Rukopisy: Porovnání verzí

Verze z 17. 1. 2017, 12:11

Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.^[1]

Klínové písmo

Egyptský papyrus

Obsah

1 Rukopis – knihovnictví
2 Rukopis – kodikologie
3 Rukopis – redakční praxe
4 Odkazy

Rukopis – knihovnictví

Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu. Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:

hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)
březová kůra (Rusko)
palmové listy (Indie)
věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
hliněné střepy (Řecko)
pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)

Pasionál abatyše Kunhuty

Rukopis – kodikologie

Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku a v prvních dobách jeho existence. Některé významné a známé rukopisy:

Pasionál abatyše Kunhuty
kniha z Kellsu
Voynichův rukopis
Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)^[2]

Rukopis – redakční praxe

Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.

Odkazy

Reference

↑ ČSN ISO 5127-2003
↑ IVANOV, Miroslav: Záhada Rukopisu královédvorského. Novinář, Praha 1970.

Literatura

BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).

Související články

Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj, Vývoj knižníc v stredoveku, Vzácné knihy a rukopisy

Klíčová slova

Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument

Postup redakčního zpracování

K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění • pravopis

V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování

Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.

[Rukopis-1] ČSN ISO 5127-2003

[Podvrh-2] IVANOV, Miroslav: Záhada Rukopisu královédvorského. Novinář, Praha 1970.

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený
+pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref>
 [[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]
 [[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]
-== '''Rukopis – knihovnictví''' ==
+== Rukopis – knihovnictví ==
-Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou a to i jinou technikou než je psaní – například nápisy vydlabané na tvrdém materiálu, nebo vyryté v omítce, [[stiletem]] ve [[voskové destičce]] či [[klínové písmo]] vytvořené ostrým rydlem na ploché destičce z nepálené hlíny.
+Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.
 Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:
 *hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
@@ Řádek 14: / Řádek 16: @@
 *pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
 *obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
-Vývoj rukopisu - Původně měly všechny knihy podobu rukopisu. Od 7. století se v Číně a později i v jiných částech východní Asie používaly pro tisk knih [[dřevěné špalíčky]]. V islámském světě a na Západě byly všechny knihy ve formě rukopisu až do vynálezu [[knihtisku]] v polovině 15. století. Nejméně ještě sto let pak byly knihy nadále reprodukovány ručně, především z reprezentativních důvodů.
-Soukromé i státní dokumenty byly stále psány rukou, dokud nebyl koncem 19. století vynalezen psací stroj.
 [[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]
 == '''Rukopis – kodikologie''' ==
-Kodikologie je pomocná věda historická, která studuje rukopisné knihy neúřední (literární) povahy, tzv. [[kodexy]]. Zkoumá je jako jedinečné objekty a zjišťuje jejich vznik a funkci ve společnosti. Kodikologie je velkým přínosem zejména pro [[historiografii]] středověku. Kodikologii využívají i dějiny hudby. Termín kodex původně označoval [[svazek voskových destiček]] či [[svitek papyrusu]].  Kodikologie vznikla až v polovině 20. století ve Francii. Za světového zakladatele je považován [[Alphonse Dain]], zakladatelem v Česku je [[Václav Vojtíšek]]. Funkce rukopisu se měnila podle držby/itele kodexu. Rozlišuje se primární (původní) funkce a sekundární (druhotná) funkce – těch může být více. Podle primární funkce dělíme kodexy na 4 skupiny:
+Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před Gutenbergovým zdokonalením [[knihtisk|knihtisku]] a v prvních dobách jeho existence.
-*liturgické a náboženské rukopisy,
+Některé významné a známé rukopisy:
-*studijní rukopisy, tedy odborné a vědecké rukopisy i školní učebnice,
-*nestudijní rukopisy, tedy beletrie, poezie a vůbec rukopisy vzniklé jako zábavná četba bez konkrétního odborného cíle,
-*reprezentační a bibliofilské rukopisy, tedy všechny honosně vyzdobené rukopisy bez ohledu na obsah, neboť krásné knihy mohly obsahovat náboženská, studijní i nestudijní témata.
-Nejznámější rukopisy:
 *Pasionál abatyše Kunhuty
 *kniha z Kellsu
 *Voynichův rukopis
-*Rukopis královédvorský a zelenohorský
+*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref>
-Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský představují významné památky středověké české literatury. O pravost Rukopisů se vede spor prakticky od doby jejich objevení. Dnes ovšem převažuje v širších vědeckých i laických kruzích spíše názor, že se jedná o podvody z 1. poloviny 19. století, nejspíše od [[Václa Hanky]].
-http://masarykovaspolecnost.cz/zivotopis/boje-o-rukopisy
+== '''Rukopis – redakční praxe''' ==
+[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.
 == Odkazy ==
@@ Řádek 41: / Řádek 36: @@
 === Literatura ===
+*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
 *CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
 *PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
 === Související články ===
-[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]], [[Vzácné knihy a rukopisy]]
+[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]], [[Vývoj knižníc v stredoveku]], [[Vzácné knihy a rukopisy]]
 === Klíčová slova ===
-Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument, kodex
+Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument
 {{Redakce