Jaroslav Drtina

Jaroslav Drtina byl v letech 1950 až 1967 ředitelem Lektorátu knihovnictví (předchůdce dnešního Ústavu informační vědy a knihovnictví), přejmenovaného roku 1953 na Katedru knihovnictví a novinářství a roku 1967 na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. Narodil se roku 1908 v Plzni a zemřel v roce 1967 v Praze.

Osobní a profesní život

Na FF UK studoval filozofii a sociologii, během cest do Francie se účastnil jazykových a literárních kurzů. Po dosažení doktorátu z filosofie se účastnil knihovnických kurzů a následně působil jako dobrovolník v Národní a universitní knihovně v Praze. Jeho specializací byla bibliografie, o jejíž historii vydal roku 1944 malou publikaci, první svého druhu u nás. Jeho cílem již v době osvobození byla jednotná koncepce vědeckých a lidových knihoven, přičemž usiloval o rozšíření knihoven všude, kde vznikaly nové vysoké školy. Byl spoluautorem a organizátorem katalogizačních pravidel z let 1950 a 1952. Díky jeho úsilí byla ustanovena výuka knihovnického oboru, nejdříve dvouletá a posléze pětiletá. Inicioval také u nás několik knihovnických konferencí s velkým odborným dosahem.

Publikační činnost

Je autorem řady odborných i populárně-vědních publikací, mezi něž patří Chrestomatie k základům bibliografie (1954), Sylabus (1957), Základy bibliografie (1965), ale i Knížka pro čtenáře (1946) či Knihovna jako instituce socialistická (1961).

Bibliografie

• Jaroslav Drtina. Databáze Národní knihovny ČR [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000146&local_base=SCK

Klíčová slova

Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví