Genealogie

Genealogie (z řeckého genós, latinsky genus = rod) neboli rodopis (německy Sippenkunde) je jednou z nejrozšířenějších a nejpopulárnějších pomocných věd historických.

V nejširším slova smyslu pojednává o charakteru vztahu dvou určitým způsobem souvisejících jevů či faktů, v nejužším slova smyslu jde o sledování vztahu mezi jedinci, který vyplývá z jejich společného rodového původu. S tím také souvisí sledování a zkoumání důsledků vyplývajících z těchto vztahů, ať již z hlediska historického, sociálního či biologického. Jde tedy o disciplínu, která slouží celé řadě dalších oborů (historická statistika a demografie na straně jedné, dějiny lékařství, biologie, resp. genetika na straně druhé).

Při pohledu do minulosti byl záběr genealogie i zájem skupiny osob zabývajících se touto disciplínou podstatně užší než je tomu v současnosti, hlavní náplň představovalo studium významných (šlechtických) osob. Zásadní změna nastala v souvislosti s rozšířením studia na všechny skupiny a sociální vrstvy obyvatelstva, což umožnilo mnohem širší využití výsledků genealogických výzkumů.

Od vědecké genealogie je třeba odlišovat běžný rodopis, který se obvykle omezuje na ryze účelové záležitosti vázané osobními zájmy.

Základní termíny

Probant (střen) - jedinec, od něhož vychází, respektive se k němu váže příslušný genealogický výzkum

Ascendent - předek

Descendent - potomek

Kognáti - ženská posloupnost

Agnáti - mužská posloupnost

Rodokmen - soupis navzájem příbuzných osob, dva typy:

• vývod (lat. ascendence, něm. Ahnentafel) - při soupisu se od probanta postupuje směrem nazpátek, tj. zjišťují se jména a data jeho přímých předků (ascendentů). V každé předchozí generaci se počet předků zvyšuje o dvojnásobek, pouze dojde-li k příbuzenskému sňatku určitého stupně, jsou pak některé osoby identické - tzv. ztráta předků. K té dochází dříve či později u každého jedince (uzavřené komunity vesnic nebo společnost vyšší šlechty), v opačném případě by se počet předků rozšiřoval donekonečna:

1. generace	probant
2. generace	2 rodičové
3. generace	4 prarodičové
4. generace	8 praprarodičů

Počátkem 18. století by šlo již o cca 10 generací, tj. 512 předků. Obvykle se sledovala hlavně mužská posloupnost (agnáti), ženská posloupnost (kognáti) byla vynechávána - právně byla tato linie méně ceněna, ve starších obdobích byla navíc hůře evidovatelná.

• rozrod (lat. descendence, něm. Stammtafel) - sledováno je potomstvo jedince v mužské nebo ženské linii.

Prameny

1. Vyprávěcí (ústní tradice)
   
   
2. Ikonografické
   
   
3. Hmotné
   
   
4. Písemné (diplomatické) - hlavní typ pramene

• listiny, úřední a veřejné knihy
  
• prameny hromadné povahy
  
• matriky - od 16. století, především církevní matriky
  
• katastry
• nekrologické údaje
• památníky (štambuchy) - především v období renesance

Odkazy

Použitá literatura

HLAVÁČEK, Ivan; NOVÝ, Rostislav a KAŠPAR, Jaroslav. Vademecum pomocných věd historických. 3. opravené a doplněné vydání. Jinočany 2002, 544 s.

Zdroj

Text byl převzat z původních internetových skript Katedry archivnictví a PVH vzniklých v rámci projektu OPPA (http://pvh.ff.cuni.cz/index_OPPA.htm).