Humanistická psychologie osobnosti: Porovnání verzí
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů (DRAPELA). | Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů (DRAPELA). | ||
− | '''Hlavní body Rogersovy teorie''' (DRAPELA): | + | ==== '''Hlavní body Rogersovy teorie''' ==== |
+ | (DRAPELA): | ||
* '''Humanismus''' - ochrana lidské '''individuality''' | * '''Humanismus''' - ochrana lidské '''individuality''' | ||
* '''Existencialismus'''- důraz na existenci a svobodu: | * '''Existencialismus'''- důraz na existenci a svobodu: | ||
Řádek 35: | Řádek 36: | ||
* Člověk žije hlavně '''vlastní osobní a subjektivní svět'''. | * Člověk žije hlavně '''vlastní osobní a subjektivní svět'''. | ||
− | Teorie osobnosti | + | ==== Teorie osobnosti (plně fungující osobnosti, také teorie Self) ==== |
+ | NAKONEČNÝ | ||
+ | Založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod. | ||
Výchozím konceptem je '''sebeaktualizace'''. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému. | Výchozím konceptem je '''sebeaktualizace'''. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému. | ||
Řádek 43: | Řádek 46: | ||
'''Self-dynamika''' – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama | '''Self-dynamika''' – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama | ||
− | '''Kongruence a inkongruence zážitků se Self''' NAKONEČNÝ | + | ==== '''Kongruence a inkongruence zážitků se Self''' ==== |
+ | NAKONEČNÝ | ||
'''Konzistentní – kongruentní se Self''': Není-li jedinec ohrožován, je vůči svému zážitku otevřený → symbolizace zážitku ve vědomí je úplně kongruentní. Ideálním stavem je, pokud všechny zážitky mohou být na symbolické úrovni asimilovány do konzistentní struktury Self. | '''Konzistentní – kongruentní se Self''': Není-li jedinec ohrožován, je vůči svému zážitku otevřený → symbolizace zážitku ve vědomí je úplně kongruentní. Ideálním stavem je, pokud všechny zážitky mohou být na symbolické úrovni asimilovány do konzistentní struktury Self. | ||
Řádek 61: | Řádek 65: | ||
* Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self. | * Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self. | ||
− | '''Proces obrany''' (je-li zážitek inkongruentní se Self) NAKONEČNÝ | + | ==== '''Proces obrany''' ==== |
+ | (je-li zážitek inkongruentní se Self) NAKONEČNÝ | ||
+ | |||
Spočívá v '''selektivní percepci''', '''překroucení (deformaci)''' zážitku nebo jeho '''popření''' ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví). | Spočívá v '''selektivní percepci''', '''překroucení (deformaci)''' zážitku nebo jeho '''popření''' ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví). | ||
Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména: | Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména: | ||
Řádek 68: | Řádek 74: | ||
* '''projekce''' – nedovolené či zahanbující vlastní sklony se připisují okolí, což redukuje úzkost za sebe sama | * '''projekce''' – nedovolené či zahanbující vlastní sklony se připisují okolí, což redukuje úzkost za sebe sama | ||
− | '''Plně fungující osoba''' | + | ==== '''Plně fungující osoba''' ==== |
* otevřená svým zážitkům – neprojevuje se defenzivnost a její zážitky jsou ve vědomí plně verbalizovány | * otevřená svým zážitkům – neprojevuje se defenzivnost a její zážitky jsou ve vědomí plně verbalizovány | ||
* self-struktura bude kongruentní se zážitkem, ale bude současně flexibilní a otevřená asimilaci nového zážitku | * self-struktura bude kongruentní se zážitkem, ale bude současně flexibilní a otevřená asimilaci nového zážitku |
Verze z 23. 3. 2016, 20:01
Obsah
Úvod do humanistické psychologie osobnosti
Humanismus označován za třetí proud v psychologii, do něhož se řadí různé směry: fenomenologické, existenciální, humanistické, psychologie vnitřních zkušeností, včetně těch, které se zakládají na psychoanalytických východiscích.
- Opozice vůči behaviorismu (vidí člověka jako poddajnou a pasivní oběť sil v prostředí)
- Opozice vůči psychoanalýze (člověk jako výtvor instinktů a intrapsychického konfliktu)
Do centra psychologie se dostává tvořivá osobnost jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění. Tento proud se nevyznačuje vnitřní sevřeností, koncepční jednotou jeho představitelů, ale podobným úhlem pohledu, přístupem k pojímání podstaty a povahy osobnosti. Lze jej rozčlenit do dvou skupin:
- Fenomenologická pojetí (snaha porozumět jedinečné podobě toho, jak si člověk uvědomuje své bytí ve světě a jak pojímá a prožívá smysl a povahu svého bytí) - např. Rogers, Frankl
- Humanistické koncepce osobnosti (předmětem poznávání zdravá, tvůrčí osobnost, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace, sebeuplatnění) - např. Maslow (MIKŠÍK)
Stoupenci humanistické psychologie prohlašují, že:
- v lidské přirozenosti je stále tendence pohybovat se směrem k osobnímu růstu
- v lidské podstatě je tendence k tvořivosti a soběstačnosti
- lidé jsou převážně vědomými a racionálními bytostmi, u nichž nedominují nevědomé potřeby a konflikty
- člověk je aktivním tvůrcem svého vlastního života se svobodou volby a vývojem životního stylu MIKŠÍK
Důraz na humanistický přístup u různých psychologů různé koncepční orientace: Fromm, Allport, Kelly, Rogers, MIKŠÍK; Horney, Fromm (ŘÍČAN)
Humanistické teorie kritizovány za spekulativní tvorbu - k rysům dospívají z části na základě empirie, ale převážně na základě určitého filosofického, případně ideologického přesvědčení. (ŘÍČAN)
Teorie C. R. Rogerse
Řazen do fenomenologického směru (MIKŠÍK), hlásí se k existencialismu (DRAPELA). Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů (DRAPELA).
Hlavní body Rogersovy teorie
(DRAPELA):
- Humanismus - ochrana lidské individuality
- Existencialismus- důraz na existenci a svobodu:
- 1. Teorie "Já" chápe každého člověka jako proces, nikoli hotový výtvor.
- 2. Přestože je člověk v praxi omezen společenskými normami, potřebuje užívat své svobody (především v myšlení a emocích).
- Optimistický pohled na podstatu člověka - pokládal organismus - základ všech lidských prožitků - za moudřejší než lidské vědomí
- Opozice vůči behaviorismu - nepokládal behavioristický přístup ke zkoumání a k podpoře rozvoje osobnosti za užitečný.
- Zdůrazňuje úzké souvislosti mezi duševním zdravím a seberealizováním.
- Člověk žije hlavně vlastní osobní a subjektivní svět.
Teorie osobnosti (plně fungující osobnosti, také teorie Self)
NAKONEČNÝ Založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod.
Výchozím konceptem je sebeaktualizace. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému.
Self = obraz, který si člověk vytváří o sobě samém a který ovšem zahrnuje jeho vztahy k prostředí a k hodnotám.
Self-dynamika – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama
Kongruence a inkongruence zážitků se Self
NAKONEČNÝ
Konzistentní – kongruentní se Self: Není-li jedinec ohrožován, je vůči svému zážitku otevřený → symbolizace zážitku ve vědomí je úplně kongruentní. Ideálním stavem je, pokud všechny zážitky mohou být na symbolické úrovni asimilovány do konzistentní struktury Self.
Nekonzistentní = inkongruence Self a zkušenosti: Jsou ve vědomí popírány. Je to stav ohrožení, pokud by se diskrepance dostala do vědomí, mohla by ohrozit duševní integritu (a sebekoncepci). Odpovědí je obrana, snaha o udržení stále stejné Self struktury – toho se dosahuje percepčním překrucováním zážitků ve vědomí nebo popíráním zážitku ve vědomí vůbec → redukce inkongruenci zážitku se Self-strukturou, aby byla udržena.
Např. naše okolí se k nám chová v rozporu s naším sebepojetím, např. nás přehlíží nebo podceňuje stav vnitřní neuspořádanosti a tenze – mohou se objevit neurotické poruchy.
Ztráta vnitřní jednoty je motivující, protože znamená vznik nepříjemné tenze, a tak je vyvolán sklon k její redukci.
Obecně platí: NAKONEČNÝ
- zážitek kongruence → psychologické přizpůsobení
- zážitek inkongruence → psychologická obrana
Tendence k sebeaktualizaciNAKONEČNŽ
- Jestliže Self a celková zkušenost organismu relativně kongruentní – aktualizující tendence zůstává relativně sjednocená
- Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self.
Proces obrany
(je-li zážitek inkongruentní se Self) NAKONEČNÝ
Spočívá v selektivní percepci, překroucení (deformaci) zážitku nebo jeho popření ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví). Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména:
- racionalizace – výmluva, konstrukce „vysvětlení“
- fantazie – přesun do nového symbolického světa, v němž je zdůrazněno Self
- projekce – nedovolené či zahanbující vlastní sklony se připisují okolí, což redukuje úzkost za sebe sama
Plně fungující osoba
- otevřená svým zážitkům – neprojevuje se defenzivnost a její zážitky jsou ve vědomí plně verbalizovány
- self-struktura bude kongruentní se zážitkem, ale bude současně flexibilní a otevřená asimilaci nového zážitku
- zážitky nebudou ve vědomí popírány a překrucovány
- hodnocení bude vyjadřovat přirozené vnitřní stavy
- bude vykazovat jednotné chování, přizpůsobení novým životním podmínkám
- teorie plně fungující osoby založena na tezi, že:
- jedinec má tendenci k sebeaktualizaci a tendenci udržovat sebekoncepci kongruentní se svými zážitky
- tyto tendence nejplněji realizovány, když jedinec zakouší pozitivní hodnocení sebe asama a když je uspokojována jeho potřeba pozitivního vztahu k jiným osobám
- jestliže jsou tendence realizovány, stává se jedinec plně fungující osobou