Teorie drivu: Porovnání verzí

Aktuální verze z 20. 2. 2017, 12:36

Clark L. Hull: 21. nejcitovanější psycholog 20. století. Autor teorie drivu.^[1]

Teorie drivu je teorie motivace Clarka L. Hulla založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci Clauda Bernarda a Waltera Cannona. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.^[2]

Drive je obecným motivačním stavem, tudíž se potřeba vody a spánku v subjektivně pociťovaném nepříjemném stavu nemění. Objekty, které uspokojují (redukují) tyto nepříjemné stavy získávají odměňující charakter - stávají se incentivami. Drive má širší charakter než instinkt - chápeme jej jako připravenost reagovat na důležité podněty vedoucí k redukci nerovnováhy.^[2]

Teorie drivu patří dle K. B. Madsen do homeostatické teorie motivace.^[3]

Zdroje

↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Clark_Leonard_Hull
↑ ^2,0 ^2,1 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.
↑ Madsen, K. B. (1979). Moderní teorie motivace. Academia.

[:2-1] ttps://cs.wikipedia.org/wiki/Clark_Leonard_Hull

[:1-2] 2,0 ^2,1 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.

[3] Madsen, K. B. (1979). Moderní teorie motivace. Academia.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-[[File:ClarkHull2.jpg|thumb|269x269px|[[Clark L. Hull]]: 21. nejcitovanější psycholog 20. století. Autor teorie drivu.]]
+[[File:ClarkHull2.jpg|thumb|269x269px|[[Clark L. Hull]]: 21. nejcitovanější psycholog 20. století. Autor teorie drivu.<ref name=":2">https://cs.wikipedia.org/wiki/Clark_Leonard_Hull</ref>]]
-Teorie drivu je teorie motivace [[Clark L. Hull|Clarka L. Hulla]] založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci [[Claude Bernard|Clauda Bernarda]] a [[Walter Cannon|Waltera Cannona]]. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.<ref name=":0">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.</ref>
+Teorie drivu je teorie motivace [[Clark L. Hull|Clarka L. Hulla]] založena na principu homeostaze (tendence organismu udržovat dlouhodobě rovnovážný stav). Teorie navazuje na práci [[Claude Bernard|Clauda Bernarda]] a [[Walter Cannon|Waltera Cannona]]. Teorie předpokládá, že lidé mají základní fyziologické potřeby (potřeba vody, spánku). Pokud nejsou tyto potřeby vyrovnány (jsou nenaplněny, anebo jsou naopak příliš naplňovány), dochází k subjektivně něpříjemnému stavu napětí - drive vede k organismus k snížení tohoto napětí, tzv. redukci drivu.<ref name=":1">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.</ref>
 Drive je obecným motivačním stavem, tudíž se potřeba vody a spánku v subjektivně pociťovaném nepříjemném stavu nemění.
 Objekty, které uspokojují (redukují) tyto nepříjemné stavy získávají odměňující charakter - stávají se [[Incentiv|incentivami]].
-Drive má širší charakter než instinkt - chápeme jej jako připravenost reagovat na důležité podněty vedoucí k redukci nerovnováhy.<ref name=":0" />
+Drive má širší charakter než instinkt - chápeme jej jako připravenost reagovat na důležité podněty vedoucí k redukci nerovnováhy.<ref name=":1" />
+Teorie drivu patří dle K. B. Madsen do [[Teorie motivace#1. Homeostatický model|homeostatické teorie motivace]].<ref>Madsen, K. B. (1979). Moderní teorie motivace. Academia.</ref>
 == Zdroje ==
 <references/>