Motiv: Porovnání verzí

(→‎Dělení motivů: doplnění a ozdrojování)
Řádek 12: Řádek 12:
  
 
== Dělení motivů ==
 
== Dělení motivů ==
−
* Vrozené – získané
+
Motivy můžeme dělit několika způsoby. V psychologii nejčastěji rozlišujeme motivy:
−
* Vědomé – nevědomé
+
 
 +
'''Vrozené''' a '''získané'''
 +
* Základní biologické a fyziologické potřeby určené zejména genetickou výbavou: potřeba spánku, pití, sexu apod. Naproti tomu získané potřeby jsou ovlivněny a v průběhu života ovlivňovány kulturním a sociálním prostředím, ve kterém se jedinec pohybuje (patří sem např. motiv afiliace, výkonu, moci, zisku apod.).
 +
'''Primární''' a '''sekundární'''
 +
* Dělení se do jisté míry překrývá s předchozím dělením. V tomto případě však do primárních motivů náleží motivy nezbytné, ne však nutně pouze biologické (tj. patřila by sem i potřeba afiliace, výkonu apod.). Sekundární motivy pak jsou většinou získané, nejsou však nutně nezbytné.
 +
'''Biologické''' a '''sociální'''<ref>Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Grada Publishing as.</ref>
 +
* Do biologických motivů patří všechny potřeby organismu (vč. těch souvisejících se sociálním prostředím - nikotinem, alkoholem apod.), naproti tomu sociální motivy jsou psychologické potřeby, které člověk může uspokojit pouze v sociálním kontextu.
 +
 
 +
Řada psychologů se stejně tak domnívá, že některé pohnutky nemusí být člověkem zcela uvědomované, pročež bychom ještě mohli rozlišit pohnutky:
 +
 
 +
'''Vědomé '''a '''nevědomé'''<ref name=":0" />
 +
* Mnohé pohnutky mohou být nevědomé, anebo uvědomované pouze částečně.
 +
 
 +
== Čtyři okruhy lidských motivů dle Plhákové ==
 +
*
 +
*
 +
*
 
* Potřeby – postoje – hodnoty
 
* Potřeby – postoje – hodnoty
 
* Impulsy (vycházejí zevnitř, např. hlad) – incentivy (vycházejí z okolí, např. úkol, který je třeba splnit)
 
* Impulsy (vycházejí zevnitř, např. hlad) – incentivy (vycházejí z okolí, např. úkol, který je třeba splnit)

Verze z 7. 2. 2017, 16:10

V české psychologické literatuře se lze setkat s oběma termíny. Značí totéž.

Motiv, česky rovněž pohnutka, je intrapsychická dynamická síla, která určuje směr a intenzitu lidského chování a jeho činnosti.[1][2] Motiv určuje, zda se člověk bude blížit objektu či mentálnímu stavu, anebo se od něj naopak bude vzdalovat. Motiv se tedy projevuje zejména tím, že buď chceme něčeho dosáhnout, anebo se chceme něčemu vyhnout. Síla motivu pak ovlivňuje intenzitu a kvalitu daného chování, silné pohnutky mohou stejně tak velmi zásadně ovlivnit prožívání člověka (kupř. motiv nasycení - hlad).[2]

Motivy lze nahlížet z více hledisek, v psychologii je typické dělení na vnitřní (mentalistické přístupy) a vnější motivy - incentivy/pobídky (zejména behaviorismus).[2]

Mezi další charakteristiky motivů patří, že:

  • se spojují do širších komplexů
  • jejich působení na člověka je závislé na jeho osobnosti a situaci
  • pro každou osobu je charakteristický určitý, relativně stálý soubor klíčových motivů a cílů, který nám umožňuje předvídat jejich chování a je základem životního stylu
  • jsou hierarchicky uspořádány
  • vyšší motivy (aspirace) se objevují až po realizaci nižších motivů

Dělení motivů

Motivy můžeme dělit několika způsoby. V psychologii nejčastěji rozlišujeme motivy:

Vrozené a získané

  • Základní biologické a fyziologické potřeby určené zejména genetickou výbavou: potřeba spánku, pití, sexu apod. Naproti tomu získané potřeby jsou ovlivněny a v průběhu života ovlivňovány kulturním a sociálním prostředím, ve kterém se jedinec pohybuje (patří sem např. motiv afiliace, výkonu, moci, zisku apod.).

Primární a sekundární

  • Dělení se do jisté míry překrývá s předchozím dělením. V tomto případě však do primárních motivů náleží motivy nezbytné, ne však nutně pouze biologické (tj. patřila by sem i potřeba afiliace, výkonu apod.). Sekundární motivy pak jsou většinou získané, nejsou však nutně nezbytné.

Biologické a sociální[3]

  • Do biologických motivů patří všechny potřeby organismu (vč. těch souvisejících se sociálním prostředím - nikotinem, alkoholem apod.), naproti tomu sociální motivy jsou psychologické potřeby, které člověk může uspokojit pouze v sociálním kontextu.

Řada psychologů se stejně tak domnívá, že některé pohnutky nemusí být člověkem zcela uvědomované, pročež bychom ještě mohli rozlišit pohnutky:

Vědomé a nevědomé[2]

  • Mnohé pohnutky mohou být nevědomé, anebo uvědomované pouze částečně.

Čtyři okruhy lidských motivů dle Plhákové

  • Potřeby – postoje – hodnoty
  • Impulsy (vycházejí zevnitř, např. hlad) – incentivy (vycházejí z okolí, např. úkol, který je třeba splnit)
  • Individuum a motivace
  • Reaktivní individuum – jedinec odpovídá na určité požadavky okolí
  • Aktivní individuum – motivy vycházejí zevnitř, snažíme se je aktivně zvládnout
  • Člověk má vždy určitou míru aktivity
  • Aktivační kontinuum smrt – život
  • Aktivita je inherentní znak každého organismu (člověk jedná aktivně i tehdy, když není deprivován)
  • Vrozené motivy - instinkty
  • Instinktivní chování je takové, v němž rozhodující úlohu hrají vrozené struktury
  • U jedinců téhož druhu stejné a stálé, skládající se z více či méně komplikovaných činností
  • Slouží cílům, potřebným pro organismus
  • Vrozený biologický proces (impuls či puzení)
  • Získané motivy
  • Naučené odpovědi
  • Motivy se mohou stát i emoce
  • Příjemnost či nepříjemnost a její očekávání mohu subjektivně prožívat jako motiv, ale ne vždy jsme jím vedeni
  • Emoce jsou ale většinou pouze doprovodnými jevy aktivity, která je motivována jinak
  • Např. strach
  • Vrozená reakce na ohrožení
  • Naučená reakce na původně neohrožující situace (může být anticipován)

Zdroje

  1. ↑ Výrost, J. (Ed.). (2008). Sociální psychologie-2., přepracované a rozšířené vydání. Grada Publishing as.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.
  3. ↑ Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Grada Publishing as.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Motiv&oldid=44318“