Představivost

Představivost

= psychický proces vedoucí ke vniku paměťových představ, schopnost vytvářet představy; je předpokladem tvořivé činnosti, zvlášť v problémových situacích. Jsou osoby, jejichž představivost je nevýrazná a šedá, ale rovněž osoby s živou a barevnou představivostí. Tento druhý typ představivosti je přisuzován zejména umělcům. Představivost úzce souvisí s fantazií.

• představa – uvědomění podnětu nebo jevu, který na mne v daném okamžiku nepůsobí

• obecně lze rozdělit přístupy k představivosti do čtyř hlavních skupin:

1. fenomenologický přístup k představivosti jako osobní zkušenosti
2. pojetí představivosti jako mentální, nebo vnitřní reprezentace
3. pojetí představivosti jako vlastnosti nebo atributu materiálu, s nímž probandi zacházejí v laboratorních experimentech
4. pojetí představivosti jako procesu ve smyslu kognitivní strategie

• do nástupu behaviorismu jsou představy považovány za jeden ze základních psychických obsahů
• před vznikem psychologie se představivostí zabýval asocianismus (18.-19.stol)

• hlavní představa asocianistů:
• spoje mezi psychickými obsahy určují jejich vybavování z paměti (spoj=asociace)
• síla asociace dána rychlostí a častostí vybavení
• představitel: David Hume (duševní obsahy = imprese + ideje)

• ASOCIAČNÍ ZÁKONY

• zákon podobnosti (pohled na obraz známého malíře – vybaví se jeho další díla)
• zákon kontrastu (bílá spojena s černou)
• zákon dotyku (kontiguity) v prostoru (spoje mezi představami, které vznikly na stejném místě)
• zákon dotyku v čase (představy vzniklé současně = dotyk simultánní nebo v časové následnosti = dotyk sukcesivní)
• zákon příčinnosti (kauzality) – při pohledu na určitý jev si vybavíme příčinu jeho vzniku

• Brown (1778-1820) přidal sekundární asociační zákony: živost, častost, novost

• Galton (1822-1911) schopnost představivosti má Gaussovo rozložení (jako IQ)
• behaviorismus zastavil výzkum představivosti na 50 let
• 60. léta: kognitivní psychologie zkoumá úlohu imaginace při zpracování informací; představa = jedna ze základních forem mentální reprezentace vnějšího světa

• vlastnosti představ:

• je zakoušena jako vnitřní obraz, není exteriorizovaná do okolí (x halucinace)
• je úlomkovitá
• je vybledlá

Druhy představ

• podle druhu smyslové modality, podle stop kde vznikají: zrakové, sluchové, chuťové, hmatové, představy pohybu

• W. Stern: představy pamětní (vzpomínky a poznatky) a fantazijní

• podle obsahu:

• jedinečné – vztahují se ke konkrétním věcem
• obecné (schématické) – zachovávají jen podstatné znaky dříve vnímaných jevů a podnětů, nedají se identifikovat s pojmy
• typické (Sedláková) – mezi jedinečnou a obecnou představou, většinou abstrahují od názornosti jedinečných x zachovávají si typickost pro určitou třídu

• podle časového zaměření

• do minulosti – vzpomínky
• do budoucnosti – denní snění
• paměťové
• fantazijní (tvůrčí x rekonstruující)

• představy názorné (představa konkrétního předmětu)
• představy schematické (představovaný objekt si podržuje jen některé znaky)

• je nutné odlišovat představy od vjemů. Pojem představa vyjadřuje obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem (obrazy dříve vnímaných věcí a dějů, jakési pamětní stopy). V představách se reprodukuje dříve vnímané. Vjem je produktem vnímání. Vjemy vznikají přímým působením podnětů na receptory, kdežto představy vznikají přímo v mysli. Objektivní rozdíl vjemů a představ je takový, že vjemy vznikají stimulací receptorů (mají periferní původ), kdežto představy vznikají přímo v mozku (mají centrální původ). Základní rozdíl mezi nimi je v tom, že vjemy jsou pokládány za skutečné, kdežto představy za neskutečné.

• představy:

• jsou obrazné a jejich podstata je založena subjektivně
• jsou spíše neúplné s některými detaily.
• některé charakteristiky (např. barvy) bývají potlačeny
• v čase se ztrácejí
• jsou závislé na vůli, mohou být vyvolávány a měněny
• vznikají aktivně, centrálně (v mozku)
• jsou považovány za fiktivní, neskutečné, pokud jsou v rozporu, s realitou a přesto jsou považovány za skutečné, pokládá se to obvykle za příznak duševní choroby

• vjemy:

• jsou reálné a jejich podstata je založena objektivně
• jsou úplné se všemi detaily.
• obsahují všechny charakteristiky
• jsou konstantní
• jsou nezávislé na vůli, mohou být vyvolávány a měněny
• vznikají pasivně, periferně (stimulací receptorů)
• jsou považovány za reálné, skutečné

• zvláštní druhy představ:

• perseverační představy: pod vlivem dvou faktorů: a) dlouhodobé vystavení analyzátoru určitému podnětu (únava analyzátoru), b) vliv velmi silného, emocionálně nabitého zážitku, který je významný pro život jedince
• eidetické představy: děti, Marburská škola – bratři Jaenschovi, u nás Ferdinand Kratina
• obsedantní představy: ve svém prožitku se blíží perseverační představě, dostavuje se u některých (většinou psychastenicky konstelovaných osobností, vztažena k nějakému obsahu, mohou se potencovat úzkostmi a strachem
• synestezie: fotismus (barevné slyšení), fonismus (zrakové vjemy doprovázeny sluchovými)

• denní snění

• Remplein – obsahy snění u německé mládeže (1960)
• Singer – monografie věnovaná „vnitřnímu světu denního snění“, 2 druhy: spontánní vnitřní monology a opakování fantazie na určité téma
• faktory: pohlaví, věk, rodinné prostředí(identifikace s matkou), vzdělání a socioekonomický status, městské x venkovské prostředí, společensko-kulturní původ, inteligence, narkotika a alkohol, rozvoj uměleckých schopností

Představivost a paměť

• 1966 F. Yatesová : „Umění paměti“ – historie mnemotechnických Pomůcek
• technika „ metoda umístění“ nebo „ metoda loci“ = umístění představ, které reprezentují předměty k zapamatování, do známého prostoru (např. cesta domů)
• efekt bizarnosti = čím neobvyklejší představa, tím si ji déle zapamatujeme ( platí pro seznam nesouvisejících slov) – studovali G.Einstein, M. McDaniel, efekt bizarnosti nepřispívá ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí (peníze jsou v mrazáku)

Paiviova teorie dvojího kódování

• na kódování, ukládání a vybavování informací se podílejí dva systémy:

1. verbální - základní jednotka = logogeny (informace potřebné k užívání slov), fungují sériově
2. neverbální (imaginativní)- základní jednotka = imageny ( informace potřebné k utváření představ), fungují simultánně

• verbální a neverbální systémy jsou vzájemně propojeny = referenční spojení
• Paiviovy výzkumy a závěry: korespondují s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér, konkrétní slova jsou kódována ve verbálním i imaginativním systému. Abstraktní slova jsou kódována pouze ve verbálním systému

Analogová škola

• výzkum lidské imaginace
• představitel: Stephen M. Kosslyn (1948-) – snaha dokázat, že při vizuálních představách se aktivují stejné oblasti mozku jako při smyslovém vnímání
• poznatky z neurologie: v mozku existují 2 různé systémy pro vytváření reprezentací vizuálního vnímání:

1. systém „kde“: parietální lalok, odpovídá vizuální prostorové představivosti
2. systém „co“: temporální lalok, odpovídá objektové představivosti

Manipulace s představami

prohlížení představ (scanning)

• Kosslyn dokázal lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění mezi nimi
• člověk je schopen manipulovat s poměrnými velikostmi představ předmětů ( králík – jeho ucho)
• představy jsou méně přesné než vjemy

mentální rotace představ

• Shepard R., Metzlerová J.
• testy: hledání stejných předmětů, které jsou umístěny v prostoru ( součást IQ testů)
• v západních zemích jsou na tom muži lépe než ženy

transformace představ

• Finke, Pinker, Farahová
• člověk je schopen představy účinně měnit,otáčet jimi a vzájemně je kombinovat

kognitivní mapy

• pojem zavedl E. Tolman (bludiště)
• v mysli jsou uchované hrubé obrysy prostoru: světadíly, ČR

• kritika analogové školy – Z. Pylyshyn, J.Anderson, J. Fodor:

• základní forma mentálních reprezentací jsou propozice ( elementární myšlenky) ve verbálním kódu
• představy jsou epifenomenální (průvodní) povahy (jsou vedlejším produktem nebo symptomem)

Představivost a jazyk

• formy figurativního (obrazného) jazyka:

• metafory = nahrazení určitého pojmu jiným
• metonymie = nahrazení pojmu jiným na základě kontiguity (styčnosti) jejich obrazných komponent (př.: „mé šediny mi dovolují…“)
• synekdochy = záměny části za celek a naopak ( meč místo zbraně, tisíc pozdravů místo mnoho pozdravů)
• představy a vyprávění: při popisu určitých scenérií lidská mysl bezděčně vytváří doprovodné představy

• představivost - kognitivní proces: prostorová a objektní představivost vytváří zvláštní druh vizuálního myšlení, které je vhodné pro řešení vědeckých problémů
• Gardner definoval prostorovou inteligenci jako samostatnou komponentu lidských poznávacích schopností

Psychodynamické teorie představivosti

Psychoanalýza

• Freud - představa = mentální reprezentace vnějšího světa, která se do vědomí dostává z dlouhodobé paměti (z předvědomí); hnací silou je pudové přání. Cenzura v předvědomí mění pudové přání na pudové deriváty. Pudové deriváty se dále mění v fantazijní představy ( denní a noční snění), zůstávají v předvědomí jako nevědomé fantazie ( ovlivňují postoje, vnímání, chování), a nebo sublimují do umělecké tvorby, vědecké práce. Schopnost sublimovat se vyvíjí v období latence.
• ego-psychologie = popis funkcí „já“ při adaptaci vůči vnějšímu světu (Hartman H., Kris E.)

Analytická psychologie - Jung

• pramen lidské představivosti je nevědomí, především kolektivní nevědomí (archetypy)
• archetypy formují naše osobní zážitky, dávají jim smysl, jsou děděny, odpovídají typickým situacím v životě
• archetypy jsou formy bez obsahu, umožňují určitý typ jednání a chápání, aktivují se nějakým zážitkem
• lidská fantazie je tvořena nevědomím ( archetypy) a pamětními představami
• umělecká fantazie – Jung jí dává status zvláštní psychické funkce
• symbol = spojení nevědomí s paměťovou představou