Hudba - zvukové nosiče: Porovnání verzí

m
 
(Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
=== Walker & Wolf ===
+
'''Hudba''' provází člověka od nepaměti v různých formách. Můžeme ji charakterizovat z různých hledisek. Např. jako ,,''rytmicky a melodicky organizované zvukové projevy vázané na lidskou společnost a vnímané člověkem jako estetický prvek'',,<ref name="Ottova">Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2003. ISBN 80-7181-959-x.</ref> Snaha o uchování hudebních či zvukových projevů vedla přes pokusy o záznam zvuku až ke vzniku zvukových nosičů.
−
'''Anotace''': Audio vydavatelství specializující se na audioknihy. Konkrétně na původní české autory píšící fantastiku. (CD, mp3)
 
  
−
'''Web''': http://www.walkeravolf.cz/
+
== Záznam zvuku ==
 +
[[File: Thomas_Edison2-crop.jpg|thumb|Thomas Alva Edison]]
 +
První pokusy o záznam zvuku učinil Thomas Alva Edison. Použil k nim nejprve papírové pásky poté cínové fólie. Na základě jeho nákresu byl sestaven první fonograf. Až s fonografem můžeme hovořit o záznamu zvuku jako o ,,''způsobu uchování zvukové informace s možností pozdější reprodukce'',, <ref name="Ottova" /> Záznamy zvuku mohou být odborně uspořádané v tzv. [[Virtuální národní fonotéka | fonotéce]].
  
−
=== Radioservis ===
+
=== Dělení záznamu zvuku ===
−
'''Anotace''': Vydavatelství Českého rozhlasu, jež vydává CD všech žánrů s důrazem na mluvené slovo a audioknihy, knihy a Týdeník Rozhlas.
+
* Mechanický (fonautograf, fonograf, gramofon)
 +
* Magnetický (magnetofonový pásek)
 +
* Optický (kinematografický film)
 +
* Digitální (pásek, disk, pevná paměť)
  
−
'''Web''': http://www.radioteka.cz/
+
= Zvukové nosiče =
 +
=== Notový záznam ===
 +
Nejstarší pochází ze 14. století před naším letopočtem a objeven byl na území starověkého státu Ugarit v Sýrii v 50.letech 20. století. Dešifrovala ho profesorka A.D. Kilmer z kalifornské univerzity o 20 let později. Notový zápis byl představitelem hudebního nosiče do poloviny 20.století. Poté se ke slovu dostala modernější média jako gramofonová deska a začínající magnetické nosiče.
  
−
=== Suprahon ===
+
=== Fonautograf ===
−
'''Anotace''': Původní české vydavatelství působící na trhu od padesátých let minulého století vydávající klasickou a původní českou tvorbu. (CD, MC, mp3)
+
Byl první přístroj umožňující záznam zvukového vlnění (autor: francouzský tiskař a knihovník Édouard-Léon Scott de Martinville). Šlo spíše o obrazové zaznamenání zvuku než o zvuk jako takový. Dělo se tak pomocí tenké vrstvy směsi uhelného prášku a oleje naneseného na papír nebo sklo. Takto zaznamenaný zvuk nebylo možné reprodukovat.
  
−
'''Web''': http://www.supraphon.cz/
+
=== Fonoválečky ===
 +
První fonoválečky uvedl na trh Thomasem Alvou Edisonem v roce 1906 s nahrávkami newyorské Metropolitní opery. Z trhu je vytlačila gramofonová deska. Jejich výroba byla ukončena 1909
  
−
=== Universal Music ===
+
=== Fonograf ===
−
'''Anotace''': Vydavatelství se zaměřuje na aktuální hudební interprety z celého světa, ale zároveň nabízí biografie, video ukázky a merchandise do mobilu.
+
[[File: N28562_-_Fonograf_-_Edison_-_foto_Dan_Johansson.jpg|thumb|Fonograf]]
 +
Thomas Alva Edison sestrojil první fonograf 1877. Skládal se z kovového válce se záznamovou vrstvou připevněného na vodorovné ose, a trychtýře s membránou pevně spojenou s jehlou dotýkající se záznamové vrstvy. Díky chvění membrány přenesenému na jehlu se vytvořila v záznamovém válci různě hluboká záznamová vrstva. Jehla pohybující se po různě vysoké záznamové vrstvě válečku nahoru a dolů pomocí rozechvělé membrány pak způsobovala reprodukci zvuku
  
−
'''Web''': http://www.umusic.cz/
+
=== Grafofon ===
 +
Článek mezi fonografem a gramofonem. Autory byli Charles Sumner Tainter a Chichester Bell.
  
−
=== Sony Music ===
+
=== Gramofon ===
−
'''Anotace''': Druhé největší vydavatelství se stejným zaměřením jako Universal Music. (CD, mp3, gramofonová deska)
+
Přístroj pro záznam zvuku na plochý otáčející se kotouč, tedy gramofon <ref name="Fonogram1">GÖSSEL, Gabriel. Fonogram. Praktický průvodce historií záznamu zvuku. Praha: Radioservis, 2001. ISBN 80-86212-19-X.</ref> si nechal v roce 1887 patentovat německý vynálezce Emile Berliner. Poprvé ho představil 16. května 1888 ve Filadelfii.Jeho první gramofonek na ruční pohon a jednostranně nahrané desky nevzbudili velký zájem už díky nízké kvalitě a papírové troubě či stetoskopickým sluchátkům. Považovány byli spíše za dětskou hračku. 1896 přišel Berliner s novým vylepšením gramofonem. Ten měl již motor s pérovým pohonem, s natahovacím pákovým mechanismem a odstředivý regulátor koordinující počet otáček. Místo sluchátek nebo papírové trouby tu byla trouba plechová. I tento spíš dětsky vyhlížející model byl inovován. Motor se uložil do čtvercového dubového krytu s větší troubou neboli ozvučnicí.
  
−
'''Web''': http://www.sonymusic.cz/
+
=== Gramofonové desky ===
 +
Začátek historie gramodesky jakožto hudebního nosiče datujeme do roku 1894 kdy Berliner začíná v USA vyrábět gramofony a nahrávat desky. Původní rozměr jednostranných desek byl 17 cm, pak 25 cm a 30 cm. Až od roku 1904 měly desky oboustranný záznam.
 +
I vývoj materiálů prošel značnou změnou. Ta ovlivňovala jak fyzický vzhled tohoto nosiče, tak jeho vlastnosti. Z původního tvrdého vosku, tvrdého umělého materiálu tzv. šelaku, různých umělých pryskyřic, lakované tvrzené lepenky a modifikací asfaltu, po polyvinylchlorid.  Desky se ztenčovaly a zvuk na nich zaznamenaný zlepšoval.
 +
V současné době se gramofonové desky těší znovu velké oblibě. Mnoho hudebních skupin vydává své album nejen na digitálních kompaktních discích ale i na LP deskách.
  
−
=== Warner Music ===
+
=== Magnetofonové pásky ===
−
'''Anotace''': Hudební vydavatelství zaměřené z velké části na českou produkci. Zákazník si může zvolit CD nebo mp3.
+
Materiál, ze kterého se páska vyráběla, se lišil. První exempláře byli z tenké celuloidové fólie. Záznam byl obvykle dvoustopý a ukládal se na jednu stranu pásky. V 60. Letech se začal používat záznam vícestopý.
 +
Nevýhody magnetonových pásek bylo snižování kvality v důsledku působení silnějšího magnetické pole, kvalita klesala i bez častého přehrávání, časté mechanické poškození, tepelné znehodnocení přímo v přístroji, změna záznamu až o půl tónu způsobený častým převíjením.
  
−
'''Web''': http://www.emimusic.cz/cz/index.php
+
=== Magnetofonové kazety ===
 +
Snaha výrobců o zamezení poškození magnetofonových pásek vedla ke vzniku magnet. Kazet. Přišla s nimi v roce 1958 společnost RCA. Uložila cívky do ploché plastové schránky tzv. RCA kazety. Tyto kazety nahradila novější varianta od firmy Philips tzv. MC kazeta nebo jednoduše audiokazeta. V 70. letech po mnohých inovacích se kazety staly hlavními hudebními nosiči.
  
−
=== Sony ===
+
=== Laserdisk ===
−
'''Anotace''': Jedno z předním světových vydavatelství zaměřené na produkci aktuálně nejúspěšnějších umělců. Mimo CD a mp3 se v limitovaných edicích objevují gramofonové desky.
+
Plastový kotouč o průměru 30 cm s vrstvou hliníku na obou stranách uvedla v roce 1972 firma Philips a MCA. Podobal se magnetofonové desce, avšak byl poloprůhledný a původně určený pro záznam videa se zvukem.
  
−
'''Web''': https://www.sonyatv.com/en-uk/
+
=== Kompaktní disk (CD) ===
 +
Roku 1982 ho ve spolupráci představily firmy Philips a Sony. Vycházel z Laserdisku – plochý kotouč s průměrem 12 cm s otvorem uprostřed. První zkušební nahrávka na něj pochází z roku 1981 – koncert Berlínské filharmonie. Prvním komerčním hudebním albem pak byla ABBA z roku 1982. Výhody CD byli bezesporu stálá kvalita nahrávky, nesnadné poškození, rychlejší a levnější výroba a finanční dostupnost.
 +
Kromě Audio CD vznikly další formáty např. CD-ROM, Video CD, Super Video CD nebo Photo CD. V 90. Letech 20.stol vznikly připisovatelné CD-R disky a přepisovatelné CD-RW.
  
 +
=== DAT kazety ===
 +
Vyvinula je v roce 1987 společnost Sony. Čím kvalitněji se na ně zvuk ukládal, tím kratší záznam bylo možné nahrát. Kapacita tedy byla od 90 min. po 6 hodin záznamu. Jejich největší využití bylo během let 1993 – 2003 v rozhlasových nebo divadelních studiích.
  
−
=== Guerilla Records ===
+
=== Digitální kompaktní kazety (DCC) ===
−
'''Anotace''': Hudební vydavatelství, které se snaží zachytit hudbu, jejíž kořeny tkví v tzv. undergroundu. Zvukovým nosičem je v tomto případě CD. 
+
Snaha o zjednodušení a zkvalitnění záznamu oproti DAT kazetám se podařila roku 1992 společnosti Philips a Matsushita.  
  
−
'''Web''': http://www.guerilla.cz/
+
=== MiniDisk ===
 +
Vynalezla firma Sony roku 1992. Bylo na ně možné uložit 74 až 80 min. stereofonního audio záznamu ale také počítačová data do velikosti 160 MB. Bylo z nich možné přehrávat jakoukoli část záznamu bez nutnosti přetáčení – díky technologii náhodného přístupu.
  
 +
=== MP3 ===
 +
Můžeme říct, že se jedná pouze o datový soubor zaznamenaný na různých typech nosičích. Např. na CD, DVD, paměťové kartě, flash paměti nebo pevném disku.
  
−
=== Audiostory ===
+
=== Datová úložiště ===
−
'''Anotace''': Nakladatelství audioknih zaměřené především na produkci nahrávek české beletrie a pohádek pro děti i pro dospělé. Založení se datuje do roku 1991, kdy se jako zvukový nosič zvolila audiokazeta. V průběhu se let přešlo na CD.  
+
Současný trend se přiklání, díky stále rychlejšímu a všudypřítomnému připojení k internetu, v šíření zvukových záznamu bez použití hudebních nosičů. Jejich prodejnost klesá a jsou nahrazovány datovými uložišti, webovými obchody s digitální hudbou, internetovými rádii nebo bezplatnými úložišti hudby.  
  
−
'''Web''': www.audiostory.cz
+
= Půjčování zvukových nosičů v knihovnách =
 +
== Autorský zákon č. 121/2000 Sb. ==
 +
[[Autorský zákon a knihovny | Autorský zákon]] vymezuje základní pojmy a oblasti, které upravuje. Pro knihovny je důležitý především [[Autorský zákon a knihovny | § 37 Knihovní licence ]]. Pokud chce knihovna půjčovat zvukové záznamy (gramofonové desky, CD, magnetofonové pásky atd.) [[Výpůjční služby | absenčně]], smí tak učinit až po uplynutí 9 měsíců od jeho nákupu. Knihovna má povinnost oznámit[[Národní knihovna ČR | Národní knihovně ČR]] skutečnost, že poskytuje službu půjčování zvukových záznamů. Pokud je za tyto služby vybírán poplatek, knihovna povinně odvádí 40% z celkově vybrané částky kolektivním správcům (OSA, DILIA, INTEGRAM)<ref name="Příručka knihovníci">DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013. ISBN 978-80-7051-199-2.</ref>.
  
  
−
=== BMG ===
+
== Odkazy ==
−
'''Anotace''': Hudební vydavatelství zaměřené na masovou produkci populárních interpretů. Za zvukový nosič si vydavatelství zvolilo CD, online stream a mp3. Od roku 2006 spadá pod Sony Music Entertainment.
+
=== Reference ===
 +
<references />
  
−
'''Web''': http://www.bmg.com/de/<br />
+
=== Použitá literatura ===
−
<br />
 
  
−
== Hudební nakladatelé - zvukové nosiče ==
+
* GÖSSEL, Gabriel. Fonogram: Praktický průvodce historií záznamu zvuku. Praze: Radioservis, 2001. ISBN 80-86212-19-X.
−
<br />
+
* GÖSSEL, Gabriel. Fonogram: Výlety k počátkům historie záznamu zvuku. Praha: Radioservis, 2006. ISBN 80-86212-44-0.
 +
* DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013. ISBN 978-80-7051-199-2. Dostupné z: http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf.
 +
* Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2003. ISBN 80-7181-959-x.
 +
* SLABÝ, Vojtěch. Vývoj zaznamenávání zvuku a záznamových médií pro současnost. Brno, 2012. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce Radomír Kos.
 +
* KAŠPÁREK, Michal. Vývoj záznamových zařízení I – Počátky. Muzikus [online]. 2012, vol. 22, no. 4 [cit. 2018-12-22]. ISSN 1210-1443. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Vyvoj-zaznamovych-zarizeni-I-Pocatky~27~brezen~2012/.
  
−
=== 1. Sony / ATV Music Publishing LLC ===
+
===Související články===
−
je přední světová hudební vydavatelská společnost se sítí 37 kanceláří ve 29 městech a 22 zemích po celém světě. Společnost byla založena jako divize Associated Television (ATV) v roce 1955 Lewem Gradem. V prosinci roku 1995 došlo ke sloučení ATV a Sony Music Publishing. Sony / ATV Music Publishing LLC nyní vlastní nebo spravuje více než 3 miliony autorských práv, včetně kultovních hudebních katalogů. Od roku 2012 Sony / ATV také spravuje také autorská práva EMI Music Publishing, čímž významně rozšířila repertoár a rozsah žánrů, skladatelů a umělců, které zastupuje. Společnost poskytuje umělcům kompletní služby hudebního nakladatelství vč. hudební produkce. https://www.sonyatv.com/en/about<br />
+
*  [[Zvuk a zvukové vlnění]]
 +
* [[Autorský zákon a knihovny]]
 +
*  [[Virtuální národní fonotéka]]
  
−
=== 2. Universal Music Publishing Group (UMPG) ===
+
=== Klíčová slova ===
−
je severoamerický hudební vydavatelská společnost a je součástí Universal Music Group. Ta byla dříve známá jako MCA Music Publishing. Universal Music Publishing je světově druhým největším hudebním vydavatelem hned za Sony / ATV Music Publishing. Poskytuje kompletní služby hudebního průmyslu. [http://www.umusicpub.com/ www.umusicpub.com/]/<br />
 
  
−
=== 3. Disney Music Group (DMG) ===
+
Hudba, Zvuk, Záznam zvuku, Zvukové nosiče,  
−
je významné hudební vydavatelství a dceřiná spol. The Walt Disney Company se sídlem v v Kalifornii v USA. Společnost byla založena v roce 1956. V současné době se skládá ze dvou nahrávacích společností a vydavatelství, které spravuje autorská práva společnosti Walt Disney Studios ale i dalších umělců. http://waltdisneystudios.com/disney-music-group/<br />
 
  
−
=== 4. Polskie Wydawnictwo Muzyczne /PWM/ ===
 
−
je polské hudební vydavatelství se sídlem Krakově Bylo založeno v roce 1945 a dlouhou dobu bylo jediným hudebním vydavatelstvím v Polsku.  Specializuje na vydávání nosičů a publikování hudebnin a knih z oblasti klasické hudby, jazzu a filmové hudby. Vydalo kompletní dílo Fryderyka Chopina a dalších významných polských autorů. Je propagátorem polské soudobé hudby a zastupujeme Polsko u mnoha významných zahraničních vydavatelů, jako je např.  Schott Music, Boosey & Hawkes, Edition Peters, Universal Edition Wien, Music Sales. http://pwm.com.pl/<br />
 
  
−
=== 5. Schott Music ===
 
−
je jedno z nejstarších a zároveň největších německých hudebních vydavatelství v Evropě. Byla založena Bernhardem Schottem v roce 1770 a v první polovině 19. století společnost expandovala do dalších států Evropy. V současné době vydavatelství Schott Music zastupuje skladatele a autory z celého světa, má pobočky v deseti zemích světa. Zajišťuje distribuci hudebnin, knih, časopisů, audio a zvukově-obrazových záznamů a to nejen z katalogů Schott, ale i z katalogů 60 jiných hudebních vydavatelů. https://de.schott-music.com/<br />
 
  
−
=== 6. Frederick Harris Music Co., Limited ===
 
−
je nejstarší hudební vydavatelství v Kanadě.  Bylo založeno v roce 1904 v Torontu v Kanadě Frederickem Harrisem. V současné době je oficiálním vydavatelem kanadské Královské konzervatoře a kromě klasické vydavatelské činnosti významně podporuje práci mladých autorů. http://www.frederickharrismusic.com/<br />
 
  
−
=== 7. Éditions Alphonse Leduc ===
+
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
−
je jedním z nejstarších a nejprestižnějších francouzských hudebních vydavatelských domů, jež se specializuje na klasickou hudbu. Společnost byla založena v roce 1841 Alphonsem Leducem a dosud je rodinným podnikem Leduců, přestože je od ledna 2014 součástí britského Music Sales Group. Vlastní autorská práva k dílům nejvýznamnějších francouzských autorů. Toto postavení současné doby získala zejména díky vhodnému skombinování publikování nových děl a nabývání zavedených katalogů autorských práv, především edic vydavatelského domu Heugel v roce 1980 a  Hamelle v roce 1993. http://www.alphonseleduc.com/FR/<br />
 
−
 
 
−
=== 8. Razor Boy Music Publishing ===
 
−
je velmi mladá švédská nezávislá hudební společnost, která zahájila svou činnost dne 1. června 2008. Byla založena a je stále vlastněna Fredrikem Olssonem. Razor Boy dosáhla celosvětového úspěchu díky vlastnictví autorských práv a zastupování mnoha talentovaných písničkářů jako např. Kylie Minogue nebo Jo Perry. Od svého vzniku v roce 2008 singly spol. Razor Boy několikrát dosáhly na přední příčky hitparád ve Spojených státech, Velké Británii, Japonsku, Německu a dalších zemích po celém světě. http://razorboymusicpub.com/<br />
 
−
 
 
−
=== 9. Downtown ===
 
−
je nadnárodní vydavatelská společnost poskytující kompletní služby hudebního průmyslu se sídlem v New Yorku. Downtovn se skládá ze čtyř divizí: Downtown Music Publishing, Songtrust, Downtown Music Studios a Neighbouring Rights. Kromě svého ústředí v New Yorku, Downtown má pobočky v Nashvillu, Los Angeles, Londýně a Amsterodamu.
 
−
Downtown Music Publishing vlastní nebo spravuje práva nejvýznamnějších umělců a hudebních uskupeních. Downtown Music Publishing založil v roce 2007 Justin Kalifowitz v New Yorku a během následujících let rozšířil společnost o další tři divize a navázala spolupráci s poskytovateli hudebních digitálních služeb vč. YouTube. V roce 2016 byla Downtown Music Publishing nominována na cenu hudební branže Worldwide Publisher of the Year Award a v roce 2014 se objevila na seznamu 10 nejvýznamnějších hudebních vydavatelů. https://www.dmpgroup.com/<br />
 
−
 
 
−
=== 10. MPL Communications (zkratka pro McCartney Productions Ltd.) ===
 
−
je původně britská obchodní společnost se sídlem v Londýně a New Yorku zaštiťující obchodní zájmy Paula McCartney. Kromě mnoha dalších aktivit MPL Communications provozuje především jedno z největších soukromých hudebních vydavatelství. Společnost byla založena 12. února 1971 původně pod názvem Adagrove Limited, a teprve později (v roce 1976) změnila svůj název na McCartney Productions Ltd.. Společnost MPL má 25 dceřiných společností po celém světě a spravuje práva nejznámějších autorů populární hudby 20. stol. Jedná se především o taková jména jako je Paul McCartney, John Lennon, Buddy Holly, Carl Perkins, Jerry Herman Frank Loesser Meredith Willson, Harold Arlen a mnoho dalších. https://mplcommunications.com/home
 
−
 
 
−
 
 
−
 
 
−
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Hesla ke zpracování UISK‎]]
 

Aktuální verze z 14. 2. 2019, 20:12

Hudba provází člověka od nepaměti v různých formách. Můžeme ji charakterizovat z různých hledisek. Např. jako ,,rytmicky a melodicky organizované zvukové projevy vázané na lidskou společnost a vnímané člověkem jako estetický prvek,,[1] Snaha o uchování hudebních či zvukových projevů vedla přes pokusy o záznam zvuku až ke vzniku zvukových nosičů.

Záznam zvuku

Thomas Alva Edison

První pokusy o záznam zvuku učinil Thomas Alva Edison. Použil k nim nejprve papírové pásky poté cínové fólie. Na základě jeho nákresu byl sestaven první fonograf. Až s fonografem můžeme hovořit o záznamu zvuku jako o ,,způsobu uchování zvukové informace s možností pozdější reprodukce,, [1] Záznamy zvuku mohou být odborně uspořádané v tzv. fonotéce.

Dělení záznamu zvuku

  • Mechanický (fonautograf, fonograf, gramofon)
  • Magnetický (magnetofonový pásek)
  • Optický (kinematografický film)
  • Digitální (pásek, disk, pevná paměť)

Zvukové nosiče

Notový záznam

Nejstarší pochází ze 14. století před naším letopočtem a objeven byl na území starověkého státu Ugarit v Sýrii v 50.letech 20. století. Dešifrovala ho profesorka A.D. Kilmer z kalifornské univerzity o 20 let později. Notový zápis byl představitelem hudebního nosiče do poloviny 20.století. Poté se ke slovu dostala modernější média jako gramofonová deska a začínající magnetické nosiče.

Fonautograf

Byl první přístroj umožňující záznam zvukového vlnění (autor: francouzský tiskař a knihovník Édouard-Léon Scott de Martinville). Šlo spíše o obrazové zaznamenání zvuku než o zvuk jako takový. Dělo se tak pomocí tenké vrstvy směsi uhelného prášku a oleje naneseného na papír nebo sklo. Takto zaznamenaný zvuk nebylo možné reprodukovat.

Fonoválečky

První fonoválečky uvedl na trh Thomasem Alvou Edisonem v roce 1906 s nahrávkami newyorské Metropolitní opery. Z trhu je vytlačila gramofonová deska. Jejich výroba byla ukončena 1909

Fonograf

Fonograf

Thomas Alva Edison sestrojil první fonograf 1877. Skládal se z kovového válce se záznamovou vrstvou připevněného na vodorovné ose, a trychtýře s membránou pevně spojenou s jehlou dotýkající se záznamové vrstvy. Díky chvění membrány přenesenému na jehlu se vytvořila v záznamovém válci různě hluboká záznamová vrstva. Jehla pohybující se po různě vysoké záznamové vrstvě válečku nahoru a dolů pomocí rozechvělé membrány pak způsobovala reprodukci zvuku

Grafofon

Článek mezi fonografem a gramofonem. Autory byli Charles Sumner Tainter a Chichester Bell.

Gramofon

Přístroj pro záznam zvuku na plochý otáčející se kotouč, tedy gramofon [2] si nechal v roce 1887 patentovat německý vynálezce Emile Berliner. Poprvé ho představil 16. května 1888 ve Filadelfii.Jeho první gramofonek na ruční pohon a jednostranně nahrané desky nevzbudili velký zájem už díky nízké kvalitě a papírové troubě či stetoskopickým sluchátkům. Považovány byli spíše za dětskou hračku. 1896 přišel Berliner s novým vylepšením gramofonem. Ten měl již motor s pérovým pohonem, s natahovacím pákovým mechanismem a odstředivý regulátor koordinující počet otáček. Místo sluchátek nebo papírové trouby tu byla trouba plechová. I tento spíš dětsky vyhlížející model byl inovován. Motor se uložil do čtvercového dubového krytu s větší troubou neboli ozvučnicí.

Gramofonové desky

Začátek historie gramodesky jakožto hudebního nosiče datujeme do roku 1894 kdy Berliner začíná v USA vyrábět gramofony a nahrávat desky. Původní rozměr jednostranných desek byl 17 cm, pak 25 cm a 30 cm. Až od roku 1904 měly desky oboustranný záznam. I vývoj materiálů prošel značnou změnou. Ta ovlivňovala jak fyzický vzhled tohoto nosiče, tak jeho vlastnosti. Z původního tvrdého vosku, tvrdého umělého materiálu tzv. šelaku, různých umělých pryskyřic, lakované tvrzené lepenky a modifikací asfaltu, po polyvinylchlorid. Desky se ztenčovaly a zvuk na nich zaznamenaný zlepšoval. V současné době se gramofonové desky těší znovu velké oblibě. Mnoho hudebních skupin vydává své album nejen na digitálních kompaktních discích ale i na LP deskách.

Magnetofonové pásky

Materiál, ze kterého se páska vyráběla, se lišil. První exempláře byli z tenké celuloidové fólie. Záznam byl obvykle dvoustopý a ukládal se na jednu stranu pásky. V 60. Letech se začal používat záznam vícestopý. Nevýhody magnetonových pásek bylo snižování kvality v důsledku působení silnějšího magnetické pole, kvalita klesala i bez častého přehrávání, časté mechanické poškození, tepelné znehodnocení přímo v přístroji, změna záznamu až o půl tónu způsobený častým převíjením.

Magnetofonové kazety

Snaha výrobců o zamezení poškození magnetofonových pásek vedla ke vzniku magnet. Kazet. Přišla s nimi v roce 1958 společnost RCA. Uložila cívky do ploché plastové schránky tzv. RCA kazety. Tyto kazety nahradila novější varianta od firmy Philips tzv. MC kazeta nebo jednoduše audiokazeta. V 70. letech po mnohých inovacích se kazety staly hlavními hudebními nosiči.

Laserdisk

Plastový kotouč o průměru 30 cm s vrstvou hliníku na obou stranách uvedla v roce 1972 firma Philips a MCA. Podobal se magnetofonové desce, avšak byl poloprůhledný a původně určený pro záznam videa se zvukem.

Kompaktní disk (CD)

Roku 1982 ho ve spolupráci představily firmy Philips a Sony. Vycházel z Laserdisku – plochý kotouč s průměrem 12 cm s otvorem uprostřed. První zkušební nahrávka na něj pochází z roku 1981 – koncert Berlínské filharmonie. Prvním komerčním hudebním albem pak byla ABBA z roku 1982. Výhody CD byli bezesporu stálá kvalita nahrávky, nesnadné poškození, rychlejší a levnější výroba a finanční dostupnost. Kromě Audio CD vznikly další formáty např. CD-ROM, Video CD, Super Video CD nebo Photo CD. V 90. Letech 20.stol vznikly připisovatelné CD-R disky a přepisovatelné CD-RW.

DAT kazety

Vyvinula je v roce 1987 společnost Sony. Čím kvalitněji se na ně zvuk ukládal, tím kratší záznam bylo možné nahrát. Kapacita tedy byla od 90 min. po 6 hodin záznamu. Jejich největší využití bylo během let 1993 – 2003 v rozhlasových nebo divadelních studiích.

Digitální kompaktní kazety (DCC)

Snaha o zjednodušení a zkvalitnění záznamu oproti DAT kazetám se podařila roku 1992 společnosti Philips a Matsushita.

MiniDisk

Vynalezla firma Sony roku 1992. Bylo na ně možné uložit 74 až 80 min. stereofonního audio záznamu ale také počítačová data do velikosti 160 MB. Bylo z nich možné přehrávat jakoukoli část záznamu bez nutnosti přetáčení – díky technologii náhodného přístupu.

MP3

Můžeme říct, že se jedná pouze o datový soubor zaznamenaný na různých typech nosičích. Např. na CD, DVD, paměťové kartě, flash paměti nebo pevném disku.

Datová úložiště

Současný trend se přiklání, díky stále rychlejšímu a všudypřítomnému připojení k internetu, v šíření zvukových záznamu bez použití hudebních nosičů. Jejich prodejnost klesá a jsou nahrazovány datovými uložišti, webovými obchody s digitální hudbou, internetovými rádii nebo bezplatnými úložišti hudby.

Půjčování zvukových nosičů v knihovnách

Autorský zákon č. 121/2000 Sb.

Autorský zákon vymezuje základní pojmy a oblasti, které upravuje. Pro knihovny je důležitý především § 37 Knihovní licence . Pokud chce knihovna půjčovat zvukové záznamy (gramofonové desky, CD, magnetofonové pásky atd.) absenčně, smí tak učinit až po uplynutí 9 měsíců od jeho nákupu. Knihovna má povinnost oznámit Národní knihovně ČR skutečnost, že poskytuje službu půjčování zvukových záznamů. Pokud je za tyto služby vybírán poplatek, knihovna povinně odvádí 40% z celkově vybrané částky kolektivním správcům (OSA, DILIA, INTEGRAM)[3].


Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2003. ISBN 80-7181-959-x.
  2. ↑ GÖSSEL, Gabriel. Fonogram. Praktický průvodce historií záznamu zvuku. Praha: Radioservis, 2001. ISBN 80-86212-19-X.
  3. ↑ DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013. ISBN 978-80-7051-199-2.

Použitá literatura

  • GÖSSEL, Gabriel. Fonogram: Praktický průvodce historií záznamu zvuku. Praze: Radioservis, 2001. ISBN 80-86212-19-X.
  • GÖSSEL, Gabriel. Fonogram: Výlety k počátkům historie záznamu zvuku. Praha: Radioservis, 2006. ISBN 80-86212-44-0.
  • DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Příručka pro knihovníky veřejných knihoven. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2013. ISBN 978-80-7051-199-2. Dostupné z: http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf.
  • Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2003. ISBN 80-7181-959-x.
  • SLABÝ, Vojtěch. Vývoj zaznamenávání zvuku a záznamových médií pro současnost. Brno, 2012. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce Radomír Kos.
  • KAŠPÁREK, Michal. Vývoj záznamových zařízení I – Počátky. Muzikus [online]. 2012, vol. 22, no. 4 [cit. 2018-12-22]. ISSN 1210-1443. Dostupné z: http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-workshopy/Vyvoj-zaznamovych-zarizeni-I-Pocatky~27~brezen~2012/.

Související články

Klíčová slova

Hudba, Zvuk, Záznam zvuku, Zvukové nosiče,

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Hudba_-_zvukové_nosiče&oldid=57337“