|
|
Řádek 42: |
Řádek 42: |
| tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:<br /> | | tedy existuje konečná posloupnost formulí <math>\alpha_1,\cdots \alpha_n</math>, kde <math>\alpha_n = \varphi</math> a <math>\forall i<n</math> platí, že <math>\alpha_i</math>:<br /> |
| * je instancí axiomu<br /> | | * je instancí axiomu<br /> |
− | * je prvkem <math>\Gamma</math>* <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla. | + | * je prvkem <math>\Gamma</math><br /> |
| + | * <math>\exists j, k<i</math> tak, že <math>\alpha_j \cdots \alpha_k = \alpha_j \rightarrow \alpha_i</math> a <math>\alpha_i</math> vznikla použitím některého pravidla. |
| | | |
| == Odkazy == | | == Odkazy == |
Aktuální verze z 21. 9. 2014, 20:57
Hilbertovský kalkulus (značme H) je axiomatický formální systém, pojmenovaný po významném německém matematikovi přelomu 19. a 20. století, Davidu Hilbertovi. V Hilbertovském axiomatickém systému provádíme přímé důkazy (případně důkazy z předpokladů) za použití několika axiomů a odvozovacích pravidel (Hilbertovský výrokový kalkulus užívá pouze jedno pravidlo), důkaz je tedy poměrně náročnější a delší, proto se dnes častěji užívá kalkulus přirozené dedukce.[1]
Hilbertovský výrokový kalkulus
Výrokové axiomy [2]
![{\displaystyle A_{1}:\varphi \implies (\psi \implies \varphi )}](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/35077c5e3386777e7ebc45585c526de713aa33a8)
![{\displaystyle A_{2}:(\varphi \implies (\psi \implies \chi ))\implies ((\varphi \implies \psi )\implies (\varphi \implies \chi ))}](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/8d87d9f11d9879a4d9c148fa9fa562953faaf5de)
![{\displaystyle A_{3}:(\lnot \varphi \implies \lnot \psi )\implies (\psi \implies \varphi )}](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/94263735ea593c3367b1ecf22bbf5cc31df6dffc)
a ![{\displaystyle (\varphi \wedge \psi )\implies \psi }](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/79b660a27af03b2ad9aaf8df4a90e7c4c2a3a024)
![{\displaystyle A_{5}:\varphi \implies (\psi \implies \varphi \wedge \psi )}](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/43c51e38be2c12998c12ccbbc823ac0eddd921fc)
a ![{\displaystyle \psi \implies (\varphi \vee \psi )}](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/8266d7baf6bfc2a235150220f510d149ec03a8d5)
Odvozovací pravidla
Modus ponens
Hilbertovský predikátový kalkulus
Predikátové axiomy
Hilbertovský predikátový systém užívá výrokové axiomy
plus axiomy specifikace (v podstatě jde o axiomatická schémata, protože za uvedené formule můžeme dosadit libovolné formule), též nazývané jako axiomy substituce.
Axiomy specifikace
Jesliže term t je substituovatelný za x ve formuli
, můžeme použít následující axiomy:
![{\displaystyle B_{1}:\forall x\varphi \implies \varphi x(t)}](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/4a944ea18517734b51aa0024d94f645e0a655cb4)
Odvozovací pravidla
Stejně jako výrokové axiomy si zde vypůjčíme i odvozovací pravidlo modus ponens plus dvě pravidla generalizace.
Pravidla generalizace
Jestliže x není volná proměnná v
, můžeme použít následující pravidla:
![{\displaystyle GENA:\psi \implies \varphi \vdash \psi \implies \forall x\varphi }](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/662978a90c5fcb7f0abc64c5bb6cfb9ceed64634)
Důkaz v H
Řekneme, že formule
je dokazatelná v H
, když existuje důkaz formule
v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí
, kde
a
platí, že
:
- je instancí axiomu
tak, že
a
vznikla použitím některého pravidla.
Řekneme, že formule
je dokazatelná v H z množiny předpokladů
, když existuje důkaz formule
z
v H,
tedy existuje konečná posloupnost formulí
, kde
a
platí, že
:
- je instancí axiomu
- je prvkem
![{\displaystyle \Gamma }](https://en.wikipedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/4cfde86a3f7ec967af9955d0988592f0693d2b19)
tak, že
a
vznikla použitím některého pravidla.
Odkazy
Zdroje
- ↑ VAVREČKOVÁ Šárka. Logika a logické programování. (2005).
- ↑ ŠVEJDAR Vítězslav. Logika: neúplnost, složitost a nutnost. Academia, Praha, 2002. ISBN 80-200-1005-X.
Související články
Kalkul přirozené dedukce
Gentzenovský sekventový kalkul