Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 17 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
=== Školní psychologie ===
+
==Školní psychologie==
  
−
Školní psychologie využívá poznatků [[1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání|pedagogické]], vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila<ref>Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>.
+
===Definice školní psychologie===
 +
Školní psychologie využívá poznatků [[1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání|pedagogické]], vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení (jeho mechanismy, zákonitosti, druhy, průběh a podmínky, za nichž probíhá), a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila<ref name=":1">Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>.
  
−
=== Vývoj školní psychologie ===
+
===Vývoj školní psychologie===
 
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref>
 
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref>
 +
Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog [[Arnold Gessel|Gesellovi]]. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla [[William Stern|Sternova]] Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.<ref name=":2" />
 +
Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR<ref name=":1" />, který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.
  
 +
===Zakotvení a obrysy školní psychologie===
 +
Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou.
 +
'''Pedagogicko psychologické poradenství''' je specifickým typem poradenství, které se zaměřuje na procesy učení, vyučování a výchovy. Více o specificích pedagogicko psychologickém poradenství lze nalézt v článcích [[Hlavní okruhy činnosti psychologů ve školách, v jiných výchovných institucích a v pedagogicko psychologických poradnách.|Hlavní okruhy činnosti psychologů ve školách, v jiných výchovných institucích a v pedagogicko psychologických poradnách]] a [[Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás]].
 +
'''Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií''' spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako specifika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.<ref name=":1" />
  
 +
===Přehled hlavních témat školní psychologie===
 +
Mezi hlavní tematické oblasti zájmu školní psychologie patří následující okruhy:
  
 +
*školní třída coby sociální skupina (její struktura a vývoj) a sociálně psychologické jevy přítomné ve školní třídě
 +
*sociální klima ve třídě a ve škole
 +
*management a vedení školní třídy
 +
*metody psychologické práce se školní třídou (psychodiagnostické metody a intervenční metody či programy opírající se o psychologické poznatky a použitelné a používané ve školním prostředí - např. preventivní programy práce se školní třídou, programy na podporu kvalitních vrstevnických vztahů ve školní třídě, krizová intervence v kontextu třídy a školy,...)
 +
*šikana ve školní třídě
 +
*školní úspěšnost
 +
*školní zátěž
 +
*obtíže žáků zasahující do vyučovacího procesu: učební a výukové problémy, výchovné problémy, osobní problémy, tělesné a zdravotní obtíže žáků
  
 +
==Pedagogicko-psychologické poradenství==
  
 +
===Definice pedagogicko-psychologického poradenství===
 +
DOPLNIT DEFINICI
  
 +
===Systém pedagogicko-psychologického poradenství v ČR===
 +
Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR '''školská poradenská zařízení, ŠPZ''' (tj. PPP - pedagogicko-psychologické poradny a SPC - speciálně pedagogická centra) a '''školská poradenská pracoviště, ŠPP'''.
  
−
== Odkazy ==
+
Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP.
 +
Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.<ref name=":3">Zapletalová, J. (2020). Školní poradenská pracoviště (ŠPP). Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/pedagogicko-psychologicke-poradenstvi/skolni-poradenska-pracoviste</ref>
  
−
=== Doporučená literatura ===
+
Další informace o PPP a SPC lze nalézt v článku [[Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás]].
 +
 
 +
==Odkazy==
 +
 
 +
===Doporučená literatura===
 
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
 
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
 +
 
Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
 
Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
 +
 
Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.
 
Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.
  
−
=== Reference ===
+
===Reference===
  
 
<references />
 
<references />
  
−
=== Klíčová slova ===
+
===Klíčová slova===
 
školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství
 
školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství
  
−
[[Kategorie: Pedagogická psychologie|*]]
+
[[Kategorie:Pedagogická psychologie|*]]

Aktuální verze z 8. 12. 2020, 12:12

Školní psychologie

Definice školní psychologie

Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení (jeho mechanismy, zákonitosti, druhy, průběh a podmínky, za nichž probíhá), a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila[1].

Vývoj školní psychologie

Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).[2] Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog Gesellovi. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla Sternova Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.[2] Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR[1], který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.

Zakotvení a obrysy školní psychologie

Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou. Pedagogicko psychologické poradenství je specifickým typem poradenství, které se zaměřuje na procesy učení, vyučování a výchovy. Více o specificích pedagogicko psychologickém poradenství lze nalézt v článcích Hlavní okruhy činnosti psychologů ve školách, v jiných výchovných institucích a v pedagogicko psychologických poradnách a Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás. Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako specifika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.[1]

Přehled hlavních témat školní psychologie

Mezi hlavní tematické oblasti zájmu školní psychologie patří následující okruhy:

  • školní třída coby sociální skupina (její struktura a vývoj) a sociálně psychologické jevy přítomné ve školní třídě
  • sociální klima ve třídě a ve škole
  • management a vedení školní třídy
  • metody psychologické práce se školní třídou (psychodiagnostické metody a intervenční metody či programy opírající se o psychologické poznatky a použitelné a používané ve školním prostředí - např. preventivní programy práce se školní třídou, programy na podporu kvalitních vrstevnických vztahů ve školní třídě, krizová intervence v kontextu třídy a školy,...)
  • šikana ve školní třídě
  • školní úspěšnost
  • školní zátěž
  • obtíže žáků zasahující do vyučovacího procesu: učební a výukové problémy, výchovné problémy, osobní problémy, tělesné a zdravotní obtíže žáků

Pedagogicko-psychologické poradenství

Definice pedagogicko-psychologického poradenství

DOPLNIT DEFINICI

Systém pedagogicko-psychologického poradenství v ČR

Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR školská poradenská zařízení, ŠPZ (tj. PPP - pedagogicko-psychologické poradny a SPC - speciálně pedagogická centra) a školská poradenská pracoviště, ŠPP.

Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.[3]

Další informace o PPP a SPC lze nalézt v článku Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás.

Odkazy

Doporučená literatura

Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.

Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.

Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
  2. ↑ 2,0 2,1 Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.
  3. ↑ Zapletalová, J. (2020). Školní poradenská pracoviště (ŠPP). Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/pedagogicko-psychologicke-poradenstvi/skolni-poradenska-pracoviste

Klíčová slova

školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Školní_psychologie_a_pedagogicko_psychologické_poradenství&oldid=63149“