborech a to zejména po roce 1989, kdy docházelo k radikálním změnám ve vzdělávání i v knihovnictví. Zastával názor, že knihovníkem se může stát člověk s kvalitním odborným i všeobecným vzděláním, který ovládá jazykové a komunikační schopnosti. Knihovníka definuje jako pracovníka vykonávajícího odborné knihovnické činnosti, kterými jsou výběr, zpracování, organizování, vyhledávání a zpřístuňování informací uživatelům. Se zvyšováním prestiže knihovnické profese souvisí i zvyšování prestiže veřejných knihoven. Podle Cejpka by knihovny měly využívat prostředky informačních technologií, odborní pracovníci by měli uživatelům poskytovat kvalitní a relevantní informace a prostředí knihoven by mělo být pro uživatele příjemné.
Aby mohli v knihovnách pracovat lidé s odbornými znalostmi, bylo nutné zajistit jim potřebné vzdělání. Jiří Cejpek se podílel na vzniku Katedry vědeckých informací a knihovnictví a po roce 1989 se zasloužil o vznik Ústavu informačních studií a knihovnictví a prosadil novou koncepci studia s důrazem na knihovnicko-informační vzdělávací trendy v demokratických státech.
Podle Jiřího Cejpka by se ve spojení s knihovní vědou měla na odborných knihovnických školách vyučovat i informační věda. Jiří Cejpek byl průkopníkem informační vědy u nás. Tuto vědu chápal jako nutný základ pro přípravu informačních specialistů a analytiků. Zdůrazňoval důležitost propojení informační vědy s humanitním a sociálním zaměřením, protože zde existuje úzká spojitost s počítačovou vědou, která ale zkoumá informaci z jiného hlediska.[5]
Významná díla
Jiří Cejpek je autorem velkého množství prací, ve kterých se věnoval především knihovnictví. Zásadním dílem jsou bezesprou Dějiny knihoven a knihovnictví (Praha, 1998) a Informace, komunikace, myšlení (Praha, 2005).
Použitá literatura
- ↑ ŠAFÁŘOVÁ, Kateřina. Knihovnictví jako profese: Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc. - život a dílo [1. část]. 2013. Dostupné také z: http://ikaros.cz/knihovnictvi-jako-profese-prof-phdr-jiri-cejpek-csc-zivot-a-dilo-1-cast
- ↑ ŠAFÁŘOVÁ, Kateřina. Knihovnictví jako profese: Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc. - život a dílo [2. část]. 2013. Dostupné také z: http://ikaros.cz/knihovnictvi-jako-profese-prof-phdr-jiri-cejpek-csc-zivot-a-dilo-2-cast
- ↑ CEJPKOVÁ, Iluše. Jak šel čas: můj život s Jiřím Cejpkem. 2006. Dostupné také z: http://ikaros.cz/jak-sel-cas-muj-zivot-s-jirim-cejpkem
- ↑ VLASÁK, Rudolf. Naše knihovnictví ztratilo významnou osobnost. 2006.
- ↑ CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 233 s.