Humanistická psychologie osobnosti: Porovnání verzí

Řádek 25: Řádek 25:
 
Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů (DRAPELA).
 
Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů (DRAPELA).
  
'''Hlavní body Rogersovy teorie''' (DRAPELA):
+
==== '''Hlavní body Rogersovy teorie''' ====
 +
(DRAPELA):
 
* '''Humanismus''' - ochrana lidské '''individuality'''
 
* '''Humanismus''' - ochrana lidské '''individuality'''
 
* '''Existencialismus'''- důraz na existenci a svobodu:
 
* '''Existencialismus'''- důraz na existenci a svobodu:
Řádek 35: Řádek 36:
 
* Člověk žije hlavně '''vlastní osobní a subjektivní svět'''.
 
* Člověk žije hlavně '''vlastní osobní a subjektivní svět'''.
  
Teorie osobnosti NAKONEČNÝ (plně fungující osobnosti, také teorie Self) je založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod.
+
==== Teorie osobnosti (plně fungující osobnosti, také teorie Self) ====
 +
NAKONEČNÝ
 +
Založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod.
  
 
Výchozím konceptem je '''sebeaktualizace'''. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému.
 
Výchozím konceptem je '''sebeaktualizace'''. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému.
Řádek 43: Řádek 46:
 
'''Self-dynamika''' – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama
 
'''Self-dynamika''' – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama
  
'''Kongruence a inkongruence zážitků se Self''' NAKONEČNÝ
+
==== '''Kongruence a inkongruence zážitků se Self''' ====
 +
NAKONEČNÝ
  
 
'''Konzistentní – kongruentní se Self''': Není-li jedinec ohrožován, je vůči svému zážitku otevřený → symbolizace zážitku ve vědomí je úplně kongruentní. Ideálním stavem je, pokud všechny zážitky mohou být na symbolické úrovni asimilovány do konzistentní struktury Self.
 
'''Konzistentní – kongruentní se Self''': Není-li jedinec ohrožován, je vůči svému zážitku otevřený → symbolizace zážitku ve vědomí je úplně kongruentní. Ideálním stavem je, pokud všechny zážitky mohou být na symbolické úrovni asimilovány do konzistentní struktury Self.
Řádek 61: Řádek 65:
 
* Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self.
 
* Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self.
  
'''Proces obrany''' (je-li zážitek inkongruentní se Self) NAKONEČNÝ
+
==== '''Proces obrany''' ====
 +
(je-li zážitek inkongruentní se Self) NAKONEČNÝ
 +
 
 
Spočívá v '''selektivní percepci''', '''překroucení (deformaci)''' zážitku nebo jeho '''popření''' ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví).
 
Spočívá v '''selektivní percepci''', '''překroucení (deformaci)''' zážitku nebo jeho '''popření''' ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví).
 
Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména:
 
Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména:
Řádek 68: Řádek 74:
 
* '''projekce''' – nedovolené či zahanbující vlastní sklony se připisují okolí, což redukuje úzkost za sebe sama
 
* '''projekce''' – nedovolené či zahanbující vlastní sklony se připisují okolí, což redukuje úzkost za sebe sama
  
'''Plně fungující osoba'''
+
==== '''Plně fungující osoba''' ====
 
* otevřená svým zážitkům – neprojevuje se defenzivnost a její zážitky jsou ve vědomí plně verbalizovány
 
* otevřená svým zážitkům – neprojevuje se defenzivnost a její zážitky jsou ve vědomí plně verbalizovány
 
* self-struktura bude kongruentní se zážitkem, ale bude současně flexibilní a otevřená asimilaci nového zážitku
 
* self-struktura bude kongruentní se zážitkem, ale bude současně flexibilní a otevřená asimilaci nového zážitku

Verze z 23. 3. 2016, 20:01

Úvod do humanistické psychologie osobnosti

Humanismus označován za třetí proud v psychologii, do něhož se řadí různé směry: fenomenologické, existenciální, humanistické, psychologie vnitřních zkušeností, včetně těch, které se zakládají na psychoanalytických východiscích.

  • Opozice vůči behaviorismu (vidí člověka jako poddajnou a pasivní oběť sil v prostředí)
  • Opozice vůči psychoanalýze (člověk jako výtvor instinktů a intrapsychického konfliktu)

Do centra psychologie se dostává tvořivá osobnost jako celostní, složitý a neopakovatelně individualizovaný výtvor, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace či sebeuplatnění. Tento proud se nevyznačuje vnitřní sevřeností, koncepční jednotou jeho představitelů, ale podobným úhlem pohledu, přístupem k pojímání podstaty a povahy osobnosti. Lze jej rozčlenit do dvou skupin:

  1. Fenomenologická pojetí (snaha porozumět jedinečné podobě toho, jak si člověk uvědomuje své bytí ve světě a jak pojímá a prožívá smysl a povahu svého bytí) - např. Rogers, Frankl
  2. Humanistické koncepce osobnosti (předmětem poznávání zdravá, tvůrčí osobnost, jejímž cílem je seberealizace, sebeaktualizace, sebeuplatnění) - např. Maslow (MIKŠÍK)

Stoupenci humanistické psychologie prohlašují, že:

  • v lidské přirozenosti je stále tendence pohybovat se směrem k osobnímu růstu
  • v lidské podstatě je tendence k tvořivosti a soběstačnosti
  • lidé jsou převážně vědomými a racionálními bytostmi, u nichž nedominují nevědomé potřeby a konflikty
  • člověk je aktivním tvůrcem svého vlastního života se svobodou volby a vývojem životního stylu MIKŠÍK

Důraz na humanistický přístup u různých psychologů různé koncepční orientace: Fromm, Allport, Kelly, Rogers, MIKŠÍK; Horney, Fromm (ŘÍČAN)

Humanistické teorie kritizovány za spekulativní tvorbu - k rysům dospívají z části na základě empirie, ale převážně na základě určitého filosofického, případně ideologického přesvědčení. (ŘÍČAN)

Teorie C. R. Rogerse

Řazen do fenomenologického směru (MIKŠÍK), hlásí se k existencialismu (DRAPELA). Nespoléhal na diagnostické nástroje, ale dával přednost získávání informací přímo od klientů (DRAPELA).

Hlavní body Rogersovy teorie

(DRAPELA):
  • Humanismus - ochrana lidské individuality
  • Existencialismus- důraz na existenci a svobodu:
1. Teorie "Já" chápe každého člověka jako proces, nikoli hotový výtvor.
2. Přestože je člověk v praxi omezen společenskými normami, potřebuje užívat své svobody (především v myšlení a emocích).
  • Optimistický pohled na podstatu člověka - pokládal organismus - základ všech lidských prožitků - za moudřejší než lidské vědomí
  • Opozice vůči behaviorismu - nepokládal behavioristický přístup ke zkoumání a k podpoře rozvoje osobnosti za užitečný.
  • Zdůrazňuje úzké souvislosti mezi duševním zdravím a seberealizováním.
  • Člověk žije hlavně vlastní osobní a subjektivní svět.

Teorie osobnosti (plně fungující osobnosti, také teorie Self)

NAKONEČNÝ Založena na teorii psychoterapie a teorii interpersonálních vztahů. Dá se aplikovat na rodinné vztahy, výchovu, vztahy v pracovní skupině, politice apod.

Výchozím konceptem je sebeaktualizace. Ta je jediným motivem v celém teoretickém systému.

Self = obraz, který si člověk vytváří o sobě samém a který ovšem zahrnuje jeho vztahy k prostředí a k hodnotám.

Self-dynamika – sociálně vztažná – jde tu o potřebu vzájemně pozitivních, tj. odměňujících interakcí. Vnímání druhých se propojuje s hodnocením sebe sama

Kongruence a inkongruence zážitků se Self

NAKONEČNÝ

Konzistentní – kongruentní se Self: Není-li jedinec ohrožován, je vůči svému zážitku otevřený → symbolizace zážitku ve vědomí je úplně kongruentní. Ideálním stavem je, pokud všechny zážitky mohou být na symbolické úrovni asimilovány do konzistentní struktury Self.

Nekonzistentní = inkongruence Self a zkušenosti: Jsou ve vědomí popírány. Je to stav ohrožení, pokud by se diskrepance dostala do vědomí, mohla by ohrozit duševní integritu (a sebekoncepci). Odpovědí je obrana, snaha o udržení stále stejné Self struktury – toho se dosahuje percepčním překrucováním zážitků ve vědomí nebo popíráním zážitku ve vědomí vůbec → redukce inkongruenci zážitku se Self-strukturou, aby byla udržena.

Např. naše okolí se k nám chová v rozporu s naším sebepojetím, např. nás přehlíží nebo podceňuje  stav vnitřní neuspořádanosti a tenze – mohou se objevit neurotické poruchy.

Ztráta vnitřní jednoty je motivující, protože znamená vznik nepříjemné tenze, a tak je vyvolán sklon k její redukci.

Obecně platí: NAKONEČNÝ

  • zážitek kongruence → psychologické přizpůsobení
  • zážitek inkongruence → psychologická obrana

Tendence k sebeaktualizaciNAKONEČNŽ

  • Jestliže Self a celková zkušenost organismu relativně kongruentní – aktualizující tendence zůstává relativně sjednocená
  • Jestliže Self a zkušenost nejsou kongruentní, potom se obecná tendence aktualizovat organismus může křížit s cíli subsystému motivů, s tendencí aktualizovat Self.

Proces obrany

(je-li zážitek inkongruentní se Self) NAKONEČNÝ

Spočívá v selektivní percepci, překroucení (deformaci) zážitku nebo jeho popření ve vědomí – tak se uchovává konzistence tří prvků: percepce zážitku, hodnocení a Self-struktura (= sebekoncepce). Ty tvoří vnitřní psychickou rovnováhu (podmínka duševního zdraví). Druhy defenzivního chování mohou mít neurotické až psychotické znaky nebo vystupují jako elementy iracionální dezorientace, jimiž jsou zejména:

  • racionalizace – výmluva, konstrukce „vysvětlení“
  • fantazie – přesun do nového symbolického světa, v němž je zdůrazněno Self
  • projekce – nedovolené či zahanbující vlastní sklony se připisují okolí, což redukuje úzkost za sebe sama

Plně fungující osoba

  • otevřená svým zážitkům – neprojevuje se defenzivnost a její zážitky jsou ve vědomí plně verbalizovány
  • self-struktura bude kongruentní se zážitkem, ale bude současně flexibilní a otevřená asimilaci nového zážitku
  • zážitky nebudou ve vědomí popírány a překrucovány
  • hodnocení bude vyjadřovat přirozené vnitřní stavy
  • bude vykazovat jednotné chování, přizpůsobení novým životním podmínkám
  • teorie plně fungující osoby založena na tezi, že:
  • jedinec má tendenci k sebeaktualizaci a tendenci udržovat sebekoncepci kongruentní se svými zážitky
  • tyto tendence nejplněji realizovány, když jedinec zakouší pozitivní hodnocení sebe asama a když je uspokojována jeho potřeba pozitivního vztahu k jiným osobám
  • jestliže jsou tendence realizovány, stává se jedinec plně fungující osobou