Filozofie techniky a nová média: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
m |
||
| (Není zobrazeno 32 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Filosofie techniky označuje kritické uvažování o otázkách procesů založených na vědeckém poznání a umožňujících toto poznání aplikovat. Filozofie techniky je kritickým protějškem technologie, která znamená studium technických postupů v jejich vztahu k rozvoji civilizace neboli teoretický přístup k určité technice. | + | ''Stránka vymezuje filosofii techniky, představuje její historický kontext a přes současnost se dostává až k novomediální teorii techniky.'' |
| + | |||
| + | '''Filosofie techniky '''označuje kritické uvažování o otázkách procesů založených na vědeckém poznání a umožňujících toto poznání aplikovat. Filozofie techniky je kritickým protějškem technologie, která znamená studium technických postupů v jejich vztahu k rozvoji civilizace neboli teoretický přístup k určité technice.<ref name=":0">DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André a SOKOL, Jan. Filozofický slovník. Překlad Jan Binder. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s. ISBN 80-85764-07-5.</ref> | ||
== Technika == | == Technika == | ||
=== Historický kontext === | === Historický kontext === | ||
| + | <br /> | ||
| + | Technika se v určitém pojetí objevuje již v dílech antických myslitelů (Aristotelés považoval techniku za nižší stupeň praktického rozumu – učí ovládání, ne dovednosti)<ref name=":1">JANOUŠEK, Ivo. Věda, Technika a kultura. Praha: Národní technické muzeum, 2002, 286 s. | ||
| + | </ref>, jako samotný obor v opozici vůči umění je však definována v rámci pozitivistického členění oborů. Tím byla explicitně nastolena tzv. dichotomie kultury: radikální oddělení světa techniky a vědy oproti umění (fyziky vs. Metafyziky). Historicky tento kulturní rozkol sahá, jak vidíme u T. S. Eliota až do 17. století a poté do období průmyslové revoluce. Pozitivistický model řadí technické disciplíny jako matematika, fyzika ad. mezi tzv. „tvrdé“ obory, zatímco umění, filosofie apod. spadají do sféry „měkkých“. Filosofie techniky stojí na stejných základech jako pozitivistická filosofie, která dala vznik separaci oborů.<ref name=":1" /> | ||
| − | + | Začátkem 20. století se s dominantním postmoderním světonázorem postupně objevují kritické úvahy směřující k absenci propracovaného filosofického projektu, který by plně pojmul problematiku techniky. José Ortega y Gasset v roce 1933 na univerzitním kurzu obvinil vzdělávací systém z toho, že opomíjí polemizování nad technikou, ačkoliv je do ní pohroužená celá jeh existence. Dokonce tvrdí, že učitelský sbor doslova vylučuje teoretické učení o technice z půdy školy. Předkládá možné vysvětlení pro tento fenomén, a to představu, že technika ovlivňuje pouze sekundární složky našeho života. Technika je však dle autora vázána na elementární bytí a volá proto po jejím hlubším zkoumání.<ref>ORTEGA Y GASET, José. <i>Úvaha o technice</i>. Praha: Oikoymenh, 2011, 127 s. ISBN 978-80-7298-455-8.</ref> | |
=== Současné pojetí === | === Současné pojetí === | ||
| + | <br /> | ||
| + | V 70. letech však můžeme sledovat rozostření hranic mezi jednotlivými obory, mluvíme o tzv. nové kultuře. I v technice, která doposud byla exaktní, tvrdou disciplínou, náhle selháváme v rigidním odlišení jednotlivých oborů – mluvíme o transdisciplinární teorii, která je definována širší univerzalitou. I v neživé technice tak vzniká častá nerozlišitelnost oborů. Počítače už nejen počítají, ale i kreslí či mluví, objevujeme umělou inteligenci, matematika prostupuje humanitní obory (např. psychologii nebo digital humanities). Vlivem postmodernismu prostupuje všechna odvětví pluralismus. Z filosofie se „vytrácí archimédovský bod, z něhož by šlo modernisticky pohnout vesmírem,“ a filosofie techniky tak poznává, že se s novou érou mění i vztah k pravdě: „pravda není absolutní, jediná, je spíše souhrnem dílčích pravd.“<ref name=":1" /> | ||
| + | |||
| + | ===<nowiki/>=== | ||
| + | |||
| + | === Základní přístupy k technice === | ||
| + | <br /> | ||
| + | |||
| + | * '''Technooptimismus '''– optimistické přijetí technologie, považující technologii za blahobytného hybatele společnosti. Transhumanismus, extropismus, singularitarianismus, techno-utopismus. <br /> | ||
| + | |||
| + | * '''Technopesimismus '''– Kritičtí oponenti technooptimistických směrů, poukazující na negativní aspekty technologického rozvoje, odmítající splynutí člověka a technologie.<br /> | ||
| − | + | * '''Technicismus '''– přílišné spoléhání se na technologii. Víra v to, že lidstvo bude schopno plně kontrolovat technologii i všechny problémy, které obnáší, a efektivně ji využívat ke svému blahobytu. | |
== Filosofické směry == | == Filosofické směry == | ||
| − | + | ||
| + | V dějinách filozofie můžeme sledovat rozdílné přístupy k technice podle toho, do jakého kontextu ji daný filozofický směr či myslitel zasadil<ref name=":0" />: | ||
* Technika jako odlišení kultury a přírody (Platón, Descartes) | * Technika jako odlišení kultury a přírody (Platón, Descartes) | ||
* Technika jako zdroj potřeb, jako objekt touhy a důsledek odcizení (Marcuse) | * Technika jako zdroj potřeb, jako objekt touhy a důsledek odcizení (Marcuse) | ||
* Technika v umění (Aristotelés, Frencastel) | * Technika v umění (Aristotelés, Frencastel) | ||
* Technika jako nástroj (Leroi-Gourhan) nebo práce Technika jako znak společnosti (Lévi-Strauss) | * Technika jako nástroj (Leroi-Gourhan) nebo práce Technika jako znak společnosti (Lévi-Strauss) | ||
| − | * Technika jako pokrok (Spengler) Technika jako moc (v krajním případě technokracie) | + | * Technika jako pokrok (Spengler) Technika jako moc (v krajním případě [[technokracie]]) |
| − | * Technika jako nihilismus (Heidegger) | + | * Technika jako nihilismus (Heidegger) |
| + | |||
| + | [[Soubor:technika.jpg|480x229px|Směry filosofie techniky]] | ||
| + | |||
| + | |||
| + | [[Historická klasifikace filosofie techniky]] byla tématem mnohých teoretiků, o jednu, která se přímo váže k charakteru techniky a nových médií se zasloužil Davis Baird v rámci své teori v díle Thing Knowledge: A Philosophy of Scientific Instruments (2004).<ref>BAIRD, Davis. Thing Knowledge: A Philosophy of Scientific Instruments. University of California Press, 2004. ISBN 0520232496</ref> | ||
== Technika a nová média == | == Technika a nová média == | ||
| − | |||
| − | McLuhan tvrdí, že technologie mohou značně rozšířit lidské možnosti a formují vědomí člověka. Nepřisuzuje jim tedy ultimátně kladné vlastnosti, nýbrž upozorňuje na možná rizika s nimi spojená. Sám se proto technickým vymoženostem z velké části vyhýbal. Jeho filosofie techniky však naplnila svůj doslova vizionářský potenciál. Správně předpověděl, že informace se budou šířit rychleji a snáz. Zároveň správně poukázal na jejich současně veřejný charakter, zatímco v minulosti byly spíše privátním artiklem. I tento aspekt souzní s jeho metaforou globální vesnice, jelikož komunikace se projevuje na úrovni veřejného v dané komunitě. | + | Doba informační exploze (60. léta) se odráží v rozvoji teoretických prací tematizujících věk informací a nových médií. Jedním z prvních filosofů, který se ujal rozboru nové doby, byl Marshall Mc Luhan dílem Understanding Media (1965). Relativizuje rozdělení informací na dobré a špatné. To co, určí jejich hodnotu, je způsob využití. Jeho teorie označuje dnešní svět za tzv. global village (světovou vesnici), což je důsledkem možností komunikace díky využití médií (v dnešní době pak převážně internetu). Médiím přisuzuje značný význam a hodnotí jejich roli slavným tvrzením „Medium is the message“<ref>MCLUHAN, Marshall. Understanding media: the extensions of man. 1st. Ed. New York: McGraw-Hill, 1965. 13, 364 s. McGraw-Hill Paperbacks.</ref> – už samotný prostředek zprávy je samotnou zprávou. |
| + | |||
| + | McLuhan tvrdí, že technologie mohou značně rozšířit lidské možnosti a formují vědomí člověka. Nepřisuzuje jim tedy ultimátně kladné vlastnosti, nýbrž upozorňuje na možná rizika s nimi spojená. Sám se proto technickým vymoženostem z velké části vyhýbal. Jeho filosofie techniky však naplnila svůj doslova vizionářský potenciál. Správně předpověděl, že informace se budou šířit rychleji a snáz. Zároveň správně poukázal na jejich současně veřejný charakter, zatímco v minulosti byly spíše privátním artiklem. I tento aspekt souzní s jeho metaforou globální vesnice, jelikož komunikace se projevuje na úrovni veřejného v dané komunitě.<ref name=":1" /> | ||
| + | |||
| + | == Odkazy == | ||
| + | |||
| + | === Reference === | ||
| + | |||
| + | <references /> | ||
| + | |||
| + | === Související články === | ||
| + | |||
| + | [[Historická klasifikace filosofie techniky]]<br /> | ||
| + | [[Technokracie]]<br /> | ||
| + | |||
| + | === Klíčová slova === | ||
| + | Filosofie techniky, teorie nových médií, filosofie vědy, modernismus | ||
''Archivovaná verze stránky je dostupná na [[Filozofie techniky a nová média/old|tomto odkazu]].'' | ''Archivovaná verze stránky je dostupná na [[Filozofie techniky a nová média/old|tomto odkazu]].'' | ||
Aktuální verze z 17. 5. 2017, 12:45
Stránka vymezuje filosofii techniky, představuje její historický kontext a přes současnost se dostává až k novomediální teorii techniky.
Filosofie techniky označuje kritické uvažování o otázkách procesů založených na vědeckém poznání a umožňujících toto poznání aplikovat. Filozofie techniky je kritickým protějškem technologie, která znamená studium technických postupů v jejich vztahu k rozvoji civilizace neboli teoretický přístup k určité technice.[1]
Obsah
Technika
Historický kontext
Technika se v určitém pojetí objevuje již v dílech antických myslitelů (Aristotelés považoval techniku za nižší stupeň praktického rozumu – učí ovládání, ne dovednosti)[2], jako samotný obor v opozici vůči umění je však definována v rámci pozitivistického členění oborů. Tím byla explicitně nastolena tzv. dichotomie kultury: radikální oddělení světa techniky a vědy oproti umění (fyziky vs. Metafyziky). Historicky tento kulturní rozkol sahá, jak vidíme u T. S. Eliota až do 17. století a poté do období průmyslové revoluce. Pozitivistický model řadí technické disciplíny jako matematika, fyzika ad. mezi tzv. „tvrdé“ obory, zatímco umění, filosofie apod. spadají do sféry „měkkých“. Filosofie techniky stojí na stejných základech jako pozitivistická filosofie, která dala vznik separaci oborů.[2]
Začátkem 20. století se s dominantním postmoderním světonázorem postupně objevují kritické úvahy směřující k absenci propracovaného filosofického projektu, který by plně pojmul problematiku techniky. José Ortega y Gasset v roce 1933 na univerzitním kurzu obvinil vzdělávací systém z toho, že opomíjí polemizování nad technikou, ačkoliv je do ní pohroužená celá jeh existence. Dokonce tvrdí, že učitelský sbor doslova vylučuje teoretické učení o technice z půdy školy. Předkládá možné vysvětlení pro tento fenomén, a to představu, že technika ovlivňuje pouze sekundární složky našeho života. Technika je však dle autora vázána na elementární bytí a volá proto po jejím hlubším zkoumání.[3]
Současné pojetí
V 70. letech však můžeme sledovat rozostření hranic mezi jednotlivými obory, mluvíme o tzv. nové kultuře. I v technice, která doposud byla exaktní, tvrdou disciplínou, náhle selháváme v rigidním odlišení jednotlivých oborů – mluvíme o transdisciplinární teorii, která je definována širší univerzalitou. I v neživé technice tak vzniká častá nerozlišitelnost oborů. Počítače už nejen počítají, ale i kreslí či mluví, objevujeme umělou inteligenci, matematika prostupuje humanitní obory (např. psychologii nebo digital humanities). Vlivem postmodernismu prostupuje všechna odvětví pluralismus. Z filosofie se „vytrácí archimédovský bod, z něhož by šlo modernisticky pohnout vesmírem,“ a filosofie techniky tak poznává, že se s novou érou mění i vztah k pravdě: „pravda není absolutní, jediná, je spíše souhrnem dílčích pravd.“[2]
Základní přístupy k technice
- Technooptimismus – optimistické přijetí technologie, považující technologii za blahobytného hybatele společnosti. Transhumanismus, extropismus, singularitarianismus, techno-utopismus.
- Technopesimismus – Kritičtí oponenti technooptimistických směrů, poukazující na negativní aspekty technologického rozvoje, odmítající splynutí člověka a technologie.
- Technicismus – přílišné spoléhání se na technologii. Víra v to, že lidstvo bude schopno plně kontrolovat technologii i všechny problémy, které obnáší, a efektivně ji využívat ke svému blahobytu.
Filosofické směry
V dějinách filozofie můžeme sledovat rozdílné přístupy k technice podle toho, do jakého kontextu ji daný filozofický směr či myslitel zasadil[1]:
- Technika jako odlišení kultury a přírody (Platón, Descartes)
- Technika jako zdroj potřeb, jako objekt touhy a důsledek odcizení (Marcuse)
- Technika v umění (Aristotelés, Frencastel)
- Technika jako nástroj (Leroi-Gourhan) nebo práce Technika jako znak společnosti (Lévi-Strauss)
- Technika jako pokrok (Spengler) Technika jako moc (v krajním případě technokracie)
- Technika jako nihilismus (Heidegger)
Historická klasifikace filosofie techniky byla tématem mnohých teoretiků, o jednu, která se přímo váže k charakteru techniky a nových médií se zasloužil Davis Baird v rámci své teori v díle Thing Knowledge: A Philosophy of Scientific Instruments (2004).[4]
Technika a nová média
Doba informační exploze (60. léta) se odráží v rozvoji teoretických prací tematizujících věk informací a nových médií. Jedním z prvních filosofů, který se ujal rozboru nové doby, byl Marshall Mc Luhan dílem Understanding Media (1965). Relativizuje rozdělení informací na dobré a špatné. To co, určí jejich hodnotu, je způsob využití. Jeho teorie označuje dnešní svět za tzv. global village (světovou vesnici), což je důsledkem možností komunikace díky využití médií (v dnešní době pak převážně internetu). Médiím přisuzuje značný význam a hodnotí jejich roli slavným tvrzením „Medium is the message“[5] – už samotný prostředek zprávy je samotnou zprávou.
McLuhan tvrdí, že technologie mohou značně rozšířit lidské možnosti a formují vědomí člověka. Nepřisuzuje jim tedy ultimátně kladné vlastnosti, nýbrž upozorňuje na možná rizika s nimi spojená. Sám se proto technickým vymoženostem z velké části vyhýbal. Jeho filosofie techniky však naplnila svůj doslova vizionářský potenciál. Správně předpověděl, že informace se budou šířit rychleji a snáz. Zároveň správně poukázal na jejich současně veřejný charakter, zatímco v minulosti byly spíše privátním artiklem. I tento aspekt souzní s jeho metaforou globální vesnice, jelikož komunikace se projevuje na úrovni veřejného v dané komunitě.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André a SOKOL, Jan. Filozofický slovník. Překlad Jan Binder. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s. ISBN 80-85764-07-5.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 JANOUŠEK, Ivo. Věda, Technika a kultura. Praha: Národní technické muzeum, 2002, 286 s.
- ↑ ORTEGA Y GASET, José. Úvaha o technice. Praha: Oikoymenh, 2011, 127 s. ISBN 978-80-7298-455-8.
- ↑ BAIRD, Davis. Thing Knowledge: A Philosophy of Scientific Instruments. University of California Press, 2004. ISBN 0520232496
- ↑ MCLUHAN, Marshall. Understanding media: the extensions of man. 1st. Ed. New York: McGraw-Hill, 1965. 13, 364 s. McGraw-Hill Paperbacks.
Související články
Historická klasifikace filosofie techniky
Technokracie
Klíčová slova
Filosofie techniky, teorie nových médií, filosofie vědy, modernismus
Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
