Wilhelm Wundt: Porovnání verzí
m |
|||
| (Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | '''Wilhelm Maximilian Wundt''' (16 srpen 1832 – 31 srpen 1920) byl německý '''psycholog''', filosof, fyziolog a lékař známý především jako otec [[experimentální psychologie]]. Byl prvním člověkem, který sám sebe | + | [[File:220px-Wilhelm_Wundt.jpg|400px|náhled|vpravo|Portrét Wilhelma Wundta pořízený v roce 1992 ]] |
| + | '''Wilhelm Maximilian Wundt''' (16 srpen 1832 – 31 srpen 1920) byl německý '''psycholog''', filosof, fyziolog a lékař známý především jako otec [[experimentální psychologie]]. Byl prvním člověkem, který sám sebe označil za psychologa.<ref name=":1"><i>Wilhelm Wundt</i> from [http://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Wundt/ http://en.wikipedia.org]</ref> Zároveň je v současnosti 95. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.<ref>Haggbloom, S.J.; et al. (2002). <i>The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century</i>. Review of General Psychology 6 (2): 139–152</ref> | ||
| − | + | Zabýval se například [[Psychofyziologické metody|psychofyziologickými metodami]], [[Psychofyzika|psychofyzikou]], [[Psychologie národů|psychologií národů]] a řeči. <ref name=":0" /> Dnes je známý především díky založení první psychologické laboratoře, jeho vlivu na [[Strukturalismus (Psychologie)|strukturalismus]] a použití [[Introspekce|introspektivní metody]]<ref name=":2"><i>Wilhelm Wundt</i> from [http://psychology.about.com/od/profilesofmajorthinkers/p/wundtprofile.htm http://psychology.about.com]</ref> | |
| − | |||
| − | |||
| − | Zabýval se například [ | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | == Život == | |
| − | + | Wilhelm Wundt se narodil 16.srpna 1832 v Badenu. V mládí se začal zajímat o medicínu, kterou později studoval na univerzitách v Heidelbergu, Berlíně a Tübingenu. Od roku 1864 se stal profesorem fyziologie v Heidelbergu, v roce 1874 se stal profesorem filozofie v Curychu, a od roku 1875 také profesorem filozofie v Lipsku. | |
| + | V roce 1879 zakládá v Lipsku, jako první na světě, experimentální psychologickou laboratoř která se brzy promění v instituci, která byla po mnoho let významným mezinárodním centrem [[Psychologie|psychologie]] pro výzkumné pracovníky z mnoha zemí Evropy a Ameriky. <ref><i>Wilhelm Wundt</i> from [http://cz.psymethods.com/persons/117-wilhelm_wundt.html http://cz.psymethods.com]</ref> | ||
| − | = | + | Po promoci na Heidelbergu se krátce věnoval studiu s Johannesem Mullerem a později s fyzikem Hermannem von Helmholtzem. Oba dva ho silně ovlivnili v jeho pozdější práci v experimentální psychologii. <ref name =":2"/> V roce 1872 se oženil se Sophie Mau a měl s ní tři děti. Během svého působení na univerzitě v Heidelbergu nabízel první vědecký psychologický kurz vůbec. Kladl důraz na fyziologické ''propojení mozku a mysli''. |
| − | + | V roce 1875 se Wundt přestěhoval do '''Lipska''', kde v roce '''1879''' zakládá '''první laboratoř''' vůbec určenou psychologickým studiím. Tato událost udává vznik psychologie jako '''samostatné vědní disciplíny'''. <ref name=":1"/> W. Wundt zemřel 31. srpna 1920. <ref name =":2"/> | |
| − | + | == Dílo == | |
| − | + | Wilhelm Wundt založil první '''časopis experimentální psychologie'''. (1882) <ref name=":0"> Rudolf Kohoutek (2008). <i>Dějiny psychologie pro pedagogy</i>. (Vyd. 1., 41 s.) Brno: Masarykova Univerzita.</ref> V roce 1874 napsal Zásady fyziologické psychologie, kde seznamuje s experimentálními postupy psychologického výzkumu. <ref name =":2"/> Také založil psychologický deník s názvem Philosophical Studies. <ref name =":2"/> | |
| + | == Asocianistická psychologie == | ||
| − | + | ''"Nic není ve vědomí, co dříve nebylo ve smyslech"'' (John Locke, 17. století) | |
| − | '' | + | [[Asocianismus]] je nejstarší psychologický směr. Šlo o tzv. '''psychologii bez duše'''. Asocianisté vykládali psychiku pomocí spojování dále neredukovatelných duševních elementů, tzv. [[asociace|asociací]]. Asocianisté věřili, že veškerá p''sychika vzniká na základě smyslového vnímání''. Elementy duševní činnosti byly: [[Počitek|počitky]], [[Pocit|pocity]], představy, [[Pojem|pojmy]]. Jeho základy položil už [[John Locke]]. Mezi asocianistické psychology patřili kromě W. Wundta také například [[Francis Bacon]], [[James Mill]], [[David Hume]] a další. <ref name=":0" /> |
| − | + | == Wundtova práce == | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | Wilhelm Wundt věřil, že vědecká psychologie by se měla zaměřit na '''analýzu vědomí''', a lidské '''subjektivní vnímání světa a mysli'''. Analyzoval složky mysli pomocí metody s názvem [[introspekce]], která zahrnuje subjektivní pozorování vlastní zkušenosti. W. Wundt napsal několik důležitých děl v oblasti fyziologie a psychologie. V roce 1879, po založení experimentální laboratoře, Wundt začal provádět experimenty. | ||
| − | + | [[File:AAAAA.gif|200px|náhled|vpravo|'''Wundtova plošná iluze''' (na obrázku vidíme dvě rovnoběžné čáry, které se nám zdají zdeformované) <ref><i>Wilhelm Wundt</i> from [http://radovan.bloger.cz/pel-mel/Heringova-Orbisona-a-Wundova-iluze http://radovan.bloger.cz]</ref> ]] | |
| − | + | === Apercepce === | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | == | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | == | ||
Nejvýznačnějším rysem Wundtovy práce je jeho pojem [[apercepce]]. Označuje se tak '''volní akt''', jímž si nějaký obsah vědomí jasně uvědomujeme. Apercepce je tedy synonymum [[Pozornost|pozornosti]]. Jako podmínky apercepce uvádí Wundt představové a citové procesy, které právě v mysli dominují. Avšak jindy o ní mluví jako o zvláštním, neredukovatelném činiteli. <ref>Rudolf Souček. (2002). <i>Stručné dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 35 s.) Praha: Česká grafická Unie a. s.</ref> | Nejvýznačnějším rysem Wundtovy práce je jeho pojem [[apercepce]]. Označuje se tak '''volní akt''', jímž si nějaký obsah vědomí jasně uvědomujeme. Apercepce je tedy synonymum [[Pozornost|pozornosti]]. Jako podmínky apercepce uvádí Wundt představové a citové procesy, které právě v mysli dominují. Avšak jindy o ní mluví jako o zvláštním, neredukovatelném činiteli. <ref>Rudolf Souček. (2002). <i>Stručné dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 35 s.) Praha: Česká grafická Unie a. s.</ref> | ||
| + | == Vůle == | ||
| − | == | + | Wilhelm Wundt přinesl první ryze psychologický konstrukt [[vůle]]. Jeho pojetí vůle se v průběhu let vyvíjelo, za víceméně ustálené se považuje to z roku 1880 z druhého vydání „''Grundzuge der physiologischen Psychologie''“<ref>Vladimír Tardy. (1964). <i>Psychologie osobnosti</i>. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.</ref>. Vůle v jeho smyslu neznamenala pouze akt vědomé volby nebo rozhodnutí, akt rozhodnutí byl podle něj součástí celkové volní aktivity<ref name="kent">Rieber R, & Robinson David Kent. (c2001). <i>Wilhelm Wundt in history: the making of a scientific psychology</i>. (xvii, 302 p.) New York: Kluwer Academic/Plenum.</ref>. Vůle ve Wundtově smyslu jsou totiž všechny afektivně-motivační procesy, které tvoří základ dalších psychologických jevů |
| + | <ref name="kent" />. | ||
| − | + | == Strukturalismus == | |
| + | Wundt je spojován s teoretickým směrem známým jako '''Strukturalismus'''. [[Strukturalismus]] se zabývá '''popisováním struktur''', které tvoří [[Mysl|mysl]]. Wundt věřil, že psychologie je věda o vědomé zkušenosti a že zkušení pozorovatelé by mohli přesně popsat myšlenky, [[Pocit|pocity]] a [[Emoce|emoce]] přes proces známý jako [[Instrospekce|introspekce]]. <ref name =":2"/> | ||
| − | |||
| − | + | == Introspekce == | |
| − | |||
| + | Neboli '''sebepozorování''' je porovnávání a ''zaznamenávání'' povahy svého ''vlastního cítění''. Introspektivní metoda byla přejata z filozofie, Wundt ji však obohatil o novou dimenzi - experimenty (Viz odstavec Wundtovy experimenty).<ref name=":3"><i>Wilhelm Wundt</i> from [http://www.studium-psychologie.cz/dejiny-psychologie/1-zakladatele-samostatne-psychologie.html http://www.studium-psychologie.cz]</ref> Nicméně, dnešní psychologové tvrdí, že introspekce ve skutečnosti nebyla příliš vědeckou metodou, i přesto, že metody použité k introspekci vědecké byly. Skinner tvrdí, že výsledky introspekce jsou subjektivní a není možné je ověřit, protože pouze pozorovatelné chování může být objektivně měřeno.<ref><i>Wilhelm Wundt</i> from [http://www.simplypsychology.org/wundt.html http://www.simplypsychology.org]</ref> V dnešní době už víme, že je tento proces velice ''subjektivní'', jelikož závisí na ''osobní interpretaci''.<ref name =":2"/> | ||
| − | ==Wundtovy experimenty== | + | == Wundtovy experimenty == |
Wund při experimentech měnil fyzikální vlastnosti podnětu a pozoroval reakce. | Wund při experimentech měnil fyzikální vlastnosti podnětu a pozoroval reakce. | ||
| Řádek 90: | Řádek 54: | ||
'''Příklady:''' | '''Příklady:''' | ||
| − | + | Wundt se svými studenty tráví hodiny '''posloucháním metronomu'''. Uvádí jej do pochodu v různých rychlostech, posluchači důkladně zkoumají své pocity a ''zaznamenávají své vědomé reakce''. Popisují co je jim ''příjemné, nepříjemné'' atd. (Například že rychlé údery navozují pocit vzrušení zatímco pomalé údery uklidňují. Před každým ťuknutím pak pociťují mírné pocity napětí a pocity úlevy po něm...) | |
| − | + | Jindy Wundt zvolil '''4 různé barvy''', přičemž každá z nich vyžadovala po probandech jinou reakci. Wundt následně měřil ''čas reakce.'' | |
| − | + | Další z mnoha Wundtových studií se zaměřovala na '''hranice mezi percepcí a apercepcí'''. V tomto případě ukazuje experimentátor probandovi na kratičký moment (v otáčivém bubnu) skupinu písmen nebo slov. Subjekt ji [[Percipce|percipuje]] (zaznamená do periferního vědomí, aniž by měl čas je rozeznat) a následně některé z nich [[Apercepce|apercipuje]] (vědomě si je zapamatuje a rozpozná). Veliký objev bylo zjištění velikosti rozsahu pozornosti - většina probandů apercipovala a jmenovala 4-6 písmen. <ref name =":3"/> | |
| − | + | == Vliv Wilhelma Wundta == | |
| − | ==Vliv Wilhelma Wundta== | ||
Vytvoření první psychologické laboratoře je spojováno se '''vznikem psychologie jako samostatného vědního oboru''' s vlastními metodami a otázkami. Mnoho z experimentálních metod se používá dodnes. | Vytvoření první psychologické laboratoře je spojováno se '''vznikem psychologie jako samostatného vědního oboru''' s vlastními metodami a otázkami. Mnoho z experimentálních metod se používá dodnes. | ||
| Řádek 103: | Řádek 66: | ||
Wundt měl mnoho studentů, kteří se později stali významnými psychology. Mezi ně patří [[Edward Titchener]], [[James McKeen Cattell]], [[Charles Spearman]], [[G. Stanley Hall]], [http://Charles%20Judd Charles Judd] a [http://Hugo%20Münsterberg Hugo Münsterberg]. <ref name =":2"/> | Wundt měl mnoho studentů, kteří se později stali významnými psychology. Mezi ně patří [[Edward Titchener]], [[James McKeen Cattell]], [[Charles Spearman]], [[G. Stanley Hall]], [http://Charles%20Judd Charles Judd] a [http://Hugo%20Münsterberg Hugo Münsterberg]. <ref name =":2"/> | ||
| + | == Odkazy == | ||
| + | === Reference === | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
<references/> | <references/> | ||
| − | |||
=== Použitá literatura === | === Použitá literatura === | ||
| − | + | * Souček Rudolf. (1946). <i>Stručné dějiny psychologie</i>. (1. vyd., 65 s.) Praha: České grafické unie a. s. | |
| − | + | * Kohoutek Rudolf. (2008). <i>Dějiny psychologie pro pedagogy</i>. (1. vyd., 120 s.) Brno: Masarykova univerzita - pedagogická fakulta. | |
| − | + | * Homola m. (1992). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 3., 162 s.) Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci. | |
| − | + | * Atkinson, R. L. a kol. (2003). <i>Psychologie</i>. (Vyd. 3., 752 s.) Praha: Portál. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
=== Zdroje obrázků === | === Zdroje obrázků === | ||
| − | + | * http://radovan.bloger.cz/obrazky/radovan.bloger.cz/wundt-iluze.gif | |
| − | + | * http://media-1.web.britannica.com/eb-media/80/158380-004-C33DB15A.jpg | |
| − | |||
| − | |||
=== Doporučená literatura a stránky === | === Doporučená literatura a stránky === | ||
| − | + | * Wundt Wilhelm. (1913). <i>Přírodověda a psychologie</i>. (Vyd. 2., 96 s.) Praha: Jednota filosofická. | |
| − | + | * Atkinson, R. L. a kol. (2003). <i>Psychologie</i>. (Vyd. 3., 752 s.) Praha: Portál. | |
| − | + | * [http://psychology.about.com/od/profilesofmajorthinkers/p/wundtprofile.htm Biografie Wilhelma Wundta] | |
| − | + | * [http://cz.psymethods.com/persons/117-wilhelm_wundt.html Život a dílo Wilhelma Wundta] | |
| − | + | * [http://www.studium-psychologie.cz/dejiny-psychologie/1-zakladatele-samostatne-psychologie.html Zakladatelé samostatné psychologie] | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
=== Související stránky === | === Související stránky === | ||
| − | [[ | + | * [[Introspekce]] |
| − | + | * [[Strukturalismus]] | |
== Klíčová slova == | == Klíčová slova == | ||
Wilhelm Wundt, asocianismus, strukturalismus, introspekce, Lipsko, první psychologická laboratoř, experimenty, apercepce | Wilhelm Wundt, asocianismus, strukturalismus, introspekce, Lipsko, první psychologická laboratoř, experimenty, apercepce | ||
| − | |||
[[Kategorie: Psychologie|*]] | [[Kategorie: Psychologie|*]] | ||
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | ||
Aktuální verze z 1. 11. 2016, 13:09
Wilhelm Maximilian Wundt (16 srpen 1832 – 31 srpen 1920) byl německý psycholog, filosof, fyziolog a lékař známý především jako otec experimentální psychologie. Byl prvním člověkem, který sám sebe označil za psychologa.[1] Zároveň je v současnosti 95. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[2]
Zabýval se například psychofyziologickými metodami, psychofyzikou, psychologií národů a řeči. [3] Dnes je známý především díky založení první psychologické laboratoře, jeho vlivu na strukturalismus a použití introspektivní metody[4]
Obsah
Život
Wilhelm Wundt se narodil 16.srpna 1832 v Badenu. V mládí se začal zajímat o medicínu, kterou později studoval na univerzitách v Heidelbergu, Berlíně a Tübingenu. Od roku 1864 se stal profesorem fyziologie v Heidelbergu, v roce 1874 se stal profesorem filozofie v Curychu, a od roku 1875 také profesorem filozofie v Lipsku.
V roce 1879 zakládá v Lipsku, jako první na světě, experimentální psychologickou laboratoř která se brzy promění v instituci, která byla po mnoho let významným mezinárodním centrem psychologie pro výzkumné pracovníky z mnoha zemí Evropy a Ameriky. [5]
Po promoci na Heidelbergu se krátce věnoval studiu s Johannesem Mullerem a později s fyzikem Hermannem von Helmholtzem. Oba dva ho silně ovlivnili v jeho pozdější práci v experimentální psychologii. [4] V roce 1872 se oženil se Sophie Mau a měl s ní tři děti. Během svého působení na univerzitě v Heidelbergu nabízel první vědecký psychologický kurz vůbec. Kladl důraz na fyziologické propojení mozku a mysli.
V roce 1875 se Wundt přestěhoval do Lipska, kde v roce 1879 zakládá první laboratoř vůbec určenou psychologickým studiím. Tato událost udává vznik psychologie jako samostatné vědní disciplíny. [1] W. Wundt zemřel 31. srpna 1920. [4]
Dílo
Wilhelm Wundt založil první časopis experimentální psychologie. (1882) [3] V roce 1874 napsal Zásady fyziologické psychologie, kde seznamuje s experimentálními postupy psychologického výzkumu. [4] Také založil psychologický deník s názvem Philosophical Studies. [4]
Asocianistická psychologie
"Nic není ve vědomí, co dříve nebylo ve smyslech" (John Locke, 17. století)
Asocianismus je nejstarší psychologický směr. Šlo o tzv. psychologii bez duše. Asocianisté vykládali psychiku pomocí spojování dále neredukovatelných duševních elementů, tzv. asociací. Asocianisté věřili, že veškerá psychika vzniká na základě smyslového vnímání. Elementy duševní činnosti byly: počitky, pocity, představy, pojmy. Jeho základy položil už John Locke. Mezi asocianistické psychology patřili kromě W. Wundta také například Francis Bacon, James Mill, David Hume a další. [3]
Wundtova práce
Wilhelm Wundt věřil, že vědecká psychologie by se měla zaměřit na analýzu vědomí, a lidské subjektivní vnímání světa a mysli. Analyzoval složky mysli pomocí metody s názvem introspekce, která zahrnuje subjektivní pozorování vlastní zkušenosti. W. Wundt napsal několik důležitých děl v oblasti fyziologie a psychologie. V roce 1879, po založení experimentální laboratoře, Wundt začal provádět experimenty.
Apercepce
Nejvýznačnějším rysem Wundtovy práce je jeho pojem apercepce. Označuje se tak volní akt, jímž si nějaký obsah vědomí jasně uvědomujeme. Apercepce je tedy synonymum pozornosti. Jako podmínky apercepce uvádí Wundt představové a citové procesy, které právě v mysli dominují. Avšak jindy o ní mluví jako o zvláštním, neredukovatelném činiteli. [7]
Vůle
Wilhelm Wundt přinesl první ryze psychologický konstrukt vůle. Jeho pojetí vůle se v průběhu let vyvíjelo, za víceméně ustálené se považuje to z roku 1880 z druhého vydání „Grundzuge der physiologischen Psychologie“[8]. Vůle v jeho smyslu neznamenala pouze akt vědomé volby nebo rozhodnutí, akt rozhodnutí byl podle něj součástí celkové volní aktivity[9]. Vůle ve Wundtově smyslu jsou totiž všechny afektivně-motivační procesy, které tvoří základ dalších psychologických jevů [9].
Strukturalismus
Wundt je spojován s teoretickým směrem známým jako Strukturalismus. Strukturalismus se zabývá popisováním struktur, které tvoří mysl. Wundt věřil, že psychologie je věda o vědomé zkušenosti a že zkušení pozorovatelé by mohli přesně popsat myšlenky, pocity a emoce přes proces známý jako introspekce. [4]
Introspekce
Neboli sebepozorování je porovnávání a zaznamenávání povahy svého vlastního cítění. Introspektivní metoda byla přejata z filozofie, Wundt ji však obohatil o novou dimenzi - experimenty (Viz odstavec Wundtovy experimenty).[10] Nicméně, dnešní psychologové tvrdí, že introspekce ve skutečnosti nebyla příliš vědeckou metodou, i přesto, že metody použité k introspekci vědecké byly. Skinner tvrdí, že výsledky introspekce jsou subjektivní a není možné je ověřit, protože pouze pozorovatelné chování může být objektivně měřeno.[11] V dnešní době už víme, že je tento proces velice subjektivní, jelikož závisí na osobní interpretaci.[4]
Wundtovy experimenty
Wund při experimentech měnil fyzikální vlastnosti podnětu a pozoroval reakce.
Příklady:
Wundt se svými studenty tráví hodiny posloucháním metronomu. Uvádí jej do pochodu v různých rychlostech, posluchači důkladně zkoumají své pocity a zaznamenávají své vědomé reakce. Popisují co je jim příjemné, nepříjemné atd. (Například že rychlé údery navozují pocit vzrušení zatímco pomalé údery uklidňují. Před každým ťuknutím pak pociťují mírné pocity napětí a pocity úlevy po něm...)
Jindy Wundt zvolil 4 různé barvy, přičemž každá z nich vyžadovala po probandech jinou reakci. Wundt následně měřil čas reakce.
Další z mnoha Wundtových studií se zaměřovala na hranice mezi percepcí a apercepcí. V tomto případě ukazuje experimentátor probandovi na kratičký moment (v otáčivém bubnu) skupinu písmen nebo slov. Subjekt ji percipuje (zaznamená do periferního vědomí, aniž by měl čas je rozeznat) a následně některé z nich apercipuje (vědomě si je zapamatuje a rozpozná). Veliký objev bylo zjištění velikosti rozsahu pozornosti - většina probandů apercipovala a jmenovala 4-6 písmen. [10]
Vliv Wilhelma Wundta
Vytvoření první psychologické laboratoře je spojováno se vznikem psychologie jako samostatného vědního oboru s vlastními metodami a otázkami. Mnoho z experimentálních metod se používá dodnes.
Wundt měl mnoho studentů, kteří se později stali významnými psychology. Mezi ně patří Edward Titchener, James McKeen Cattell, Charles Spearman, G. Stanley Hall, Charles Judd a Hugo Münsterberg. [4]
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 Wilhelm Wundt from http://en.wikipedia.org
- ↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century. Review of General Psychology 6 (2): 139–152
- ↑ 3,0 3,1 3,2 Rudolf Kohoutek (2008). Dějiny psychologie pro pedagogy. (Vyd. 1., 41 s.) Brno: Masarykova Univerzita.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 Wilhelm Wundt from http://psychology.about.com
- ↑ Wilhelm Wundt from http://cz.psymethods.com
- ↑ Wilhelm Wundt from http://radovan.bloger.cz
- ↑ Rudolf Souček. (2002). Stručné dějiny psychologie. (Vyd. 1., 35 s.) Praha: Česká grafická Unie a. s.
- ↑ Vladimír Tardy. (1964). Psychologie osobnosti. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- ↑ 9,0 9,1 Rieber R, & Robinson David Kent. (c2001). Wilhelm Wundt in history: the making of a scientific psychology. (xvii, 302 p.) New York: Kluwer Academic/Plenum.
- ↑ 10,0 10,1 Wilhelm Wundt from http://www.studium-psychologie.cz
- ↑ Wilhelm Wundt from http://www.simplypsychology.org
Použitá literatura
- Souček Rudolf. (1946). Stručné dějiny psychologie. (1. vyd., 65 s.) Praha: České grafické unie a. s.
- Kohoutek Rudolf. (2008). Dějiny psychologie pro pedagogy. (1. vyd., 120 s.) Brno: Masarykova univerzita - pedagogická fakulta.
- Homola m. (1992). Dějiny psychologie. (Vyd. 3., 162 s.) Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci.
- Atkinson, R. L. a kol. (2003). Psychologie. (Vyd. 3., 752 s.) Praha: Portál.
Zdroje obrázků
- http://radovan.bloger.cz/obrazky/radovan.bloger.cz/wundt-iluze.gif
- http://media-1.web.britannica.com/eb-media/80/158380-004-C33DB15A.jpg
Doporučená literatura a stránky
- Wundt Wilhelm. (1913). Přírodověda a psychologie. (Vyd. 2., 96 s.) Praha: Jednota filosofická.
- Atkinson, R. L. a kol. (2003). Psychologie. (Vyd. 3., 752 s.) Praha: Portál.
- Biografie Wilhelma Wundta
- Život a dílo Wilhelma Wundta
- Zakladatelé samostatné psychologie
Související stránky
Klíčová slova
Wilhelm Wundt, asocianismus, strukturalismus, introspekce, Lipsko, první psychologická laboratoř, experimenty, apercepce
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
