Digitální demence: Porovnání verzí
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
„'''Digitální demence'''“ je kontroverzní psychologický fenomén používaný kritiky digitálních médií pro označení negativních dopadů, které má podle nich časté využívání těchto médií na lidský mozek. Termín nejpřesněji a nejpodrobněji definoval německý psychiatr a neurolog Manfred Spitzer ve stejnojmenné publikaci ''Digitální demence (2012)'' ale není jeho autorem. Pojem byl bez hlubšího kontextu použit v některých článcích už o několik let dříve. | „'''Digitální demence'''“ je kontroverzní psychologický fenomén používaný kritiky digitálních médií pro označení negativních dopadů, které má podle nich časté využívání těchto médií na lidský mozek. Termín nejpřesněji a nejpodrobněji definoval německý psychiatr a neurolog Manfred Spitzer ve stejnojmenné publikaci ''Digitální demence (2012)'' ale není jeho autorem. Pojem byl bez hlubšího kontextu použit v některých článcích už o několik let dříve. | ||
==Spitzerova teze== | ==Spitzerova teze== | ||
+ | Vliv digitálních médií na lidský mozek byl souběžně s rozšiřováním těchto technologií mezi širokou uživatelskou veřejnost reflektován více odborníky než jen Manfredem Spitzerem. Rok před jeho knihou vydal americký publicista ''Nicholas Carr'' knihu ''The Shallows: What is the internet doing to our brains (2011)'', v níž se mimo jiné zabývá tím, jaké dopady na naše myšlení má tzv. ''multitasking'' a chování nazývané „''switching''“, typické pro prostředí internetu. Spitzer šel se svými závěry dál až k provokativnímu pojmu „digitální demence“, který ale nepředstavuje plnohodnotnou psychiatrickou diagnózu. Při formulaci tohoto pojmu vycházel ''Spitzer'' z podobnosti mezi projevy Alzheimerovy choroby a dopadem na kognitivní a paměťové schopnosti, které podle něj přináší přílišné užívání digitálních médií. | ||
+ | Základní tezi předkládanou knihou ''Digitální demence (2012)'' by bylo možné shrnout takto: | ||
+ | |||
+ | ''Nepoužíváme-li určitý sval, tento sval atrofuje. Používáme-li tedy téměř nepřetržitě technologie, které nahrazují činnost mozku, atrofuje náš mozek.'' | ||
+ | |||
+ | Toto tezi autor podporuje odkazováním na dílčí studie a experimenty z vlastní praxe i práce jiných odborníků. V jakých oblastech mozku a jakým způsobem by tato regrese měla probíhat, rozebírá následující text. | ||
+ | |||
===h=== | ===h=== | ||
+ | |||
==Spitzerovi kritici== | ==Spitzerovi kritici== | ||
Děkuji. Martin Ouřada | Děkuji. Martin Ouřada |
Verze z 9. 11. 2016, 22:14
Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. |
„Digitální demence“ je kontroverzní psychologický fenomén používaný kritiky digitálních médií pro označení negativních dopadů, které má podle nich časté využívání těchto médií na lidský mozek. Termín nejpřesněji a nejpodrobněji definoval německý psychiatr a neurolog Manfred Spitzer ve stejnojmenné publikaci Digitální demence (2012) ale není jeho autorem. Pojem byl bez hlubšího kontextu použit v některých článcích už o několik let dříve.
Spitzerova teze
Vliv digitálních médií na lidský mozek byl souběžně s rozšiřováním těchto technologií mezi širokou uživatelskou veřejnost reflektován více odborníky než jen Manfredem Spitzerem. Rok před jeho knihou vydal americký publicista Nicholas Carr knihu The Shallows: What is the internet doing to our brains (2011), v níž se mimo jiné zabývá tím, jaké dopady na naše myšlení má tzv. multitasking a chování nazývané „switching“, typické pro prostředí internetu. Spitzer šel se svými závěry dál až k provokativnímu pojmu „digitální demence“, který ale nepředstavuje plnohodnotnou psychiatrickou diagnózu. Při formulaci tohoto pojmu vycházel Spitzer z podobnosti mezi projevy Alzheimerovy choroby a dopadem na kognitivní a paměťové schopnosti, které podle něj přináší přílišné užívání digitálních médií. Základní tezi předkládanou knihou Digitální demence (2012) by bylo možné shrnout takto:
Nepoužíváme-li určitý sval, tento sval atrofuje. Používáme-li tedy téměř nepřetržitě technologie, které nahrazují činnost mozku, atrofuje náš mozek.
Toto tezi autor podporuje odkazováním na dílčí studie a experimenty z vlastní praxe i práce jiných odborníků. V jakých oblastech mozku a jakým způsobem by tato regrese měla probíhat, rozebírá následující text.
h
Spitzerovi kritici
Děkuji. Martin Ouřada