|
|
(Není zobrazeno 18 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) |
Řádek 1: |
Řádek 1: |
− | {{Pracuje se|čtyř dnů}} | + | {{Pracuje se|dvou dnů}} |
| | | |
| | | |
Řádek 16: |
Řádek 16: |
| | | |
| smích, vtipy | | smích, vtipy |
− |
| |
− |
| |
− | =Efektivní vedení týmů=
| |
− |
| |
− |
| |
− | Efektivita vedení týmů spočívá ve správném rozdělení '''rolí v týmu''', ve využívání '''procesů''', které v týmech probíhají a konečně také v kompetentním vedení [[manažer|manažera]], tedy '''vedoucího týmu'''.
| |
− |
| |
− | ==Tým==
| |
− |
| |
− | [[Soubor: Working Together Teamwork Puzzle Concept.jpg|náhled|tým]]
| |
− |
| |
− | [[Tým]] je skupina lidí, která sdílí společné cíle a potřebu pracovat spolu, aby těchto cílů mohlo být dosaženo. Členové jsou „motivováni“ k společnému dosažení cílů a ovlivňují jeden druhého k jejich dosažení.<ref>TRUNDA, Jiří. Moderování ZS 2016: podkladové materiály z předmětu: Moderování a vedení řešitelských týmů [soubor pdf], s. 2. Předmět zajišťuje Katedra sociologie. Zasláno z e-mailu: trunjaff@ff.cuni.cz [2017-01-05]. [cit. 2017-04-25]. </ref>
| |
− |
| |
− | ==Role v týmu==
| |
− |
| |
− | Role v týmu rozdělujeme podle [[Meredith Belbin|Belbinův]] model týmových rolí|Belbinova modelu týmových rolí na 9 typů:
| |
− |
| |
− | 1. '''inovátor''' – tvůrčí člen týmu: vytváří nové myšlenky a strategie nahlížení na řešení úkolu, mívá problémy v [[Komunikace|komunikaci]] s nadřízenými.
| |
− |
| |
− | 2. '''vyhledávač zdrojů''' – entuziastický extrovert: vytváří kontakty mimo tým, hledá nové možnosti, jeho entuziasmus ale rychle opadá.
| |
− |
| |
− | 3. '''koordinátor''' – sebevědomý a spolehlivý: hlídá dosažení cílů, maximalizuje výkony ostatních členů týmu, sám není nijak tvořivý.
| |
− |
| |
− | 4. '''formovač''' – dynamický a úzce zaměřený: motivuje členy týmu k překonávání překážek a efektivnosti, uvádí věci do pohybu. Bývá netrpělivý a snadno podrážditelný.
| |
− |
| |
− | 5. '''poradce''' (hodnotitel) – opatrný, racionální: hodnotí myšlenky a návrhy, pomáhá přijímat uvážená rozhodnutí. Není příliš inspirativní a motivující.
| |
− |
| |
− | 6. '''týmový pracovník''' – společenský a mírný: jedná s lidmi a zlepšuje jejich komunikaci, podporuje ducha týmu. V krizích může být nerozhodný.
| |
− |
| |
− | 7. '''realizátor''' – disciplinovaný a spolehlivý: systematicky a efektivně dodržuje plán. Pracuje tvrdě a disciplinovaně. Je málo flexibilní a spíše konzervativní, nemá rád nové postupy.
| |
− |
| |
− | 8. '''dokončovatel''' – usilovný perfekcionista: odstraňuje chyby a opomenutí. Vyvíjí tlak na ostatní, aby dodržovali termíny a plán.
| |
− |
| |
− | 9. '''specialista''' – jednotlivec se znalostmi: úzce zaměřený na svoji specializaci. Je nezastupitelnou částí většiny týmů. Individualista zaměřený na svoji část úkolu v týmu.<ref>TRUNDA, Jiří. Moderování ZS 2016: podkladové materiály z předmětu: Moderování a vedení řešitelských týmů [soubor pdf], s. 16. Předmět zajišťuje Katedra sociologie. Zasláno z e-mailu: trunjaff@ff.cuni.cz [2017-01-05]. [cit. 2017-04-25].</ref>
| |
− |
| |
− | ==Procesy probíhající v týmu==
| |
− |
| |
− | ===Synergie===
| |
− | [[Synergický efekt|Synergie]] charakterizuje vztahové dovednosti a kompetence členů týmu. Jde o jeho základní, specifickou vlastnost. Synergické působení pomáhá týmu dosáhnout více, než kdyby jednotlivci týmu sčítali své samotné úsilí každého z nich. Rovnicí synergie je 1 + 1 = 3. Tento vzorec platí díky tzv. skládání sil jednotlivců. Které může probíhat ve stejném směru, tedy když mají jednotlivci stejný cíl, pak dochází k nárůstu účinnosti, nebo může jít i o odčítání, kdy jednotlivci mají cíl nejednotný a jejich úsilí se tedy sčítat nemůže, pak vzniká nerovnice 1 + 1 < 2. Úkolem manažera, tedy moderátora týmu, je synergii v týmu vytvořit a udržet. <ref>PLAMÍNEK, Jiří. Vedení lidí, týmů a firem: Praktický atlas managementu 3., aktualizované a rozšířené vydání. Třetí. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 103. ISBN 978-80-247-2448-5.</ref>
| |
− |
| |
− | ===Mezilidské vztahy v týmu===
| |
− | Vztahy v týmu jsou dalším procesem, který tým zpočátku utváří a až po urovnání vztahů, může tým začít efektivně spolupracovat, nejdříve tu jsou ale tato čtyři stadia:
| |
− |
| |
− | • '''soutěžení''' - pokud soutěžíme se svými kolegy v týmu, narušujeme jeho synergitu, jelikož při soutěži nám jde o naší individuální výhru a o prohru naši soupeřů, tedy spolupracovníků. Pak my máme kladný zisk, který se ale vynuluje záporným ziskem, který získali ostatní na náš úkor a ve výsledku jsme na nule jakéhokoliv týmového úspěchu.
| |
− |
| |
− | • '''destrukce''' - toto je ze všech stádií vytváření vztahů to nejméně efektivní pro tým. Nejenže se hodnoty získané týmem odčítají, ale vlastně všichni spolupracovníci ztrácejí a nejsou zde žádné kladné hodnoty a nic jako úspěch, či hodnota vytvořená týmem, nevzniká.
| |
− |
| |
− | • '''přizpůsobení''' - typ vztahu, který je velmi podobný soutěžení, ovšem zde je spolupracovník, který ztrácí své vytvořené hodnoty na úkor jiného spolupracovníka, smířen s tím, že je ztratí, jde o vědomý ústupek ve prospěch druhé strany a obětování se pro výsledek: týmový úspěch.
| |
− |
| |
− | • '''spolupráce''' - tento typ vztahu je samozřejmě tím ideálním, ale spolupracovníci se k němu musí nejdříve dostat skrze tři předchozí stádia. V zásadě jde o to, že zisky v množině týmového úspěchu získávají všichni spolupracovníci rovnoměrně a nejde tedy u nikoho o záporné hodnoty, které by jiný spolupracovník svými úspěchy vyrovnával. <ref>PLAMÍNEK, Jiří. Vedení lidí, týmů a firem: Praktický atlas managementu 3., aktualizované a rozšířené vydání. Třetí. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 104. ISBN 978-80-247-2448-5.</ref>
| |
− |
| |
− | ===Řízení konfliktů===
| |
− | Řešení [[Konflikty|konfliktů]] by mělo probíhat podle jednoduchých pěti kroků:
| |
− |
| |
− | 1. Přiznat si, že konflikt existuje, tedy začít o konfliktu komunikovat a porozumět stanoviskům obou stran a emocím, s kterými jsou spojené.
| |
− |
| |
− | 2. Vrátit se k podstatě práce týmu, tedy návrat ke hledání společných cílů, hodnot a principů v týmu.
| |
− |
| |
− | 3. Podívat se na konflikt z různých úhlů, tedy diagnostikovat všechna stanoviska vůči konfliktu.
| |
− |
| |
− | 4. Nalézt sporný problém a zabránit osobním útokům, tedy hledání řešení a práce se všemi možnými variantami a transformování útočnosti členů týmu v tendenci společného řešení konfliktu.
| |
− |
| |
− | 5. Vytvořit [[akční plán]], tedy popsat, co každý člen udělá pro řešení konfliktu a zvolit pro to odpovídající mechanismy.<ref>TRUNDA, Jiří. Moderování ZS 2016: podkladové materiály z předmětu: Moderování a vedení řešitelských týmů [soubor pdf], s. 56. Předmět zajišťuje Katedra sociologie. Zasláno z e-mailu: trunjaff@ff.cuni.cz [2017-01-05]. [cit. 2017-04-25].</ref>
| |
− |
| |
− | ==Kompetence vedoucího týmu==
| |
− |
| |
− | a) Strategicko-organizační [[kompetence]]
| |
− | Jde o schopnosti komplexně chápat všechny souvislosti, z nich odvozovat konkrétní způsoby jednání, použitelné a fungující řešící procesy. Vytvářet podmínky pro pozitivní tvorbu hodnot, vzájemných vztahů členů týmu a budovat funkční systém cílů a kontroly.
| |
− |
| |
− | b) Metodická kompetence
| |
− | Vedoucí týmu by měl znát metody potřebné k řízení všech procesů, které by mohly v týmu probíhat, či situací, které by mohly nastat. Stejně tak jako pro řízení [[mezilidské vztahy|mezilidských vztahů]], řešení konfliktů v týmu, nebo dále nezmíněné: analýza příčin, či techniky vedení diskuze.
| |
− |
| |
− | c) Sociální kompetence
| |
− | Sociální kompetence jsou velmi podobné metodickým kompetencím, akorát rozšiřují metodiku o sociální aspekt. Jde především o udržování otevřené, produktivní a konstruktivní formy jednání mezi členy v týmu. Aktivně naslouchat a vést kritický dialog, řídit konflikt v týmu až do jeho vyřešení, umět přiměřeně delegovat odpovědnost a budovat atmosféru důvěry v týmu. <ref> BAY, Rolf H. Účinné vedení týmů. Praha: Grada Publishing, 2000, s. 55, 56. ISBN 80-247-9068-8.</ref>
| |
− |
| |
− | ===Reference===
| |
− |
| |
− | <references/>
| |
− |
| |
− | ===Klíčová slova===
| |
− |
| |
− | vedoucí týmu, týmové role, procesy v týmu
| |