Clark L. Hull: Porovnání verzí
(→Život) Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
m (→Teorie) Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Život == | == Život == | ||
| − | [[File:ClarkHull2.jpg|thumb| | + | [[File:ClarkHull2.jpg|thumb|340x340px|Clark L. Hull (1884 - 1952), 21. nejcitovanější psycholog 20. století, se narodil do chudé rodiny a ve svých 24 letech onemocněl dětskou obrnou - v důsledku níž byl na jednu nohu až do konce života ochrnut.<ref name=":0">https://en.wikipedia.org/wiki/Clark_L._Hull</ref>]] |
Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.<ref name=":0" /> | Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.<ref name=":0" /> | ||
| − | Doktorát z psychologie Hull získal na Univerzitě ve Wisconsinu v roce 1918 - tedy ve svých 34 letech. V roce 1929 se stal profesorem na Univerzitě v Yalu. Toto jeho působení je považováno za jeho nejplodnější životní období.<ref>Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Grada Publishing as.</ref> Mezi jeho nejvýznačnější díla z této doby patří zejména '''Mathematico-Deductive Theory of Rote Learning''' (1940) a '''Principles of Behavior''' (1943).<ref name=":0" /> | + | Doktorát z psychologie Hull získal na Univerzitě ve Wisconsinu v roce 1918 - tedy ve svých 34 letech. V roce 1929 se stal profesorem na Univerzitě v Yalu. Toto jeho působení je považováno za jeho nejplodnější životní období.<ref name=":1">Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Grada Publishing as.</ref> Mezi jeho nejvýznačnější díla z této doby patří zejména '''Mathematico-Deductive Theory of Rote Learning''' (1940) a '''Principles of Behavior''' (1943).<ref name=":0" /> |
== Teorie == | == Teorie == | ||
| − | + | V souladu se svým původním technickým vzděláním Hull považuje psychologii za vědu vycházející z několika základních principů. Ve výzkumech tak mají být proměnné [[Operacionalizace|operacionalizovány]] a jasně definovány / vyjádřeny rovnicemi. Tuto svou teorii sám označoval jako '''hypoteticko-deduktivní systém.'''<ref name=":1" /> | |
| − | + | ||
| − | + | Hypoteticko-deduktivní systém je '''[[Clark L. Hull|systematickým behaviorismem]]''' založeným na důsledném experimentálním testování hypotéz, vycházejícím ze strukturálních východisek.<ref>Dalibor, K. (2013). Moderní psychologie: Hlavní obory a témata současné psychologické vědy. Grada Publishing as.</ref> Z původního [[Behaviorismus|behaviorismu]] si Hull "vypůjčuje" považování člověka za automatickou entitu, která je vybavena několika adaptivními behaviorálními mechanismy, kterými se daný organismus učí:<ref name=":1" /> | |
| − | + | ||
| − | + | R = f (S, O) (chování je funkcí situace a organismu) | |
| − | + | ||
| − | + | Pud se v jeho pojetí stává objektivně testovatelnou komponentou celkového aktu chování. Ve svém díle ''Principles of Behavior'' dále rozpracovává svou [[Teorie drivu|teorii drivu]]. Tento primární motivační stav (''drive'') člověka vede k uspokojování/redukci potřeb - jinými slovy také redukci drivu, anebo v opačném případě k deprivaci. Redukce drivu vede k posilování/zpevňování, povaha pudu určuje charakter chování. Incentivy jsou pak vnějšími pobídkami, které tuto redukci umožňují. Výsledkem celkového procesu učení, jsou pak (1) '''reflexy''', (2)''' reakce''' a (3) '''návyky.'''<ref name=":1" /> | |
| − | : | + | |
| − | + | Mezi další význačné postuláty Hullovy teorie patří kupř. '''Zákon formování návyku''', anebo vymezení '''reakčního potenciálu.'''<ref name=":1" />''' '''Na Hulla později navazují představitelé faktorové analýzy osobnosti ([[Raymond B. Cattel|Cattel]], Guillford či [[Hans J. Eysenck|Eysenck]]). | |
| − | + | == Zdroje == | |
| − | + | <references/> | |
[[Kategorie: Psychologie]] | [[Kategorie: Psychologie]] | ||
Aktuální verze z 20. 2. 2017, 12:34
Život
Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.[1]
Doktorát z psychologie Hull získal na Univerzitě ve Wisconsinu v roce 1918 - tedy ve svých 34 letech. V roce 1929 se stal profesorem na Univerzitě v Yalu. Toto jeho působení je považováno za jeho nejplodnější životní období.[2] Mezi jeho nejvýznačnější díla z této doby patří zejména Mathematico-Deductive Theory of Rote Learning (1940) a Principles of Behavior (1943).[1]
Teorie
V souladu se svým původním technickým vzděláním Hull považuje psychologii za vědu vycházející z několika základních principů. Ve výzkumech tak mají být proměnné operacionalizovány a jasně definovány / vyjádřeny rovnicemi. Tuto svou teorii sám označoval jako hypoteticko-deduktivní systém.[2]
Hypoteticko-deduktivní systém je systematickým behaviorismem založeným na důsledném experimentálním testování hypotéz, vycházejícím ze strukturálních východisek.[3] Z původního behaviorismu si Hull "vypůjčuje" považování člověka za automatickou entitu, která je vybavena několika adaptivními behaviorálními mechanismy, kterými se daný organismus učí:[2]
R = f (S, O) (chování je funkcí situace a organismu)
Pud se v jeho pojetí stává objektivně testovatelnou komponentou celkového aktu chování. Ve svém díle Principles of Behavior dále rozpracovává svou teorii drivu. Tento primární motivační stav (drive) člověka vede k uspokojování/redukci potřeb - jinými slovy také redukci drivu, anebo v opačném případě k deprivaci. Redukce drivu vede k posilování/zpevňování, povaha pudu určuje charakter chování. Incentivy jsou pak vnějšími pobídkami, které tuto redukci umožňují. Výsledkem celkového procesu učení, jsou pak (1) reflexy, (2) reakce a (3) návyky.[2]
Mezi další význačné postuláty Hullovy teorie patří kupř. Zákon formování návyku, anebo vymezení reakčního potenciálu.[2] Na Hulla později navazují představitelé faktorové analýzy osobnosti (Cattel, Guillford či Eysenck).
Zdroje
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
