Sociální kognice: Porovnání verzí
(Není zobrazeno 16 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | * | + | ==Sociální poznávání a interpretace== |
− | + | * Sociální poznávání se stává důležitým tématem [[Sociální psychologie|sociální psychologie]] v posledních 15 - 20 letech | |
* jde o studium sociální reality, tedy způsobu jakým člověk poznává druhého, skupinu, interpersonální stavy a situace | * jde o studium sociální reality, tedy způsobu jakým člověk poznává druhého, skupinu, interpersonální stavy a situace | ||
+ | * sociální poznávání se většinou chápe jako studium toho, jak člověk poznává sociální realitu, která ho obklopuje, svůj sociální svět | ||
+ | * v podstatě každý z nás vnímá věci od druhých odlišně | ||
+ | * závisí to na jedincově zkušenosti, momentálním stavu, motivech a kontextu | ||
+ | * Hartley a Hartley uvádí, že vliv sociální determinace se projevuje třemi způsoby: | ||
+ | :# vytváří se struktura vnímání | ||
+ | :# určují se vztahy mezi objekty | ||
+ | :# probíhá afektivní zabarvování | ||
* nejvlivnějšími přístupy jsou: | * nejvlivnějšími přístupy jsou: | ||
− | # asocianismus | + | :# [[Asocianismus|'''asocianismus''']] |
− | # proti němu stojí gestalt přístup | + | :# proti němu stojí [[Gestaltismus|'''gestalt]] přístup''' |
− | # v 60. letech se začal prosazovat kognitivismus a modely zpracovávání informací | + | :# v 60. letech se začal prosazovat [[Kognitivní psychologie|'''kognitivismus''']] a '''modely zpracovávání informací''' |
− | + | '''Asocianistický model''' | |
+ | * postuluje kognitivní elementy (poznatky a pojmy) a od nich postupuje | ||
+ | * ke složitým schématům asociace (podobnost, frekvence, novost, sémantická příbuznost, princip dobré formy) | ||
+ | '''Konstruktivistické modely''' | ||
+ | * kladou důraz na aktivní konstrukci poznání poznávajícím | ||
+ | * teoretickými konstrukty zde jsou '''prototypy''' či '''scénáře''' | ||
+ | * právě na jejich základě probíhá poznávání | ||
+ | Historicky lze rozlišit ještě jednu kategorii přístupů a sice podle "tvrdosti": | ||
+ | * '''Měkký přístup''' | ||
+ | :* soustředí se na kompilaci výsledků jednotlivých výzkumů a popis | ||
+ | :* mechanismů poznávání, nikoliv na vysvětlování jejich vzniku | ||
+ | :* tento přístup se používal od třicátých do padesátých let 20. Století | ||
+ | :* v šedesátých letech se začíná prosazovat | ||
+ | * '''Tvrdý přístup''' | ||
+ | :* je spojený s kognitivistickou metodologií | ||
+ | :* soustředí se na odhalování základních mechanismů poznávání | ||
+ | :* ztrácí se v něm orientace na jednotlivce, používá se počítačových | ||
+ | :* simulací (Schneider) | ||
+ | :* proti němu se však zvedá opozice, která se snaží o integraci kognitivních a sociálních procesů a zkoumá vztah všeobecného a sociálního poznávání | ||
+ | * kde jsou tedy odlišnosti poznávání sociálního předmětu a neživého? | ||
+ | * poznávání se stává sociálním, jestliže jde o sociální objekt | ||
+ | * sociální předměty se liší od neživých tím, že ovlivňují prostředí, sociální se odehrává vždy v dyádě, lidé se více mění v čase | ||
== Interpretace sociální reality, teorie atribuce == | == Interpretace sociální reality, teorie atribuce == | ||
− | |||
* '''atribuce''' - připisování příčin vlastnímu či cizímu vlivu | * '''atribuce''' - připisování příčin vlastnímu či cizímu vlivu | ||
* způsobena tím, že člověk musí neustále vnímat nějakou kauzalitu | * způsobena tím, že člověk musí neustále vnímat nějakou kauzalitu | ||
* nejhorším stresorem je pocit bezmoci, proto se snažíme vše si vysvětlovat | * nejhorším stresorem je pocit bezmoci, proto se snažíme vše si vysvětlovat | ||
− | + | Atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé přisuzují příčinnost: | |
− | + | # vlastnímu chování | |
− | # vlastnímu | + | # chování druhých lidí |
− | # chování druhých lidí | + | # nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí |
− | # nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí | + | * poznání příčin umožňuje lidem přibližovat se k chápání světa jako světa stabilního, předvídatelného a kontrolovatelného |
− | + | * předmětem zkoumání atribučních teorií je vnímání kauzality a důsledků takového vnímání | |
− | * poznání příčin umožňuje lidem přibližovat se k chápání světa jako světa stabilního, předvídatelného a kontrolovatelného | ||
− | * předmětem zkoumání atribučních teorií je vnímání kauzality a důsledků takového vnímání | ||
* jedná se subjektivní výklad jevů určováním jeho příčin (nezáměrné chování) či důvodů (záměrné, cílené) | * jedná se subjektivní výklad jevů určováním jeho příčin (nezáměrné chování) či důvodů (záměrné, cílené) | ||
− | |||
=== Naivní psychologie F. Heidera === | === Naivní psychologie F. Heidera === | ||
− | + | * jako první lokalizoval '''atribuční procesy''' (vysvětlování příčin úspěchu a neúspěchu) | |
− | * jako první lokalizoval '''atribuční procesy''' (vysvětlování příčin úspěchu a neúspěchu) | ||
* každý člověk se snaží dosáhnout stabilních a smysluplných dojmů o druhých | * každý člověk se snaží dosáhnout stabilních a smysluplných dojmů o druhých | ||
− | * snaha rekonstruovat způsob, jakým si ‚naivní psycholog‘ vysvětluje chování druhých | + | * snaha rekonstruovat způsob, jakým si ‚naivní psycholog‘ vysvětluje chování druhých |
− | * rozlišoval 3 dimenze: | + | * rozlišoval 3 dimenze: |
− | # '''lokalizace''' (vnitřní x vnější) | + | :# '''lokalizace''' (vnitřní x vnější) |
− | # '''stálost''' (stabilní x nestabilní) | + | :# '''stálost''' (stabilní x nestabilní) |
− | # '''kontrolovatelnost''' (kontrolovatelné x nekontrolovatelné) | + | :# '''kontrolovatelnost''' (kontrolovatelné x nekontrolovatelné) |
− | |||
* doplnili '''Fiske''' a '''Taylor''' (1984) | * doplnili '''Fiske''' a '''Taylor''' (1984) | ||
− | * těmito příčinami lidé popisují svůj či cizí úspěch a neúspěch ve výkonových úlohách | + | * těmito příčinami lidé popisují svůj či cizí úspěch a neúspěch ve výkonových úlohách |
− | * tvrzení: | + | * tvrzení: |
− | * '''Fiske, Taylor''': lidé mají tendenci připisovat jevům spíše stabilní příčiny | + | * '''Fiske, Taylor''': lidé mají tendenci připisovat jevům spíše stabilní příčiny |
* '''Jones, Davis''': lidé mají tendenci připisovat jevům spíše situační příčiny | * '''Jones, Davis''': lidé mají tendenci připisovat jevům spíše situační příčiny | ||
− | + | Příčiny: | |
− | + | * interní | |
− | + | * externí | |
− | * interní | + | * stabilní |
− | * externí | + | * nestabilní |
− | * stabilní | + | * kontrolované |
− | * nestabilní | + | * typické úsilí |
− | * kontrolované | + | * situační úsilí |
− | * typické úsilí | + | * míra nároků |
− | * situační úsilí | + | * pomoc jiných |
− | * míra nároků | + | * [[Schopnosti|schopnosti]] |
− | * pomoc jiných | + | * nálada |
− | * [[Schopnosti|schopnosti]] | + | * prostředí |
− | * nálada | ||
− | * prostředí | ||
* počasí | * počasí | ||
− | |||
== Základní teorie atribuce == | == Základní teorie atribuce == | ||
− | + | * korespondující usuzování - lidé k chování, které vidí, přisuzují určité vlastnosti, korespondující charakteristiku člověka | |
− | * korespondující usuzování - lidé k chování, které vidí, přisuzují určité vlastnosti, korespondující charakteristiku člověka | + | * '''atribuce záměru''': zda chování bylo účelné, zda člověk věděl o účincích tohoto chování, pokud zjistíme že ano, následuje atribuce dispozice |
− | * '''atribuce záměru''': zda chování bylo účelné, zda člověk věděl o účincích tohoto chování, pokud zjistíme že ano, následuje atribuce dispozice | + | * '''atribuce dispozice''': hledání, která charakteristika byla příčinou chování |
− | * '''atribuce dispozice''': hledání, která charakteristika byla příčinou chování | + | * '''kovariance''' - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti |
− | * '''kovariance''' - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti | ||
* '''kovariační teorie''' - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky | * '''kovariační teorie''' - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky | ||
Řádek 66: | Řádek 84: | ||
* '''konsensus''' - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem | * '''konsensus''' - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem | ||
* '''konzistence''' - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně | * '''konzistence''' - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně | ||
− | |||
=== Teorie kauzálních schémat - Kelley === | === Teorie kauzálních schémat - Kelley === | ||
− | |||
* koncepce jedince o způsobu vzájemného působení dvou nebo více příčinných faktorů vzhledem k určitým důsledkům | * koncepce jedince o způsobu vzájemného působení dvou nebo více příčinných faktorů vzhledem k určitým důsledkům | ||
* schéma mnohonásobných dostatečných příčin - kterákoli z možných příčin je dostačující pro produkci daného výsledku | * schéma mnohonásobných dostatečných příčin - kterákoli z možných příčin je dostačující pro produkci daného výsledku | ||
− | * schéma mnohonásobných nevyhnutelných příčin - musí působit více činitelů, aby se dosáhlo určitého účinku | + | * schéma mnohonásobných nevyhnutelných příčin - musí působit více činitelů, aby se dosáhlo určitého účinku |
− | + | === Locus of control === | |
− | === Locus of control === | + | * atribuční styly jsou styly připisování příčin |
− | + | * [[Julian B. Rotter|'''J. B. Rotter''']] definoval tzv. '''LOC - locus of control''' (místo řízení či kontroly) | |
− | * atribuční styly jsou styly připisování příčin | ||
− | * '''J. B. Rotter''' definoval tzv. '''LOC - locus of control''' (místo řízení či kontroly) | ||
* definoval takto dva styly: '''internalistický''' a '''externalistický''' | * definoval takto dva styly: '''internalistický''' a '''externalistický''' | ||
− | * přesvědčení subjektu, že je nebo není schopen kontrolovat dění, zejména v nestrukturované situaci | + | * přesvědčení subjektu, že je nebo není schopen kontrolovat dění, zejména v nestrukturované situaci |
− | + | '''Internalisté''' | |
− | + | * mají pocit, že mohou ovlivňovat dění kolem sebe | |
− | * mají pocit, že mohou ovlivňovat dění kolem sebe | + | * pro vysvětlení událostí hledají vnitřní příčiny |
− | * pro vysvětlení událostí hledají vnitřní příčiny | + | * záleží na nich, zda budou úspěšní |
− | * záleží na nich, zda budou úspěšní | + | '''Externalisté''' |
− | + | * nejsou si příliš jistí | |
− | |||
− | * nejsou si příliš jistí | ||
* příčiny úspěchu a neúspěchu připisují vnějším příčinám | * příčiny úspěchu a neúspěchu připisují vnějším příčinám | ||
* chybí pocit kontroly nad životem (důležitý pro životní vyrovnanost) | * chybí pocit kontroly nad životem (důležitý pro životní vyrovnanost) | ||
* v naší kultuře tento styl snižuje aktivitu | * v naší kultuře tento styl snižuje aktivitu | ||
− | === Seligmanův atribuční styl === | + | === Seligmanův atribuční styl === |
− | |||
* Seligman přeučoval děti na základní škole z externalistů na internalisty | * Seligman přeučoval děti na základní škole z externalistů na internalisty | ||
* když jsou lidé v depresi, vidí svět pořád jedním rigidním způsobem | * když jsou lidé v depresi, vidí svět pořád jedním rigidním způsobem | ||
Řádek 99: | Řádek 110: | ||
* jde o tzv. '''depresivní atribuční styl''' | * jde o tzv. '''depresivní atribuční styl''' | ||
* globální příčiny - např. nejde mi matematika, nemůžu uspět v ničem | * globální příčiny - např. nejde mi matematika, nemůžu uspět v ničem | ||
− | |||
== Chyby v atribučních procesech == | == Chyby v atribučních procesech == | ||
− | |||
* základní atribuční chyba | * základní atribuční chyba | ||
* '''Ross''' | * '''Ross''' | ||
Řádek 113: | Řádek 122: | ||
* '''egocentrická tendence''' - ve skupinových projektech si přisuzujeme zodpovědnost za úspěch, neúspěch připisujeme druhým | * '''egocentrická tendence''' - ve skupinových projektech si přisuzujeme zodpovědnost za úspěch, neúspěch připisujeme druhým | ||
* '''tendence nápadnosti''' - větší zodpovědnost ve skupině připisujeme těm, kteří se nějak odlišují od druhých, kdo je nápadný, tomu přisuzujeme chybu | * '''tendence nápadnosti''' - větší zodpovědnost ve skupině připisujeme těm, kteří se nějak odlišují od druhých, kdo je nápadný, tomu přisuzujeme chybu | ||
+ | |||
+ | == Atribuční procesy (interpretace) == | ||
+ | |||
+ | * jsou dominantní otázkou sociální psychologie 70. 80. let | ||
+ | * předmětem zkoumání těchto teorií je především kauzalita, její vnímání a důsledky tohoto vnímání | ||
+ | * průkopníkem v oboru je '''Fritz Heider''' | ||
+ | * tvrdí, že průměrný člověk se snaží získat stabilní a smysluplné dojmy o druhých | ||
+ | |||
+ | * atribuční proces zahrnuje vyvozování stabilních struktur a procesů týkajících se lidí a prostředí a jejich dispozičních stavů na základě pozorovatelných znaků | ||
+ | * jde o hierarchický proces směřující od povrchnějšího k hlubšímu | ||
+ | * příčiny jsou lokalizovány jako vnější a vnitřní | ||
+ | * vnitřní jsou charakteristiky aktérů událostí | ||
+ | |||
+ | === Teorie korespondujících inferencí Jonese a Davise === | ||
+ | |||
+ | * chování aktéra se může vysvětlovat buď na základě situačních faktorů nebo na základě záměrů, motivů cílů nebo vlastností aktéra o tom rozhoduje pozorovatel | ||
+ | * ten zpracovává informace směrem od výsledků chování a samotného chování k vysouzení vnitřních dispozic osoby | ||
+ | * zvažuje, zda byl aktér schopen záměrně vyvolat cílový stav | ||
+ | * atribuce (inference) je korespondující, když dispozice přisuzovaná aktérovi koresponduje s chováním od kterého je tato dispozice odvozena | ||
+ | * faktory, které ke korespondující inferenci vedou chování je sociálně žádoucí, čím méně je rozdílných důsledků činnosti, tím více inference korespondují | ||
+ | * z motivačních faktorů je to hédonická relevance a personalismus | ||
+ | * bude tím spíše inferentní čím více se pozorovatel domnívá, že je směřováno na něj | ||
+ | |||
+ | === Kovarianční teorie H. M. Kelley === | ||
+ | |||
+ | * při atribuci chování aktéra, v různém čase a na různých místech zjišťujeme, které faktory jsou či nejsou přítomné a jaké důsledky se tedy vyskytují či nevyskytují | ||
+ | * existují interní atribuce (příčina spočívá v aktérovi) a dva typy externích atribucí (vnější předmět a vnější okolnosti) | ||
+ | * '''Kelley''' aplikuje tři základní kritéria na posuzování atribucí "naivním vědcem", tedy pozorovatelem | ||
+ | * '''distinktivnost''' - týká se specifičnosti chování vzhledem k danému podnětu | ||
+ | * '''konsensus''' - týká se interpersonální univerzálnosti chování vzhledem k danému podnětu | ||
+ | * '''konzistence''' - týká se stálosti chování jedince v průběhu času a rozdílných situacích | ||
+ | == Atribuční tendence == | ||
+ | * tak nazýváme předkoncepce očekávání a perspektivy účastníků interakce, které ovlivňují jejich jednání | ||
+ | * jedna z atribučních tendencí se projevuje v rozdílných atribucích aktérů a pozorovatelů | ||
+ | * první mají tendenci připisovat zdroj svého jednání situaci | ||
+ | * druzí spíše aktérům | ||
+ | Tato rozdílnost je podle '''Jonese''' a '''Nisbetta''' způsobená třemi determinantami: | ||
+ | # '''percepční fokus''' - aktéři mají špatný "výhled" na situaci, protože jsou jí příliš blízko | ||
+ | # aktéři jsou více informováni sami o sobě, mají pocit, že jejich jednání je tou nejpečlivěji vybranou variantou ze všech možných alternativ, znají svou minulost ví, jakým způsobem ovlivňují své chování apod. | ||
+ | # pozorovatelé jsou zainteresovanější na získávání informací, které jim umožní získat stabilní vhled do situace, aby jim umožnil predikci | ||
+ | * tyto charakteristiky jsou závislejší na vnitřním prostředí než na vnějších okolnostech | ||
+ | == Zdroje == | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Psychika|*]] | ||
+ | [[Kategorie: Sociální psychologie|*]] | ||
+ | [[Kategorie: Kognitivní psychologie|*]] |
Aktuální verze z 2. 6. 2018, 19:21
Obsah
Sociální poznávání a interpretace
- Sociální poznávání se stává důležitým tématem sociální psychologie v posledních 15 - 20 letech
- jde o studium sociální reality, tedy způsobu jakým člověk poznává druhého, skupinu, interpersonální stavy a situace
- sociální poznávání se většinou chápe jako studium toho, jak člověk poznává sociální realitu, která ho obklopuje, svůj sociální svět
- v podstatě každý z nás vnímá věci od druhých odlišně
- závisí to na jedincově zkušenosti, momentálním stavu, motivech a kontextu
- Hartley a Hartley uvádí, že vliv sociální determinace se projevuje třemi způsoby:
- vytváří se struktura vnímání
- určují se vztahy mezi objekty
- probíhá afektivní zabarvování
- nejvlivnějšími přístupy jsou:
- asocianismus
- proti němu stojí gestalt přístup
- v 60. letech se začal prosazovat kognitivismus a modely zpracovávání informací
Asocianistický model
- postuluje kognitivní elementy (poznatky a pojmy) a od nich postupuje
- ke složitým schématům asociace (podobnost, frekvence, novost, sémantická příbuznost, princip dobré formy)
Konstruktivistické modely
- kladou důraz na aktivní konstrukci poznání poznávajícím
- teoretickými konstrukty zde jsou prototypy či scénáře
- právě na jejich základě probíhá poznávání
Historicky lze rozlišit ještě jednu kategorii přístupů a sice podle "tvrdosti":
- Měkký přístup
- soustředí se na kompilaci výsledků jednotlivých výzkumů a popis
- mechanismů poznávání, nikoliv na vysvětlování jejich vzniku
- tento přístup se používal od třicátých do padesátých let 20. Století
- v šedesátých letech se začíná prosazovat
- Tvrdý přístup
- je spojený s kognitivistickou metodologií
- soustředí se na odhalování základních mechanismů poznávání
- ztrácí se v něm orientace na jednotlivce, používá se počítačových
- simulací (Schneider)
- proti němu se však zvedá opozice, která se snaží o integraci kognitivních a sociálních procesů a zkoumá vztah všeobecného a sociálního poznávání
- kde jsou tedy odlišnosti poznávání sociálního předmětu a neživého?
- poznávání se stává sociálním, jestliže jde o sociální objekt
- sociální předměty se liší od neživých tím, že ovlivňují prostředí, sociální se odehrává vždy v dyádě, lidé se více mění v čase
Interpretace sociální reality, teorie atribuce
- atribuce - připisování příčin vlastnímu či cizímu vlivu
- způsobena tím, že člověk musí neustále vnímat nějakou kauzalitu
- nejhorším stresorem je pocit bezmoci, proto se snažíme vše si vysvětlovat
Atribuční výzkum se zabývá otázkou, jak lidé přisuzují příčinnost:
- vlastnímu chování
- chování druhých lidí
- nepersonálním jevům ve svém sociálním prostředí
- poznání příčin umožňuje lidem přibližovat se k chápání světa jako světa stabilního, předvídatelného a kontrolovatelného
- předmětem zkoumání atribučních teorií je vnímání kauzality a důsledků takového vnímání
- jedná se subjektivní výklad jevů určováním jeho příčin (nezáměrné chování) či důvodů (záměrné, cílené)
Naivní psychologie F. Heidera
- jako první lokalizoval atribuční procesy (vysvětlování příčin úspěchu a neúspěchu)
- každý člověk se snaží dosáhnout stabilních a smysluplných dojmů o druhých
- snaha rekonstruovat způsob, jakým si ‚naivní psycholog‘ vysvětluje chování druhých
- rozlišoval 3 dimenze:
- lokalizace (vnitřní x vnější)
- stálost (stabilní x nestabilní)
- kontrolovatelnost (kontrolovatelné x nekontrolovatelné)
- doplnili Fiske a Taylor (1984)
- těmito příčinami lidé popisují svůj či cizí úspěch a neúspěch ve výkonových úlohách
- tvrzení:
- Fiske, Taylor: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše stabilní příčiny
- Jones, Davis: lidé mají tendenci připisovat jevům spíše situační příčiny
Příčiny:
- interní
- externí
- stabilní
- nestabilní
- kontrolované
- typické úsilí
- situační úsilí
- míra nároků
- pomoc jiných
- schopnosti
- nálada
- prostředí
- počasí
Základní teorie atribuce
- korespondující usuzování - lidé k chování, které vidí, přisuzují určité vlastnosti, korespondující charakteristiku člověka
- atribuce záměru: zda chování bylo účelné, zda člověk věděl o účincích tohoto chování, pokud zjistíme že ano, následuje atribuce dispozice
- atribuce dispozice: hledání, která charakteristika byla příčinou chování
- kovariance - společný výskyt, H. Kelley, srovnání jednání v minulosti a současnosti
- kovariační teorie - v různém čase a v různých situacích zjišťujeme, které faktory jsou přítomné, když se vyskytují či nevyskytují určité důsledky
- základní kritéria atribuce:
- distinktivnost - odlišnost, variabilita podnětu, nakolik člověk reaguje stejně v různých situacích
- konsensus - v jedné konkrétní situaci se chovají lidé stejným způsobem
- konzistence - soudržnost v čase, zda se člověk v dané situaci pokaždé zachová stejně
Teorie kauzálních schémat - Kelley
- koncepce jedince o způsobu vzájemného působení dvou nebo více příčinných faktorů vzhledem k určitým důsledkům
- schéma mnohonásobných dostatečných příčin - kterákoli z možných příčin je dostačující pro produkci daného výsledku
- schéma mnohonásobných nevyhnutelných příčin - musí působit více činitelů, aby se dosáhlo určitého účinku
Locus of control
- atribuční styly jsou styly připisování příčin
- J. B. Rotter definoval tzv. LOC - locus of control (místo řízení či kontroly)
- definoval takto dva styly: internalistický a externalistický
- přesvědčení subjektu, že je nebo není schopen kontrolovat dění, zejména v nestrukturované situaci
Internalisté
- mají pocit, že mohou ovlivňovat dění kolem sebe
- pro vysvětlení událostí hledají vnitřní příčiny
- záleží na nich, zda budou úspěšní
Externalisté
- nejsou si příliš jistí
- příčiny úspěchu a neúspěchu připisují vnějším příčinám
- chybí pocit kontroly nad životem (důležitý pro životní vyrovnanost)
- v naší kultuře tento styl snižuje aktivitu
Seligmanův atribuční styl
- Seligman přeučoval děti na základní škole z externalistů na internalisty
- když jsou lidé v depresi, vidí svět pořád jedním rigidním způsobem
- neúspěchy hodnotí jako vnitřní (já) s globálním účinkem
- příčiny jsou pro ně stabilní (působí stále) a neměnné
- jde o tzv. depresivní atribuční styl
- globální příčiny - např. nejde mi matematika, nemůžu uspět v ničem
Chyby v atribučních procesech
- základní atribuční chyba
- Ross
- přeceňujeme dispoziční charakteristiky - vysvětlování příčin a jevů podle dispozic jedince převládá nad daností situace
- tendence k sebeobranným atribucím:
- úspěch připisujeme sobě samému
- neúspěch situačním faktorům
- Lack - efekt aktéra a pozorovatele
- úspěch a neúspěch jsou důležité v našem sebehodnocení
- chráníme si svoji sebeúctu a udržujeme si pozitivní názor na své schopnosti
- egocentrická tendence - ve skupinových projektech si přisuzujeme zodpovědnost za úspěch, neúspěch připisujeme druhým
- tendence nápadnosti - větší zodpovědnost ve skupině připisujeme těm, kteří se nějak odlišují od druhých, kdo je nápadný, tomu přisuzujeme chybu
Atribuční procesy (interpretace)
- jsou dominantní otázkou sociální psychologie 70. 80. let
- předmětem zkoumání těchto teorií je především kauzalita, její vnímání a důsledky tohoto vnímání
- průkopníkem v oboru je Fritz Heider
- tvrdí, že průměrný člověk se snaží získat stabilní a smysluplné dojmy o druhých
- atribuční proces zahrnuje vyvozování stabilních struktur a procesů týkajících se lidí a prostředí a jejich dispozičních stavů na základě pozorovatelných znaků
- jde o hierarchický proces směřující od povrchnějšího k hlubšímu
- příčiny jsou lokalizovány jako vnější a vnitřní
- vnitřní jsou charakteristiky aktérů událostí
Teorie korespondujících inferencí Jonese a Davise
- chování aktéra se může vysvětlovat buď na základě situačních faktorů nebo na základě záměrů, motivů cílů nebo vlastností aktéra o tom rozhoduje pozorovatel
- ten zpracovává informace směrem od výsledků chování a samotného chování k vysouzení vnitřních dispozic osoby
- zvažuje, zda byl aktér schopen záměrně vyvolat cílový stav
- atribuce (inference) je korespondující, když dispozice přisuzovaná aktérovi koresponduje s chováním od kterého je tato dispozice odvozena
- faktory, které ke korespondující inferenci vedou chování je sociálně žádoucí, čím méně je rozdílných důsledků činnosti, tím více inference korespondují
- z motivačních faktorů je to hédonická relevance a personalismus
- bude tím spíše inferentní čím více se pozorovatel domnívá, že je směřováno na něj
Kovarianční teorie H. M. Kelley
- při atribuci chování aktéra, v různém čase a na různých místech zjišťujeme, které faktory jsou či nejsou přítomné a jaké důsledky se tedy vyskytují či nevyskytují
- existují interní atribuce (příčina spočívá v aktérovi) a dva typy externích atribucí (vnější předmět a vnější okolnosti)
- Kelley aplikuje tři základní kritéria na posuzování atribucí "naivním vědcem", tedy pozorovatelem
- distinktivnost - týká se specifičnosti chování vzhledem k danému podnětu
- konsensus - týká se interpersonální univerzálnosti chování vzhledem k danému podnětu
- konzistence - týká se stálosti chování jedince v průběhu času a rozdílných situacích
Atribuční tendence
- tak nazýváme předkoncepce očekávání a perspektivy účastníků interakce, které ovlivňují jejich jednání
- jedna z atribučních tendencí se projevuje v rozdílných atribucích aktérů a pozorovatelů
- první mají tendenci připisovat zdroj svého jednání situaci
- druzí spíše aktérům
Tato rozdílnost je podle Jonese a Nisbetta způsobená třemi determinantami:
- percepční fokus - aktéři mají špatný "výhled" na situaci, protože jsou jí příliš blízko
- aktéři jsou více informováni sami o sobě, mají pocit, že jejich jednání je tou nejpečlivěji vybranou variantou ze všech možných alternativ, znají svou minulost ví, jakým způsobem ovlivňují své chování apod.
- pozorovatelé jsou zainteresovanější na získávání informací, které jim umožní získat stabilní vhled do situace, aby jim umožnil predikci
- tyto charakteristiky jsou závislejší na vnitřním prostředí než na vnějších okolnostech