Parasympatikus: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| (Není zobrazeno 26 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | '''Parasympatický nervový systém''' je součástí [[Autonomní nervový systém|autonomní nervové soustavy]]. Ta je členěna na [[Sympatikus|sympatikus]], parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. <ref name="mo">MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.</ref> | |
| − | |||
| − | Parasympatický nervový systém je součástí [[Autonomní nervový systém|autonomní nervové soustavy]]. Ta je členěna na [[Sympatikus|sympatikus]], parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. <ref name="mo"> | ||
| − | |||
| − | |||
| + | Skládá se z vegetativních [[Neuron|neuronů]]. <ref name="orel">OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.</ref> | ||
== Název == | == Název == | ||
| − | |||
| − | |||
[[Soubor:Schéma sympatikus a parasympatikus.jpeg|thumb|300x300px]] | [[Soubor:Schéma sympatikus a parasympatikus.jpeg|thumb|300x300px]] | ||
| + | Sympatická – od sympatický, příjemný, živý nebo plný života. Para – znamená proti. Působí proti [[Sympatikus|sympatiku]]; funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak.<ref name="dylevsky"/> | ||
| − | [[Autonomní nervový systém]] – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá [[Centrální nervová soustava|centrálnímu nervovému systému]]. <ref name="dylevsky"> | + | [[Autonomní nervový systém]] – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá [[Centrální nervová soustava|centrálnímu nervovému systému]]. <ref name="dylevsky">DYLEVSKÝ, Ivan: Základy funkční anatomie. Nakl. Poznání, Olomouc 2017. </ref> |
| − | |||
== Stavba == | == Stavba == | ||
| − | Vlákna parasympatiku vycházejí z [[Mozkový kmen|mozkového kmene]] z (pregangliových) hlavových nervů III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.<ref name="mo" /> | + | Vlákna parasympatiku vycházejí z [[Mozkový kmen|mozkového kmene]] z (pregangliových) [[Hlavové nervy|hlavových nervů]] III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.<ref name="mo" /> |
Nejsilnějším zdrojem parasympatických vláken je právě [[Bloudivý nerv|bloudivý nerv - nervus vagus]] - jeho vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům v břišní dutině a pánevní oblasti.<ref name="dylevsky" /> | Nejsilnějším zdrojem parasympatických vláken je právě [[Bloudivý nerv|bloudivý nerv - nervus vagus]] - jeho vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům v břišní dutině a pánevní oblasti.<ref name="dylevsky" /> | ||
Pregangliová vlákna jsou dlouhá; systém parasympatických ganglií se nachází až v těsné blízkosti cílových orgánů.<ref name="orel" /> | Pregangliová vlákna jsou dlouhá; systém parasympatických ganglií se nachází až v těsné blízkosti cílových orgánů.<ref name="orel" /> | ||
| − | |||
== Činnost == | == Činnost == | ||
| − | Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,<ref name="orel" /> | + | Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,<ref name="orel" /> |
| − | + | s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. <ref name="levine">LEVINE, Peter: Trauma a paměť. Pohled do živé minulosti mysli a těla. Maitrea, Praha 2017. </ref> | |
| − | s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. <ref name="levine"> | ||
| − | + | Vlákna druhých (postgangliových) neuronů inervují hladkou svalovinu cév, stěny orgánů i žlázové buňky. Zajišťují vnímání útrobní bolesti. | |
| − | Hlavním mediátorem parasympatiku je acetylcholin. | + | Hlavním mediátorem parasympatiku je [[Acetylcholin|acetylcholin]]. |
Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. <ref name="dylevsky"/> | Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. <ref name="dylevsky"/> | ||
| − | |||
== Projevy == | == Projevy == | ||
| + | [[Soubor:Tabulka projevů autonomního nervového systému.jpeg|náhled|479x479px]] | ||
* mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve [[Střední mozek|středním mozku]]) | * mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve [[Střední mozek|středním mozku]]) | ||
* snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu | * snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu | ||
* zúžení průdušek čili bronchokonstrikce | * zúžení průdušek čili bronchokonstrikce | ||
* zpomalení a prohloubení dechu | * zpomalení a prohloubení dechu | ||
| + | * kašlací reflex | ||
| + | * stimulace tvorby slin | ||
* stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici | * stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici | ||
* přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí | * přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí | ||
* zvýšení produkce moči | * zvýšení produkce moči | ||
| − | * erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech | + | * erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech <ref name="mo" /> |
| − | <ref name="mo" /> | ||
| − | Viz | + | Viz vložená tabulka projevů autonomního nervového systému, která je užitečná např. pro zmapování situace při [[Reakce na akutní stres|traumatickém stresu]]: |
| + | Tři sloupce vpravo popisují alarmující situaci přetížení organismu v reakci na (dojem, že jde o) ohrožení života, kdy je [[Mozková kůra (neokortex)|neokortex]] a tedy volní jednání dočasně odpojeno; organismus zvolil kratší dráhu přes [[Amygdala|amygdalu]]. | ||
| + | == Využití v neuropsychologii a neuropsychoterapii == | ||
| + | |||
| + | V léčbě akutního [[Reakce na akutní stres|traumatického stresu]] a [[Posttraumatická stresová porucha|posttraumatické stresové poruchy]] pacientům zpravidla velmi uleví rámcová edukace např. o tom, že jejich nepříjemné prožívání je ovlivněno prudkým kolísáním aktivace sympatiku a parasympatiku. | ||
| + | |||
| + | U člověka s [[Posttraumatická stresová porucha|posttraumatickou stresovou poruchou]] nebo u dlouhodobě traumatizovaného člověka (kterému PTSP nebyla diagnostikovaná, ale typicky mívá dg [[Smíšená porucha osobnosti|smíšená porucha osobnosti]], někdy [[Hraniční porucha osobnosti|hraniční porucha osobnosti]] nebo porucha přizpůsobení aj.) přispívá k porozumění informace, že jeho organismus je v pohotovosti působením zvýšené aktivity [[Amygdala|amygdalárního systému]] a [[Sympatikus|sympatiku]] (viz tam), přičemž pokud se aktivuje parasympatikus, tak nepřináší efekt zklidnění, ale nežádoucího utlumení až paralyzování (zapojením dorzální větve vláken).<ref name="vojtova"> | ||
| + | VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.</ref> | ||
| + | |||
| + | [[Soubor:Hyper-hypo-arousal.jpg|bezrámu|vlevo|Vliv sympatiku a parasympatiku při posttraumatické stresové poruše.|509x509px]] | ||
| + | |||
| + | [[Soubor:Parasympatikus-PTSP.jpeg|náhled|vpravo|Parasympatikus při PTSP|480x480px]] | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
| + | <br /> | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
| + | === Reference === | ||
<references/> | <references/> | ||
| + | ==== Použitá literatura ==== | ||
| + | |||
| + | HERMAN, Judith: Trauma and Recovery. Basic Books, New York 1992. | ||
| + | |||
| + | LEVINE, Peter, FREDERICK, Ann: Prebúdzanie tygra. Liečenie traumy. Občianske združenie Pro Familia, Humenné 2002. | ||
| + | |||
| + | ROTHSCHILD, Babette: Tělo nezapomíná. Psychofyziologie a léčba traumatu. Maitrea, Praha 2015. | ||
| + | |||
| + | === Zdroje obrázků === | ||
| + | |||
| + | OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015. | ||
| + | |||
| + | Tabulka projevů autonomního nervového systému: http://www.somatictraumatherapy.com/wp-content/uploads/2017/07/ANS2.jpg | ||
| + | |||
| + | VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018. | ||
| + | |||
| + | === Externí odkazy === | ||
| − | + | Nervus vagus: https://www.wikiskripta.eu/w/Nervus_vagus | |
| − | https://www.wikiskripta.eu/w/ | + | Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie |
| + | <br /> | ||
| − | + | . | |
Aktuální verze z 31. 1. 2019, 16:44
Parasympatický nervový systém je součástí autonomní nervové soustavy. Ta je členěna na sympatikus, parasympatikus a na ně napojený enterický nervový systém ve stěnách trávicího traktu. [1]
Skládá se z vegetativních neuronů. [2]
Obsah
Název
Sympatická – od sympatický, příjemný, živý nebo plný života. Para – znamená proti. Působí proti sympatiku; funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak.[3]
Autonomní nervový systém – název vznikl historicky na základě původní představy o dvou nezávislých nervových soustavách (jedna pro pohyb, druhá pro orgány). Ve skutečnosti podléhá centrálnímu nervovému systému. [3]
Stavba
Vlákna parasympatiku vycházejí z mozkového kmene z (pregangliových) hlavových nervů III., VII, IX. a X. (tj. nervus vagus) a míšních segmentů v kříži S2 až S4.[1] Nejsilnějším zdrojem parasympatických vláken je právě bloudivý nerv - nervus vagus - jeho vlákna jdou ke svalovině srdce, bronchů a k orgánům v břišní dutině a pánevní oblasti.[3]
Pregangliová vlákna jsou dlouhá; systém parasympatických ganglií se nachází až v těsné blízkosti cílových orgánů.[2]
Činnost
Parasympatikus je aktivován zejména v době odpočinku nebo klidu po jídle. Ale i v situaci, kterou organismus vyhodnotí jako život ohrožující,[2] s nemožností použít systém útěk /únik (sympatikus), takže činností parasympatiku způsobí zmrznutí. [4]
Vlákna druhých (postgangliových) neuronů inervují hladkou svalovinu cév, stěny orgánů i žlázové buňky. Zajišťují vnímání útrobní bolesti.
Hlavním mediátorem parasympatiku je acetylcholin. Funkci, kterou sympatikus stimuluje, parasympatikus tlumí a naopak. [3]
Projevy
- mióza čili zmenšení zornice (centrum tohoto reflexu je ve středním mozku)
- snížení srdeční frekvence i síly srdečního stahu
- zúžení průdušek čili bronchokonstrikce
- zpomalení a prohloubení dechu
- kašlací reflex
- stimulace tvorby slin
- stimulace trávicího traktu, např. nucení ke stolici
- přesun krve z periferie do orgánů; ev. zblednutí
- zvýšení produkce moči
- erekce – rozšíření cév v zevních pohlavních orgánech [1]
Viz vložená tabulka projevů autonomního nervového systému, která je užitečná např. pro zmapování situace při traumatickém stresu:
Tři sloupce vpravo popisují alarmující situaci přetížení organismu v reakci na (dojem, že jde o) ohrožení života, kdy je neokortex a tedy volní jednání dočasně odpojeno; organismus zvolil kratší dráhu přes amygdalu.
Využití v neuropsychologii a neuropsychoterapii
V léčbě akutního traumatického stresu a posttraumatické stresové poruchy pacientům zpravidla velmi uleví rámcová edukace např. o tom, že jejich nepříjemné prožívání je ovlivněno prudkým kolísáním aktivace sympatiku a parasympatiku.
U člověka s posttraumatickou stresovou poruchou nebo u dlouhodobě traumatizovaného člověka (kterému PTSP nebyla diagnostikovaná, ale typicky mívá dg smíšená porucha osobnosti, někdy hraniční porucha osobnosti nebo porucha přizpůsobení aj.) přispívá k porozumění informace, že jeho organismus je v pohotovosti působením zvýšené aktivity amygdalárního systému a sympatiku (viz tam), přičemž pokud se aktivuje parasympatikus, tak nepřináší efekt zklidnění, ale nežádoucího utlumení až paralyzování (zapojením dorzální větve vláken).[5]
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 MERKUNOVÁ, Alena, OREL, Miroslav: Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Grada, Praha 2016.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 DYLEVSKÝ, Ivan: Základy funkční anatomie. Nakl. Poznání, Olomouc 2017.
- ↑ LEVINE, Peter: Trauma a paměť. Pohled do živé minulosti mysli a těla. Maitrea, Praha 2017.
- ↑ VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.
Použitá literatura
HERMAN, Judith: Trauma and Recovery. Basic Books, New York 1992.
LEVINE, Peter, FREDERICK, Ann: Prebúdzanie tygra. Liečenie traumy. Občianske združenie Pro Familia, Humenné 2002.
ROTHSCHILD, Babette: Tělo nezapomíná. Psychofyziologie a léčba traumatu. Maitrea, Praha 2015.
Zdroje obrázků
OREL, Miroslav: Nervové buňky a jejich svět. Grada, Praha 2015.
Tabulka projevů autonomního nervového systému: http://www.somatictraumatherapy.com/wp-content/uploads/2017/07/ANS2.jpg
VOJTOVÁ, Hana: Porozumění traumatu a disociaci s pomocí neurobiologie a vztahové vazby. Prezentační materiály ke dvoudennímu semináři, 2018.
Externí odkazy
Nervus vagus: https://www.wikiskripta.eu/w/Nervus_vagus
Nemoci periferního nervového systému: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Neurologie
.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
