Psychoanalýza: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| Řádek 40: | Řádek 40: | ||
=== Nevědomí === | === Nevědomí === | ||
| − | Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná. | + | Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná. <ref><ref>Drapela Victor J. (1998). <i>Přehled teorií osobnosti</i>. |
== Psychoanalýza jako teorie osobnosti == | == Psychoanalýza jako teorie osobnosti == | ||
Verze z 9. 11. 2014, 10:08
Obsah
Psychoanalýza
Psychoanalýza je psychologický směr vznikající na přelomu 19. a 20. století a reagující na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí (Wilhelm Wundt).
Psychoanalýzu lze rozdělit na:
- metodu, jejímž cílem je léčba duševních poruch
- teorii osobnosti [1]
Vznik
Za zakladatele psychoanalýzy je považován Sigmund Freud.
Psychoanalýza se otevírá světu
Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem Josefa Breuera. S principy psychoanalýzy se setkáváme v knižní podobě roce 1900, kdy Freud vydává knihu Výklad snů[2]. Komplexnější obraz své teorie později prezentuje formou přednášek na Clark University ve Worcestru v roce 1909[3].
Místo vzniku psychoanalýzy je Vídeň, kde Freud pracoval jako lékař. Později se dostává do GB, Francie a USA.
Psychoanalýza byla považována za pavědu, neboť její metody byly velmi subjektivní.
Psychoanalýza je tzv. první síla psychologie hned vedle behaviorismu a humanitní psychologie.
Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy
- reakce na psychologii jako vědě o vědomí → JÁ, ONO, NADJÁ
- snaha přijít na přičinu hysterie → neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti
- snaha o léčbu hysterie → metoda volných asociací, obranné mechanismy[4] .
Kořeny psychoanalýzy Freud stavěl na základě empirie, a to především pozorování. V souvislosti s těmito zkušenostmi potom tvořil teorii.
| "V psychoanalýze existovalo od samého začátku spojení mezi léčbou a výzkumem, poznání přinášelo úspěch, nešlo léčit, aniž bychom poznávali něco nového, každé poučení přinášelo blahodárný účinek."[5] |
Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citace bez názvu musí mít vlastní obsah
Hlavní body psychoanalýzy
Fyziologický determinismus
Vzhledem k Freudovu prvnotnímu zaměstání se upíná k biologickým vysvětlením. Jednou z jeho důležitých myšlenek je právě ta, ve které tvrdí, že jedinec je puzen fyziologickými silami. Tyto síly ovlivňují jak chování, tak další vývoj osobnosti.
Sexuální povaha duševní energie
Libido, neboli duševní energie, je pojem, který si Freud zvolil do své terminologie. Tato psychické energie oživuje všechny funkce.
Nevědomí
Část našeho JÁ,k terá není uvědomovaná. Chybná citace: Chybí ukončovací </ref> k tagu <ref>
- ↑ Nolen-Hoeksema Susan. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.
- ↑ Psychoanalysis in AllPsych Journal.
- ↑ Freud Sigmund. (1990). O člověku a kultuře. (Vyd. 1., 444 s.) Praha: Odeon.
- ↑ Mikota Václav. (2006). 150 let od narození Sigmunda Freuda: sborník textů. (Vyd. 1., 121 s.) Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku.
- ↑ Oidipovský komplex a budoucnost psychoanalýzy Článek původně vyšel v časopise Revue psychoanalytická psychoterapie, Zima 2006; VIII/2.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
