Informační požadavek

Informační požadavek je žádost uživatele formulovaná obvykle v přirozeném jazyce, prezentovaná ústně nebo písemně a vyjadřující jeho subjektivní informační potřebu. Je adresován konkrétní informační instituci (knihovně).

Termín Informační požadavek

V obecné rovině chápeme tento termín jako dotaz nebo požadavek uživatele informací adresovaný informační nebo dokumentační organizaci. Požadavky mohou zahrnovat žádosti o výpůjčky nebo konzultace o speciálních materiálech, ale také různé druhy poradenských služeb apod.

Každý informační požadavek vzniká na základě tzv. informační potřeby. Nebo-li zjištěním, že naše znalost je nedostatečná k dosažení cíle/úkolu. Je to rozdíl mezi naší aktuální znalostí o problému a znalostí, kterou musíme mít pro jeho vyřešení. Prostě něco nevím a potřebuji najít odpověď nebo zjistit informační prameny ze kterých mohu dále čerpat.

Vztaženo na prostředí knihovny - na základě informační potřeby uživatele knihovník řeší informační požadavky.

Vztah uživatel - informační požadavek - informační pracovník

Základními nároky, které uživatelé kladou na informační pracovníky při řešení jejich informačních požadavků jsou:

- spolehlivost, srozumitelnost, aktuálnost, relevance a rozsahová úměrnost, průkaznost, podnětnost atd.

Naopak pro informačního pracovníka (specialistu) jsou důležité vlastnosti uživatele, který informační požadavek zadává. Máme tím na mysli jeho:

- informační gramotnost, osobnostní charakteristiky, schopnosti formulace požadavku apod.

Informační pracovník je tedy prostředníkem mezi uživatelem a jeho informačním požadavkem. Je proto velmi důležité, aby uživatel dokázal svůj informační požadavek co nejpřesněji formulovat a naopak posláním informačního pracovníka je využít všech dostupných prostředků a znalostí ke zodpovězení konkrétního požadavku.

Z toho vyplývá, že vztah uživatel-informační požadavek-informační pracovník je do značné míry ovlivněn uměním sociální komunikace a znalostí a úrovní informačního chování – information behaviour.

Strategie při řešení informačních požadavků

Informační strategie může být různá podle toho jaký je informační cíl a v jaké odbornosti se pohybujeme. Vždy však platí základní pravidlo a tím je nezbytnost systematické, systémové a soustavné práce s informacemi. Je zcela zřejmé, že nelze nabídnout nějaký univerzální návod nebo postup, protože každý informační požadavek je čistě individuální a záleží v první řadě na tom, co hledáme, jaké zdroje používáme a jaké je zadání koncového uživatele.

a) Důležité je specifikovat jak podrobné informace o daném problému chceme získat. Pokud se jedná o orientační či faktografický dotaz stačí zvolit jeden dostatečně věrohodný zdroj. V případě, že potřebujeme podrobné informace bude se jednat o časově náročnější rešerši z různých informačních zdrojů. Pro orientační dotaz často stačí využít zdrojů dostupných z volného internetu. Více než kde jinde zde však platí nutnost ověření informace z dalších nezávislých zdrojů. Rešerše zaměřené na odborné informace z oblasti vědecké sféry vyžadují preciznější zpracování. Zde se nabízí možnost využití licencovaných databází, knihovních katalogů, databázových center apod. v rámci prostředí tzv. hlubokého webu.

b) Jazykové znalosti jsou důležitou podmínkou při vyhledávání a zpracovávání informací. Jelikož schopnost číst odbornou literaturu v angličtině je pro odborníka v současné době nezbytná, je logické, že na informačního pracovníka jsou kladené stejné nároky. Dnes je zcela vyloučeno, aby si informační pracovník vystačil pouze s mateřským jazykem. V našich zeměpisných šířkách je výhodná i znalost ruštiny a němčiny.

c) Informační pracovník kromě jazykových znalostí musí být schopen zvolit správný informační zdroj k získání konkrétních odpovědí. Volba konkrétního informačního zdroje závisí na celé řadě faktorů, ať je to časová či místní dostupnost nebo omezení finančních možností pro využití elektronických databází. Žádný informační zdroj nebo databáze neobsahují nikdy všechno a proto platí základní pravidlo – čím více zdrojů kombinujeme, tím více informací získáme.

d) Faktické zprostředkování výstupu informačního požadavku koncovému uživateli může mít různou podobu. Od tištěných materiálů, přes rešeršní abstrakty po dodání plných textů článků, přednášek apod. Díky rozvoji informačních technologií se uplatňují plnotextové databáze, kde plné texty lze získat přímo v digitální podobě.

Řešení informačních požadavků v prostředí knihoven

V první řadě je nutné aby konkrétní informační instituce dobře znala svého koncového uživatele. Nebo-li „nepovlávat“ za požadavky uživatelů, ale přesně definovat svou funkci: pro koho a co nabízím! Univerzitní nebo specializovaná knihovna řeší jiné informační požadavky než knihovna veřejná.

Jelikož knihovnu chápeme jako ucelený systém, je nutné uvědomit si, že dobře zodpovězenému informačnímu požadavku musí předcházet všechny procesy práce s informací – získání informací, zpracování informací, organizace informací a konečně zpřístupnění informací koncovému uživateli.

Zodpovězení informačního požadavku chápeme jako výstup knihovnických a informačních služeb. Mezi tyto služby patří:

- primární služby – účelem primární služby je, aby uživatel dostal konečný produkt (dokument, informace...)

- sekundární služby – poskytují informace o existenci dokumentu kde informaci najdeme (rešeršní, bibliografické, informační služby...)

- terciální služby – ostatní služby, které knihovna poskytuje (propagační služby, letáky, besedy, kurzy....)

Závěr

Pro oblast výzkumu uspokojování informačních potřeb a požadavků se používají bibliometrické analýzy, jako např. rozložení knih ve fondu nebo statistika využívání literatury v knihovně apod. Výstupy z těchto analýz slouží jako zpětná vazba ke zkvalitňování přístupu informačních institucí ve vztahu k jejím uživatelům.

Určení strategie co nejefektivnějšího využívání knihovnických a informačních zdrojů i plného využití možností, které přináší rozvoj informačních technologií je jednou z oblastí tzv. Státní informační politiky.

Odkazy

Použitá literatura

• Cejpek, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-246-1037-5.
• KOONTZ, Christie a Barbara GUBBIN. Směrnice IFLA: služby veřejných knihovne. 2. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2012. ISBN 978-80-7050-612-7.
• KÖNIGOVÁ, Marie. Vybrané kapitoly z informační vědy. 2001.
• VYMĚTAL, Jan. Informační zdroje v odborné literatuře. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ISBN. 978-80-7357-520-5.

Externí odkazy

• http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_politika

Klíčová slova

informační požadavek, uživatelský požadavek, informační potřeba, informační služby, informační zdroje