Émile Durkheim: Porovnání verzí

Aktuální verze z 11. 11. 2014, 17:27

(15. 4. 1858 – 15. 11. 1917). Francouzský sociolog židovského původu. Patří mezi tzv. otce zakladatele.
Absolvent École normale superieure. Jako pedagog působil na mnohých lyceích a posléze i univerzitách (Sorbonna, Bordeaux aj.). Zasloužil se také o zahrnutí sociologie do osnov francouzského středoškolského učiva. Stál u zrodu odborného periodika L’Anné sociologique.

Obsah

1 Durkheimovo pojetí sociologie
2 Sociální fakta
3 Solidarita
4 Anomie a sebevraždy
5 Náboženství a kolektivní vědomí
6 Bibliografie
7 Odkazy
- 7.1 Doporučená liteartura
- 7.2 Související články

Durkheimovo pojetí sociologie

Durkheim sociologii chápe široce jako vědu, která společnost popisuje a vysvětluje, což se promítá do jeho rozdělení sociologie na sociální morfologii (popisná složka sestávající se z demografie a sociální geografie) a sociální fyziologii (vysvětlující složka zaměřená na studium sociálních faktů jako je náboženství, etika, ekonomika, jazyk, právo apod.).

Sociální fakta

Ústřední pojem sociologické metodologie v Durkheimově pojetí. Sociální fakta mají být předmět sociologie. Jedná se o nadindividuální objektivně existující entity, které rámují život jedinců a vytváří na tyto jedince tlak. Sociální fakta nelze odvodit z faktů jiného druhu (např. geografických či psychologických) a ani je nelze na fakta jiného druhu redukovat. Zkoumat sociální fakta lze podle Durkheima prostřednictvím empirického zkoumání jevů (vliv Comta), v nichž se jejich působení odráží, jako jsou např. náboženská dogmata, mravní normy, politické programy, právní předpisy etc. Při tomto výzkumu by měl sociolog začít u elementárních (nejjednodušších) forem daného jevu.

Solidarita

Solidarita v durkheimovském pojetí je ekvivalentem konsenzu, tak jak bývá běžně chápán u jiných konsenzualistů (např. A. Comte nebo T. Parsons). Durkheim rozlišuje dva typy společností – společnosti s mechanickou solidaritou a společnosti s organickou solidaritou.
Společnosti s mechanickou solidaritou lze přirovnat k tomu, co dnešní sociologie chápe jako společnost tradiční. Je to společnost segmentární, tzn. uspořádaná v malých společenských a územních celcích (např. vesnice, kmeny). Je integrována náboženstvím, které vytváří kolektivní vědomí. Její právo je trestní s represivními sankcemi, takže deviantní chování postihuje zpravidla exemplární trest. Individualita je vyčerpána kolektivní identitou, takže je nerozvinutá.
Společnosti s organickou solidaritou lze oproti tomu označit za společnosti moderní. Tyto společnosti prolamují hranice segmentů vlivem nárůstu počtu obyvatel. Právo je kooperativní a sankce restorativní, tzn. snahou je náprava porušené normy. Tento typ společnosti je integrován dělbou práce. Při narušení dělby práce (vlivem ekonomické krize či konfliktu zaměstnanců se zaměstnavatelem) může dojít k anomii.

Anomie a sebevraždy

Durkheim definuje anomii jako stav, při němž neplatí pravidla (z řec. a nomos = bez zákonů) a jedinec se tam nemůže opřít o normy a hodnoty. Tento jev zpravidla provází velké sociální změny, kdy dochází k radikální proměně sociálního řádu. Durkheim tento koncept využívá při studiu sebevražednosti. Sebevraždu chápe jako jev sociální, nikoliv jako ryze individuální akt. Na základě studie identifikuje čtyři typy sebevražd:

Altruistická: je zapříčiněna ohledem na druhé, jedná se o akt sebeobětování
Egoistická: má individuální motivaci
Fatalistická: je reakcí na okolnosti, jímž nelze vzdorovat (např. příliš silná soc. kontrola)
Anomická: zapříčiněna dezorientací ve společnosti v důsledku anomie

Náboženství a kolektivní vědomí

Považuje jej za klíčový prvek pro solidaritu ve společnostech s mechanickou solidaritou. Hlavním činitelem náboženství je kolektivní vědomí, tedy souhrn přesvědčení, postojů a norem v dané společnosti. Kolektivní vědomí je zároveň utvářeno společností v interakcích jedinců a skupin, ale zároveň ji utváří a integruje.
Náboženství jako takové je projevem sociální povahy člověka – náboženství je projekcí společnosti, skrz kterou prostřednictvím rituálů a víry oslavuje společnost samu sebe a tím je utužována solidarita (konsenzus).
Díky náboženství je strukturován čas i prostor ve společnosti pomocí rozlišení na sakrální (posvátné) a profánní (světské).

Bibliografie

Durkheim, É. 1893. De la division du travail social. Paris: P.U.F. (Eng. The Division of Labour in Society. Free Press. 1933; česky Společenská dělba práce. CDK. 2004).
Durkheim, É. 1895. Les Règles de la méthode sociologique. Paris: P.U.F. (Eng. The Rules of Sociological Method. Free Press. 1982; česky Pravidla sociologické metody. Orbis. 1926, Vysoká škola politická ÚV KSČ. 1969).
Durkheim, É. 1898. "Représentations individuelles et représentations collectives." Revue de métaphysique et de morale 6: 273-302. (Eng. In: Sociology and Philosophy. Free Press. 1974, česky In: Sociologie a filosofie. SLON. 1998).
Durkheim, É. 1897. Le Suicide. Paris: P.U.F. (Eng. The Suicide. Free Press. 1951).
Durkheim, É., Mauss, M. 1903. "De quelques formes primitives de classification: contribution àl'étude des représentations collectives." Année sociologique 6: 1-72. (Eng. Primitive Classification. Cohen & West Limited. 1963].
Durkheim, É. 1912. Les Formes élémentaires de la vie religieuse. Paris: P.U.F. (Eng. The Elementary Forms of the Religious Life. Macmillan. 1915, česky Elementární formy náboženského života: systém totemismu v Austrálii. Oikoymenh. 2002).
Durkheim, É., Denis, E. 1914. Qui a voulu la guerre?. Paris: Armand Colin (Eng. Who Wanted War?: The Origin of the War according to Diplomatic Documents. Colin. 1915).
Durkheim, É. 1915. L'Allemagne au-dessus de tout: La mentalité allemande et la guerre. Paris: Armand Colin. (Eng. "Germany Above All": German Mentality and the War. Colin. 1915.

Vydáno posmrtně

Durkheim, É. 1884. Cours de philosophie fait au Lycée de sens. Paris. Rukopisné poznámky z přednášek. (Eng. Durkheim's Philosophy Lectures; Notes from the Lycée de Sens Course, 1883-1884. Cambridge University Press. 2004).
Durkheim, É. 1922. Éducation et sociologie. Paris: P. U. F. (Eng. Education and sociology. Free Press. 1956).
Durkheim, É. 1924. Sociologie et philosophie. Paris: Alcan. (Eng. Sociology and Philospophy. Free Press. 1953, česky Sociologie a filosofie. SLON. 1998).
Durkheim, É. 1925. L'Éducation morale. Paris: Alcan. (Eng. The Moral Education: A Study in the Theory and Application of the Sociology of Education. Free Press. 1961).
Durkheim, É. 1928. Le Socialisme, sa définition, ses débuts. La doctrine saint-simonnienne. Paris: Alcan. (Eng. Socialism and Saint Simon. Routledge & Kegan, 1958).
Durkheim, É. 1938. L'Évolution pédagogique en France. Paris: P. U. F. (Eng. The Evolution of Educational Thought. Routledge & Kegan Paul. 1977).

Odkazy

Doporučená liteartura

Durkheim, É. 1926. Pravidla sociologické metody. Praha: Orbis.
Durkheim, É. 1948. Sociologie a sociální vědy. Brno: Masarykova sociologická společnost.
Durkheim, É. 1966. Suicide: a study in sociology. London: Routledge & Kegan Paul Ltd.
Durkheim, É. 1998. Sociologie a filosofie: sociologie a sociální vědy. Praha: Sociologické nakladatelství.
Durkheim, É. 2002. Elementární formy náboženského života: systém totemismu v Austrálii. Praha: OIKOYMENH..
Durkheim, É. 2004. Společenská dělba práce. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Keller, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
Kusá, Z., Tižík, M. (eds.). 2009. Elementárne formy sociologického myslenia : súčasné reflexie Durkheimovho diela. Bratislava : Sociologický ústav SAV.
Sedláček, J. 1979. Východiska Durkheimovy sociologie: analýza a kritika. Praha: Univerzita Karlova.
Strouhal, M. 2010. Émile Durkheim - sociolog a pedagog. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.

Související články

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 Absolvent École normale superieure. Jako pedagog působil na mnohých lyceích a posléze i univerzitách (Sorbonna, Bordeaux aj.). Zasloužil se také o zahrnutí [[Sociologie|sociologie]] do osnov francouzského středoškolského učiva. Stál u zrodu odborného periodika ''L’Anné sociologique''.
 == Durkheimovo pojetí sociologie ==
-Durkheim sociologii chápe široce jako vědu, která společnost popisuje a vysvětluje, což se promítá do jeho rozdělení sociologie na sociální morfologii (popisná složka sestávající se z demografie a sociální geografie) a sociální fyziologii (vysvětlující složka zaměřená na studium sociálních faktů jako je náboženství, etika, ekonomika, jazyk, právo apod.).
+Durkheim '''sociologii''' chápe široce jako vědu, která společnost '''popisuje''' a '''vysvětluje''', což se promítá do jeho rozdělení sociologie na '''sociální morfologii''' (popisná složka sestávající se z demografie a sociální geografie) a '''sociální fyziologii''' (vysvětlující složka zaměřená na studium sociálních faktů jako je náboženství, etika, ekonomika, jazyk, právo apod.).
 == Sociální fakta ==
-Ústřední pojem sociologické [[metodologie|metodologie]] v Durkheimově pojetí. Sociální fakta mají být předmět sociologie. Jedná se o nadindividuální objektivně existující entity, které rámují život jedinců a vytváří na tyto jedince tlak. Sociální fakta nelze odvodit z faktů jiného druhu (např. geografických či psychologických) a ani je nelze na fakta jiného druhu redukovat. Zkoumat sociální fakta lze podle Durkheima prostřednictvím empirického ([[Auguste Comte|Comtův]] vliv) zkoumání jevů, v nichž se jejich působení odráží, jako jsou např. náboženská dogmata, mravní normy, politické programy, právní předpisy etc. Při tomto výzkumu by měl sociolog začít u elementárních (nejjednodušších) forem daného jevu.<br />
+Ústřední pojem sociologické [[metodologie|metodologie]] v Durkheimově pojetí. '''Sociální fakta''' mají být předmět sociologie. Jedná se o '''nadindividuální objektivně existující entity''', které rámují život jedinců a vytváří na tyto jedince tlak. Sociální fakta nelze odvodit z faktů jiného druhu (např. geografických či psychologických) a ani je nelze na fakta jiného druhu redukovat. Zkoumat sociální fakta lze podle Durkheima prostřednictvím '''empirického zkoumání''' jevů (vliv [[Auguste Comte|Comta]]), v nichž se jejich působení odráží, jako jsou např. náboženská dogmata, mravní normy, politické programy, právní předpisy etc. Při tomto výzkumu by měl sociolog začít u '''elementárních''' (nejjednodušších) '''forem''' daného jevu.<br />
 == Solidarita ==
-Solidarita v durkheimovském pojetí je ekvivalentem konsenzu, tak jak bývá běžně chápán u jiných konsenzualistů (např. [[Auguste Comte|A. Comte]] nebo [[Talcott Parsons|T. Parsons]]). Durkheim rozlišuje dva typy společností – společnosti s mechanickou solidaritou a společnosti s organickou solidaritou.<br />
+'''Solidarita''' v durkheimovském pojetí je ekvivalentem '''konsenzu''', tak jak bývá běžně chápán u jiných konsenzualistů (např. [[Auguste Comte|A. Comte]] nebo [[Talcott Parsons|T. Parsons]]). Durkheim rozlišuje dva typy společností – společnosti s mechanickou solidaritou a společnosti s organickou solidaritou.<br />
-Společnosti s mechanickou solidaritou lze přirovnat k tomu, co dnešní sociologie chápe jako [[tradiční společnost|společnost tradiční]]. Je to společnost segmentární, tzn. Uspořádaná v malých společenských a územních celcích (např. vesnice, kmeny). Je integrována náboženstvím, které vytváří kolektivní vědomí. Její právo je trestní s represivními sankcemi, takže deviantní chování postihuje zpravidla exemplární trest. Individualita je vyčerpána kolektivní identitou, takže je nerozvinutá.<br />
+'''Společnosti s mechanickou solidaritou''' lze přirovnat k tomu, co dnešní sociologie chápe jako [[tradiční společnost|společnost tradiční]]. Je to společnost segmentární, tzn. uspořádaná v malých společenských a územních celcích (např. vesnice, kmeny). Je integrována náboženstvím, které vytváří '''kolektivní vědomí'''. Její právo je trestní s represivními sankcemi, takže deviantní chování postihuje zpravidla exemplární trest. Individualita je vyčerpána kolektivní identitou, takže je nerozvinutá.<br />
-Společnosti s organickou solidaritou lze oproti tomu označit za [[moderní společnost|společnosti moderní]]. Tyto společnosti prolamují hranice segmentů vlivem nárůstu počtu obyvatel. Právo je kooperativní a sankce restorativní, tzn. snahou je náprava porušené normy. Tento typ společnosti je integrován dělbou práce. Při narušení dělby práce (vlivem ekonomické krize či konfliktu zaměstnanců se zaměstnavatelem) může dojít k [[anomie|anomii]].<br />
+'''Společnosti s organickou solidaritou''' lze oproti tomu označit za [[moderní společnost|společnosti moderní]]. Tyto společnosti prolamují hranice segmentů vlivem nárůstu počtu obyvatel. Právo je kooperativní a sankce restorativní, tzn. snahou je náprava porušené normy. Tento typ společnosti je '''integrován dělbou práce'''. Při narušení dělby práce (vlivem ekonomické krize či konfliktu zaměstnanců se zaměstnavatelem) může dojít k [[anomie|'''anomii''']].<br />
 == Anomie a sebevraždy ==
-Durkheim definuje [[anomie|anomii]] jako stav, při němž neplatí pravidla (z řec. a nomos = bez zákonů) a jedinec se tam nemůže opřít o normy a hodnoty. Tento jev zpravidla provází velké sociální změny, kdy dochází k radikální proměně [[sociální řád|sociálního řádu]].
+Durkheim definuje [[anomie|'''anomii''']] jako '''stav''', při němž '''neplatí pravidla''' (z řec. a nomos = bez zákonů) a jedinec se tam nemůže opřít o normy a hodnoty. Tento jev zpravidla provází velké sociální změny, kdy dochází k radikální proměně [[sociální řád|sociálního řádu]].
-Durkheim tento koncept využívá při studiu sebevražednosti. Sebevraždu chápe jako jev sociální, nikoliv jako ryze individuální akt. Na základě studie identifikuje čtyři typy sebevražd:
+Durkheim tento koncept využívá při studiu sebevražednosti. '''Sebevraždu''' chápe jako '''jev sociální''', nikoliv jako ryze individuální akt. Na základě studie identifikuje čtyři typy sebevražd:
 * '''Altruistická''': je zapříčiněna ohledem na druhé, jedná se o akt sebeobětování
 * '''Egoistická''': má individuální motivaci
 * '''Fatalistická''': je reakcí na okolnosti, jímž nelze vzdorovat (např. příliš silná soc. kontrola)
 * '''Anomická''': zapříčiněna dezorientací ve společnosti v důsledku anomie
-=== Náboženství a kolektivní vědomí ===
+== Náboženství a kolektivní vědomí ==
-Považuje jej za klíčový prvek pro solidaritu ve společnostech s mechanickou solidaritou. Hlavním činitelem náboženství je kolektivní vědomí, tedy souhrn přesvědčení, postojů a norem v dané společnosti. Kolektivní vědomí je zároveň utvářeno společností v interakcích jedinců a skupin, ale zároveň ji utváří a integruje.<br />
+Považuje jej za klíčový prvek pro solidaritu ve společnostech s mechanickou solidaritou. Hlavním činitelem náboženství je '''kolektivní vědomí''', tedy souhrn přesvědčení, postojů a norem v dané společnosti. Kolektivní vědomí je zároveň utvářeno společností v interakcích jedinců a skupin, ale zároveň ji utváří a integruje.<br />
-Náboženství jako takové je projevem sociální povahy člověka – náboženství je projekcí společnosti, skrz kterou prostřednictvím rituálů a víry oslavuje společnost samu sebe a tím je utužována solidarita (konsenzus).<br />
+'''Náboženství''' jako takové je projevem sociální povahy člověka – náboženství je '''projekcí společnosti''', skrz kterou prostřednictvím '''[[rituál|rituálů]]''' a víry oslavuje společnost samu sebe a tím je utužována solidarita (konsenzus).<br />
-Díky náboženství je strukturován čas i prostor ve společnosti pomocí rozlišení na sakrální (posvátné) a profánní (světské).
+Díky náboženství je strukturován '''čas''' i '''prosto'''r ve společnosti pomocí rozlišení na '''sakrální''' (posvátné) a '''profánní''' (světské).
+== Bibliografie ==
+* Durkheim, É. 1893. ''De la division du travail social''. Paris: P.U.F. (Eng. ''The Division of Labour in Society''. Free Press. 1933; česky ''Společenská dělba práce''. CDK. 2004).
+* Durkheim, É. 1895. ''Les Règles de la méthode sociologique''. Paris: P.U.F. (Eng. T''he Rules of Sociological Method''. Free Press. 1982; česky ''Pravidla sociologické metody''. Orbis. 1926, Vysoká škola politická ÚV KSČ. 1969).
+* Durkheim, É. 1898. "Représentations individuelles et représentations collectives." ''Revue de métaphysique et de morale'' 6: 273-302.  (Eng.  In: ''Sociology and Philosophy''. Free Press. 1974, česky In: ''Sociologie a filosofie''. SLON. 1998).
+* Durkheim, É. 1897. ''Le Suicide''. Paris: P.U.F. (Eng. ''The Suicide''. Free Press. 1951).
+* Durkheim, É., Mauss, M. 1903. "De quelques formes primitives de classification: contribution àl'étude des représentations collectives." ''Année sociologique'' 6: 1-72. (Eng. ''Primitive Classification''. Cohen & West Limited. 1963].
+* Durkheim, É. 1912. ''Les Formes élémentaires de la vie religieuse''. Paris: P.U.F. (Eng. ''The Elementary Forms of the Religious Life''. Macmillan. 1915, česky ''Elementární formy náboženského života: systém totemismu v Austrálii''. Oikoymenh. 2002).
+* Durkheim, É., Denis, E. 1914. ''Qui a voulu la guerre?''. Paris: Armand Colin (Eng. ''Who Wanted War?: The Origin of the War according to Diplomatic Documents''. Colin. 1915).
+* Durkheim, É. 1915. ''L'Allemagne au-dessus de tout: La mentalité allemande et la guerre''. Paris: Armand Colin. (Eng. ''"Germany Above All": German Mentality and the War''. Colin. 1915.
+'''Vydáno posmrtně'''
+* Durkheim, É. 1884. ''Cours de philosophie fait au Lycée de sens''. Paris. Rukopisné poznámky z přednášek. (Eng. ''Durkheim's Philosophy Lectures; Notes from the Lycée de Sens Course, 1883-1884''. Cambridge University Press. 2004).
+* Durkheim, É. 1922. ''Éducation et sociologie''. Paris: P. U. F. (Eng. ''Education and sociology''. Free Press. 1956).
+* Durkheim, É. 1924. ''Sociologie et philosophie''. Paris: Alcan. (Eng. ''Sociology and Philospophy''. Free Press. 1953, česky ''Sociologie a filosofie''. SLON. 1998).
+* Durkheim, É. 1925. ''L'Éducation morale''. Paris: Alcan. (Eng. ''The Moral Education: A Study in the Theory and Application of the Sociology of Education''. Free Press. 1961).
+* Durkheim, É. 1928. ''Le Socialisme, sa définition, ses débuts. La doctrine saint-simonnienne''. Paris: Alcan. (Eng. ''Socialism and Saint Simon''. Routledge & Kegan, 1958).
+* Durkheim, É. 1938. ''L'Évolution pédagogique en France''. Paris: P. U. F. (Eng. ''The Evolution of Educational Thought''. Routledge &  Kegan Paul. 1977).
+== Odkazy ==
 === Doporučená liteartura ===
-* Keler, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
+* Durkheim, É. 1926. ''Pravidla sociologické metody''. Praha: Orbis.
+* Durkheim, É. 1948. ''Sociologie a sociální vědy''. Brno: Masarykova sociologická společnost.
+* Durkheim, É. 1966. ''Suicide: a study in sociology''. London: Routledge & Kegan Paul Ltd.
+* Durkheim, É. 1998. ''Sociologie a filosofie: sociologie a sociální vědy''. Praha: Sociologické nakladatelství.
+* Durkheim, É. 2002. ''Elementární formy náboženského života: systém totemismu v Austrálii''. Praha: OIKOYMENH..
+* Durkheim, É. 2004. ''Společenská dělba práce''. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
+* Keller, J. 2004. ''Dějiny klasické sociologie''. Praha: SLON.
+* Kusá, Z., Tižík, M. (eds.). 2009. ''Elementárne formy sociologického myslenia : súčasné reflexie Durkheimovho diela''. Bratislava : Sociologický ústav SAV.
+* Sedláček, J. 1979. ''Východiska Durkheimovy sociologie: analýza a kritika''. Praha: Univerzita Karlova.
+* Strouhal, M. 2010. ''Émile Durkheim - sociolog a pedagog''. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
+=== Související články ===
+* [[Pozitivismus]]
+* [[Sociologismus]]
+* [[Marcel Mauss]]
+* [[Maurice Halbwachs]]
+* [[Modernizace]]
+* [[Tradiční společnost]]
+* [[Moderní společnost]]
+* [[Vzdělání (sociologie)]]
+* [[Dělba práce]]
+* [[Sociologie náboženství]]
+* [[Sebevražednost]]
+* [[Sociologie]]
+[[Kategorie: Sociologie|*]]