|
|
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 3 dalších uživatelů.) |
| Řádek 1: |
Řádek 1: |
| − | Egyptské chrámy disponovaly značnými pozemky, a fungovaly nikoliv jako plně autonomní, ale oddělené ekonomické jednotky. Chrámům teoreticky patřila velká část egyptské půdy, ovšem chrámový majetek zahrnoval jak polnosti, tak dílny, sklady, přístavy, a veškerý personál, který k tomu patřil. Už od [[Stará říše|Staré říše]] existují doklady o přidělování půdy chrámům a také jejich osvobozování od daní královskými dekrety, případně také o tom, že chrámový personál nebyl povoláván do služby v královské rezidenci.Tyto dary však mohly být chrámům i odebírány, neboť v některých dokumentech jsou některé starší chrámy zmiňovány jako chudší.<ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref> Chrám mohl své pozemky dále propůjčovat individuálním majitelům, kteří pak platili chrámu určitou daň z jeho zisku. Nicméně tato půda byla spravována spolu s dalšími institucemi, stejně tak jako byla dále pronajímána, a vztahy mezi chrámovým, státním a soukromým hospodářstvím tak byly velice úzce propojené. Role faraona jako nejvyššího kněze a teoretické hlavy všech chrámů, a tedy i jejich hospodářství, pak mohla mít i mnohem praktičtější stránku.<ref> Janseen, J.J. 1975: "Prolegomena to the study of Egypt´s economic history during the New Kingdom", SAK 3, 1975, s.127 – 186.</ref>
| |
| | | | |
| − | === Písemné prameny ===
| |
| − | Z [[Nová říše|Nové říše]], především z ramessovské doby, se zachovalo mnoho administrativních dokumentů, které mohou tyto vztahy blíže objasnit. Jedním z nich je [[papyrus Valenҫay I]], pocházející z [[20.dynastie]], ze kterého se dozvídáme, že pozemky byly rozděleny na královské, chrámové a soukromé. Dalším textem, poskytujícím informace o správě pozemků v Nové říši je [[papyrus Wilbour]]. Dle tohoto dokumentu jsou pozemky chrámů rozděleny do několika skupin: první z nich jsou běžné pozemky, které vlastnil každý chrám a které byly pod dohledem státních nebo chrámových úředníků. Dále jsou zde zmiňovány pozemky, které byly ve správě soukromých osob, platících z nich daně. Zdá se, že těmto lidem byla půda přidělována přímo faraonem a její vlastnictví mohlo být dědičné, přesto se však zřejmě nejedná o soukromé vlastnictví, ale spíše o ,,propůjčení“. Dalším typem jsou malé pozemky, které skutečně patřily soukromým osobám, neboť tyto osoby zřejmě chrámu žádné poplatky neplatily a se svými pozemky dokonce mohly obchodovat. Jedná se především o kněze nebo písaře. Chrámy možná mohly pronajímat půdu i jiným chrámům nebo institucím. V další části dokumentu jsou zmiňovány královské pozemky, nacházející se v držení chrámu.
| |
| − | Dalším, a zřejmě jedním z nejznámějších administrativních dokumentů Nové říše, je [[papyrus Harris I]], datovaný do 20.dynastie. Zde jsou chrámové příjmy rozděleny do několika skupin podle toho, jak a odkud do chrámu přicházely, z čehož lze rekonstruovat vzájemné vztahy mezi ekonomickými jednotkami. Velké chrámové komplexy jako chrámy v [[Karnaku]], [[Héliopolis|Héliopoli]] nebo [[Memfis|Memfidě]] zřejmě měly příjmy z jiných institucí, které na nich byly ekonomicky závislé. <ref>Warburton, D. 1997 : "State and economy in Ancient Egypt", Fribourg/Göttingen, </ref>
| |
| − | Z Nové říše existuje však mnoho dalších písemných dokladů o chrámovém hospodářství, zaznamenávajících dodávky obilí do Amonova chrámu v Karnaku z pozemků, které vlastnil po celém Egyptě, dodávky obilí pro chod nekropole na západním břehu, výnosy z jednotlivých pozemků atp.
| |
| − | Některé dokumenty se týkají také vyplácení dávek – všem osobám, které se podílely na hospodářství chrámů, byly tyto dávky vypláceny jako forma mezd, ať už se jednalo o pracovníky na polích, nebo vysoké úředníky. Tyto suroviny byly vypláceny z královské pokladnice, sýpek či skladů, ale také přímo z chrámů, a to i zádušních, například ve formě přerozdělovaných obětin.
| |
| − |
| |
| − | Dalším důležitým dokumentem pro zkoumání chrámové administrativy jsou tzv. dedikační nápisy, nacházející se buď na stélách, nebo přímo na chrámových zdech. Tyto dokumenty nás informují především o zdrojích chrámových příjmů: většinou se týkají zajištění chrámového majetku, jejich výnosu, produkce a personálu. V těchto textech se většinou král obrací na božstvo toho kterého chrámu, vyjmenovává stavební či jiné úkoly, jejichž plnění se zhostil, a doporučuje chrám božské péči a ochraně. Stejnou pasáž nalezneme i v Harrisově papyru. Tyto texty zmiňují příjem chrámů z královských vojenských tažení, přičemž obzvláště důležití byli váleční zajatci, kteří sloužili jako chrámový personál. <ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref>
| |
| − |
| |
| − | === Personál ===
| |
| − | Počet osob, pracujících v chrámu, závisel samozřejmě na jeho velikosti. Většina personálu byla ,,dočasná“ – chrámový personál byl organizován do zvláštních jednotek - fýl, což však nebyla pouze chrámová záležitost, do podobných skupin byli rozdělováni např. i dělníci. Kromě členů fýl zde však byli také kněží, kteří v chrámu trávili celý rok. Někteří kněží byli dosazováni králem z prominentních rodin, a jejich úřady byly většinou dědičné. Obecně je však velmi těžké určit hranici sakrální a profánní funkce jednotlivých kněží, neboť se velmi těsně prolínaly.<ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref>
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | === Kontroly ===
| |
| − |
| |
| − | Pro ujištění se, že chrámy majetky jim propůjčené spravují tak, jak mají, byly do chrámů posílány vládní inspekce. Tato praxe je doložená už ve [[Střední říši]] ([[Amenemhet II.]]), a nadále byla vykonávána i v Nové říši. Existují doklady o platbách, které musely chrámy vyplácet vládě – zřejmě se tedy jednalo o jakýsi druh daní. Jako příklad mohou sloužit nejen některé papyry (BM 10401), ale i např. nápis [[Ramesse IX.]] v Karnaku, kde je Amonův velekněz faraonem vychvalován právě za řádné plnění této povinnosti.
| |
| − |
| |
| − | === Redistribuce ===
| |
| − | Komodity, které přicházely do chrámů jako obětiny pro bohy nebo krále, byly pak nadále rozdělovány kněžím. Tyto obětiny mohly ovšem nadále putovat do dalších chrámů, a jeden chrám tak mohl být ekonomicky závislý na jiném chrámu. Část z obětin však mohli však ve svém zádušním kultu přijímat i osoby, které nesloužily v chrámu, například jako kompenzaci toho, že chrámu darovaly půdu, dobytek nebo personál.
| |
| − | Se systémem redistribuce je však spojeno mnoho nevyřešených otázek, například jak bylo dále nakládáno s velkým množstvím komodit, které dostávali vysoce postavení kněží a chrámoví úředníci. Předpokladem je, že je dále rozdělovali do svých domácností, ovšem tyto domácnosti obvykle měly své vlastní příjmy. Dalším sporným bodem je, zdali níže postavený personál vyžil s dávkami, které mu byly přidělovány, nebo co bylo příjmem členů hodinového kněžstva, když zrovna nebyli v chrámové službě.
| |
| − | Chrámy disponovaly surovinami, které byly nadále přerozdělovány, z královských darů skrze pokladnici Amonova chrámu. Z textů však spíše vyplývá, že většina chrámů byla soběstačnými a samostatnými ekonomickými jednotkami, které zvětšovaly svůj majetek díky královským darům – většinou se jednalo o zajatce nebo luxusní zboží z válečných tažení.
| |
| − | Komodity, označované jako jn.w, které přijámal panovník. Král pak tyto komodity používal jak na soukromé účely, tak na chod vnitřního paláce, stejně tak jako je mohl dál přerozdělovat a dávat jako mzdu dělníkům nekropole, nebo právě dary chrámům, což, zvláště když se jednalo o dary z cizích zemí, mohlo být prezentováno jako obětiny bohům za faraonova vítězství.
| |
| − | Podobně specifickým termínem jsou bAk.w(t), které jsou placeny zemí nebo oblastí a jejich primárním cílem je chrám.Co se týče využívání těchto komodit, mohly být použity pro zařízení a vybavení chrámu, nebo jako (dále přerozdělované) obětiny, případně poskytovány nazpět králi k zajištění vojenských operací. V chrámech mohly být tyto prostředky užívány pro správu budovy, nebo za ně mohly být pořizovány různé rituální předměty, stejně jako např. sochy nebo nábytek.<ref> Bleiberg, E. 1996 : "The official gift in ancient Egypt", Norman, London</ref>
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | === Zádušní chrámy ===
| |
| − | Jedná se vlastně o nejlépe zdokumentované chrámy z Nové říše, jak kvůli archeologickému materiálu, tak díky tomu, že z ramessovské doby se dochovaly mnohé papyry i ostraka. Z porovnání s informacemi o ostatních chrámech se zdá být jejich administrativa a hospodářství celkem podobné jako u ostatních chrámů. Na počátku Nové říše byly chrámy milionů let poměrně malé jednotky, závislé na Amonově chrámu v Karnaku a některé komodity jim byly dodávány přímo přes něj. Toto závislé postavení se však začíná měnit od doby [[Amenhotepa III.]] a v ramessovském období se tato role téměř obrací. Papyry z 20.dynastie zmiňují obrovské bohatství zádušních chrámů – některé z nich byly nejbohatšími institucemi v zemi. Slabou stránkou této ekonomiky však bylo to, že takové hospodářské centrum se za vlády každého panovníka přesouvalo a starší chrámy postupně upadaly a většinou jim už nebyly přidělovány nové pozemky.<ref>Haring. B.:"Divine households 1997: Administrative and economicaspectsofthe New Kingdom royal memorial temples in western Thebes", Egyptologische Uitgaven 12, Leiden.</ref>
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − |
| |
| − | === Reference ===
| |
| − | <references/>
| |
