Představivost

Představivost

= psychický proces vedoucí ke vniku paměťových představ, schopnost vytvářet představy; je předpokladem tvořivé činnosti, zvlášť v problémových situacích. Jsou osoby, jejichž představivost je nevýrazná a šedá, ale rovněž osoby s živou a barevnou představivostí. Tento druhý typ představivosti je přisuzován zejména umělcům. Představivost úzce souvisí s fantazií.

• představa – uvědomění podnětu nebo jevu, který na mne v daném okamžiku nepůsobí

• obecně lze rozdělit přístupy k představivosti do čtyř hlavních skupin:

1. fenomenologický přístup k představivosti jako osobní zkušenosti
2. pojetí představivosti jako mentální, nebo vnitřní reprezentace
3. pojetí představivosti jako vlastnosti nebo atributu materiálu, s nímž probandi zacházejí v laboratorních experimentech
4. pojetí představivosti jako procesu ve smyslu kognitivní strategie

• do nástupu behaviorismu jsou představy považovány za jeden ze základních psychických obsahů
• před vznikem psychologie se představivostí zabýval asocianismus (18.-19.stol)

• hlavní představa asocianistů:
• spoje mezi psychickými obsahy určují jejich vybavování z paměti (spoj=asociace)
• síla asociace dána rychlostí a častostí vybavení
• představitel: David Hume (duševní obsahy = imprese + ideje)

• ASOCIAČNÍ ZÁKONY

• zákon podobnosti (pohled na obraz známého malíře – vybaví se jeho další díla)
• zákon kontrastu (bílá spojena s černou)
• zákon dotyku (kontiguity) v prostoru (spoje mezi představami, které vznikly na stejném místě)
• zákon dotyku v čase (představy vzniklé současně = dotyk simultánní nebo v časové následnosti = dotyk sukcesivní)
• zákon příčinnosti (kauzality) – při pohledu na určitý jev si vybavíme příčinu jeho vzniku

• Brown (1778-1820) přidal sekundární asociační zákony: živost, častost, novost

• Galton (1822-1911) schopnost představivosti má Gaussovo rozložení (jako IQ)
• behaviorismus zastavil výzkum představivosti na 50 let
• 60. léta: kognitivní psychologie zkoumá úlohu imaginace při zpracování informací; představa = jedna ze základních forem mentální reprezentace vnějšího světa

• vlastnosti představ:

• je zakoušena jako vnitřní obraz, není exteriorizovaná do okolí (x halucinace)
• je úlomkovitá
• je vybledlá

Druhy představ

• podle druhu smyslové modality, podle stop kde vznikají: zrakové, sluchové, chuťové, hmatové, představy pohybu

• W. Stern: představy pamětní (vzpomínky a poznatky) a fantazijní

• podle obsahu:

• jedinečné – vztahují se ke konkrétním věcem
• obecné (schématické) – zachovávají jen podstatné znaky dříve vnímaných jevů a podnětů, nedají se identifikovat s pojmy
• typické (Sedláková) – mezi jedinečnou a obecnou představou, většinou abstrahují od názornosti jedinečných x zachovávají si typickost pro určitou třídu

• podle časového zaměření

• do minulosti – vzpomínky
• do budoucnosti – denní snění
• paměťové
• fantazijní (tvůrčí x rekonstruující)

• představy názorné (představa konkrétního předmětu)
• představy schematické (představovaný objekt si podržuje jen některé znaky)

• je nutné odlišovat představy od vjemů. Pojem představa vyjadřuje obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem (obrazy dříve vnímaných věcí a dějů, jakési pamětní stopy). V představách se reprodukuje dříve vnímané. Vjem je produktem vnímání. Vjemy vznikají přímým působením podnětů na receptory, kdežto představy vznikají přímo v mysli. Objektivní rozdíl vjemů a představ je takový, že vjemy vznikají stimulací receptorů (mají periferní původ), kdežto představy vznikají přímo v mozku (mají centrální původ). Základní rozdíl mezi nimi je v tom, že vjemy jsou pokládány za skutečné, kdežto představy za neskutečné.

• zvláštní druhy představ:

• perseverační představy: pod vlivem dvou faktorů: a) dlouhodobé vystavení analyzátoru určitému podnětu (únava analyzátoru), b) vliv velmi silného, emocionálně nabitého zážitku, který je významný pro život jedince
• eidetické představy: děti, Marburská škola – bratři Jaenschovi, u nás Ferdinand Kratina
• obsedantní představy: ve svém prožitku se blíží perseverační představě, dostavuje se u některých (většinou psychastenicky konstelovaných osobností, vztažena k nějakému obsahu, mohou se potencovat úzkostmi a strachem
• synestezie: fotismus (barevné slyšení), fonismus (zrakové vjemy doprovázeny sluchovými)

• denní snění

• Remplein – obsahy snění u německé mládeže (1960)
• Singer – monografie věnovaná „vnitřnímu světu denního snění“, 2 druhy: spontánní vnitřní monology a opakování fantazie na určité téma
• faktory: pohlaví, věk, rodinné prostředí(identifikace s matkou), vzdělání a socioekonomický status, městské x venkovské prostředí, společensko-kulturní původ, inteligence, narkotika a alkohol, rozvoj uměleckých schopností

Představivost a paměť

• 1966 F. Yatesová : „Umění paměti“ – historie mnemotechnických Pomůcek
• technika „ metoda umístění“ nebo „ metoda loci“ = umístění představ, které reprezentují předměty k zapamatování, do známého prostoru (např. cesta domů)
• efekt bizarnosti = čím neobvyklejší představa, tím si ji déle zapamatujeme ( platí pro seznam nesouvisejících slov) – studovali G.Einstein, M. McDaniel, efekt bizarnosti nepřispívá ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí (peníze jsou v mrazáku)

Paiviova teorie dvojího kódování

• na kódování, ukládání a vybavování informací se podílejí dva systémy:

1. verbální - základní jednotka = logogeny (informace potřebné k užívání slov), fungují sériově
2. neverbální (imaginativní)- základní jednotka = imageny ( informace potřebné k utváření představ), fungují simultánně

• verbální a neverbální systémy jsou vzájemně propojeny = referenční spojení
• Paiviovy výzkumy a závěry: korespondují s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér, konkrétní slova jsou kódována ve verbálním i imaginativním systému. Abstraktní slova jsou kódována pouze ve verbálním systému

analogová škola

• výzkum lidské imaginace
• představitel: Stephen M. Kosslyn (1948-) – snaha dokázat, že při vizuálních představách se aktivují stejné oblasti mozku jako při smyslovém vnímání
• poznatky z neurologie: v mozku existují 2 různé systémy pro vytváření reprezentací vizuálního vnímání:

1. systém „kde“: parietální lalok, odpovídá vizuální prostorové představivosti
2. systém „co“: temporální lalok, odpovídá objektové představivosti