Percepce zvuku

• zkoumá vztahy mezi fyzikálními jevy a jejich tělesnou odezvou

Ucho

(viz též Fyziologická fonetika)

Anatomie ucha

Vnější ucho

• boltec

- možnost lokalizace zvuku

• zevní zvukovod

- rezonance asi 3 000–5 000 Hz

- asi 2–3 cm dlouhý

• bubínek

- blána, na niž dopadají vibrace

Střední ucho

• kůstky kladívko + kovadlinka + třmínek
• převod vibrací z řídkého prostředí vzduchu do hustého prostředí kapaliny
• rezonanční frekvence 1 000 Hz – při ní kůstky nejlépe kmitají

Vnitřní ucho

• kůstky středního ucha navazují na hlemýžď (kochleu) přes oválné okénko
• každé místo bazilární membrány je schopné přenášet jen některé frekvence (na začátku nejvyšší zvuky, uprostřed nejnižší)
• Cortiho ústrojí – z něj vedou řasinkovité buňky a jejich pohyb dráždí nervy
• první spektrální filtr v cestě zvuku → excitační vzorce

Akustické hledisko

• z hlediska akustiky můžeme sledovat vnímání výšky, hlasitosti a kvality
•  ! neplést výšku a frekvenci – přesná veličina × objektivní vjem !

Vnímání výšky

• závisí na základní frekvenci, ale vztah není lineární
• i když základní frekvence chybí, slyšíme ji
• při vnímání výšky hraje malou roli i amplituda – láme se to kolem 1 500 Hz – silnější hlubší tóny zní ještě hlubší, silnější vyšší tóny zní ještě vyšší

• nejnižší slyšitelná frekvence je asi (16)-20 Hz
• nejvyšší slyšitelná frekvence je asi 20 000 Hz
• < 20 Hz = infrazvuk – lze vnímat taktilně (vibrace na pokožce)
• > 20 000 Hz = ultrazvuk (protože kůstky nedokážou rychleji vibrovat) (netopýři slyší asi až 100 kHz)
• presbyakuse – snižování horní hranice slyšitelnosti s rostoucím věkem

• diference limen = nejmenší vnímatelný rozdíl

- liší se v závislosti na frekvenci

- nejefektivnější v nízkých frekvencích asi kolem 100 Hz (pak rovnoměrně stoupá)

- počítá se jako x/200 → u větších čísel větší hodnoty

- Hz nejsou pro percepci tolik relevantní

- asi do 800 Hz vnímáme lineárně, nad 800 se začíná logaritmovat (větší rozdíl se vnímá jako menší) (graf se jakoby zplošťuje)

• pro různé druhy akustické analýzy se hodí různé stupnice:

- pro analýzu intonace půltóny

- pro formanty např. mely (nejstarší), barky, erby (nejnovější)

Melová stupnice

• vynalezena ve 30. letech 20. století
• dvojice zvuků, které jsou od sebe vzdáleny stejný počet melů, vnímáme jako stejný interval (→ rozdíl třeba 100 melů je vždycky percepčně stejný)
• stejně jako u diference limen se do 800 Hz vnímá lineárně, pak se logaritmuje
• na rozdíl od oktávové stupnice (která zahrnuje i libozvučnost) využívá jen výšku

Barková a erbová stupnice

• pojem "kritické pásmo slyšení" (CB – „critical bandwidth“)

- jak reaguje bazilární membrána na zvuky s podobnou frekvencí?

- nejblíže jsou rázy, pak nějaká ošklivá kombinace, od hranice pak relativně melodické (z jednoho vrcholku se stanou dva odlišné, a to je právě to kritické pásmo)

- průběh diference limen a kritického pásma je stejný (tvarem) – mocninově stoupá

- v rámci jednoho kritického pásma rozlišíme asi 20-30 diferencí limen

• vzdálenost kritických pásem se udává právě v barcích / erbech

- frekvenčně může být jiná, ale percepčně je vždy stejná stejná

Barky

• odfiltrovaný bílý šum vystředěný kolem tónu → postupně rozšiřovali pásmo toho šumu – šlo o to, najít, v jakém okamžiku už nebude tón slyšet nebo kdy se začne měnit jeho detekce = šířka kritického pásma (šum zaplní celý filtr kolem tónu → tón už není slyšet)
• asi do 500 Hz pořád stejná šířka kritického pásma (asi 100 Hz), nad 500 Hz se zvyšuje (asi 20% f)

- některé osoby se zhoršeným sluchem mají kritické pásmo širší → hůře slyší jednotlivé tóny, slévá se to

• převod: 200 melů = 2 barky, 1 000 melů = 10 barků
• nevýhoda barků – rozlišení až od 500 Hz → rozlišení v nízkých frekvencích je špatné

Erby

• signální tón, kus od něj na obě strany šum (mezi nimi „průslech“) → šum se postupně přibližuje tónu (průslech se zužuje)
• v okamžiku, kdy je to moc blízko a začne to ovlivňovat jeho detekci = šířka kritického pásma (= opačný postup než u barků → odstraňuje problém s rázováním) → lepší rozlišení v nízkých frekvencích
• ve středních frekvencích je šířka pásma asi 12% f

• problém barků i erbů je, že jejich průběh byl nějak zjištěn a až pak se musela najít rovnice, která by tomu průběhu odpovídala → víc různých rovnic
• pro zjednodušení se používá:

- bark = 1/3 oktávy

- erb = 1/6 oktávy

Reference

• Ptáček, M. (1993): Úvod do fonetické akustiky. Praha: Karolinum.
• Palková, Z. (1994): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané části)
• Fant, G. (1970): Acoustic theory of speech production. The Hague: Mouton.
• Ladefoged, P. (1996): Elements of acoustic phonetics. Chicago: University of Chicago Press.
• Johnson, K. (2003): Acoustic and auditory phonetics. Oxford: Blackwell Publishing.
• Kent, R. D. - Read, C. (1992): The acoustic analysis of speech. San Diego: Whurr Publishers.
• Syrový, V. (2003): Hudební akustika. Praha: Akademie múzických umění. (vybrané části)

Zpět na rozcestník: Akustika | Fonetika