Katastr

Katastr (z latinského caput = hlava, capitastrum = soupis podle hlav, později též podle jakékoliv jednotky) obecně označuje přehledný soustavný popis zvláštních vlastností, osob, věcí nebo práv, zejména pak soupis pozemků nebo výtěžků z obchodů a živností pořizovaný k daňovým účelům.

Držebnosti poddaných a jejich povinnosti si dávala vrchnost před rokem 1650 zapisovat do knih – urbářů.Pozemky připsané v urbářích poddaným a svobodníkům – pozemky urbární, rustikální, později též kontribuentní. Pozemky vrchnostenské – panské, dominikální anebo dvorské – nebyly do roku 1706 podrobeny žádné dani.

Berní rula

Roku 1650 rozhodl sněm Království českého o provedení generální vizitace, tedy vytvoření přehledu všech rustikálních pozemků za účelem výměry daní na spravedlivějším a věcnějším základě. Této dani měly být podrobeny jen statky a pozemky v držení poddaných. Vzniklý elaborát, vyhotovený v letech 1653–1656, byl prvním berním katastrem pro Čechy – první rustikální katastr (první berní rula), který platil v letech 1656–1684. Proti zápisům se objevilo mnoho stížností ze strany vrchnosti, zejména na vysoký počet osedlých.
Roku 1666 byla schválena nová generální vizitace, k jejímuž pozastavení však došlo roku 1669. Revize a doplnění byly uskutečněny až v letech 1674–1683: byla upravena základní berní jednotka – osedlost, pustá pole byla započítávána jen poloviční výměrou. Hovoříme o druhém rustikálním katastru (druhé berní rule), který vznikl roku 1684 a platil do roku 1748.

Berní rula podle krajů, panství a lokalit evidovala:

• poddanské usedlosti
• měšťanské domy
• jejich vybavení polnostmi
• zaměstnání držitelů nemovitostí
• údaje o svobodnících, o židech
• druhy a počty chovaného dobytka
• kvalitu půdy (dobrá, prostřední, špatná / orná, neobdělávaná)
• lesy, mlýny, řemeslo

Základní evidenční jednotkou byl osedlý (= 1 sedlák), dále chalupník (cca 1/4 osedlého) a zahradník (cca 1/8 osedlého).
Plošnou jednotkou byla osedlost (80 korců, v horách 40 korců).
Vizitační komise se skládala z duchovního, měšťana, vyššího a nižšího šlechtice.
Místo uložení berní ruly: NA (fond 53 + edice).

Lánové rejstříky

Lánové rejstříky byly prvním katastrem pro území Moravy. Z první lánové vizitace (1656–1658) se dochovaly jen nepatrné zlomky (3 celozemské sumáře uspořádané podle krajů a 4 krajské relace podle dominií). Druhá lánová vizitace proběhla mezi lety 1669–1679. Výsledkem bylo o 358 statkových svazků pro jednotlivá moravská panství a enklávy ve Slezsku.
Odhady probíhaly na základě přiznání vrchnosti, evidována byla jednotlivá panství a lokality. Obyvatelstvo se členilo podle rozsahu majetku na sedláky (celoláník, pololáník, čtvrtláník), podsedníky, zahradníky, domkáře a podruhy. Hospodáři byli vypisováni jmenovitě (majitelé domů, gruntů, řemeslníci, židé, majetek svobodníků, svobodných rychtářů, mlynářů, řemeslníci, Židé).
Základní plošnou jednotkou byl berní lán (obdoba osedlosti v Čechách) o výměře 70–142 korců, přičemž se určovala i bonitní třída. Při sepisování se porovnávala přiznání se zápisy v urbářích.
Místo uložení lánových rejstříků: MZA Brno (fond D1).

Tereziánský katastr

Dne 1. 5. 1749 vstoupil v platnost tzv. první tereziánský katastr rustikální (třetí berní rula z r. 1748), který nahradil předchozí berní rulu i moravské lánové rejstříky. Po nové generální vizitaci rustikální půdy začal v roce 1757 platit druhý tereziánský katastr rustikální (čtvrtá berní rula z r. 1757).
Roku 1749 byly zavedeny nové přiznávací listy pro statky dominikální, aby byla vyrovnána pozemková daň podle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností. Šetření bylo ukončeno roku 1756. Výsledný elaborát z roku 1757 se označuje jako exaequatorium dominicale (exaequace = vyrovnání; panské vyrovnání). Tvořil základ pro tereziánský katastr dominikální. Rustikální tereziánský katastr spolu s tereziánským katastrem dominikálním tvořily úplný a velký katastr všech pozemků a statků jak rustikálních tak dominikálních. Hovoříme o tereziánském katastru nebo o tereziánská rektifikace katastru.

Sestavením katastru byla pověřena rektifikační kancelář při úřadu nejvyšších berníků, zvolená roku 1711, která svou práci zahájila roku 1713. Práce na sestavování katastru lze rozdělit do několika fází:

1. Berní přiznání - probíhala v letech 1713–1715. Zapisovali je úředníci jednotlivých vrchnostenských kanceláří, městští úředníci, faráři dle jednotné šablony. Vznikly čtyři druhy berních přiznání - fasse:

a) duchovenské fasse
b) dominikální fasse - nebyly určeny pro výběr daně, ale pro dokonalejší vymezení hranic mezi dominikálem a rustikálem
c) rustikální fasse - nejvýznamnější, evidovaly stav nemovitého majetku a způsob obživy poddaných, dále stav hospodářských zvířat dle jednotlivých usedlostí na panství. Poddaní byli zapisováni podle jednotlivých vsí (u každé usedlosti uveden držitel z dob ruly).
d) městské fasse

2. Revize berního přiznání (očitá vizitace) - šlo o doplňky a opravy berních přiznání na základě stížností mezi lety 1715–1727/1729. Fasse byly revidovány čtyřčlennou vizitační komisí pro každý kraj, které měly kontrolovat skutečný stav porovnávaný s kancelářskými a úředními písemnostmi (s urbáři, pozemkovými knihami, účty). Výsledky nálezů (vizitační fasse) se přidávaly k bernímu přiznání (stav dominia, duchovní správa, záležitosti poddaných, vybavení domů, jejich stav, finanční situace...). Po roce 1729 se vyjasňovaly rozpory, doplňky a stížnosti, což trvalo až do roku 1747. Od tohoto roku byl sepisován závěrečný elaborát, který však již nemusel odpovídat reálné situaci.

3. Definitivní určení berní povinnosti - sepsáno roku 1748 podle jednotlivých krajů. Panství řazena abecedně, pořadí usedlostí je obvykle zachováno podle berní ruly, usedlosti uváděny jmény majitelů. Podrobně je zde zachycena každá poddanská usedlost (sumáře pro každou obec). Pozemky samotné se dělily na hory a roviny, dále podle bonitní třídy. Z důvodu dlouhé prodlevy od sepsání následovalo po vydání katastru mnoho námitek a připomínek (katastr již neodpovídal reálnému stavu).

4. Dodatečné změny a doplňky (revizitace) - po roce 1748 byly ustanoveny dvoučlenné vizitační komise za účelem přepracování katastru, které probíhalo mezi lety 1751–1753.

Nový katastr, tzv. 2. tereziánský katastr rustikální, vstoupil v platnost roku 1757. Mnoho přebírá z katastru 1748, nově byla stanovena bonita půdy. Katastr platil po řadu desetiletí, změny v držbě poddanské půdy zachycovala rektifikační kancelář do 90. let 18. století (dodatkové svazky tereziánského katastru).

Roku 1757 vstoupilo v platnost exeqautorium dominicale (panské vyrovnání). Důvodem k jeho vzniku byla potřeba evidence vrchnostenských užitků z podnikání, platů poddaných a roboty, zahrnuty byly i příjmy církve a městského hospodaření. Základem bylo přiznání dominikálního majetku z r. 1748 (pozemky, roční produkce vrchnostenských pivovarů, urbariální příjmy, naturální příjmy, nájmy, roboty poddaných). Kromě majetku vrchností obsahuje i seznamy dominikálních mlýnů nebo soupisy svobodných nezdaněných vrchnostenských domů.

Tereziánský katastr nakonec obsahoval část rustikální i dominikální, přičemž z rustikálního katastru byla odváděna daň 33 %, z dominikálního 25 %.

Místo uložení tereziánského katastru pro Čechy: NA (fond 54; rukopisné mapy fond 30).

Moravský tereziánský katastr

Na základě směrnice pro přiznání rustikálního majetku byla roku 1748 ustavena hlavní rektifikační komise. Od r. 1750 byly sestavovány přiznávací fasse vrchností (za poddané), následovaly revize zápisů. Konečný elaborát, rektifikační berní lány, vešly v platnost roku 1760. V platnosti byl do roku 1820, poté daně vybírány až do r. 1851 podle matriky výnosu pozemkového.

Základní evidenční jednotkou byl berní lán (v Čechách jako osedlý).

Místo uložení moravského tereziánského katastru: MZA Brno (fond D4, D5).

Karolinský katastr

Katastr ve Slezsku neměl původně obdobu berní ruly ani lánových rejstříků, základem pro výměr daně byly jen odhady majetku na základě nekontrolovaných vrchnostenských přiznání. Na základě revize vrchnostenských přiznání pro dominikál i rustikál proběhlých v letech 1721–1729 a 1733–1739 vznikl tzv. Karolinský katastr. Ten se stal základem pro vybírání daní do r. 1820, poté byla až do roku 1851 daň určována na základě matriky výnosu pozemkového.

Místo uložení karolinského katastru: ZA Opava.

Josefský katastr

Dne 20. 4. 1785 byl vydán patent o reformě daně pozemkové a vyměření půdy: všechny úrodné pozemky dominikální i rustikální se měly uvnitř obce zaměřit, zobrazit a určit jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Patent zavedl dvě novinky - nahrazení dosavadní soustavy osedlostní novým daňovým prvkem - pozemkem a zaměření každého pozemku (možnost zjištění jeho správné výměry a následně i výtěžku). Výsledný elaborát, josefský katastr, byl prvním katastrem založeným na přímém měření skutečného stavu v terénu. Josefský katastr nenalezl porozumění u šlechty - vymohla si jeho zrušení po jeho roční platnosti (1789–1790) a opětné zavedení tereziánského katastru.

Základní evidenční jednotkou se stala katastrální obec (území jedné osady).
Základní berní jednotkou byl pozemek/parcela, a to bez ohledu na to, zda šlo o rustikální nebo dominikální půdu. Pozemky se číslovaly tzv. topografickými čísly. U každé parcely se dále uváděl majitel, číslo popisné obytných budov (od r. 1770), popis umístění pozemku, výměra parcely (určená zeměměřičem či provazci a latěmi), kultura a výnos.

Základem pro sestavení katastru byly hlavní knihy obecních přiznání (založeny r. 1785). Mezi lety 1785–1788 probíhalo doplňování a opravování hlavních knih dochované v tzv. alegátech. Od roku 1787 byly pro každou obec vedeny rovněž sumáře plodin, které evidovaly ceny zemědělských a lesnických produktů, rozlohu a výnosy všech druhů pozemků. Na základě sumářů plodin v kombinaci s hlavními přiznáními byla stanovena daň.

Součástí josefského katastru byla reforma poddanských poměrů, tzv. urbariální reforma. Došlo k úpravě poddanských povinností vůči státu (berně, kontribuce) i vůči vrchnosti (robota, úrok, naturálie). Sazba pro stanovení daňové povinnosti byla nepřímo závislá na výši nákladů potřebných k obdělávání příslušné kultury. Z vinic a polí se tak platilo méně než ze stejné výměry luk, lesů a pastvin.
Císařský patent z 10. 2. 1789 stanovil, že poddanému musí zůstat 70 % hrubého výnosu na vlastní výživu, na výrobní náklady a na obecní, školské a církevní poplatky. Více než 30 % nesměly činit berně a poddanské povinnosti, z toho poddanské dávky nesměly převýšit 17 % hrubého výnosu půdy. Všechny povinnosti byly převedeny na peníze a poddaní (ti, kteří platili více než 2 zl. roční kontribuce) mohli dokonce nahradit naturální robotu peněžitým platem. Výsledkem těchto reforem byly tzv. urbariální kontrakty mezi poddanými a vrchností.

Místo uložení josefského katastru: NA (fond 55), MZA Brno (fond D6), ZA Opava.

Tereziánsko-josefský katastr

Způsob placení daně a urbariální úpravy ukotvené v josefském katastru vzbudily odpor šlechty. Josefský katastr ukázal všechny nesprávnosti ve výměrách tereziánského katastru. Dne 1. 4. 1791 zrušil Leopold II. Josefský katastr a opět zavedl katastr tereziánský, ten však byl v této době nevyhovující (rozdíly v odhadech).
Roku 1792 tak byl zaveden katastr, který výměry a výnosy přebíral z josefského katastru, nicméně dominikál oceňoval podle zásad exequatoria (nižší zdanění).
Tereziánsko-josefský katastr platil jako podklad pro daňové předpisy v Čechách do r. 1860, na Moravě do r. 1820.

Stabilní katastr

Císařským patentem z 1. 6. 1811 č. 946 Sb. z. s. byl vyhlášen Všeobecný zákoník občanský, který obsahoval mimo jiné zásady, jež měly bezprostřední vliv na další funkci katastru. Stavba se stala součástí pozemku (tj. zásada římského práva superficies solo cedit), k převodu vlastnictví nemovitých věcí byl nově třeba zápis do pozemkových knih (vklad = intabulace). Problémem stabilního katastru však bylo, že stárnul rychleji, než se předpokládalo (nebylo zajištěno jeho systematické udržování). Proto bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění, tzv. reambulace, která proběhla mezi lety 1869–1881.

Přípravy ke vzniku katastru byly zahájeny již roku 1806. Císařským patentem z 23. 12. 1817 bylo rozhodnuto o podrobení daně všech pozemků bez zvýhodnění a o jejich přesném zaměření. Přípravami byla pověřena zvláštní dvorní komise pro úpravu daně pozemkové ve Vídni, dále pak zemské a krajské komise, po 1848 nakonec ministerstvem financí.

Základní evidenční jednotkou byla katastrální obec (odlišná od Josefské).
V rámci prací probíhalo přesné trigonometrické měření. Pro každou obec byly stanoveny popisy hranic katastrálních obcí, každé parcele se přiřadilo parcelní číslo (odlišné od josefského). Výsledkem byly rovněž katastrální mapy (měřítko 1:2880) pro každou katastrální obec: kolorované císařské otisky a tzv. indikační skici k zachycování změn.
Barevná odlišená v indikačních skicách:

Červená	kamenné a cihlové domy
Žlutá	dřevěné stavby
Okrová	orná pole
Tm. zelená	zahrady, louky
Sv. zelená	pastviny, lada
Tm. šedá	lesy
Modrá	rybníky, vodní toky
Hnědá	cesty
Růžová	železnice

Obsah stabilního katastru

• Originál stabilního katastru

1. Protokol pozemkových parcel - všechny pozemky podle očíslovaní v indikační skice, údaje o majiteli, výměra, druh
2. Protokol stavebních parcel - jednotlivé domy dle čísel popisných s údaji o majiteli, druhu budovy, výměře pozemku
3. Abecední seznam majitelů - zachycení všech parcel, které patřily danému majiteli
4. Výkaz o využití půdy - rozdělení pozemků dle druhu a využití
5. Výpočetní protokol - výpočet rozlohy jednotlivých parcel
6. Přílohy - záznamy majitelů proti výpočtům, řešení námitek apod.

• Duplikát stabilního katastru

Vychází z úvodního protokolu, doprovázen hodnocením bonity a výnosu jednotlivých pozemků. Obsahuje kopie protokolu pozemkových a stavebních parcel a další protokoly (protokoly o místních cenách zemědělských produktů, o výši sklizně, o nákladech a výdajích na obdělávání pozemků, mzdy za zemědělské práce...). Nejcennější částí duplikátu je katastrální oceňovací elaborát, který vychází z polohy obce, klimatu, způsobu obživy, druhů dobytka, zemědělských produktů, hospodářského nářadí, údajů o obytných domech, řemeslech, hodnocení polí a luk...

Místo uložení stabilního katastru: NA (fond 57 - duplikáty), MZA Brno (fond D10, D8 - vceňovací operáty, D9 - indikační skici), ZA Opava.
Místo uložení map stabilního katastru: Ústřední archiv zeměměřičství a katastru Praha (originální mapy stabilního katastru a povinné císařské otisky:), NA Praha, MZA Brno, ZA Opava (indikační skici)

Popis hranic katastrálních obcí z r. 1827

Popisy náležely původně ke stabilnímu katastru: podkladem pro vyměření daní bylo vymezení hranic jednotlivých obcí. Po vyhotovení indikačních skic toto vyměření ztratilo svou původní funkci. Jejich význam spočíval v řešení sporných otázek v záležitostech hranic, dále byly východiskem pro vyměřování a popis hranic nově vznikajících obcí.
Obsahem je prozatímní popis hranic z let 1827–1843 (vyjmenování sousedních obcí, účast geometra a zástupce dominia či sousedních dominií), definitivní popis hranic (vyhotoven téhož nebo následujícího roku) a grafický náčrt průběhu katastrální hranice (bez měřítka). v případě námitek, problémů či změn (vznik nových samostatných katastrálních obcí) byl vypracován nový protokol a připojen ke spisu.

Místo uložení popisů hranic: NA (fond 58), MZA Brno (fond D12)

Reambulovaný katastr

Pro zastarávání stabilního katastru bylo nařízeno jeho systematické udržování. Dne 29. května 1869 byl vydán „Zákon o revizi katastru daně pozemkové“, jímž se předepisovalo doplnění stabilního katastru o změny od původního měření, provedení nového, tzv. všeobecného ocenění a vtřídění pozemků, neboť stanovení čistého výnosu pozemků na základě cen plodin z roku 1824 již neodpovídalo skutečnosti.
Realizací byla pověřena zemská komise, která dále zřídila 5 subkomisí pro tzv. odhadní rajóny – pražský, chebský, litoměřický, chrudimský a budějovický. Výsledkem její práce byl tzv. reambulovaný katastr, který vešel v platnost roku 1882.

Dne 6. dubna 1879 byl vydán nový zákon pozměňující zákon z roku 1869, který určoval způsob podávání stížností na nesprávné zapsání držby, nesprávné zjištění plochy, chyby ve výpočtech, nesprávné zařazení pozemku mezi zdanitelné a nezdanitelné či do klasifikačních tříd. Výsledkem jsou tzv. modré aršky (uloženy v NA, fond 28).

Dne 25. 6. 1871 byl přijat obecný knihovní zákon (zákon č. 95/1871 ř. z. o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách), a dne 5. 12. 1874 zákon o založení nových pozemkových knih (zákon č. 92/1874 z. z. Č. o založení nových pozemkových knih pro Království české a o jejich vnitřním zařízení). Tyto zákony stanovovaly, že v nových pozemkových knihách mají být zaneseny veškeré nemovitosti i práva a povinnosti s nimi spojené. Pozemkové knihy se tímto zákonem staly veřejnými knihami.

Dne 23. 5. 1883 vyšel zákon č. 83 ř. z. o evidenci katastru daně pozemkové, jímž byli všichni držitelé pozemků ze zákona povinni oznamovat každou změnu skutečností uvedených v katastru. Současně zákona nařizoval revize údajů v pravidelných tříletých cyklech. Ohlašovací povinnost a revize údajů pak přešly i do všech dalších evidencí. Instrukcí z roku 1887 byla umožněna existence map větších měřítek (1:1440 a 1:720).

Odkazy

Zdroj

Text byl převzat z původních internetových skript Katedry archivnictví a PVH vzniklých v rámci projektu OPPA (http://pvh.ff.cuni.cz/index_OPPA.htm).