(Novo) mediální archeologie a genealogie

(Novo) mediální archeologie a genealogie

Mediální archeologie je obor, který lze jen obtížně definovat, neboť vychází z prací celé řady různých autorů a směrů. Obecně se na mediální archeologii můžeme dívat jako na heterogenní sadu teorií a metod, které zkoumají mediální teorii skrze její historické kořeny. Jedná se o ne-lineární a rigorózně teoretický obor, který opouští představu historie jako dané, nýbrž na ní nahlíží jako na několik alternativních historií, které je nutno znovu sestavovat a zkoumat.

Další definice

Podle Zielienskeho nemusí nutně historie médií být nahlížena jako na vývoj od něčeho primitivního k něčemu komplexnímu. Stejně jako současný stav nemusí nutně znamenat ideální stav. Namísto toho bychom se v mediální archeologii měli zaměřit na studium různých variací a odkrývání přelomových bodů vývoje technologií. Zielinski také přichází s pojmem anarcheology, vycházejícího z pojmu archos z antické řečtiny, znamenající absenci lídra a dále s pojmem variontology, pod kterým rozumí součet všech imaginárních geneaologií médií, které kdy mohli být. Tento pozdější termín také dál rozpracovává a upřednostňuje.

Erkki Huhtamo používá ve vztahu k mediální archeologii koncept tzv. topos, vracející se, diskurzivní koncepty, ať už vizuální či audiální, které se objevují napříč historií i napříč kulturou. Mediálné archeologie podle něj slouží dvěma cílům:

1. studium topos napříč mediální kulturou
2. průzkům toho, jak tyto topos byly využity při vzniku specifických mediálních technologií

"The way I see it, "media archeology" has two main goals: first, to the study of the cyclically recurring elements and motives underlying and guiding the development of media culture. Second, to the "excavation" of the ways in which these discursive traditions and formulations have been "imprinted" on specific media machines and systems in different historical contexts."

Alternativní přístup

V poslední době se do popředí dostává také pohled na mediální archeologii nikoliv pouze jako na odvětví mediální historie, ale jako na materialistickou mediální diagramatiku. Tento směr představuje zejména německý mediální teoretik Wolfgang Ernst. Využití a remediace mediální historie je u něj vnímaná jako materialistický monument namísto historické narace. Důraz je kladen na konkrétní, technologicko-matemtické zázemí moderních médií. Ernst zaměřuje svou pozornost na kód a software, za pomocí kterého jsou informace zpracovávány - na mediích ho zajimájí převážně jejich algoritmické procesy, které by podle něj měli být hlavním cílem analýz.

Operativní diagramatikou nazývá stav, kdy potřebujeme matematiku abychom porozumněli mediální kultuře. Diagram je výchozí bod pro analýzu medií, nikoliv narace, příběh nebo obraz.

Mediální archeologie, jak bylo ukázano, nabývá převážně dvou směrů - klasický, jenž vyplývá z mediální historie a jehož hlavními představitely jsou Parikka, Huhtamo a Zelienski a druhý, materialistický, reprezentován Ernstem.

Mrtvá média

Dalším zájmem mediálních archeologů jsou také tzv. mrtvé média. Tento pojem se proslavil díky projektu "Dead Media Project", který vznikl roku 1995 z pod rukou spisovatele Bruce Sterlinga. Mrtvá média jsou jednoduše média, která již jsou zapomenutá a opuštěná

Odkazy

Reference

<references>