Mentální reprezentace: Porovnání verzí

Řádek 69: Řádek 69:
  
 
=== Literatura ===
 
=== Literatura ===
−
[[Soubor:73ea38d3ae9f9d3fd7430d30a6b6b3f1.jpg|300px|náhled|vlevo|Marková I. Dialogičnost a sociální reprezentace - Dynamika mysli. ]][[Soubor:515q0XuEvhL. SY344 BO1,204,203,200 .jpg|300px|náhled|střed|Zambrano Y. Neuroepistemology.]][[Soubor:Img 176771 main.jpg|300px|vlevo|Kulišťák P. Neuropsychologie]][[Soubor:L16397.jpg|300px|střed|Sedláková M. Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie.]]
+
[[Soubor:73ea38d3ae9f9d3fd7430d30a6b6b3f1.jpg|300px|náhled|vlevo|Marková I. Dialogičnost a sociální reprezentace - Dynamika mysli. ]][[Soubor:515q0XuEvhL. SY344 BO1,204,203,200 .jpg|300px|náhled|střed|Zambrano Y. Neuroepistemology.]][[Soubor:Cognitive-Psychology-Sternberg-Robert-J-9780495506294.jpg|250px|náhled|vpravo|Sternberg R. Cognitive Psychology.]][[Soubor:Img 176771 main.jpg|300px|vlevo|Kulišťák P. Neuropsychologie]][[Soubor:L16397.jpg|300px|střed|Sedláková M. Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie.]]
−
[[Soubor:Cognitive-Psychology-Sternberg-Robert-J-9780495506294.jpg|300px|náhled|vpravo|Sternberg R. Cognitive Psychology.]]
 

Verze z 30. 11. 2014, 22:19

Inner-photo1.jpg

Mentální reprezentace je v kognitivní psychologii, kognitivní vědě, neurovědě a filosofii mysli je hypotetický vnitřní kognitivní symbol, užívaný jako reprezentace vnější reality světa. Také je takto označován mentální proces pracující s těmito symboly, jako systém zpracování informací. Umožňuje, aby události v prostředí, jakož i možnosti jednání byly reprezentovány pomocí symbolů a jejich struktur.[1] Tento formální systém vytváří konkrétní podobu určitých subjektů nebo určitého typu informací v mysli.[2]

Perception.gif

Historie pojmu

V historii filosofie byly reprezentace dominantním tématem v klasickém empirismu obvykle chápány jako obrazy objektů nebo reprezentace jako zpodobnění určitých situací, které mysl přijímá z vnějšího světa.[3] Podle teorie I. Kanta lidská mysl poznává reálný svět jen zprostředkovaně a podobu reality konstruuje kombinací senzorických dat a reprezentací objektů.[4]

Koncem 19. století a v průběhu 20. století byli vědci zaujatí problémem myšlení, řešení problémů, povahy vědomí, specificky lidské aspekty jazyka a kultury. Podle G. Lüera a H. Spady (1990, Spada) obrat v psychologii myšlení nastal, když byly v padesátých letech psychické procesy chápány jako procesy zpracování informací. (Nakonečný, 1998, s.308) Idea kognitivních reprezentací se ujala ve chvíli, kdy se rozšířila myšlenka, že organismy si díky zkušenosti utvářejí vnitřní mapy prostředí a objektů, s nimiž se setkávají, a se kterými interagují.[5]

Ačkoli reprezentace nejsou přímo přístupné pozorování, kognitivisté jsou narozdíl od behavioristů přesvědčeni, že jsou z přímo pozorovatelného chování (např. experimentálně navozeného) nejen vyvoditelné, ale k jeho popisu a vysvětlení dokonce nezbytné (Nakonečný, 1998, s.331).[6] Moderní přívrženci, jako například J. Fodor, S. Pinker a mnoho dalších se domnívají, že systém reprezentací se skládá spíše z vnitřního monologu myšlenek. Obsah myšlenek je reprezentován v symbolických strukturách, které jsou analogické k přirozeným jazykům, ale na mnohem abstraktnější úrovni, ovládající syntax a sématiku stejným způsobem, jako přirozený jazyk.

H ifb-representation.jpg

Význam pojmu

  • obraz
  • model
  • reprodukce
  • kognitivní symbol
  • mentální proces
  • funkční mapa
  • zpřítomnění minulých prožitků
Brain.gif

Prefix re- v tomto případě neznačí repetici, ale má funkci zesilující. Ačkoli bylo slovo reprezentace přeneseno ve 14. století z francouzštiny do angličtiny, má v těchto jazycích odlišný význam. Francouzština jej chápe dynamicky, spíše jako rozmanité aktivity mysli, jako umísťování něčeho před oči druhého či před mysl druhého, ale v angličtině evokuje význam statický znamená podobnost, obraz, model, reprodukci či zrcadlení. V moderní kognitivní vědě jsou reprezentace spojeny s individuální kognicí. Staly se formalizacemi, procesy a pravidly, symboly a obrazy vytvořenými myslí jedince. [7] Kognitivisticky chápána i jako zpřítomnění minulých prožitků. Podle P. Hartla a H. Harlové znamená slovo mentální rozumový, myšlenkový, duševní či psychický, mající vztah k mysli, vytvořený nebo existující v mysli a reprezentace je představa o věci samotné či symbol věc zastupující.[8]

Neurobiologické vysvětlení

O. Selfridge přemýšlel, jakým způsobem si zrakový vjem vyobrazíme a vyhodnotíme v mentální reprezentaci. Dnes již víme, že nervové buňky si předávají informace prostřednictvím synapsí. Mentální reprezentace je funkční mapa souboru v čase i prostoru uspořádaných synaptických událostí, které odpovídají vstupu, jímž může být třeba pohled na červené jedoucí auto nebo jakákoli další proměna zevního a patrně i vnitřního světa organismu.[9] Synaptické události nejsou kopií nebo snad fotografií jevů, neboť jej prostřednictvím čidel vybírají z prostředí úměrně k rozlišovacím schopnostem. Za jistých podmínek rozlišíme předmět jako zkroucenou větev, za jiných okolností v něm jistojistě "uzříme" stočeného hada a naopak.[10]

Reprezentace schopnost a reprezentační teorie mysli

Schopnost reprezentace je hlavní cesta umožňující přístup k vnější realitě. Na příklad, když někdo přichází do místnosti a má dojem, že by podlaha potřebovala zamést, reprezentativní teorie mysli navrhuje, že se v mysli formuje mentální reprezentace, která popisuje podlahu a její stav.[11] M. Sedláková definuje pojem mentální reprezentace jako konečný výsledek kódování informací, jež je v případě dispoziční mentální reprezentace uložený v paměti, anebo je v případě aktuální reprezentace součástí toku uvědomovaných informací (Sedláková, 2004, s. 43).[12] Mentální obsahy vzniklé reprezentací, jsou obrazy jevů, věcí, které aktuálně nepůsobí na naše vnímání. V paměti se udržuje reprezentace vnějšího prostředí, vytvářená systémem symbolů. Tyto symboly definují nějaký předmět, událost či vlastnosti, i když nejsou přístupné přímé observaci (Kulišťák, 2003, s. 25).[13] Herec během hry předává ostatním své představy o nepřítomné věci, kterou zvýznamňuje druhým pomocí obrazu, znaku, znamení a prostřednictvím repreyentací má herec na jevišti možnost vytvářet novou interpretaci. (Marková, 2007, s. 158).[14] Mentální reprezentace jevu není jen pasivní registrace, ale je mimo to i aktivní tvořivý jev (Koukolík, 2003, s. 20).[15] Díky možnosti manipulace a změny struktury symbolů je nám umožněna reprezentace věcí, které jsme nikdy neprožili a věcí, které nikdy neexistovaly.[16]Představte si, že cestujete na místo, kde jste ještě nikdy před tím nebyli nebo si představte, že máte o jednu končetinu více.

Díky mentálním reprezentacím jsme schopni provádět nejrůznější logické operace.

Operace s mentálními reprezentacemi Kosslyn navrhuje, že některé obrazy pomáhají vyřešit určité typy problémů. Jsme schopni vizualizovat předměty, když se nás někdo na ně zeptá a mentálně je reprezentovat (propojit) v různé obrazy, abychom vyřešili složité otázky. M. Nakonečný definuje reprezentaci takto[17]:

„U člověka vystupuje reprezentace skutečnosti, jednak ve formě obrazů (vjemy a představy), a dále ve formě znaků, jako jsou pojmy zastupující různé, přímo nevnímatelné vlastnosti objektů skutečnosti a jejich souvislosti. Jsou to zároveň struktury uchovávající informaci.“

Myšlení předpokládá, že budeme využívat poznatků uchovaných v paměti. Lékař je schopen rozpoznat chorobu nebo technik či fyzik skryté vady materiálů z určitých vnějších příznaků (symptomů), díky zobecnění poznání a souvislostem uchovaným v paměti. To znamená, že poznáváme i jevy, které nemůžeme aktuálně vnímat.[18] Systém, který bývá označován kognitivní reprezentace skutečnosti, "kognitivní mapa" nebo, s jasným zjednodušením, vědomosti. Podle J. S. Brunera se kognitivní mapa zakládá na kategorizaci, odehrávající se na úrovni vnímání a tvorby pojmů.[19] V pojmech jsou zahrnuty abstraktní vlastnosti věcí a jevů, které vystupují ve vztahu k jiným objektům.



Odkazy

Reference

  1. ↑ Nakonečný M. (1998). Základy psychologie. Academia, Praha. s. 302-303. ISBN 80-200-0698-3
  2. ↑ Marr D. (2010). Vision. A Computational Investigation into the Human Representation and Processing of Visual Information. The MIT Press. Cambridge MA, USA. ISBN 978-0262514620.
  3. ↑ Zambrano Y. (2012). Neuroepistemology. Phy Psy K´a Publishing, Co. Baltimore, CA. s.135. ISBN 978-1300086703.
  4. ↑ Marková I. (2007). Dialogičnost a sociální reprezentace. Dynamika mysli. Academia, Praha. s. 161. ISBN: 8020015426
  5. ↑ Petrů M. (2007). Fiziologie mysli. Úvod do kognitivní vědy. Triton. Praha, Kroměříž. s.20. ISBN 978-80-7254-969-6
  6. ↑ Nakonečný M. (1998). Základy psychologie. Academia, Praha. s. 331. ISBN 80-200-0698-3
  7. ↑ Marková I. (2007). Dialogičnost a sociální reprezentace. Dynamika mysli. Academia, Praha. s. 160-162. ISBN: 8020015426
  8. ↑ Hartl P.; Hartlová H. (2009). Psychologický slovník. Portál, Praha. s. 267; 498-499. ISBN 978-80-7367-569-1.
  9. ↑ Koukolík F. (2003). Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování. Karolinum, Praha. s. 21. ISBN 80-246-0736-0.
  10. ↑ Koukolík F. (2003). Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování. Karolinum, Praha. s. 20. ISBN 80-246-0736-0.
  11. ↑ Lawrence S. (December 2007) The Ontology of Concepts—Abstract Objects or Mental Representations? Noûs vol.41-4. s. 561–593. 10.1111/j.1468-0068.2007.00663.x. OntologyofConcepts.pdf-
  12. ↑ Sedláková M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie. Mentální reprezentace a mentální modely. Grada, Praha. s. 43. ISBN: 8024703750
  13. ↑ Kulišťák P. (2010). Neuropsychologie. Portál, Praha. s. 25. ISBN: 9788073678913
  14. ↑ Marková I. (2007). Dialogičnost a sociální reprezentace. Dynamika mysli. Academia, Praha. s. 158. ISBN: 8020015426
  15. ↑ Koukolík F. (2003). Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování. Karolinum, Praha. s. 20. ISBN 80-246-0736-0.
  16. ↑ Sternberg R., J. (2011). Cognitive Psychology. Cengage Learning, Boston. s. 121-123. ISBN 978-1133313915
  17. ↑ Nakonečný M. (1998). Základy psychologie. Academia, Praha. s. 298. ISBN 80-200-0698-3
  18. ↑ Nakonečný M. (1998). Základy psychologie. Academia, Praha. s. 318. ISBN 80-200-0698-3
  19. ↑ Sternberg R., J. (2011). Cognitive Psychology. Cengage Learning, Boston. s. 121-123. ISBN 978-1133313915

Literatura

  • Henrich, J. & Boyd, R. (2002). Culture and cognition: Why cultural evolution does not require replication of representations. Culture and Cognition, 2, 87–112. Full text

Související články

Klíčová slova

Kognitivní procesy, mentální reprezentace, kognitivní symbol, struktura, reprodukce, mentální mapa, mysl, vnímání, představivost, paměť

Externí odkazy

https://www.youtube.com/watch?v=Q-B_ONJIEcE https://www.youtube.com/watch?v=vg01Q1BI4WM&list=PL86D00256BF18C7B1&index=2 https://www.youtube.com/watch?v=aygSMgK3BEM https://www.youtube.com/watch?v=hyhK9beGuQU

Literatura

Marková I. Dialogičnost a sociální reprezentace - Dynamika mysli.
Zambrano Y. Neuroepistemology.
Sternberg R. Cognitive Psychology.
Kulišťák P. Neuropsychologie
Sedláková M. Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Mentální_reprezentace&oldid=10754“