Psychologie zdraví

Psychologie oficiálně vznikla v roce 1978, kdy APA schválila oficiální ustavení disciplíny psychologie zdraví jako 38. divizi (Division of Health Psychology). Nicméně centrem psychologie zdraví je od roku 1986 Evropa.

Psychologie zdraví by svými poznatky měla mít vliv na celkový systém zdravotní péče, měla by fungovat při formulaci zásad organizace a financování zdravotní péče.

Psychologie zdraví představuje pravděpodobně nejnovější pokrok v tom, aby naše chápání zdraví zahrnovalo také psychologické faktory. Matarazzo popsal psychologii zdraví jako „souhrn specifických vzdělávacích, vědeckých a odborných přínosů, které psychologie poskytla a které se zabývají zdravím, jeho podporou a udržením, ale také nemocemi a jinými poruchami a jejich léčbou.“

Psychologii zdraví můžeme pochopit na základě toho, jak zodpovídá následující otázky:

1. Co způsobuje nemoc?

Psychologie zdraví pojímá člověka jako složitý systém a příčinu nemocí spatřuje v mnoha různých faktorech. Psychologie zdraví tedy opouští jednoduchý lineární model zdraví a tvrdí, že nemoc může být způsobena kombinací biologických (např. viry), psychologických (např. chování, přesvědčení) a sociálních (např. zaměstnání) faktorů. Tento přístup odráží bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci, který vyvinul Engel (1977, 1980) a který je znázorněn na obrázku. Tento model představuje pokus začlenit psychické („psycho“) a environmentální („sociální“) vlivy do tradičního biomedicínského modelu zdraví („bio“), a to následovně: (1) bio faktory zahrnují genetické, virové, bakteriální a organické poruchy; (2) psycho faktory zdraví a nemoci zahrnují kognici (očekávání ohledně zdraví), emoce (např. strach z léčby) a chování (např. kouření, stravování, cvičení nebo konzumace alkoholu); (3) sociální aspekty zdraví zahrnují společenské normy chování (např. společenská norma podporující nebo zamezující kouření), nátlak na změnu chování (např. očekávání skupiny vrstevníků, rodičovský nátlak), společenské hodnoty týkající se zdraví (např. zda je zdraví hodnoceno pozitivně, nebo negativně), sociální třídu a etnikum.

1. Kdo je zodpovědný za nemoc?

Vzhledem k tomu, že je nemoc výsledkem různých příčin, jedinec již není považován pouze za pasivní oběť. Pokud tedy například chování má vliv na vznik onemocnění, znamená to, že jedinec je částečně zodpovědný za své zdraví i nemoc.

1. Jak by měla být nemoc léčena?

Podle psychologie zdraví by měl být léčen celý člověk, ne jenom tělesné změny, které nastaly. To může představovat změnu chování, úsilí o změnu přesvědčení a copingových strategií a také dodržování lékařských doporučení (compliance).

1. Kdo je zodpovědný za léčbu?

Protože je léčena celá osoba, ne pouze tělesné onemocnění, je pacient částečně zodpovědný za léčbu. Může mít např. zodpovědnost za to, že pravidelně užívá léky nebo že změní svá přesvědčení a své chování. Pacienti již nejsou považováni za pasivní oběti.

1. Jaký je vztah mezi tělem a myslí?

Dvacáté století zpochybnilo tradiční nezávislost těla a mysli, která vyplývala z dualistického modelu zdraví a nemoci, a stále větší pozornost byla věnována interakci mezi tělem a myslí. Tuto změnu pohledu odráží např. vznik holistického neboli celostního (whole-person) přístupu ke zdraví. Psychologie zdraví tedy předpokládá, že mysl a tělo na sebe vzájemně působí. Ačkoli to znamená odklon od tradičního medicínského pohledu, ve kterém se mysl a tělo chápou jako nezávislé, stále tvoří oddělené kategorie – existence dvou různých pojmů (mysl – tělo) naznačuje jistou míru nezávislosti, takže „interakce“ může nastat pouze mezi určitými „strukturami“.

1. Jakou úlohu mají psychologické faktory v rámci zdraví a nemoci?

Psychologie zdraví nepovažuje psychologické faktory jenom za následky nemoci, ale také za jejich etiologické příčiny. Zdravotní psychologové uvažují o dvou typech vztahů mezi psychickými faktory a zdravím – přímém a nepřímém. Přímému vztahu se věnují fyziologické výzkumy; studuje se zde např. vliv stresu na onemocnění, jako jsou nemoci srdce a rakovina. Z tohoto pohledu má způsob, jakým člověk svůj život prožívá („Cítím se pod tlakem, ve stresu“), dopad na jeho tělo a zdravotní stav. Nepřímému vztahu se věnují behaviorální výzkumy – např. studie kouření, stravování, cvičení a sexuálního chování. Z tohoto pohledu způsob myšlení jedince („Cítím, že jsem ve stresu.“) ovlivňuje jeho chování („Zakouřím si.“) a to má následně vliv na jeho zdraví. Přímý i nepřímý vztah je znázorněn na následujícím obrázku.

//doplnit obrázky ze státnicových otázek