Digitální demence

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

„Digitální demence“ je kontroverzní psychologický fenomén používaný kritiky digitálních médií pro označení negativních dopadů, které má podle nich časté využívání těchto médií na lidský mozek. Termín nejpřesněji a nejpodrobněji definoval německý psychiatr a neurolog Manfred Spitzer ve stejnojmenné publikaci Digitální demence (2012) ale není jeho autorem. Pojem byl bez hlubšího kontextu použit v některých článcích už o několik let dříve.

Spitzerova teze

Vliv digitálních médií na lidský mozek byl souběžně s rozšiřováním těchto technologií mezi širokou uživatelskou veřejnost reflektován více odborníky než jen Manfredem Spitzerem. Rok před jeho knihou vydal americký publicista Nicholas Carr knihu The Shallows: What is the internet doing to our brains (2011), v níž se mimo jiné zabývá tím, jaké dopady na naše myšlení má tzv. multitasking a chování nazývané „switching“, typické pro prostředí internetu. Spitzer šel se svými závěry dál až k provokativnímu pojmu „digitální demence“, který ale nepředstavuje plnohodnotnou psychiatrickou diagnózu. Při formulaci tohoto pojmu vycházel Spitzer z podobnosti mezi projevy Alzheimerovy choroby a dopadem na kognitivní a paměťové schopnosti, které podle něj přináší přílišné užívání digitálních médií. Základní tezi předkládanou knihou Digitální demence (2012) by bylo možné shrnout takto:

Nepoužíváme-li určitý sval, tento sval atrofuje. Používáme-li tedy téměř nepřetržitě technologie, které nahrazují činnost mozku, atrofuje náš mozek.

Tuto tezi autor podporuje odkazováním na dílčí studie a experimenty z vlastní praxe i práce jiných odborníků. V jakých oblastech konkrétně a jakým způsobem by tato regrese měla probíhat, rozebírá následující text.

výchozí statistické údaje

Při srovnání statistických výzkumů z let 1999, 2004, 2009 a 2012 na území USA i ve Spitzerově rodném Německu je prokazatelné, že s digitálními médii (tablety, osobními počítači, smartphony, navigačními zařízeními, televizí atd.) tráví uživatelé čím dál více času. V posledním ze zmíněných období (2012) byl tento čas mezi německými žáky 9. tříd zjištěn jako průměrně 7,5 hodin denně.

Při odstupu od publikování knihy můžeme i dnes např. u USA sledovat, že tento údaj sice má stále vzestupnou tendenci, ale jeho růst se zpomaluje.

povrchní zpracování

Manfred Spitzer ale stejně tak i Nicholas Carr se ve svých publikací shodují, že používání těchto médií jako informačních zdrojů vede ke změnám uživatelského chování a to především v hloubce zpracování informačních zdrojů, vyhodnocením relevance jednotlivých informačních zdrojů na internetu a schopnosti informace samostatně dohledávat. V tomto bodě se Spitzer opírá především o průzkum, který na uživatelích internetu provedla v r. 2008 British Library. Spolu se snadnou dostupností a ovladatelností vyhledávačů, jako je Google, se podle průzkumu paradoxně snižuje schopnost mladých uživatelů (tedy těch, kteří nemuseli využívat klasická média) kriticky informace vyhodnotit.

technologie v procesu vzdělávání

Kriticky se Spitzer ale zároveň souvislost s motorikou nepřináší zlepšení špatné známky

paměť vs. cloud

neukončenost

technologie v procesu vzdělávání

souvislost s motorikou nepřináší zlepšení špatné známky

volný čas

souvislost s obezitou