Princip ekvipotenciality

Equipotentiality Principle. Neuropsychologický termín vytvořený a představený psychologem Karlem Lashleyem. Jeden ze dvou principů (druhým je Princip vlivu objemu, The Mass Action Principle), do kterých shrnul 30 let svého bádání o mozku, paměti a učení se.
Jde o myšlenku, že po odstranění jedné korové oblasti může jiná oblast kortexu nahradit funkci té odstraněné, tzn. že v konečném důsledku nezáleží na tom, kde je léze provedena.
Lashley tedy zastával názor, že kupříkladu paměťová stopa není v mozku lokalizována na jednom místě, ale že je distribuována ve více strukturách,a že příliš nezáleží na tom, kde je léze provedena, ale spíš, jak je toto poškození rozsáhlé (coz vyplývá z principu vlivu objemu).

Význam Lashleyho principů

• Oba zmíněné Lashleyho principy vyvolávaly kontroverze již po svém uvedení.
• Měly však svůj nezastupitelný význam pro další myšlenkový rozvoj koncepce distribuovaného kódování paměti a mnohočetných paměťových systémů (multiple memories theory). Dnes víme, že v mnoha případech paměťových funkcí distribuce paměťových stop skutečně existuje, avšak na povaze konkrétních mozkových struktur přece jenom záleží.
  • Zajímavost: Lashley např. provedl lézi primární vizuální kůry (oblast V1) a následná neschopnost potkanů řešit úlohu rozlišování jasu (brightness discrimination) jej vedla k chybnému závěru, že tato korová oblast zodpovídá za tento typ učení.

Neuroplasticita

I když byla Lashleyho myšlenka ekvipotenciality lidského mozku vyslovena na základě zkoumání paměti, dá se aplikovat i na jiné mozkové funkce. Velice proto připomíná moderní pojem neuroplasticity. Je možné, že tento princip byl prvním krokem k překonání zažité představy, že mozek je "pevně napojený" a jeho propojení je fixní. Neuroplasticita je schopnost mozku proměňovat a přestavovat sám sebe, a tímto způsobem například kompenzovat kognitivní nedostatky po vytvoření léze v určitém korovém centru (například v případě poškození řečových center nebo center pohybu).